Richard Stallman dnes v Liberci přednáší o svobodném softwaru a svobodě v digitální společnosti. Od 16:30 v aule budovy G na Technické univerzitě v Liberci. V anglickém jazyce s automaticky generovanými českými titulky. Vstup je zdarma i pro širokou veřejnost.
sudo-rs, tj. sudo a su přepsáné do programovacího jazyka Rust, nahradí v Ubuntu 25.10 klasické sudo. V plánu je také přechod od klasických coreutils k uutils coreutils napsaných v Rustu.
Fedora se stala oficiální distribucí WSL (Windows Subsystem for Linux).
Společnost IBM představila server IBM LinuxONE Emperor 5 poháněný procesorem IBM Telum II.
Byla vydána verze 4.0 multiplatformního integrovaného vývojového prostředí (IDE) pro rychlý vývoj aplikaci (RAD) ve Free Pascalu Lazarus (Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání. Využíván je Free Pascal Compiler (FPC) 3.2.2.
Podpora Windows 10 končí 14. října 2025. Připravovaná kampaň Konec desítek (End of 10) může uživatelům pomoci s přechodem na Linux.
Již tuto středu proběhne 50. Virtuální Bastlírna, tedy dle římského číslování L. Bude L značit velikost, tedy více diskutujících než obvykle, či délku, neboť díky svátku lze diskutovat dlouho do noci? Bude i příští Virtuální Bastlírna virtuální nebo reálná? Nejen to se dozvíte, když dorazíte na diskuzní večer o elektronice, softwaru, ale technice obecně, který si můžete představit jako virtuální posezení u piva spojené s učenou
… více »Český statistický úřad rozšiřuje Statistický geoportál o Datový portál GIS s otevřenými geografickými daty. Ten umožňuje stahování datových sad podle potřeb uživatelů i jejich prohlížení v mapě a přináší nové možnosti v oblasti analýzy a využití statistických dat.
Kevin Lin zkouší využívat chytré brýle Mentra při hraní na piano. Vytváří aplikaci AugmentedChords, pomocí které si do brýlí posílá notový zápis (YouTube). Uvnitř brýlí běží AugmentOS (GitHub), tj. open source operační systém pro chytré brýle.
A mění se celý svět.Jenom Petr Tomeš se nikdy nezmění.
Zpravodajský kanál Fox News obvykle považovaný za spíše konzervativní zveřejnil na svém webu anketu, kde více než 71 % hlasujících rozhodnutí soudu přivítalo.Argument jak stehno... Když to samé 52% hlasujících v referendu sňatky homosexuálů odmítlo.
muslimové, kteří se sem nasáčkovali, aby to tu ničili
No ty jsi mi ale blb.
Co dalšího pro nás máš?
Pohádku o tom, jak zlí muslimové spáchali teroristický útok na WTC? A o tom, jak jsou Američané (Křesťané) ti hodní a ostatní ti zlí?
No, teď jsi mi to nandal, anonyme.
Víš, narozdíl od tebe alespoň nejsem srab a když tady s někým diskutuji, jsem přihlášený pod mým účtem, ve kterém mám vyplněné _pravé_ jméno, datum narození a bydliště.
Jo a pokud posuzuješ člověka pouze dle jeho věku, je mi tě upřímně docela líto...
p.s. Kolikrát ještě ten blábol, co jsem kdysi napsal v diskuzi vytáhneš? Každý občas udělá (napíše) hloupost, já osobně se za tento post upřímně stydím.
Když nad tím tak přemýšlím, napadá mne, že jsme na tom podobně - podobný postoj, jaký ty zastáváš vůči Muslimům, já zastávám vůči Křesťanům. Jenže je tu jeden "nepatrný" rozdíl - já takovýchto blábolů "vypustil do světa" pár, nicméně ty svými bláboly zas*ráš téměř každou diskuzi.
Same-Sex Marriage: Explicit Support Over Time
Explicit Support for Same-Sex Marriage by State and Age
Naštěstí již dva roky všechny průzkumy ukazují nadpoloviční podporu sňatků v Kalifornii a každý den naštěstí umírají ti staří a budoucnost je v těch mladých, kteří to ve výrazné většině podporují.Doplň si znalosti, průzkum!=referendum. A zase jsi se ukázal jako primitiv, co má plnou hubu tolerance, ale sám není tolerantní ani co by se za nehet vešlo. "naštěstí umírají ti staří"!? Tobě vážně přijde normální tohle napsat? Ale kdybych napsal třeba "naštěstí se mezi homosexuály více šíří AIDS, takže jich víc pomře", hned by byl oheň na střeše, co?
Jsou věci, o kterých nelze hlasovat. Základní práva a rovnost mezi ně patří. To ze sebe děláš blbého nebo blbý jsi, že nechápeš ani tak jednoduché věci?Nechápu, proč se o tom tedy v takovém případě vůbec hlasovalo :)
An initiative measure adopted by the voters deserves great respect. The considered views and opinions of even the most highly qualified scholars and experts seldom outweigh the determinations of the voters. When challenged, however, the voters’ determinations must find at least some support in evidence. This is especially so when those determinations enact into law classifications of persons. Conjecture, speculation and fears are not enough. Still less will the moral disapprobation of a group or class of citizens suffice, no matter how large the majority that shares that view. The evidence demonstrated beyond serious reckoning that Proposition 8 finds support only in such disapproval. As such, Proposition 8 is beyond the constitutional reach of the voters or their representatives.https://ecf.cand.uscourts.gov/cand/09cv2292/files/09cv2292-ORDER.pdf
When challenged, however, the voters’ determinations must find at least some support in evidence.Tyvole... Rozhodnutí musí být podloženo důkazy. A že si na tohle nevzpomenou u náboženské výchovy, keců o lidském vlivu na globální oteplování atd. Mimochodem, tohle v podstatě říká "každý má právo na svůj názor, pokud je "vědecky podložený"". Ach jo. Takhle - nevadí mi snaha o legalizaci homosexuálních sňatků. Nicméně - pokud se oprostíme od tradice (sňatek je mezi mužem a ženou), pak bychom měli toto omezení zrušit ne jen pro _jednu_ menšinu, ale i pro všechny ostatní. Tedy ať s každý uzavírá sňatek s kým chce - třeba vzájemně deset lidí. Cokoliv jiného je propagování jedné menšiny na úkor ostatních. Ale co mi doopravdy vadí jsou uřvaní "bojovníci za práva menšin" tvého formátu - a musím se přiznat, že i když s tím co hlásají často souhlasím, nemůžu se ztotožnit s tím _jak_ to hlásají.
Jejich svoboda končí tam kde začíná svoboda druhého.Tohle bohužel v ČR (a asi ani jinde na světě) neplatí...
In addition to the ballot arguments, the Proposition 8 campaign presented to the voters of California a multitude of television, radio and internet-based advertisements and messages. The advertisements conveyed to voters that same-sex relationships are inferior to opposite-sex relationships and dangerous to children. See FF 79-80 below. The key premises on which Proposition 8 was presented to the voters thus appear to be the following: 1. Denial of marriage to same-sex couples preserves marriage; 2. Denial of marriage to same-sex couples allows gays and lesbians to live privately without requiring others, including (perhaps especially) children, to recognize or acknowledge the existence of same-sex couples; 3. Denial of marriage to same-sex couples protects children; 4. The ideal child-rearing environment requires one male parent and one A state’s interest in an enactment must of course be secular in nature. The state does not have an interest in enforcing private moral or religious beliefs without an accompanying secular purpose. See Lawrence v Texas, 539 US 558, 571 (2003); see also Everson v Board of Education of Ewing Township, 330 US 1, 15 (1947). Perhaps recognizing that Proposition 8 must advance a secular purpose to be constitutional, proponents abandoned previous arguments from the campaign that had asserted the moral superiority of opposite-sex couples. Instead, in this litigation, proponents asserted that Proposition 8: 1. MaintainsWhile proponents vigorously defended the constitutionality of Proposition 8, they did so based on legal conclusions and cross-examinations of some of plaintiffs’ witnesses, eschewing all but a rather limited factual presentation. Proponents argued that Proposition 8 should be evaluated solely by considering its language and its consistency with the “central purpose of marriage, in California and everywhere else, * * * to promote naturally procreative sexual relationships and to channel them into stable, enduring unions for the sake of producing and raising the next generation.” Doc #172-1 at 21. Proponents asserted that marriage for same-sex couples is not implicit in the concept of ordered liberty and thus its denial does not deprive persons seeking such unions of due process. See generally Doc #172-1. Nor, proponents continued, does the exclusion of same-sex couples in California from marriage deny them equal protection because, among other reasons, California affords such couples a separate parallel institution under its domestic partnership statutes. Doc #172-1 at 75 et seq. At oral argument on proponents’ motion for summary judgment, the court posed to proponents’ counsel the assumption that “the state’s interest in marriage is procreative” and inquired how permitting same-sex marriage impairs or adversely affects that interest. Doc #228 at 21. Counsel replied that the inquiry was “not the legally relevant question,” id, but when pressed for an answer, counsel replied: “Your honor, my answer is: I don’t know. I don’t know.” Id at 23. Despite this response, proponents in their trial brief promised to “demonstrate that redefining marriage to encompass same-sex relationships” would effect some twenty-three specific harmful consequences. Doc #295 at 13-14.interest in regulating marriage.” Tr 3038:7-8. When asked to identify the evidence at trial that supported this contention, proponents’ counsel replied, “you don’t have to have evidence of this point.”https://ecf.cand.uscourts.gov/cand/09cv2292/files/09cv2292-ORDER.pdf
Že jsi jediná chudinka nebo jsou ještě možná další dvě, to neznamená,No, jsme tu ještě já, Senior Database Programmer, Ladicek, Samae1, belisarivs, Mrkva, Karel Benák, fred, JiK, podlesh, tomboytom, Michal Fecko ... a to počítám jen ty, u kterých jsem si téměř jist. Takže to nevypadá na dvě chudinky. :) A jinak mě zaráží, že teplouš, čili menšina, někoho uráží kvůli (údajnému) menšinovému názoru.
