Nová Anglie

12.10.2012 08:43 | Přečteno: 1986× | ostatní | poslední úprava: 12.10.2012 08:45

Je to tak, pavlix si rozšířil obzory a letěl se podívat za oceán do USA. A co víc, dokonce ho tam i pustili a ještě se ho pořád ptali, jak se má. Kdo neholduje grafomanským nelinuxovým zápiskům, nechť přeskočí.

Pohyboval jsem se v bezprostředním okolí Bostonu. Nejdál jsem mohl být tak 40 mil od něj, ale to jsme se jenom ztratili ve velkých amerických silnicích. Nevím, jak to vypadá ve zbytku země, a dá se říct, že neznám ani Massachusetts, ale už jsem se to snad naučil aspoň napsat.

Boston je něco málo něco málo přes 6000 kilometrů vzdušnou čarou (tedy necelých 4000 mil jak letí havran, jestli správně překládám svůj zdroj).

By Car: If you were in a car and maintained an average speed of 60mph (96 kmh) over the course of your journey it would take you around 65.1 hours to get from Boston to Prague

Things like Oceans, Seas, Rivers and Mountain ranges would have a bit of an impact on these estimates, so please dont take these literally!

To je asi dvakrát tak daleko, než jsem dosud od domova byl. Jen mám pocit, že na severu Norska to nebrali podle havranů ale podle silniční vzdálenosti. Koho jsem stihl unudit k smrti už na začátku, přeskočte rovnou do diskuze, ta bude jistě živější a kontroverznější.

Celní úřad

To tak člověk po čekání na pražském letišti, kdy mu oznámí, že jeho letadlo je ještě v Zurichu, čekání, přeletu do Zurichu, čekání, přeletu do Bostonu, čekání na zavazadla a čekání ve frontě s velkou obrazovkou, na které lidé všech tvarů a barev svorně říkají „Welcome to America“ a mezitím je střídá minidokument o tom, jako je celní úřad důležitý pro bezpečnost amerických občanů, přijde k celnímu úředníkovi.

Celní úředník se vás zeptá, jak se máte a čeká na odpověď. Vám hlavou proletí mrzutost z více než dvanácti hodin „na cestách“, nevyspalost a nevrlost z čekání, a nakonec nasadíte alespoň polovinu amerického úsměvu, který jste sledovali celou dobu na obrazovce jako jediný zdroj zábavy, a odpovíte, že se máte naprosto skvěle a jste možná jen trochu unavení. To je alespoň má zkušenost. Pak si chvilku povídáte a předkládáte ke kontrole své prsty, naštěstí jen těch deset na rukou. A jste v USA.

Restaurace

Nejdřív jsem měl tu čest vyzkoušet pár restaurací v okolí menšího města. Většinou mám dojem, že anglicky celkem umím, ale když dojde na volbu jídla, jsem asi víte, kde. Dobrá, jsem ve státech, tady se přece žerou hovězí steaky, to musím vyzkoušet. Zpravidla jediné, čemu jsem z lístku rozuměl bylo právě to beef, případně pork, turkey a chicken a o čem jsem neměl páru, byl způsob přípravy. Výsledkem byla značná náhodnost v tom, co mi přistálo na talíři. Protože jsem v jídle trochu konzervativnější, na otázku jak to maso chci, jsem pravidelně odpovídal „well done“, ať to bylo cokoli, třeba i losos. Na otázku, jestli chci větší nebo menší porci, jsem ze strachu, že bych se nenajedl, odpovídal „big one“ a pak jsem to za boha nemohl sežrat.

Maso bylo zpravidla fajn, obvykle si člověk ještě musel vybrat „two sides“, tedy ne dvě strany, ale dvě přílohy. Zelenina byla zpravidla divná a konvergovala ke směsi různých dýní případně doplněných o něco, co jsem nepoznal. Nebyla šance, že bych si vybral něco, po čem bych se cítil celý večer dobře. Koření na tom bylo podobně jako zelenina. Dokonce i chřest, který docela můžu, byl připravený tak nějak „jinak“.

Pokud jde o pití, docela jsme experimentovali. Různé druhy piv a sem tam nějaký cider. Nejvíc se osvědčilo Bostonské pivo jménem Samuel Adams, které bylo takové normální a pitelné. Za úvahu stála piva, která nám nabízeli jako zvlášť hořká (a nám připadala spíše zvlášť sladká), která byla zařazena do lístku pod krásnými názvy jako například „Arrogant Bastard“. Později v Bostonu jsme narazili na různé další značky. Když pominu zřejmě velmi oblíbený, leč pro nás nezajímavý, evropský dovoz, zaujalo mě místní novoanglické pivo jménem POLOTMAVÝ (i s tou čárkou), na jehož etiketě byl příběh, kde se psalo něco o Vídni a dokonce i Česku.

V normálním obchodě se žrádlem, tedy „grocery store“, neměli ani pivo. Zajímavé bylo, že tu měli něco, co vypadalo jako francouzské víno, ale bůhví, co to bylo doopravdy. V restauracích bylo potřeba při objednávce piva bezpodmínečně nutné předložit doklad totožnosti, tedy „driving license“. V obchodech s alkoholem se předkládal doklad už při vstupu. V mnohých restauracích strašně moc propagovali britské jídlo a britská piva. Jedna z nejoblíbenějších restaurací v okolí firmy byla British Beer Company (BBC). Nikdo v Evropě nepropaguje anglická piva, nedej bože anglická jídla. Anglická kuchyně je u nás přece spíše terčem posměchu než propagace.

Účet dostal člověk naprosto kdykoli, v Evropě by to znamenalo, že už mě vyhazují. Tady jsme si prostě objednávali dál a časem jsme dostali další účet. Američtí kolegové vysvětlovali, že dýška jsou pro obsluhu základním živobytím, takže cokoli výrazně pod dvacet procent je vnímáno, jako že obsluha podle vás nestojí ani za kus hadru. A faktem je, že jsem za tu chvíli, co tu jsem, nenarazil na obsluhu, která by se byť jenom přiblížila pražského průměru.

Ubytování

Po skončení pracovního pobytu jsme se přesouvali do Bostnu. Tedy alespoň do oblasti, kam by mělo jezdit Bostonské metro, ale dá se tam sehnat levné ubytování, přičemž levné tu znamená méně než v přepočtu dva tisíce za noc. Od vybraného hostelu mi ještě přišlo upozornění, abych si uvědomil, že neposkytují žádný luxus, jen prosté ubytování. Když jsme přijeli, na pokoji horko jako v prdeli a snažili jsme se tu alespoň nějak vyvětrat. Mezitím prudká změna počasí a já jsel ležel asi dva dny na hostelu, než jsem se vůbec dohrabal do města. Zima strašná, naštěstí kluci mezitím stihli odletět a zůstal jsem tu sám se třema dekama. Na okně jakýsi přístroj, u kterého jsem doufal, že půjde použít k vytápění. Takže jsem objevil zřejmě něco jako větrák na intenzivní větrání, který jsem zrovna nepotřeboval. O další dva dny později krásné počasí a kupodivu na hostelu začali topit.

Hostelu je v části města, kde Euroameričané spolu s Afroameričany tvoří mizivou menšinu mezi množstvím Asioameričanů. Na každém rohu thaiská, čínská, korejská nebo jiná restaurace. Navíc průměrný věk napovídá, že to není žádné klasické „china town“, ale studentské město z nějakého důvodu téměř výhradně obývané lidmi asijského původu. Asijské restaurace mi jako první poskytují možnost se dobře najíst bez následných problémů.

Asijské restaurace

Přišel jsem do první z asijských restaurací, kde jsem neviděl jediného člověka evropského vzezření, až jsem skoro doufal, že mě ve dveřích nevyhodí. Tam jsem si potvrdil, že je normální do restaurace vejít a počkat, až za mnou přijdou, zeptají se, zda budu sám, a vyberou mi stůl. A jen co si sednu, už mám na stole velkou sklenici s vodou a jídelní lístek. Většinou jsem si nechával poradit, abych nedostal něco na mě příliš exotického. Stejně se mi stávaly různé vtipy jako když jsem si v thajské restauraci objednal polévku, zapomněl říct, že chci malou a k tomu si objednal (ještě jedno) velké jídlo.

Korejská restaurace byla naprosto fascinující. Nejdřív mi přinesli šest mističek s tradičními přílohami, potom misku s rýží a nakonec horké plato s masem. Rozestavení na stole takové, že jsem fakt nejdřív nevěděl, jak to mám jíst. Hůlky jsem radši ani nevybaloval a vystačil si s lžičkou. Stejně jako v ostatních restauracích, účet na stole přistál ve chvíli, kdy jsem dokončil jídlo. Jednou jsem si zkusil objednat něco k pití a alespoň v té asijské účet odnesli a po dopití přinesli nový. Kvalita obsluhy byla v asijských restauracích ještě lepší a tedy zcela nesrovnatelná s tím, co vídáme u nás, takže jsem se snažil dávat dýška blízká těm americkým. Odpovedí bylo významné poděkování, takže dosud nevím, zda jsou asioameričané úslužnější, nebo jsem jim prostě dával moc.

Městská doprava

Měli jsme to mít pár minut pěšky na městskou dopravu v podobě bostonského metra. Došli jsme na místo, kde mělo metro být a fakt jsme ho nemohli najít. Na té křižovatce jsem objevili jen tramvajovou trať. Nakonec jsme se někoho doptali a doporučil nám na cestu do centra tu tramvaj, s tím, že lístky se koupí u řidiče. Na můj dotaz, zda můžu platit dvě padesát desetidolarovkou, afroamerický řidič odpověděl „go ahead“, tak jsem šel. Po nějaké době tramvaj zajela pod zem a stalo se z ní to vytoužené metro. V centru se mi pak podařilo za osmnáct babek koupit v automatu týdenní jízdenku na MHD, to v Praze nekoupíte.

Systém kontroly jízdného je turniketový, přičemž turnikety se rozevírají jako dveře pražského metra (zatímco dveře metra připomínají spíše ty tramvajové). Často jsem viděl lidi probíhat za někým nebo si předávat lístek. Zvláštní systém vstupů do mětra mě donutil to taky vyzkoušet. Vchody do metra jsou na většině míst vázané na konkrétní směr, takže i přestup může znamenat opuštění podzemí, a opětovný sestup třeba na druhé straně ulice. Jednou jsem vešel do špatného směru a zjistil jsem to až dole. Když jsem se následně snažil projít na ten správný, turniket se mi snažil sdělit, že můj lístek už byl použit. Tak jsem proběhl za nějakou afroamerickou dámou a proti mně vyrazil místní strážník, „police officer“, který se letmo podíval na moji sedmidenní jízdenku a nechal mě jít.

Silince a přechody

Kde se americká představa svobody projevuje asi nejvíc, jsou pravidla silničního provozu. Je sice známé, že je alespoň v nové anglii možné odbočovat do prava na červenou, ale mnohým to nestačí. Relativně časté je tu i projíždění červených za plného provozu a troubení ostatních účastníků provozu. Řidičák tu má prakticky každý a k němu auto se dvěma pedály a automatickou převodovkou. Jezdit v provozu tu z pohledu Evropana neumí skoro nikdo. Má to jednu výhodu, kde nefungují pravidla, funguje pomalá jízda, obezřetnost a celkem snad i nějaká taková kolegiálnost.

Během týdne mezi bostonskými chodci jsem se naučil zcela ignorovat semafory, jako to tu dělají všichni. Přestože tu mají vynález, který na mnohých přechodech ukazuje, kolik vteřin ještě přecházejícímu zbývá, přestože různé semafory ve městě jsou různě doplněné o zvukovou signalizaci (nejvící se mi líbí ty, co zní jako kukačkové hodiny), řízení křižovatek je zcela chaotické, nesmyslné, a zdejší chodci si zřejmě zvykli ho prostě nevnímat.