Plus hromada přihlížejících. :) Docela by mě zajímalo jak by to tady vypadalo kdyby to nenapsal Tomeš, takhle už u nadpisu bylo jasné jak to dopadne.
https://ecf.cand.uscourts.gov/cand/09cv2292/files/09cv2292-ORDER.pdfIn addition to the ballot arguments, the Proposition 8 campaign presented to the voters of California a multitude of television, radio and internet-based advertisements and messages. The advertisements conveyed to voters that same-sex relationships are inferior to opposite-sex relationships and dangerous to children. See FF 79-80 below. The key premises on which Proposition 8 was presented to the voters thus appear to be the following:
1.2. Denial of marriage to same-sex couples allows gays and lesbians to live privately without requiring others, including (perhaps especially) children, to recognize or acknowledge the existence of same-sex couples;
3. Denial of marriage to same-sex couples protects children;
4. The ideal child-rearing environment requires one male parent and one female parent;
5. Marriage is different in nature depending on the sex of the spouses, and an opposite-sex couple’s marriage is superior to a same-sex couple’s marriage; and
6. Same-sex couples’ marriages redefine opposite-sex couples’ marriages.
A state’s interest in an enactment must of course be secular in nature. The state does not have an interest in enforcing private moral or religious beliefs without an accompanying secular purpose. See Lawrence v Texas, 539 US 558, 571 (2003); see also Everson v Board of Education of Ewing Township, 330 US 1, 15 (1947).
Perhaps recognizing that Proposition 8 must advance a secular purpose to be constitutional, proponents abandoned previous arguments from the campaign that had asserted the moral superiority of opposite-sex couples. Instead, in this litigation, proponents asserted that Proposition 8:
1. Maintains California’s definition of marriage as excluding same-sex couples;
2. Affirms the will of California citizens to exclude samesex couples from marriage;
3. Promotes stability in relationships between a man and a woman because they naturally (and at times unintentionally) produce children; and
4. Promotes “statistically optimal” child-rearing households; that is, households in which children are raised by a man and a woman married to each other.
While proponents vigorously defended the constitutionality of Proposition 8, they did so based on legal conclusions and cross-examinations of some of plaintiffs’ witnesses, eschewing all but a rather limited factual presentation.
Proponents argued that Proposition 8 should be evaluated solely by considering its language and its consistency with the “central purpose of marriage, in California and everywhere else, * * * to promote naturally procreative sexual relationships and to channel them into stable, enduring unions for the sake of producing and raising the next generation.” Doc #172-1 at 21. Proponents asserted that marriage for same-sex couples is not implicit in the concept of ordered liberty and thus its denial does not deprive persons seeking such unions of due process. See generally Doc #172-1. Nor, proponents continued, does the exclusion of same-sex couples in California from marriage deny them equal protection because, among other reasons, California affords such couples a separate parallel institution under its domestic partnership statutes.
At oral argument on proponents’ motion for summary judgment, the court posed to proponents’ counsel the assumption that “the state’s interest in marriage is procreative” and inquired how permitting same-sex marriage impairs or adversely affects that interest. Doc #228 at 21. Counsel replied that the inquiry was “not the legally relevant question,” id, but when pressed for an answer, counsel replied: “Your honor, my answer is: I don’t know. I don’t know.”
Despite this response, proponents in their trial brief promised to “demonstrate that redefining marriage to encompass same-sex relationships” would effect some twenty-three specific harmful consequences. Doc #295 at 13-14.interest in regulating marriage.” Tr 3038:7-8. When asked to identify the evidence at trial that supported this contention, proponents’ counsel replied, “you don’t have to have evidence of this point.”
Olson: What is happening here -- and it affects the standard of review because we think it's the Court's strict scrutiny or level of higher scrutiny. You asked Mr. Cooper the question: Isn't it a gender-based distinction? And he acknowledged that it is. Your choice of your marital partner is dependent upon their gender. A certain number of people are disqualified from your freedom of choice because of their gender. That's gender discrimination. And the choice of gender is driven by sexual orientation, so it's discrimination on that basis. And it does have to do with the -- if you believe that it's a fundamental right to marriage, not fundamental right to be married in June or fundamental right to be married to certain types of people, if it's a fundamental right to marriage, it's strict scrutiny. But, in any event, you have to have a reason. And you have to have a reason that's real. Not a post hoc justification. Not speculation. Not built on stereotypes. And not hypothetical. That's what the Supreme Court decisions tell us. We don't have that here. We have a decision that takes -- and there isn't any question -- a group of people who 1 have been victims of discrimination, who are a discreet minority, who have identifiable characteristics, their sexual orientation, and we want to foreclose them from participating in the most fundamental relationship in life. Now, rational basis, strict scrutiny, or some kind of intermediate scrutiny tells you those are basic facts. You are discriminating against a group of people. You are causing them harm. You are excluding them from an important part of life. And you have to have a good reason for that. And I submit, at the end of the day, "I don't know" and "I don't have to put any evidence," with all due respect to Mr. Cooper, does not cut it. It does not cut it when you are taking away the constitutional rights, basic human rights and human decency from a large group of individuals, and you don't know why they are a threat to your definition of a particular institution. The combination, as I said before, of those 14 Supreme Court decisions that tell us how valuable marriage is, the Romer case that says you can't take away rights and make them unconstitutional to -- impossible to recover except by amending your state constitution, and the Lawrence case that says that the sexual orientation of individuals in their private conduct is a protected right, you cannot then, in the face of all those decisions by the United States Supreme Court, say to these individuals, "We are going to take away the 1 constitutional right to liberty, privacy, association, and sexual intimacy that we tell you that you have, and then we will now use that as a basis for not allowing you the freedom to marry." That is not acceptable. It's not acceptable under our Constitution. And Mr. Blankenhorn is absolutely right. The day that we end that, we will be more American.http://www.equalrightsfoundation.org/wp-content/uploads/2010/06/Perry-Vol-13-6-16-10-Amended.pdf
Gay aktiviste jsou uchvatni. Odmitali rozhodnuti ruznych urovni pravniku a soudu o zakazu snatku teplych.Anti-gay aktivisté jsou úchvatní. Odmítají rozhodnutí federálních soudců z různých států o fakticky zdůvodněné protiústavnosti zákazů.
Lid Kalifornie se demokraticky a legitimne vyslovil proti.Podobně debilně se argumentovalo v době, kdy se v roce 1967 Nejvyšší soud jednomyslně devíti hlasy rozhodl o povolení smíšených manželstvích, přestože 73 % američanů bylo proti v té době. Naštěstí se dnes za to konzervativci a republikáni stydí. Tak proč kvůli takovím blbcům čekat zase mnoho let na to, co stejně jednou bude?
Pokud mi ta otazka (gay marriage) byla doted lhostejna, musim tem aktivistum vcetne Tomese pogratulovat, podarilo se jim zmenit muj postoj. Jejich netolerance a disrespekt k pravidlum, kterych se sami dovolavaji mne vytocil.Pokud by ti otázka gay marriage byla lhostejná, tak o žádným Tomešovi ani nevíš.
Gay aktiviste jsou uchvatni. Odmitali rozhodnuti ruznych urovni pravniku a soudu o zakazu snatku teplych, v reakci na to vyvolali giganticke a drahe celostatni referendum v Kalifornii, nejlevicovejsim a nejvykroucenejsim US state, referendum o umozneni svateb teplych a lid Kalifornie se demokraticky a legitimne vyslovil proti. A oni zacnou s pomoci pravniku a soudcu bojovat za zakaz uznani vysledku podobneho referenda, protoze je pry nedemokraticke aby se k verejnym vecem mohl vyjadrovat lid. Pokud mi ta otazka (gay marriage) byla doted lhostejna, musim tem aktivistum vcetne Tomese pogratulovat, podarilo se jim zmenit muj postoj. Jejich netolerance a disrespekt k pravidlum, kterych se sami dovolavaji mne vytocil. Ano, priznam se ke svym kacirskym a ideodiverznim protisocialistickym postojum, soudim si, ze manzelstvi je svazek mezi muzem a zenou, a budu bojovat proti vsem kdo by to chteli zmenit.
THE COURT: Let me ask: If you have got 7 million 18 Californians who took this position, 70 judges, as you pointed 19 out, and this long history that you have described, why in this 20 case did you present but one witness on this subject? One 21 witness. You had a lot to choose from if you had that many 22 people behind you. Why only one witness? And I think it fair 23 to say that his testimony was equivocal in some respects. 24 MR. COOPER: Certainly not on this one, your Honor. 25 And his testimony was utterly unnecessary for this proposition, 1 utterly unnecessary for this proposition. 2 THE COURT: This goes back to the you don't need any 3 evidence point.http://www.equalrightsfoundation.org/wp-content/uploads/2010/06/Perry-Vol-13-6-16-10-Amended.pdf Trapné, že jo? 7 milionů američanů a 70 předchozích soudců souhlasejících s protistranou, a jediné, co byla ta protistrana u soudu schopna předvést byl jeden nekredibilní svěděk. Kvič si jak chceš, prasátko, spravedlnost vylézá na slunce. A já si to užívám a mám z toho upřímnou radost.
Léčení homosexuality
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Terapie homosexuality. O stejnojmenné knize G. J. M. van den Aardwega pojednává článek Terapie homosexuality (Aardweg).
Léčba (léčení, terapie) homosexuality, snahy o změnu sexuální orientace, reparativní terapie, konverzní terapie, terapie pro změnu sexuální orientace jsou označení lékařských nebo psychoterapeutických snah o změnu zpravidla homosexuální sexuální orientace. Tato snaha může vycházet buď z přesvědčení, že pouze heterosexualita je normální zdravá sexuální orientace a ostatní varianty jsou psychická porucha, nebo z jiných důvodů, které mohou jedince vést ke snaze o změnu orientace, například pokud ji prožívá jako egodystonní.
Přestože neexistuje žádný empirický nebo vědecký základ pro považování homosexuality za poruchu nebo abnormalitu místo za normální a zdravou sexuální orientaci[1], někteří odborníci a tzv. ex-gay hnutí prosazují možnost léčení homosexuality. Léčbu homosexuality většinou podstupují lidé mající výrazné konzervativní náboženské přesvědčení.[2] Někteří z nich tvrdí, že se své homosexuality zbavili. Žádné studie neprokázaly úspěšnost ani neúspěšnost metod usilujících o změnu sexuální orientace, a některé studie dokládají rizikovost těchto metod.[3] Žádná hlavní profesní zdravotnická organizace nepodporuje pokusy o změnu sexuální orientace a prakticky všechny z nich přijaly prohlášení, jimiž před nimi varují odborníky a veřejnost.[4][5][6] Americká asociace psychologů a Royal College of Psychiatrists před takovými snahami prosazovanými organizacemi jako je NARTH vyjádřily znepokojení s odůvodněním, že nejsou vědecky podložena a vytváří prostředí pro předsudky a diskriminaci.[5][7]
Snahy o změnu sexuální orientace jsou kontroverzní kvůli napětí mezi hodnotami vyznávanými některými nábožensky založenými organizacemi na jedné straně a hodnotami organizací na podporu práv leseb, gayů a bisexuálů a profesními i vědeckými organizacemi na straně druhé. Někteří jednotlivci a skupiny považují homosexualitu za symptom vývojového defektu nebo duševní selhání a tvrdí, že snahy o změnu sexuální orientace včetně psychoterapie a náboženství mohou změnit sexuální pocity a chování.[3] Nemožnost změny pak vydávají za osobní a morální selhání jednotlivce.[8] Zdá se, že mnoho z těchto jednotlivců a skupin pochází ze širšího kontextu konzervativních náboženských politických hnutí podporujících stigmatizaci homosexuality v politice a náboženství.[3] Spoluzakladatel a další přední představitelé ex-gay hnutí Exodus International se v roce 2007 veřejně formálně omluvili za svou práci a škody, které způsobili lidem, kterým se snažili pomoci.[9]
Obsah
[skrýt]
* 1 Ve vztahu k pojmu zdraví
* 2 Ve zdravotnických klasifikacích
o 2.1 Předmoderní doba
o 2.2 Počátky moderní doby
o 2.3 Od poloviny 20. století
* 3 Léčebné postupy
o 3.1 Hormonální postupy
o 3.2 Obecné farmakologické a fyzikální postupy
o 3.3 Psychoterapeutické postupy
+ 3.3.1 Verbální a racionální terapie
+ 3.3.2 Reflexní terapie
* 4 Terapie homosexuality v současnosti
* 5 Terapeutická skepse a kritika
o 5.1 Spitzerova studie
* 6 Související články
* 7 Reference
* 8 Další použitá literatura
[editovat] Ve vztahu k pojmu zdraví
Posouzení, zda homosexualita je poruchou zdraví (například nemocí či poruchou), závisí na použité definici nemoci či zdraví. Samotné neuvedení v diagnostickém a statistickém manuálu ještě neznamená, že nějaký stav poruchou není – pro nemoci či poruchy výslovně neuvedené existují v každé kategorii číselné kódy pro „jiné“ a „nespecifikované“ nemoci a poruchy (zakončení číslicí 8 a 9).[10] Proto klasifikační manuály obsahují i obecné vymezení pojmu poruchy. Vzhledem k obvyklému použití kódů „jiných“ a „nespecifikovaných“ chorob/poruch však je tato úvaha na homosexualitu aplikovatelná jen velmi problematicky. Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 v úvodu V. kapitoly (Duševní poruchy a poruchy chování, kódy začínající písmenem F) píše: V celé klasifikaci užíváme termín „porucha“, abychom se vyhnuli ještě větším problémům při užívání termínů „nemoc“ a „onemocnění“. „Porucha“ není přesný termín, ale užíváme ho zde pro označení existence klinicky rozpoznatelného souboru příznaků nebo chování, který je ve většině případů spojený s pocitem tísně a narušením funkce. Sociální deviace nebo samotný konflikt bez narušení osobního fungování zde nejsou zahrnuty, protože neodpovídají definici duševní poruchy. (…) Tyto popisy a vodítka nepřinášejí žádné teoretické závěry a nepředstírají, že jsou souhrnnou výpovědí o současném stavu znalostí duševních poruch. Jsou pouze souborem příznaků, na kterých se shodl velký počet poradců a odborníků v mnoha zemích jako na rozumném základu klasifikace psychických poruch.[10]
Základním kritériem, kdy určitá vlastnost je považována za poruchu, tedy podle MKN je, zda je ve většině případů spojená s pocitem tísně nebo narušením funkce.[10] Jde o otázku prvořadě psychologickou se sociologickým a politickým kontextem, nikoliv o otázku biomedicínskou. Z toho důvodu například z Columbia University v New Yorku (USA) ve výroční zprávě roku 2001 zaznělo stanovisko, že klasifikace duševních poruch a otázka zařazení nebo nezařazení jednotlivých položek je z podstaty nevědecká, rozlišení mezi normální osobností, osobnostními rysy a poruchami je arbitrární (náhodné, svévolné, bezobsažné). Hodnocení, zda některá vlastnost je poruchou zdraví je především vyjádřením sociálního postoje vůči osobám, které takovou vlastnost mají. Přiřazení role nemocného mívá podstatné dopady na status osoby (právo na léčbu, soucit a podporu, úlevy od obvyklých nároků a povinností, ale také izolace, povinnost podrobit se mocenské interpretaci a léčbě, někdy též snížení společenské vážnosti, omezení osobních práv a vyřazení z diskuse).
Mezi lékaři se názor, že homosexualita je nemoc, začal masověji prosazovat na přelomu 19. a 20. století. Vědecké výzkumy během několika desítek let v 2. polovině 20. století prokázaly, že homosexualita není duševní porucha ani nemoc, a v rámci uznání těchto důkazů byla homosexualita postupně vyřazena z hlavních klasifikací nemocí a poruch.[11][12][1] Americká psychologická asociace a Australská psychologická společnost na svých webech uvádějí, že homosexuální pohlavní orientace není poruchou, že výzkum nezjistil žádnou její spojitost s psychopatologií a že jak heterosexuální tak homosexuální chování jsou normálními aspekty lidské sexuality zdokumentované v mnoha různých kulturách historických obdobích. Navzdory stále přítomným stereotypům představujícím homosexuály jako nevyrovnané osobnosti vedlo několik desítek výzkumů a klinických zkušeností významné zdravotnické, psychologické, psychiatrické a další hlavní odborné organizace k závěru, že se jedná o normální formu lidské zkušenosti a že homosexuální partnerství jsou normálním utvářením citového vztahu. Proto tyto hlavní organizace v druhé polovině 20. století opustily klasifikaci homosexuality jako duševní nemoci.[13][14]
Nejvýznamnější diagnostické klasifikace v současné době neumožňují klasifikovat sexuální orientaci jako poruchu v případě, pokud svému nositeli nepůsobí významné utrpení nebo vztahové problémy, tedy pokud nevykazuje obecné znaky poruchy. Ženevská mezinárodní MKN-10 má zvláštní položku pro egodystonní sexuální orientaci, čínská klasifikace pro egodystonní homosexualitu (stejně jako americká DSM v letech 1980–1987), od roku 1987 DSM zmiňuje problémy se sexuální orientací už jen ve zbytkové položce sexuálních poruch jinde nespecifikovaných.