Komunikace

Prakticky každý člověk, se kterým jsem měl tu čest mluvit, což zahrnuje i prodavače v místní samoobsluze, se mě ptal, jak se mám. Taková americká klasika. Místní na to zpravidla odpovídají buď stroze a vyřídí, co potřebují, nebo navazují přátelskou konverzaci. Člověk tu nikdy neví, kdy má slova „how are you“ vnímat doslova nebo překládat jako „I don't give a shit about how you really are, tell me what you want and fuck off“. V obchodě s hovadinama pro turisty šli ještě o krok dál, místo prostého „bye“ se loučili „take care“. V místních potravinách zase „how are you“ navečer roziřovali na „how was your day“.

Slečna na ulici, která už na první pohled vypadala jako nahaněčka některé z charitativních organizací mě rovněž vítala optáním se na moji maličkost a dokonce i podáním ruky. Potom se ptala, jak se jmenuju a odkud jsem. Když se asi potřetí ptala jako že mi nerozumněla, tak už jsem místo „Czech Republic“ řekl „Europe“, což ji pomohlo trochu víc. Zeptala se mě, jak dlouho tu jsem, jestli mám místní účet nebo kreditku. A nakonec mi s velkou lítostí oznámila, že jejich organizaci nemůžu přispívat, když nemám účet založený v Massachusetts.

Park a veverky

Veverky jsou fajn. V bostonských parcích jich je spousta a jsou neskutečně zvědavé. Když jsem vybaloval baterky z obalu, ke mě přiběhli dva veverčáci (aspoň myslím, podle toho, že byli větší a mohutnější), postavili se mi asi deset čísel od nohou a koukali na mě, co dělám a jestli nevybaluju něco zajímavého. Při hledání informací o veverkách v Bostonu na googlu na vás vypadnou převážně informace o firmách zabývajících se odchytem veverek a inspirovalo mě to k přečtení blogpostu o veverce v americké domácnosti a článku o chování veverek v bytě.

Památky

Téměř všechno v Bostonu se točí kolem „Boston Tea Party“ a vyhlášení nezávislosti. Těch pár věcí, které se vymykají se týkají buď místní výroby lodí nebo hrdinství židů ve druhé světové válce. Odhodlal jsem se vyrazit do bostonského „Science Museum“, kde mi maník z informací vysvětloval, jak je muzeum skvělé a rozhodně má za 22 dolarů, co nabídnout. Na chvíli jsem zauvažoval, že bych návštěvu muzea odložil, protože strávit tam pouhých dvě a půl hodiny by mohlo být málo. Nakonec jsem po hodině a půl absolutně neměl co dělat a zoufale jsem zkoušel zbytky interaktivních her a optických klamů, z nichž na mě polovina vůbec nefungovala, a s láskou jsem vzpomínal na pražské technické muzeum a plánoval si jeho další návštěvu. Nicméně to celé není chyba muzea, ale mých očekávání. Pokud máte děti tak do deseti let věku a náhodou se ocitnete v Bostonu, rozhodně doporučuju muzeum navštívit.

Útulný bar

Po návštěvě spíše nudného muzea jsem se rozhodl přecijen získat nějaký kulturní zážitek a narazil jsem na takový klasický skoro bych řekl evropský bar. Bylo to první místo, kde jsem dostal napít bez ukazování řidičáku. A vůbec taková příjemná místní hospůdka. Po obligátním Samovi (opět bostonské pivo Samuel Adams) a jídle spíše anglického typu jsem se ptal, jestli nemají „something stronger“. Dostal jsem ochutnávku dobrého silného piva, ale nakonec jsme se domluvili, že tím „stronger“ mám spíš namysli něco jako „liquor“.

Slečna za barem na mě měla zrovna dost času, tak se mě ptala, na co jsem zvyklý z domova. Měl jsem dobrou náladu, tak jsem jí řekl, že u nás piju Becherovku a Fernet, ale že pochybuju, že o nich vůbec slyšela. Maník vedle mě, co měl na sobě triko nějaké instalatérské a topenářské firmy, vyznamně prohlásil, že jsem určitě Ir a ať mi dá Jamesona. „Czech Republic“ mi opět nevyšlo, ale „Prague“ už odkývali, jen nevím, jestli ze znalosti nebo ze slušnosti. Nakonec jsem tam pil nějaké koktejly a na dotaz z čeho to je jsem se dozvěděl, že v tom je „lots of alcohol“.

Trochu mě překvapily v nové anglii ceny za alkoholické nápoje. „American Classics“ obvykle kolem tří dolarů, pivo, které se dá pít kolem šesti a sedmi dolarů a koktejly kolem deseti. Na naše poměry, kde koktejl stojí jako čtyři piva, docela masakr. V tomhle baru byly navíc ceny o něco příznivější, takže mě každý koktejl vyšel na sedm babek. A když jsem potom dostal chuť na kafe, radši jsem zašel do Starbucks, protože všude bylo zatím kafe dost hnusný.        

Komentáře

[jozka]

Účet dostal člověk naprosto kdykoli, v Evropě by to znamenalo, že už mě vyhazují.

Neuvedomuju si jak ted ale nekdy v letech 1996-7 me tohle sralo na Slovensku. Prinesli ke stolu sest piv, ucet a zacvakat. Pak dalsich sest piv, dalsi ucet...

[cezz]

Asi zalezi, aky maju v tom ktorom podniku system, ale vseobecne by som povedal, ze to nie je v Europe, alebo aj na Slovensku moc bezne. Tiez by ma to asi otravovalo, ale kto vie..

[Tomáš]

Neuvedomuju si jak ted ale nekdy v letech 1996-7 me tohle sralo na Slovensku. Prinesli ke stolu sest piv, ucet a zacvakat. Pak dalsich sest piv, dalsi ucet...

No mne to vadilo v Žilině už v roce 1991.

[gtz]

Stejné to bylo i u našich sousedů v Německu. Pinklice donesla pár piv (třetinek) a prý zde máme účet. Než se nadála byly třetinky pryč a nakonec nám někde vyhrabala tupláky, ale i tak stále nestíhala. Po druhém kolečku už nám cech nedonášela a nosila jen škopky. Rok 1992 Zwickau

[Dalibor Smolík]

No, podobný zážitek z Erfurtu někdy v roce 1973. Banda středoškoláků vpadla do jedné z hospod, kde místní štamgasti disciplinovaně usrkávali ze svých třetinek, jedna jim vydržela na celý večer, zatímco my jsme to pořádně roztočili. Když měl každý z nás asi pátou třetinku, chodili se na nás dívat lidi až z ulice . Neznali Čechy .