[editovat] Ve zdravotnických klasifikacích
[editovat] Předmoderní doba
V nejstarších klasifikačních systémech se objevovala posedlost láskou jako nemoc bez ohledu na orientaci. Například Platón rozlišoval pět druhů šílenství: prorocké, náboženské, poetické, erotické a přirozené. Jejich projevy chápal Platón ambivalentně, jako temnotu šílenství i jako inspirující políbení bohů. První čtyři druhy šílenství pocházely od bohů.
Caelius Aurelianus (4. stol. n. l.), žák Sorana z Efesu, ve své klasifikaci uvádí také satyriasis – zatemnění rozumu silnou sexuální touhou, ale jednou z osmi druhů duševních nemocí byla u něj také jedna, která je dnes překládána jako homosexualita. Rozlišuje však chorý sklon k osobám stejného pohlaví od zdravého sklonu k nim.
U Tomáše Akvinského ani v renesančních klasifikacích nemocí se láska ani homosexualita nijak nápadně neobjevuje, Paul Zacchias (1584–1659) ve spise Úvahy lékařsko-soudní uvádí zamilovanost (nemoc z lásky) jako jeden z druhů chorobné melancholie.
[editovat] Počátky moderní doby
Francois Boissier de Sauvage roku 1733 publikoval Pojednání o třídách chorob, které později rozpracoval Carl Linné. U Sauvageho v 8. třídě (Dementia) ve II. řádu (Poruchy pudové a citové) zahrnuta například nostalgie nebo nymfománie, ve III. řádu (Poruchy intelektového života) melancholie a mánie. Erotománie jako ochoření z lásky je jedním ze čtrnácti druhů melancholie.
B. A. Morel uvádí perverzi instinktů jako jeden z typů dědičného šílenství.
Emil Kraepelin v klasifikaci z roku 1883 uvádí homosexualitu mezi „stavy psychické oslabenosti“ vedle idiocie, kreténismu a slaboduchosti. Ve čtvrtém, výrazně přepracovaném vydání skupinu přejmenoval na „vývojové abnormality“, avšak obsah a nejbližší kontext zůstal stejný. V pátém (1894?) a podobně i v šestém (1899) vydání přeřadil homosexualitu mezi psychopatické stavy (degenerační šílenství), kde spolu s duševním hermafroditismem tvořila jednotku „contrérní sexuální touhy“. Sousedícími nozologickými jednotkami byly konstituční neurastenie, kompulzivní šílenství a impulzivní šílenství.
Podrobnou klasifikaci, která je již podobná dnešnímu pojetí, zavedl Richard von Kraft-Ebing zejména spisem Psychopathia sexualis (1886). V prvním vydání rozdělil „mozkové neurózy“ do čtyř kategorií, z nichž termín paraesthesia zhruba odpovídal dnešní parafilii. Náklonnost ke stejnému pohlaví mezi ně byla zahrnuta pod názvem kontrérní sexuální touhy. Později se začal přiklánět k pojetí, že homosexualita není duševní poruchou, a podpořil Ulrichsovu teorii třetího pohlaví. Ve své vlastní teorii vzniku homosexuality při embryonálním vývoji mozku již v roce 1901 místo slova „anomálie“ začal používat slovo „diferenciace“. Po obecném přijetí Freudových teorií vysvětlujících homosexualitu psychoanalyticky (1904) však Ebingova teorie upadla na dlouhá léta v zapomnění jako překonaná.
[editovat] Od poloviny 20. století
V roce 1952 byla homosexualita uvedena v první Diagnostické a statistické příručce duševních nemocí (DSM) Americké asociace psychiatrů mezi sociopatickými poruchami a v druhém vydání z roku 1968 mezi sexuálními deviacemi. Následovalo kritické podrobné přezkoumání ve studii sponzorované Národním institutem pro duševní zdraví v USA. Tato i následné studie neposkytly jakýkoliv empirický anebo vědecký základ pokládání homosexuality za poruchu nebo nenormálnost namísto normální a zdravé sexuální orientace.[1][15][16][17]
V roce 1973 dozorčí rada Americká asociace psychiatrů uznala vědecké důkazy[18] a rozhodla o odebrání homosexuality ze seznamu poruch v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (DSM). V rezoluci uvedla, že „homosexualita jako taková nenese žádné zhoršení úsudku, stability, věrohodnosti nebo všeobecných sociálních anebo pracovních schopností“, a odsoudila veškerou diskriminaci homosexuálů.[19] V 7. vydání DSM-II v roce 1974 již nebyla homosexualita výslovně uvedena a byla nahrazena obecnější kategorií sexual orientation disturbance (porucha sexuální orientace). Psychiatři, kteří nesouhlasili s rozhodnutím dozorčí rady, shromáždili v roce 1974 podporu pro referendum mezi všemi členy organizace. Přes 58 % členů potvrdilo rozhodnutí dozorčí rady. V DSM-III (1980) se objevila egodystonní homosexualita. Počínaje vydáním DSM-III-R (1987) není homosexualita jako porucha uváděna vůbec. V DSM-IV-TR je obsažena kategorie „sexuální poruchy jinde nespecifikované“, která může zahrnovat „trvalé a výrazné utrpení související se sexuální orientací“.
Americká psychologická asociace v roce 1975 zaujala stejnou pozici jako Americká psychiatrická asociace a usilovala o to, aby všichni odborníci na duševní zdraví pomohli rozptýlit stigma duševní nemoci, které bylo dlouho spojováno s homosexuální orientací. Podobný postoj přijala i Národní asociace sociálních pracovníků v USA, která měla téměř 150 tisíc členů. Světová zdravotnická organizace v roce 1992 nezařadila homosexualitu do nové, 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí.[20] V roce 1994 následovala Japonská společnost psychiatrů a neurologů[21] a v roce 2001 Čínská organizace psychiatrů.[22] Sexuolog Antonín Brzek se domnívá, že hlavním motivem byla snaha odstranit společenskou a právní diskriminaci homosexuálních osob vyplývající z medicinalizace jejich orientace.[23]
Většina výzkumníků i odborníků na duševní zdraví uznává, že být homosexuálem ve své podstatě nepředstavuje žádnou překážku pro vedení zdravého, šťastného a produktivního života a že většina gayů a leseb si vede dobře v celé řadě sociálních institucí a mezilidských vztahů.[24][1]
[editovat] Léčebné postupy
Se záměrem vyléčit nebo léčit homosexualitu se používají nebo používaly postupy obvyklé při léčbě parafilií nebo sexuálních deviací (léčba vychází z přesvědčení, že homosexualita mezi ně patří).
Související informace lze nalézt také v článku Parafilie#Léčba.
Kurt Freund[25] v roce 1962 rozděloval léčebné metody na tři typy:
* hormonální postupy
* farmakoterapie a fyzikální postupy používané v jiných odvětvích psychiatrie
* psychoterapeutické metody.
Zároveň tvrdil, že jedině účinnost psychoterapie nelze zcela vyloučit.
[editovat] Hormonální postupy
Za první pokusy o hormonální terapii se považuje sdělení Steinacha a Lichtensterna (1918),[26] kteří po odnětí tuberkulózního varlete a nahrazení druhého varlete žlázou jiného muže údajně pozorovali heterosexuální sklony. Jejich hypotézu, že odňatá žláza byla hermafroditní, o tři roky později vyvrátil Sternberg. Ještě do 40. let dvacátého století se objevovaly zprávy o zásadní účinnosti hormonální terapie, převážily však studie, které jakoukoliv účinnost zcela vyvracely.[25] V případě pedofilie nebo jiných parafilií jsou však různé typy hormonálních a jiných farmakologických zásahů uplatňovány běžně i nadále, aniž by jejich opodstatněnost byla doložena přesvědčivěji.
Mezi hormonální postupy se řadí i chirurgická kastrace nebo její náhrada farmakologickým tlumením nebo rentgenovým ozařováním. Theiler[27] uvádí, že zkušenosti s terapeutickou kastrací byly získány zejména v Německu (1933–1945), Dánsku (od roku 1929), Finsku (od roku 1950), skandinávských zemích a Nizozemsku, Spojených státech a Švýcarsku. Hackfield (1933)[28] uvádí první kastrace z psychiatrické indikace na Curyšské klinice počátkem 20. století. Hodnocení účinnosti a etických aspektů kastrace jako postupu zejména vůči sexuálním delikventům jsou dodnes předmětem sporů, třebaže homosexuální sexuální aktivity již v západním světě nejsou řazeny mezi sexuální delikty.
Mezi nepříznivými vedlejšími účinky kastrace (zčásti typické i pro nechirurgické hormonální zásahy) se uvádí otylost, gynekomastie, změny v rozložení tuku a ochlupení, hypertrofie nadledvinek a mozkového podvěsku, narušení metabolismu, deprese, dysforie a snížení psychické výkonnosti, apatičnost a hypochondrie, pocity méněcennosti a navazující psychické problémy.
Na serveru 004.cz[29] zdůrazňují u neúspěšné hormonální léčby, že odlišnost nespočívá v nedostatku hormonů, ale v odlišné reakci mezimozku na hormon.
[editovat] Obecné farmakologické a fyzikální postupy
Ve 40. a 50. letech 20. století byly činěny pokusy o léčbu homosexuality pomocí elektrošoků (Thompson, 1949), kardiazolových šoků (Owensby, 1940), inhalace kysličníku uhličitého (Meduna, 1950), mozkové chirurgie čili stereotaktických operací (Thompson, 1955; Spiegel a kol. 1956). Většina z těchto pokusů skončila buď přímo neúspěchem, nebo deklarovaný úspěch nebyl později přesvědčivě potvrzen.
Na serveru 004.cz[29] zmiňují neúspěšnou averzivní (odnaučovací) léčbu elektrošoky[zdroj?] (avšak jako součást averzivní terapie), neúspěšnou intoxikační „léčbu“ za pomoci LSD[zdroj?] a neurochirurgický zásah s blíže neurčenou pravděpodobností poškození jiných mozkových center[zdroj?].
[editovat] Psychoterapeutické postupy
[editovat] Verbální a racionální terapie
Koncem 19. a počátkem 20. století se objevovaly zprávy o pokusech a úvahách léčit homosexualitu pomocí hypnózy a sugesce. Jejich účinnost byla již v téže době jinými autory popírána. V první čtvrtině 20. století referovalo několik autorů o léčbě různých sexuálních úchylek tzv. „asociační terapií“, která měla spočívat v metodickém řízení fantazijního života, podporováním „normálních“ představ erotickou četbou a obrázky a potlačováním peverzních asociací. Na podobném principu je založena Bechtěrevova metoda „odvrácením pozornosti“ s využitím hypnózy, sugesce a persuase. Do podobné kategorie patří snahy o sebekontrolu homosexuála. Homosexuál nevyhledává homosexuální vztahy a kontakty, snaží se bránit se homosexuálním emocím a chovat tak, jak se tradičně očekává od jeho pohlaví. A. Ellis (1956) podobné vedení k sexuálním vztahům s opačným pohlavím nazýval „racionální psychoterapií“.
Sigmund Freud (podobně jako A. Ellis a Stekel) předpokládal, že všichni lidé jsou v jádru bisexuální, a proto za léčbu (v roce 1920) považoval především uvolnit „homosexuálně zúžené osobě“ zatarasenou cestu k druhému pohlaví. Někteří psychoanalyticky zaměření autoři (např. Ferenczi, 1911) odvozují homosexualitu z neurotismu. Množství autorů popisuje případy homosexuality údajně vyléčené psychoanalýzou. Typické pro tyto přístupy je nepotlačovat prvoplánově city k osobám stejného pohlaví, ale rozvíjet city a aktivity směrem k osobám opačného pohlaví.
Účinnou součástí psychoterapie může být narušování homosexuální identity, tedy přesvědčování pacienta o tom, že v jeho případě nejde o permanentní homosexualitu, ale lze vysvětlit psychoanalyticky jinak (chybějící otec, potřeba přátelství atd., viz Stevenson a Wolpe, 1960).
Hadden (1957) zdůrazňoval přednost skupinové terapie v tom, že „racionalizace pacientů se velmi rychle rozpadají“. Tématy ve skupině mají být zločiny spáchané homosexuálními lidmi, časté sebevraždy takových osob, pocity osamělosti a nepříjemná situace v heterosexuální společnosti, což by mělo pacienta vést k tomu, že se pokusí vzdát homosexuálního života a navázat vztahy se ženami.
[editovat] Reflexní terapie
Dunlap (1932) tvrdil, že zakořeněné zlozvyky se dají vymýtit tím, jsou-li s rozmyslem a soustředěně prováděny tehdy, když k nim není chuti. Navrhoval použít podobný postup i u homosexuality.
Krajní podobou této myšlenky je tzv. averzivní terapie, tedy vytvoření podmíněného reflexu, který by pacientovi znemožňoval navazovat homosexuální vztahy. Například je „léčený“ homosexuál při sledování eroticky přitažlivých homosexuálních podnětů nucen ke zvracení. S touto metodou, inspirovanou léčbou alkoholiků, experimentovali v Československu v padesátých letech 20. století Freund a Srnec.[30] Po několika desetiletích byl účinek této terapie někdy s nadsázkou lékaři i gay aktivisty popisován tak, že po úspěšné terapii pacienti zvraceli, když uviděli sexuologa Freunda, ale jejich sexuální orientace se nezměnila.[31]
[editovat] Terapie homosexuality v současnosti
Stále existují skupiny odborníků, kteří prosazují právo homosexuálů zvolit si, že chtějí svou homosexualitu léčit. Ex-gay je kontroverzní termín používaný především ve Spojených státech amerických k popisu osob, které se dříve identifikovaly jako gay nebo lesba, ale rozhodli se změnit orientaci a nyní se identifikuji jako heterosexuální.
Podle Jeffreyho Satinovera ex-gay skupiny tvrdí, že vědecká obec přijala své postoje k homosexualitě v důsledku politické a nikoli vědecké úvahy.[32] Zastánci léčby cílené na změnu orientace většinou tvrdí, že homosexualita je multifaktorálně podmíněný fenomén, který kromě vrozených dispozic ovlivňují také psychosociální skutečnosti. Někteří zdůrazňují, že genetický ani jiný biologický základ homosexuality nebyl dostatečně popsán či prokázán.[33] Dnešní zastánci terapie považují odepření veřejné podpory výzkumu změny sexuální orientace za narušování vědecké svobody a za narušování svobody homosexuálně orientovaných osob zvolit si, zda se chtějí své homosexuality zbavit. Mnozí z nich prohlašují, že v rámci diverzity zasluhuje respekt jak volba žít homosexuálně, tak i volba se změnit. Také brožura vydaná v roce 2008 Americkou psychologickou asociací nabádá organizace pečující o duševní zdraví, aby „respektovaly právo klienta na sebeurčení a byly citlivé na jeho rasu, kulturu, etnický původ, věk, pohlaví, pohlavní identitu, sexuální orientaci, náboženství, společensko-ekonomický stav, jazyk a zdravotní postižení při práci s klientem a odstranily předsudky na základě těchto faktorů.“[34]
Zastánci konverzní či reparativní terapie tvrdí, že je možné změnit sexuální orientaci člověka[35] a citují výzkumy na podporu tohoto tvrzení, například se odvolávají na studii Roberta Spitzera z roku 1999, prezentovanou roku 2001 a publikovanou v peer-reviewovaném odborném časopise roce 2003 (viz níže),[36], nebo o knihu, v níž publikovali Stanton Jones a Mark Yarhouse výsledky longitudinální studie změn nábožensky motivovaných změn sexuální orientace.[37][38] Autoři studie došli k závěru, že ze vzorku 98 lidí usilujících o změnu sexuální orientace 15 % oznámilo změnu sexuální orientace během 3 let.[39] Americká psychologická asociace se odmítla k studii vyjádřit.[40] a další studie.[41][42]
Mezi nejvýznamnější světové zastánce léčby patří odborné sdružení lékařů NARTH.[43] Názor o léčitelnosti homosexuality popularizuje například Gerard van den Aardweg, autor knihy Terapie homosexuality,[44] jejíž český překlad kruhy spjaté s hnutím Exodus bezplatně rozesílaly do škol,[45] což vyvolalo mediální pozornost.