[gtz]

Nějak podobně, v koutku sedělo pár místních a my jsme tam vypadali jako zjevení. No byl jsem tam i v roce 1986/7 a bylo to tam stejné jako po letech. Jen zrzavá pinklice měla o nějaký rok více.

[Milhouse]

Hezky se to četlo, díky. :)

[Bedňa]

+1 až som rozmýšľal kedy som podobne pútavý blog naposledy čítal.

[zulu]

+1

[M-train]

Souhlasím, pěkné počtení a ochota se podělit o zážitky. Já jsem ukecanej se známými, ale kdybych měl psát o svých cestách do blogu, tak bych se asi trochu styděl. Líbí se mi, že jsi do toho nevsunul žádné politické kecy, jak někdy bývá zvykem, pěkný cestopis. + 1

[pavlix]

Zkusil jsem to. Už dlouho jsem chtěl napsat něco netechnického, jen tak po radost :).

[lecgou2dmol]

fájni blok.

[marek_hb]

já párkrát málem způsobil nehodu tím, že semafory (v san franciscu - nevím jak v bostonu) jsou umístěné až ZA křižovatkou, takže když jsem měl červenou, tak jsem způsobně zastavil před semaforem a divil se gestikulaci ostatních řidičů

o tom, že jsem asi dvakrát levou "vyšlápl spojku" tak, že spolujezdci si málem vystoupili čelním sklem snad ani psát nechci :)

[Bedňa]

[pedro]

Jo, to tam mají všude, taky mě to mátlo. Ty dva pedály se mají ovládat jednou nohou, na druhou máš u dveří takovou opěrku

[lertimir]

To je sice fakt, ale ten brzdový pedál je jednak větší a za druhé tem reflexům se spojkou to chvíli trvá než se odnaučí, zvláště když jezdím i se staršími vozy, kde ta spojka je čistě mechanická a je třeba se do ní opřít. Měl jsem také zážitek asi z před 15 lety když jsem jezdil chvíli s automatikou, a když akceleruješ a přesně v té chvíli, kdy ta automatika se snaží přeřadit, tak čistě podle zvuku motoru jak šly otáčky dolů, jsem sešlápl spojku (a ta brzda s pořádným posilovačem zablokovala všechny 4 kola)

[marek_hb]

jo jo, tak nějak to bylo - bylo 10 večer, po 14 hodinách letu a časovým posunu jsem byl jedinej, kdo byl při životě, ale chtělo se mi už taky spát - a najednou vidím bistro kde jsem si chtěl dát kafe - tak jsem chtěl vyřadit a pomalu zastavit

zastavit se mi povedlo ...

a po návratu mi zase málem 2x chcíplo auto na křižovatce protože jsem na spojku pro změnu zapomínal :)

[pavlix]

No já jsem tady řídil jen pár mil z firmy do hospody, když byl náš řidič (kolega) pozván na večeři s jinou bandou. A s automatem jsem měl pocit, že řídím autíčko na hraní a pořád jsem si musel opakovat, že jedu v reálném provozu. A předtím už jsem stihl ze sedadla spolujezdce pochytit základní rysy místního motorismu.

[M-train]

V některých zemích mají semafor před i za křižovatkou, takže se líp ty světla sledujou. Pak přijedu domů do Dejvic a můžu si vykroutit hlavu.

[PepaSFI]

taky mám občas pocit že ty semafory a značky u nás umisují asi jezdci na trakaři. Na obou autech co jsem měl v posledních letech bylo celkem vysoký sklo a stejně jsem na některých křižovatkách musel strkat hlavu do volantu. Někdy bývá semafor pro odbočení vlevo na levé straně křižovatky takže to je trochu lepší, ale vpravo je to většinou líp vidět střešním oknem.

[M-train]

Přesně - já mám sice opravdu vysoke prodloužené střešní okno, ale když vedle mne stojí náklaďák, tak jsem bez šance. A hlavně podvědomě pořád hledám ty světla za křižovatkou

[gtz]

V některých zemích jim ta oranžová bliká, to kdyby bylo u nás tak by se určitě semafor lépe sledoval

[jozka]

A ve Francii jde pri rozjezdu cervena rovnou na zelenou. Aby jim nosy za tohle upadly!

[pavlix]

U nás pokud vím blikání znamená mimo provoz.

[cezz]

Co sa tyka jedla, tak si myslim, ze vramci Europskeho kontinentu sme dost rozmaznani. Mne zatial najviac chutilo v Taliansku, vyborne jedlo bolo aj vo Francuzku. Slovenska a Ceska kuchyna je podla mna tak o level nizsie (z toho pohladu, co priemerne clovek dostane na tanier v danej krajine) ale stale podla mna super. (ked si clovek dava pozor na podniky kde uz na prvy pohlad nevaria jedlo) Zatial pre mna najhorsie je na tom Anglicko a Irsko (IMHO to iste). To je, povedal by som asi o dalsi level nizsie od tej nasej kuchyne, ale nemyslim, ze by to bolo tym, ze by tu jedlo pripravovali z nekvalitnych surovin a podobne, ale proste tu nevedia ludia varit. (ale zato si za to nechaju slusne zaplatit..)

Z toho pohladu by som rad ochutnal Americku kuchynu, predpokladam, ze to bude taky mix a ked clovek najde par dobrych restauracii, tak to nemusi byt vobec zle.