Psychoterapeut Richard A. Cohen bývá označován za jednoho z nejznámějších terapeutů, kteří v USA praktikují konverzní terapii.[46] Tvrdí, že stejnopohlavní přitažlivost („SSA-Same sex attraction“, resp. „same-sex attachment disorder“) je léčitelná, a na podporu mužů, žen a dětí, kteří se jí rozhodli zbavit, založil vzdělávací a poradenskou organizaci International Healing Foundation.[47] Cohen je dle svých slov bývalý a vyléčený homosexuál. Jeho metoda spočívá zejména v tom, že přitažlivost k osobám stejného pohlaví reinterpretuje (odhaluje její „skryté významy“) jako potřebu stejnopohlavní rodičovské lásky, potřebu genderové identifikace a strach z intimity z opačného pohlaví. Pro léčení využívá například bioenergetiku[48] a terapii objetím (Holding therapy), která byla asociací NARTH odmítnuta a označena za potenciálně nebezpečnou.[49]
V České republice léčbu homosexuality podporuje a propaguje zejména křesťanské Hnutí pro život,[50] římskokatolická organizace Národní centrum pro rodinu[51] a čtyřčlenné občanské hnutí Exodus vlastnící webovou doménu homosexualita.cz.[52][53]
Na Slovensku je zastáncem možnosti léčby doc. MUDr. Alojz Rakús, psychiatr, dlouholetý československý i slovenský poslanec za KDH a kolem roku 2000 též předseda Slovenské psychiatrické společnosti, později děkan Fakulty zdravotnických specializačních studií na Slovenské zdravotnické univerzitě. Rakús uváděl, že podle „různých metaanalytických studií“ je úspěšnost psychoterapeutické léčby homosexuality až 52 %.[33]
[editovat] Terapeutická skepse a kritika
Jádry kritiky a předmětem sporů jsou zejména:
* otázka možnosti změny homosexuální orientace člověka na heterosexuální (vyléčitelnosti homosexuality), též vzhledem k jejímu nevyjasněnému původu,
* etická opodstatněnost a oprávněnost takové léčby (ve vztahu ke společenské akceptaci homosexuality),
* možnost nepříznivých dopadů léčby (či pokusů o léčbu) na kvalitu života a nepříznivé vedlejší účinky léčby,
* etická oprávněnost výzkumu původu homosexuality a veřejné podpory tohoto výzkumu.
K možnosti léčby homosexuality byli skeptičtí například Magnus Hirschfeld (1918), H. Ellis (1905), Kronfeld (1923).
Odpůrci teorie o léčitelnosti homosexuality namítají, že při použití všech těchto druhů terapie zůstane vlastní sexuální orientace homosexuála nezměněna a jde nejvýš o změnu sebeinterpretace nebo životního stylu, ne samotného založení. I někteří zastánci léčby (ve shodě s psychoanalytickým pojetím) popisují možný výsledek léčby jako převod manifestní homosexuality v latentní (Serog, 1931), nikoliv její odstranění. Zprávám o vyléčených je vytýkána přílišná vágnost a povrchnost a malá ověřenost, podrobnost a kritičnost.[54]
Serog (1931) popisuje svého „vyléčeného“ pacienta takto: „Může se sice nyní (po léčbě) v protikladu k dřívějšku silně pohlavně vzrušit ženami, sám však shledává, že sdružování s nimi je pouze něco čistě tělesně sexuálního. Hlubší náklonnost k ženské bytosti dosud nepocítil a nemůže si také představit, že by ji mohl pocítit. Duševně se cítí nadále přitahován více muži, pouze zde lze mluvit o skutečném citu.“
Některé psychoterapeutické postupy, zejména tzv. kognitivně-behaviorální a manipulativní skupinovou terapii, lze z hlediska metod a účinnosti porovnávat s indoktrinací a brainwashingem. To může být i etickým problémem.[zdroj?]
Za zásadní problém všech forem léčby homosexuality bývá jejími odpůrci zpravidla pokládáno, že vede k potlačení, nikoliv odstranění bytostné potřeby lásky a intimity, a proto může být na úkor kvalitě života a životní spokojenosti, vést k rozvoji neuróz, dysforií a depresí vedoucích v krajních případech až k sebevraždě. K podobným následkům ovšem může vést i „neléčená“ homosexualita, pokud pro jejího nositele není vzhledem k okolnostem reálně dosažitelný uspokojivý vztah nebo pokud ustát ve svém prostředí odlišný způsob života nebo jej sladit se svým světonázorem je pro něj větším problémem než absence vztahu odpovídajícího jeho zaměření.[zdroj?]
Za nebezpečný je označován pohled, který neschopnost změny orientace považuje za osobní a morální chybu.[8]
Z metodologického hlediska jsou kritizovány studie, které dokládají úspěšnost léčby homosexuality. Některým z nich je vytýkáno, že pro podporu svých argumentů vytrhávají vědeckou literaturu z kontextu nebo extrapolují informace ze studií, které se zaměřují na jiné populace.[54] Je připomínáno, že úspěšnost ani bezpečnost pokusů o změnu sexuální orientace nejsou spolehlivě vědecky prokázané.[55][56] Americká psychiatrická asociace však ve svém prohlášení z roku 2000 připomněla, že vědecky není spolehlivě prokázán ani opak, tedy neúspěšnost a nebezpečnost léčby.[54]
Hlavní odborné organizace (Americká organizace psychologů, Americká organizace psychiatrů, Americká akademie pediatrů a další) v USA oficiálně vyjádřily znepokojení nad pokusy o změnu sexuální orientace a varovaly před jejich nebezpečím.[8][57]
Americká psychiatrická asociace v roce 1997 ve svém prohlášení napsala: „Možná rizika reparativních terapií jsou velká a zahrnují depresi, úzkost a sebedestruktivní chování. Mnoho pacientů, kteří podstoupili reparativní terapii uvedlo, že byli nesprávně informováni, že homosexuálové jsou osamocení a nešťastní jedinci, kteří nemohou dosáhnout přijetí nebo spokojenosti.“ Zároveň uvedla, že chybí jasný průkaz efektu reparativních terapií směřujících ke změně sexuální orientace. Americká psychiatrická asociace přitom přihlížela k tomu, že také Americká asociace psychologů, Národní asociace sociálních pracovníků a Americká akademie pediatrů se vyjadřovaly proti reparativní terapii. Podobný postoj vyjádřilo i Australské psychologické sdružení,[55] a mnohé další odborné organizace.[24][1]
Od důvěry v reparativní terapii se odklonili i někteří psychoanalytici a i v náboženském prostředí se objevily myšlenky bojující proti tradičním biblickým interpretacím odsuzujícím homosexualitu, které představují základ pro náboženské typy reparativních terapií.[57]
V prohlášení APA z roku 2000 se píše: „Dosud neexistují vědecky potvrzené studie, které by zřetelně potvrzovaly úspěšnost nebo naopak škodlivost reparativního léčení. Vědecké poznatky o výběrových kritériích, rizicích a výhodách léčby a její dlouhodobé výsledky jsou nedostatečné. Odborné písemnictví se skládá spíše z kasuistik jednotlivců, kterým se změna sexuální orientace podařila, dále těch, kteří ji hodnotili jako škodlivou a dalších, kteří se o léčbu nejprve pokusili a později své rozhodnutí změnili.“ APA kritizuje, že literatura o reparativních terapiích nejenže ignoruje vliv sociální stigmatizace gayů a lesbiček na vytváření motivace k léčení homosexuality, ale sama k této stigmatizaci dále přispívá a jednostranně opomíjí možná rizika léčby. APA doporučila provedení seriózního výzkumu Národním institutem pro duševní zdraví a akademickými výzkumníky, který by upřesnil rizika a výhody reparativních terapií.[54]
[editovat] Spitzerova studie
Dr. Robert Spitzer, který jako autor zdůvodnění Americké psychiatrické asociace hrál klíčovou roli při vyškrnutí homosexuality z DSM v roce 1973, provedl v roce 1999 výzkum 200 lidí, kteří o sobě prohlašovali, že jsou úspěšně vyléčeni z homosexuality. V roce 2001 představil na výročním zasedání APA výsledky této studie. Podl jeho závěrů je pro některé vysoce motivované jedince změna sexuální orientace možná a během terapie 66 % zkoumaných mužů a 44 % zkoumaných žen dosáhlo „dobrého heterosexuální fungování“.[36] Spitzer nikdy neprohlašoval, že by výsledky jeho studie mohly být zobecňovány všeobecně na homosexuální populaci. Když byl po 16 měsících redaktory New York Times dotázán na 200 probandů z jeho vzorku a na možnou úspěšnost léčby, řekl, že jen nalézt 200 dobrovolníků pro výzkum mu trvalo rok a půl, a proto počet homosexuálů, kteří by se mohli úspěšně stát heterosexuálními, bylo asi velmi nízké. Také připomněl, že účastníci studie byli mimořádně nábožensky založení.[58]
V téže době došlo i k mírnému posunu v oficiálních stanoviscích APA, která ještě roku 1997 jednostranně upozorňovala na škody způsobované reparativní terapií, zatímco v roce 2000 vyhlásila, že „dosud neexistují vědecky potvrzené studie, které by zřetelně potvrzovaly úspěšnost nebo naopak škodlivost 'reparativního' léčení“.[57][54] Od Spitzerovy studie se však Americká psychiatrická asociace v roce 2001 oficiálně distancovala a upozornila, že studie nebyla odborně recenzována a že neexistuje publikovaný vědecký důkaz podporující účinnost reparativní terapie jako léčby pro změnu sexuální orientace.[58] V roce 2003 však Spitzer studii publikoval v Archives of Sexual Behavior. To vyvolalo spor a jeden sponzorující člen na protest rezignoval.