[marek_hb]

co mám poznatek - národní sport je grilování a od toho se odvíjí všechno :)

+ ovocné saláty a ovesné kaše müssly

+ italská a asijská kuchyně

překvapivé jsou spíš některé kombinace třeba houska s avokádem a burákovým máslem, nebo míchaná vajčka se sladkou waflí a tak všelijak

[karel]

Taky si myslim, že naše kuchyně za moc nestojí. Je to vždycky kus masa a k tomu příloha. Nějaká obloha nebo zeleninový salát se obvykle nekoná nebo to naloží jen tak pro formu, aby tam něco bylo. Hlavně pro programátory je tady jídlo naprosto nevhodné. V práci nikdy nemůžu rozdýchat, když třeba po svíčkové mám pokračovat v práci dřív než za 2 hodiny. Jediné co se mi tady hodně líbí jsou polívky. Lepší polívky maj snad jenom víc na východě (Ukrajina, Rusko atd.).

[pavlix]

když třeba po svíčkové mám pokračovat v práci dřív než za 2 hodiny

Já teda mezi prací téměř nikdy nejím nic s knedlíkama. A když nepočítám to, co se prezentuje cizincům jako typicky české (což převážně spočívá v tom, že oni to nemají), tak mi to, co se dá typicky v česku sehnat, vyhovuje. Na pár místech bych dal přednost menším porcím klidně při stejné kvalitě a ceně. Ale co by se mi u nás líbilo, by byla ta voda. Pít během oběda je fajn, ale spousta lidí si zvyká na to, že nepít znamená ušetřit.

Lepší polívky maj snad jenom víc na východě (Ukrajina, Rusko atd.).

Když je chuť, tak nepohrdnu ani polévkou z jihovýchodní Asie.

[pedro]

No závidím, žil jsem v USA dva roky, byly krásné. Podle mých zkušeností,

1) ubytování - pokud člověk má auto, tak dobrou volbou jsou motely na okraji měst. Za cca 100 dolarů velký pokoj, velká postel, čistá koupelna, televize se satelitem, "kontinentální" snídaně (odlišných kvalit) a žádní přistěhovalci

2) pivo - mně nejvíc chutnal Shiner Bock (vařeno v Texasu); byl jsem tam ale i v bavorské pivnici. Typické americké light beer je běs.

3) lidi jsou fakt příjemný, pokud tedy nevypadáte jako mexickej nelegální přistěhovalec.

4) jídlo - vedle jejich vynikajícího hovězího a burgerů (ne v globálním fastfoodu!) jsem si strašně oblíbil snídaně v nějaké té minirestauraci za městem - lívance, slanina, párečky, super...

5) Boston mi ze všech amerických měst připadal jako město nejevropštější. New York je pro Čecha galimatyáš, Washington jsou samé federální budovy, ve Philadephii se mi zdálo, že je hodně slumů a podivných existencí, města dál na západ nemají většinou moc historický charakter, na jih je silný ten mexický/latinskoamerický vliv. Hodně bych ještě doporučoval Chicago, tam chci ještě někdy jet aspoň na dovolenou.

[rADOn]

Chicago je bezva, hlavně Millenium Park docela závidím.

[pavlix]

No závidím, žil jsem v USA dva roky, byly krásné. Podle mých zkušeností,

Hele mě se tu líbí, ale myslím, že se dvěma týdny prozatím bohatě vystačím.

ubytování - pokud člověk má auto, tak dobrou volbou jsou motely na okraji měst

Sto dolarů za ubytování vnímám jako český člověk dost tristně. A v okolí Bostonu to vypadalo spíš tak minimálně na dvě stě, teda pro jednoho na 100%. Tam, kde jsme bydleli od firmy, byla psaná veřejná cena asi 400 dolarů. To už bych snad radši spal pod mostem.

3) lidi jsou fakt příjemný, pokud tedy nevypadáte jako mexickej nelegální přistěhovalec.

Vzhledem k tomu, že mě měli za Ira, což je asi nejlepší, protože je to takováta blízce příbuzná evropa a narozdíl od Angličanů nevím o tom, že by s USA vedli válku :).

4) jídlo - vedle jejich vynikajícího hovězího a burgerů (ne v globálním fastfoodu!) jsem si strašně oblíbil snídaně v nějaké té minirestauraci za městem - lívance, slanina, párečky, super...

Něco takového jsme měli na hotelu. Ale ten nezvyk mi dělal docela problémy.

5) Boston mi ze všech amerických měst připadal jako město nejevropštější.

To mi jako zmírnění kulturního školu naprosto vyhovuje. Až na ty ceny, ty jsou nekřesťanské, neevropské a neamerické dohromady.

Hodně bych ještě doporučoval Chicago, tam chci ještě někdy jet aspoň na dovolenou.

Já asi z vlastní iniciativy do států vyrážet nebudu, ale jeslti se sem zas někdy dostanu, tak popřemýšlím o pár dnech v nějaké jiné oblasti. Chtěl jsem si udělat ten jednodenní výlet do New Yorku, ale kvůli nachlazení jsem se k tomu vůbec nedohrabal. No a teď už mi zbývá pár hodin do návratu :).

[pedro]

Z Bostonu do New Yorku se dá jet vlakem, to je velmi neamerický zážitek Když Ti říkaj, že si Ir, tak to je jako by řekli, že jsi jejich. Oni jsou sami potomci Irů. No sto dolarů za ubytování není tak moc. Na poslední služebce po mně chtěli v ČR 1300 a to nebyl žádný hotel v centru. Ale jo, služby jsou tam drahé. Tak kulturní šok, on se tomu každý jinak přizpůsobuje. Hlavně při návratu nějak přežij ten časový posun.

[rADOn]

Nová Anglie je na tom s pivem IMO docela dobře. Na floridě jsou místa kde to nejlepší co se dá dostat je Bud Light bez ledu (s ledem je to ujdoucí limča).

[pavlix]

Je na tom velice dobře. U nás bych měl jako cizinec stejný problém. Jak bych přišel v Čechách známých Plzní, Budvarem a bůhví čím na to, že mi bude nejvíc chutnat Kozel, Černá Hora, Rohozec a další světově zcela bezvýznamná piva. Navíc tu do tebe na každém rohu tlačí evropský dovoz, což u piva znamená maximálně anglii a irsko a občas něco od němců.

[Dalibor Smolík]

Vzpomínám si, jak jsem byl po obchodním jednání pozván zákazníkem domů na večeři a bavili jsme se o tom, že v USA nemají moc dobré pivo, což on uznal. Tak mi nalil sklenici piva z lednice a ptal se mě, zda-li je aspoň toto pivo dobré, koupil ho v místním supermarketu. Já jsem se napil a povídám - úplně skvělé! No vidíte, že taky umíte u vás udělat slušné pivo!
Pak přede mě postavil lahev a na etiketě se skvěl nápis "Pivovar Náchod"
Málem jsem spadl pod stůl, jak jsem se červenal . .

[pavlix]

Co na to říct :).

[Dalibor Smolík]

No snad jedině to, že české pivo je české pivo . Já si občas dám nealkoholický Budvar, není to sice ono, ale i to je lepší, než ten americký Bud.

[David Ježek]

parádní zápisek a počtení k obědu. díky.

[Dalibor Smolík]

Čte se to hezky, do USA jsem jezdil svého času velmi často a podobné dojmy. Souhlasím, že pivo Samuel Adams bylo pitelné , zbytek dost hrůza.

[cthulhu]

celního úředníka nezajímalo, jak se máš - "how are you" nevyjadřuje jakýkoliv zájem o tvoje pocity - stejně tak, jako když někomu říkáš dobrý den a je ti ukradené, jak ten den tomu, koho zdravíš, dopadne. viz. anglické pozdravy

[Dalibor Smolík]

To jo, ale zajímavé je, když u okénka objednávám hamburgra, tak mě stokilová černoška oblaží krásným úsměvem a osloví mě "honey" nebo "sweetheart". Hned to chutná lépe.

[David Ježek]

navíc pokud ta 100kg černoška měrí 1,90m+, tak to furt může být po čertech sexy baba .

[Dalibor Smolík]

jo, o takové tam není nouze, ale mít ji doma a přijít pozdě z hospody, tak nevím, nevím )

[marek_hb]

tak minimálně v období zamilovanosti to může být ok - místo utrácení za taxíka si te hodí na rameno a donese dom :)

[pavlix]

V období návratu z hospody je člověku leccos jedno :).

[Dalibor Smolík]

Jenže ráno pak přemýšlí, od čeho chytil ten monokl pod okem a proč je váleček na nudle rozbitý

[cezz]

V tomto smere sa mi najviac paci Irske "Whats the story?"

[karel]

+1 Mě připadá, že většina slovanských národů si moc na zdvořilostní fráze nepotrpí a jdou víc k věci. Potom se cizinci diví, když jim neznalý člověk začne naprosto vážně odpovídat a rozebírat svojí situaci :) Jinak experti jsou v tomhle hlavně španělé, s kterými se dá mluvit ve zdvořilostních frázích i čtvrt hodiny.

[Kvakor]

Ano, pokud se v Americe někdo neustále mračí, tak na něj koukají jako asociálního mimoňě, kdežto když se někdo v Rusku někdo neustále usmívá*, tak to berou jako neupřímnou přetvářku nebo projev dušení choroby.

A fráze "as the crow flies" znaméná "zdušnou čarou", tj. prostou vzdálenost mezi body bez zohlednění cesty. Prostě jak by letěla vrána, i když je otázka, jestli vrány i přes svou nemalou inteligenci dokážou zohlednit zakřivení zemského povrchu a tudíž rozlišovat mezi ortodromami a loxodromami . V praxi je to nejspíš putna, protože v nepolárních oblastech je ochylka vhledem k doletu vrány zanedbatelná a v polárních by vrána zmrzla .

*Tedy aniž by byl viditelně opilý nebo pod jiným vlivem

[pavlix]

A fráze "as the crow flies" znaméná "zdušnou čarou",

Vzdušnou. Ale myslím, že to každý pochopil :).

[Luboš Doležel (Doli)]

No, že je z angličtiny globální jazyk, tak to člověk musí posuzovat podle toho, s příslušníkem jaké národnosti se baví. Kdyby se mě kolegové z Rakouska zeptali "how are you" a já jim odseknul "fine, how are you?", tak si budou myslet, že mám asi blbou náladu

[pavlix]

To je taky pravda. A další věc je, že to, co říká předřečník je příliš učebnicové a tudíž to obecně není pravda. Ve státech je opravdu potřeba chytat různé neverbální nápovědy, aby člověk pochytil hranici mezi formální otázkou a konverzační otázkou při naprosto stejném znění. A navíc se očekává, že ve stejných nuancích člověk i odpoví. Tedy je velký rozdíl mezi „fine, how are you“ se zájmem o další konverzaci a „fine, how are you“ jako zakončení formalit za účelem přejití k věci. A přijde mi, že za určitých okolností tu ani není neslušné otázku zcela ignorovat, což by Evropan neudělal, pokud tím nechce říct „seru na tebe“.

IMO to fakt není jednoznačné ani v angličtině mezi různými zeměmi, ani v rámci USA, ani mezi lidmi v jednom městě. Přecejenom tu žije strašně moc různých lidí. Odkázal bych na „no true Scotsman“.

[kralyk z abclinuxu]

S tím "How are you", příp. "How you doin" to je stejný jako v Irsku, oni to prostě berou jako pozdrav...

[Bedňa]

Je to rovnaké ako u nás, keď niekomu povieš "ako sa máš" a pri tom to máš u prdele, akurát v anglicky hovoriacich krajinách to má dlhšiu tradíciu. Pavlix to podľa mňa len trochu ironizoval, vysvetľuje to „I don't give a shit about how you really are, tell me what you want and fuck off".

[pavlix]

Díky. Fascinuje mě, kolik lidí si nepřečetlo, co jsem napsal a reaguje pouze na perex a ještě k tomu ve vší vážnosti. Podle mě je to poučovací syndrom, kterým tady trpí velká část osazenstva, kteří než aby četli, o čem zápisek či komentář je, tak ho jen rychle proscanují na klíčová slova a k nim přilepí nějaké obecně známé či vlastní vysvětlení :). Dělám to taky a sere mě to, občas se snažím se to odnaučit.

[kralyk z abclinuxu]

Já rozhodně nereaguju na perex, to byla reakce na první odstavec za nadpisem Komunikace. Asi jsem ho špatně pochopil, jeho pointa mi zřejmě uniká, tak sorry, netřeba se hned rozčilovat...