Vůči Spitzerově práci bylo vzneseno několik námitek. B. A. Robinson nebo Gregory Herek vytýkají práci jako nedostatky použití nenáhodného a příliš malého vzorku (vzorek byl vybrán konverzními terapeuty, 86 účastníků bylo vybráno ex-gay a anti-gay organizacemi, pouze 40 % osob ze vzorku bylo před léčbou vyhraněně homosexuálních – Spitzer však ve svých závěrech nevycházel z předpokladu, že by vzorek měl být reprezentativní) a špatná kritéria úspěšnosti léčby (zkoumaní jedinci mohou mít tendence propagovat konverzní terapie, nebyla provedena následná studie ověřující dlouhodobost změny orientace).[59][58]
V roce 2002 Ariel Shidlo a Michael Schroeder zveřejnili recenzovanou studii, podle níž si 88 % účastníků Spitzerova výzkumu nezachovalo změněnou sexuální orientaci a 3 % (8 responentů) oznámila změnu své orientace na heterosexuální. Ostatní oznámili buď ztrátu sexuálního pudu nebo pokus o dodržení celibátu bez dopadu na to, co je přitahuje. Někteří z účastníků, kteří neuspěli, pocítili hanbu a podstupovali po mnoho let další programy konverzních terapií. 7 z těch 8 respondentů, kteří ohlásili změnu sexuální orientace, pracovalo jako konzultant nebo lídr ex-gay organizací.[60]
[editovat] Související články
Sexes-planetary-sym-dimcolors.svg Související články obsahuje
Portál Sexualita
* Homosexualita
* Homofobie
* Léčení pedofilie
* Léčení masturbace
[editovat] Reference
1. ↑ a b c d e Brief of Amici Curiae American Psychological Association; Maine Psychological Association; National Association of Social Workers; National Association of Social Workers, Maine Chapter; Maine Association of Psychiatric Physicians; Child Welfare League of America; Maine Children’s Alliance; Maine Medical Association; American Academy of Pediatrics, Maine Chapter; Evan B. Donaldson Adoption Institute; Kids First; and Community Counseling Center, In Support of Appellants (October 12, 2006)
2. ↑ American Psychological Association Task Force on Appropriate Therapeutic Responses to Sexual Orientation: Appropriate Therapeutic Responses to Sexual Orientation
3. ↑ a b c American Psychological Association: Resolution on Appropriate Affirmative Responses to Sexual Orientation Distress and Change Efforts
4. ↑ Expert affidavit of Gregory M. Herek, Ph.D.
5. ↑ a b Royal College of Psychiatrists: Statement from the Royal College of Psychiatrists’ Gay and Lesbian Mental Health Special Interest Group
6. ↑ Australian Psychological Society: Sexual orientation and homosexuality
7. ↑ Statement of the American Psychological Association
8. ↑ a b c American Psychological Association: Just the Facts about Sexual Orientation & Youth: A Primer for Principals, Educators, & School Personnel
9. ↑ YouTube: Former Ex-Gay Leaders Apologize
10. ↑ a b c The ICD-10. Classification of Mental and Behavioural Disorders. Clinical descriptions and diagnostic guidelines. Geneva, World Health Organization, 1992. Český překlad vydalo Psychiatrické centrum Praha, 2000, ISBN 80-85121-44-1,
11. ↑ Sexual Orientation and Mental Health: Examining Identity and Development in Lesbian, Gay, and Bisexual People by Allen M. Omoto and Howard S. Kurtzman (Eds.)
12. ↑ Gonsiorek, J. (1991). The empirical basis for the demise of the illness model of homosexuality. In J. C. Gonsiorek & J. D. Weinrich (Eds.), Homosexuality: Research implications for public policy (pp. 115-136). Newbury Park, CA: Sage.
13. ↑ American Psychological Association: Answers to Your Questions For a Better Understanding of Sexual Orientation & Homosexuality
14. ↑ Australian Psychological Society: Sexual orientation and homosexuality
15. ↑ Facts About Homosexuality and Mental Health
16. ↑ American Psychological Association: Sexual Orientation and Mental Health: Examining Identity and Development in Lesbian, Gay, and Bisexual People by Allen M. Omoto and Howard S. Kurtzman (Eds.) - Reviewed by Judith M. Glassgold
17. ↑ American Psychological Association: The empirical basis for the demise of the illness model of homosexuality. In J. C. Gonsiorek & J. D. Weinrich (Eds.), Homosexuality: Research implications for public policy (pp. 115-136).
18. ↑ Lynne Lamberg, JAMA (Journal of the American Medical Association) contributor JAMA: Gay Is Okay With APA (American Psychiatric Association)
19. ↑ Homosexuality and Civil Right, position statement, Americká psychiatrická asociace, vypracoval Robert L. Spitzer se schválením pracovní skupiny pro nomenklaturu a statistiku, schváleno dozorčí radou a shromážděním, 1973
20. ↑ World Health Organization International Classification of Diseases (ICD)
21. ↑ Scott Sleek: Chinese psychiatrists debate meaning of sex orientation, APA online, ročník 29, č. 9, září 1998, Americká psychologická asociace
22. ↑ Henry Chu: Chinese Psychiatrists Decide Homosexuality Isn’t Abnormal, Los Angeles Times, 6. 3. 2001
23. ↑ Brzek, Antonín: Sexuologie pro právníky. Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum. Praha. 1997. ISBN 80-7184-383-0, strana 46
24. ↑ a b Decision from the Iowa District Court: Varnum v. Brien, 30. 8. 2007
25. ↑ a b Doc. MUDr. Kurt Freund, CSc., Výzkumný ústav psychiatrický Praha: Homosexualita u muže. Státní zdravotnické nakladatelství, Praha, 1962
26. ↑ E. Steinach, R. Lichtenstern: Umstimmung der Homosexualität durch Austausch der Pubertätsdrüsen. Münch. med. Wschr., 1918
27. ↑ H. Theiler: Untersuchungen an kastrierten Sexualperversen, Schweiz. Arch. Neurol. Psychiat. 85, 395–429, 1960
28. ↑ A. W. Hackfield: Über die Kastration bei vierzig sexuell Abnormen, Mschr. Psychiat. Neurol. 37, 1–31, 1933/1934
29. ↑ a b Léčení homosexuality, 004.cz, autor -hsx-, 15. 7. 2005
30. ↑ K. Freund, J. Srnec: K otázce mužské homosexuality, analysa změn sexuální apetence během pokusné léčby podmiňováním. Sborník lék. 55, 125–184, 1953
31. ↑ Jiří Hromada: Deset let hnutí za rovnoprávnost českých gayů a lesbiček I. – Cesta za rovnoprávností českých gayů a lesbiček (nedatováno), str. 3, zmiňováno na mnoha dalších webových stránkách
32. ↑ Jeffrey Satinover: Homosexuality and the Politics of Truth, Baker Books, 1996, ISBN 978-0-8010-5625-3
33. ↑ a b Alojz Rakús: K otázke homosexuality, zveřejněno Iniciatívou Inakosť, viz též na webu Společnstvo života. Předneseno na tiskové konferenci KDH 18. srpna 2000, viz Ohlasy na tému homosexuality a registrovaného partnerstva v médiách (zoradené chronologicky), Iniciatíva Inakosť
34. ↑ Answers to Your Questions For a Better Understanding of Sexual Orientation & Homosexuality, APA Online, Americká psychologická asociace, jmenovití autoři neuvedeni, 2008
35. ↑ Michael Luo: Some Tormented by Homosexuality Look to a Controversial Therapy, New York Times, 12. února 2007
36. ↑ a b Robert L. Spitzer: 200 Subjects Who Claim to Have Changed Their Sexual Orientation from Homosexual to Heterosexual - Presentation at the American Psychiatric Association Annual Convention, New Orleans, 9. 5. 2001
SPITZER, Robert L.. Can Some Gay Men and Lesbians Change Their Sexual Orientation? 200 Participants Reporting a Change from Homosexual to Heterosexual Orientation. Archives of Sexual Behavior, říjen 2003, roč. 32, čís. 5, s. 403–417. DOI:10.1023/A:1025647527010. PMID 14567650.
37. ↑ Stanton L. Jones, Mark A. Yarhouse: Ex-Gays? A Longitudinal Study of Religiously Mediated Change in Sexual Orientation, IVP Academic, září 2007, ISBN 978-0-8308-2846-3, 414 stran
38. ↑ DRAPER, Electra. Focus on Family: Sexual orientation can change. Parametr "periodikum" je povinný!, 2007-09-18. Dostupné online [cit. 2007-10-29].
39. ↑ HALL, Randy. Changing Sexual Orientation Is Possible, New Research Says. Parametr "periodikum" je povinný!, 2007-09-17. Dostupné online [cit. 2007-10-29].
40. ↑ SELLS, Heather. Study Says Gays Can Change Orientation. Parametr "periodikum" je povinný!, 2008-02-23. Dostupné online.