[pavlix]

netřeba se hned rozčilovat...

Netřeba to hned chápat jako rozčilování :). Zbytek podle mě osvětlil Bedňa a něco málo je i hned v tom dalším odstavci.

[SKK]

občas se snažím se to odnaučit. NetworkManager • Školení TCP/IP

:) +1

[kralyk z abclinuxu]

Je to rovnaké ako u nás, keď niekomu povieš "ako sa máš" a pri tom to máš u prdele, akurát v anglicky hovoriacich krajinách to má dlhšiu tradíciu.

Ne, imho není, tam nejde o to, že by jim to bylo u prdele, to prostě vůbec ani není otázka, jak se máš. "How you doin" = "Hello" (v tom kontextu samozřejmě). Všimni si, že oni to kolikrát ani neříkají s otazníkem na konci. Alespoň taková je moje zkušenost, možná mají v Bostonu nějaký jiný manýry

[pavlix]

Viz výše.

[Bedňa]

Je to forma pozdravu vychádzajúca z kultúrnych tradícií. Ja som tam tú iróniu cítil hneď, ako že bol centrom záujmu a všetci chceli vedieť ako sa má

[SKK]

Bedňa, mi raz vykĺzlo, keď sa ma raz raz ktosi v obchode po Dobrý deň opýtal s úsmevom " Nakupujete?", čo je obdoba angl. How are you u nás od čias, keď sa obchodné strediská stali u nás stali jedinými kultúrno - spoloč. centrami, že som vyhŕkla Nie, kradnem...

[SKK]

som to štylisticky pohnojila:)

[Bedňa]

Po prvé nehodnoť stále svoje príspevky, toto nieje súťaž Je to obdoba How do you do, alebo How do you. Ako som písal aj Králykovi vychádza to z ich kultúrnych tradícií a u nás to tiež zdomácnelo v skoro doslovnom preklade.

Haluz je že takto sa medzi rôznymi jazykmi prenášajú aj porekadlá a pritom ich zmysel vznikne presne opačný. Tieto rozumy mám od kámoša čo študoval jazyky. Tak napr. niekto poplietol latinské porekadlo Šaty nerobia človeka na to naše skomolené.

[SKK]

Tou súťaživosťou ( súťaž o väčšieho debila a pod. :)) som sa nakazila tu.

K skomoleninám významov (Šaty nerobia človeka a Šaty robia človeka) dochádza tým, že sa v rôznych dobách skomolia hodnoty, ktoré tie doby uznávajú.

[Bedňa]

Nie vyjadruje to slovanskú povahu Teda neviem ako sa to hovorí v anglosaských krajinách, ale myslím si že takéto nezmysli zdomácneli len u nás.

[SKK]

Prečo by to malo vyjadrovať slovanskú povahu? V rôznych obdobiach histórie odev a jeho dekoratívne prvky symbolicky vyjadrovali spoločenské postavenie. V stavovskej spol. si jasne rozoznal šľachtica, sedliaka, mešťana, študenta ... Takže šaty robili človeka. A jasné, že každý by chcel, aby jeho imidž presiahol jeho skutočný význam. Viď. dámy zo všelijakých Smotánok, ktoré si vezmú do ruky na pretŕčanie pred kamerou pudilár za môj ročný plat:), aby vyzerali ako pri odovzdávaní Oscarov. To je normálna ľudská vlastnosť, tá nabubrelosť, a je internacionálna.

[w4rr10r]

Protože třeba právě anglosaské země používají "manners make a man". To jenom Slovani jsou takoví... jiní.

[Bedňa]

To si trafila úplne mimo, šaty nerobili človeka v žiadnej dobe, teda pokiaľ rozumieš výrazu človek. Pre Slovanov je práve typické prirovnávať človeka k lepšiemu autu, väčšiemu domu, taká tá naša prirodzená závisť.

[SKK]

Pre Slovanov je práve typické prirovnávať človeka k lepšiemu autu, väčšiemu domu, taká tá naša prirodzená závisť.

A kde žijú takíto Slovania? V Bánovciach? :)

[SKK]

kukám, že tam máte rímskokatolícky kostol Nepoškvrneného Počatia Panny Márie z roku 1742 a kaplnku Sedembolestnej Panny ... sa nehanbíte, takí pravoverní kresťania:))

[Bystroushaak]

Pěkný zápisek, až to ve mě probudilo chuť si přečíst nějaký větší cestopis :)

[pavlix]

Až tak?

[Bystroushaak]

Dřív jsem je četl docela rád, ale od toho posledního to bude tak osm let. Ten zápisek mi je zase připomněl :)

[SKK]

budem komentovať:) priebežne, v poradí, ako sa tým prehrýzam, ale v mojej učebnici pre samoukov aj na internete

http://engleash.net/130-niecodziennych-odpowiedzi-na-how-are-you

sa podľa bontónu na How are you odpovedá zásadne nič nehovoriacou frázou:)

[SKK]

Je zaujímavé, že cestovateľa prvé čo vždy zaujíma, pred druhým, čo je ubytovanie, jeho komfort a cena, je žrádlo a čo to stojí. Pre Čechov je ešte typické, že hodnotia kvalitu domáceho piva a porovnávajú ju s kvalitou piva malej veľkej pivnej veľmoci- a vždy sa ubezpečia, že domáce ponášky na pivo na český orignál nemajú ani náhodou. A poteší, ak sa pivo takej koloniálnej veľmoci, akou bola Británia, zmieni o Česku! Zaujalo ma, že Američania na prvý pohľad nerozoznávajú vek a podozrievajú ľudí v strednom veku, že ešte nie sú plnoletí. 20% sprepitného – hm, tak v Európe je slušných zhruba tých 10%, aspoň podľa príručiek slušného správania, ak je hosť spokojný s obsluhou . A hostia im tam v tej Amerike asi tiež utekajú často bez platenia, ako na Slovensku, a preto je to tak z rúčky do rúčky.

V Prahe turista tiež kúpi dlhodobejší turistický lístok na MHD. Ak si dobre spomínam, čím dlhodobejšie, tým lacnejšie. A tiež oproti mne v Prahe vyrazili pri výstupe v metra nejakí strážnici či revízori... a už sa tešili, kým som sa dlho hrabala v kabele, že ma chytili bez lístka. Ale som im vytrela kocúra, lebo som ho nakoniec po 10 minútach našla)). Ďalšia obľúbená téma pre chlapcov – doprava na cestách a jej organizácia. Tak to ide mimo mňa.

Boston - mesto vyššej vyššej americkej vrstvy pochádzajúcej z angl. a franc. šľachty – už asi trochu spauperizovalo, keď nedodržiava dobré zvyky v komunikácii a predavači a okoloidúci sa správajú familiárne ako v nejakej južanskej černošskej kolónii. A všetko je to iba v snahe vymámiť z človeka nejaké prachy.:) Veverička je potkan s chvostom. Zverince v panelákoch – to je smutná realita.Každé ráno oproti mne vybehne susedov štekáč. Čakám, kedy budú vo výťahu poskakovať veverice. 22 dolarů za múzeum ... kedy majú Deň múzeí? Veľmi slávne tá ich revolúcia nezačala... zbabelo sa prezliecť za Indiánov... to je, ako keby sa pri obsadzovaní kasární za SNP povstalci prezliekli za Rómov.( V starobylom – na americké pomery – Bostone nie je viac pamiatok?)

Á, už sme zase doma. V bare a pri pive. Hoci s trochou americkej histórie. Asi nepatril k tým noblesnejším podnikom, keď tam sedel ten chlapík v montérkach ( inštalatérskom tričku).

No, Boston je drahé mesto (mala som odtiaľ aziatského internetového kamaráta, bohužiaľ, zomrel pri autonehode). V tom Colorade by to pivo vyšlo asi lacnejšie.

[rob]

whiste - jsi to Ty? :)

[SKK]

stále živá:)

[Liborek]

V Prahe turista tiež kúpi dlhodobejší turistický lístok na MHD. Ak si dobre spomínam, čím dlhodobejšie, tým lacnejšie.

Na jeden den 110 Kč, na tři dny 310 Kč. Měsíční kupon stojí 550 Kč. Úplně výhodu bych v tom neviděl.

[SKK]

Už to asi odvtedy zdraželo... naposledy som si nijaký lístok nekúpila, väčšinou som chodila pešo(z centra je všade, kam som chcela, blízko).Od nás zas väčšina ľudí, čo ešte pracuje, je nútená dochádzať do práce SAD. Ani sa im to neoplatí. Ostane im sotva toľko, koľko by dostali ako soc. odkázaní.

[pavlix]

Pre Čechov je ešte typické, že hodnotia kvalitu domáceho piva a porovnávajú ju s kvalitou piva malej veľkej pivnej veľmoci- a vždy sa ubezpečia, že domáce ponášky na pivo na český orignál nemajú ani náhodou.

Pak tedy zřejmě nejsem čech.

Zaujalo ma, že Američania na prvý pohľad nerozoznávajú vek a podozrievajú ľudí v strednom veku, že ešte nie sú plnoletí.

I kdyby tam přišel šedesátník, tak se musí prokázat.

V Prahe turista tiež kúpi dlhodobejší turistický lístok na MHD.

Pražský třídenní za cenu bostonského sedmidenního.

22 dolarů za múzeum ... kedy majú Deň múzeí?

V pondělí byl státní svátek a skoro všude se mohlo zdarma. Ale to mi ještě nebylo moc dobře.

už asi trochu spauperizovalo, keď nedodržiava dobré zvyky v komunikácii a predavači a okoloidúci sa správajú familiárne ako v nejakej južanskej černošskej kolónii.

Mezi zaměstnanci obchodů, fastfoodů a restaurací mi přišlo bílé obyvatelstvo spíše menšinové :).

Asi nepatril k tým noblesnejším podnikom, keď tam sedel ten chlapík v montérkach ( inštalatérskom tričku).

I ty ceny byly na místní poměry lidové.

[SKK]

pavlix, napadlo mi, zišiel by si sa porcovanie mäsa:)) ... narezal by si určite precízne dokonalé plátky:)))

[Marcela*]

Veverička je potkan s chvostom

Ech, to je krutá urážka veverek, ba přímo barbarské tvrzení. Snad ještě horší než srovnávat veverku s kunou!

Jak můžete něco takového říct o tak něžném, milém zvířátku?

[pavlix]

Moje řeč.

[Dalibor Smolík]

Viděli jste někdo film Hanebný pancharti od Tarantina? Tam v jedné scéně jeden esesák rozvíjí teorii, že potkani a veverky jsou si vlastně podobné. Těch prvních se štítíme, ty druhé obdivujeme - a přitom to nemá žádnou logiku. ..

[Marcela*]

Neviděla, ráda se někdy podívám...

Těch prvních se štítíme, ty druhé obdivujeme - a přitom to nemá žádnou logiku. ..

Já bych řekla, že jsou tam logické důvody, proč jedno stvoření vyvolává pozitivní a druhé negativní pocity...

[Marcela*]

PS: Tady jeden tematický černý humor.

[pavlix]

No tenhle černý humor jsme tam vedli taky. Prakticky všechno ze dřeva, to můžu potvrdit.

[Dalibor Smolík]

No, tohle se může stát i při vaření knedlíků s vajíčkem ..

[Dalibor Smolík]

Neviděla, ráda se někdy podívám..
Jistě, ale upozorňuji, že je to Tarantino ..))

[Marcela*]

Když jsem rozdýchala Pulp fiction, tak snad i ty Parchanty .

[Dalibor Smolík]

[Bedňa]

http://www.blu.org/

[pavlix]

Tak od soboty do pondělí byl na MIT Gnome Summit, a taky je tam sídlo FSF.

[Bedňa]

Aj si bol pozrieť? No a foto s RMS, to by bola pecka

[pavlix]

Nakonec jsem nebyl ani na jednom.

[Bedňa]

To si si nemal nechať újsť.

[Marcela*]

Díky za blog, prima postřehy z cesty .

[pavlix]

Díky.