41. ↑ George A. Rekers, Ph.D.: Review Of „Ex-Gays? A Longitudinal Study Of Religiously Mediated Change In Sexual Orientation“, Point of View radio talkshow, 21. srpna 2008
42. ↑ Warren Throckmorton, Ph.D.: Attempts to Modify Sexual Orientation : A Review of Outcome Literature and Ethical Issues, původně publikováno v Journal of Mental Health Counseling, ročník 20 (1998), str. 283–304
43. ↑ NARTH
44. ↑ Gerard van den Aardweg: Terapie homosexuality. Rádce pro postižené a poradce. 2003, pro občanské sdružení Exodus vydalo Hnutí pro život ČR. ISBN 80-239-1403-0, česká předmluva Iva Šípová
německy: Selbstterapie von Homosexualität, Leitfaden für Betroffene und Berater. 1996, Hänssler-Verlag, Neuhausen-Stuttgart
anglicky: The Battle for Normality: A Guide for (Self-)Therapy of Homosexuality. 1997, Ignatius Press, San Francisco
45. ↑ Jana Machálková: Do škol jde kniha, jak léčit homosexuály, idnes.cz, 21. 10. 2003
46. ↑ Transcript of USA - Gay Conversion, zahraniční korespondent ABC TV, 22. 8. 2006, přístup 7. 4. 2007
47. ↑ International Healing Foundation
48. ↑ Sandra G. Boodman: A Conversion Therapist's Unusual Odyssey, Personal Experience With Homosexuality Helped Shape Treatment Offered by a Leader in Reparative Therapy, Washington Post, 16. srpna 2005, strana HE04
49. ↑ "Holding Therapy" as a Therapeutic Approach: Oficiální vyjádření NARTH, 13. 1. 2009
50. ↑ Pro Life - stránky Hnutí pro život
51. ↑ Národní centrum pro rodinu
52. ↑ Homosexualita.cz - stránky občanského sdružení Exodus
53. ↑ Církve proti homosexualitě, Grano Salis, Bolek, 6. 2. 2005, převzetí přehledu odkazů z http://vira.004.cz/vh-antigay/
54. ↑ a b c d e MUDr. Ivo Procházka: Kritika léčby HS orientace – Metodologická kritika tzv. léčení homosexuality, na stránkách bengales.cz vloženo 9. 12. 2004
55. ↑ a b Australian Psychological Society: Sexual orientation and homosexuality, text nedatován, stav 2009
56. ↑ American Psychological Association, California Psychological Association, the American Psychiatric Association, the National Association of Social Workers and its California chapter: In re Marriage Cases, společná zpráva z pozice tzv. přátel soudu (amici curiae) Nejvyššímu soudu státu Kalifornie, 26. září 2007
57. ↑ a b c American Psychiatric Association: Therapies Focused on Attempts to Change Sexual Orientation (Reparative or Conversion Therapies), position statement, 2000,
American Psychiatric Association: Psychiatric Treatment and Sexual Orientation, position statement, 1998, on line
58. ↑ a b c Gregory Herek. Attempts To Change Sexual Orientation [online]. University of California Davis, Department of Psychology, [cit. 2007-08-28]. (Sexual Orientation: Science, Education and Policy.) Dostupné online.
59. ↑ Robinson, B. A.. Analysis of Dr. Spitzer's Study of Reparative Therapy [online]. Ontario Consultants on Religious Tolerance, 2002–2009, [cit. 2007-08-28]. Dostupné online.
60. ↑ SHIDLO, Ariel, Schroeder, Michael; Drescher, Jack Sexual Conversion Therapy: Ethical, Clinical, and Research Perspectives. New York : Haworth Medical Press, 2001. ISBN 0789019108.
A co jsi tím chtěl říct?Že se úspěšně naučil Copy-Paste. A že usilovně pracuje na HTML elementu A v kombinaci s jeho atributem HREF.
https://ecf.cand.uscourts.gov/cand/09cv2292/files/09cv2292-ORDER.pdfMarrying a person of the opposite sex is an unrealistic option for gay and lesbian individuals.
a. PX0707 at RFA No 9: Proponents admit that for many gay and lesbian individuals, marriage to an individual of the opposite sex is not a meaningful alternative;
b. PX0710 at RFA No 9: Attorney General admits that for gay men and lesbians, opposite-sex marriage may not be a meaningful alternative to same-sex marriage to the extent that it would compel them to negate their sexual orientation and identity;
c. Tr 85:9-21 (Zarrillo: “I have no attraction, desire, to be with a member of the opposite sex.”);
d. Tr 2042:14-25 (Herek: While gay men and lesbians in California are permitted to marry, they are only permitted to marry a member of the opposite sex. For the vast majority of gay men and lesbians, that is not a realistic option. This is true because sexual orientation is about the relationships people form —— it defines the universe of people with whom one is able to form the sort of intimate, committed relationship that would be the basis for marriage.);
e. Tr 2043:1-2044:10 (Herek: Some gay men and lesbians have married members of the opposite sex, but many of those marriages dissolve, and some of them experience considerable problems simply because one of the partners is gay or lesbian. A gay or lesbian person marrying a person of the opposite sex is likely to create a great deal of conflict and tension in the relationship.).
Jaky realny dopad bude mit na tvuj zivot to, ze budes v manezelstvi a ne v RP?A takhle si ty zákony třeba přečíst — to ani né, že?
Manželství v euroatlantické civilizaci donedávna bylo spíše komerční záležitost, spojení majetků. Ačkoliv i láska hrála velkou roli, majetek bylo to, co manželství stmelovalo a drželo pohromadě. V současné době je manželství daleko více založeno na lásce dvou lidí, ale láska je poměrně vrtkavá záležitost, a proto se mnoho manželství rozpadáNa tom něco bude... To ale asi i na zbytku příspěvku... Fakt je, že můžu věřit vědeckým studiím anebo citovým názorům. A fakt nevím... vztahy jsou daleko víc citová než racionální záležitost.
8 Q. Dr. Lamb, did you have hold the view that children need a 9 family structure with a male parent to adjust well? 10 A. You know, when I began my career in the early 1970's, that 11 was widely believed to be true. And so when I began my 12 research, it was with the presumption or prediction that this 13 was likely to be the case. 14 My first research was concerned with exploring the 15 attachments that young babies form to their mothers and 16 fathers. And I explored in that early research the differences 17 and the ways in which is mothers and fathers behaved and asked 18 whether those differences, in fact, were important, whether 19 they did show that children needed to be raised by a masculine 20 as well as by a feminine parent. 21 The results of both my research and, more 22 significantly, the larger body of research that developed since 23 the early 1970's has made clear that that initial prediction 24 was incorrect. 25 And we have now as a field come to the conclusion 1 that I stated earlier; that what makes for an effective parent 2 is the same whether or not you are talking about a mother or a 3 father, and that children do not need to have a 4 masculine-behaving parent figure, a father, in order to be well 5 adjusted. 6 Q. Is there any support for the view that children need to 7 have a female parent to adjust well? 8 A. No. The same is true with respect to that. 9 Q. How long has it been accepted as the consensus view within 10 your field that the three factors you described earlier, as 11 opposed to family structure, are the factors that most affect 12 child adjustment? 13 A. I think the fields began to coalesce around and to focus 14 on these issues from the early to mid-1980's. And I would say 15 that by the beginning of the 1990's, this would have been the 16 overwhelming consensus in the field. 17 Q. And if I could get into Cambridge and take a class in 18 developmental psychology, is this what I would be taught today? 19 A. It is.Kristin M. Perry v. Arnold Schwarzenegger; January 15, 2010; Transcript of Proceedings. Michael Lamb je od roku 2004 profesor psychologie a vedoucí katedry Sociální a vývojové psychologie Cambridge University. Mezi léty 1987 a 2004 působil jako vedoucí Sekce pro sociální a emoční vývoj a jako hlavní výzkumný psycholog amerického Národního institutu pro zdraví dětí a lidský vývoj v rámci Národního institutu pro zdraví. Je autorem více než 500 příspěvků pro odborně recenzované žurnály nebo profesionálních knih vydané akademickými nakladatelstvími určeným dalším profesionálům. Více než 30 let odborně recenzoval více než 2500 tisíce článků v profesionálních žurnálech.
Pokud je to maly chlapec tak potrebuje predevsim "pevnou ruku" otce, jen tak z neho vyroste chlap. I kdyz nejlepsi je opravdu aby mel jak matku tak otce a taky aby jeho rodice byly opravdu normalni a mohly nest zodpovednost za jeho vychovu - tzn. ze ho vychovavaji svedomite a neni jim lhostejny (to se deje bohuzel casto). Pokud budou dite vychovavat dva homosexualove nebo dve lesby, nemusi mit vzdycky uplne vhodne podminky a samotne dite muze byt pote az bude starsi trosku "jine" nez ostatni. Jsem osobne presvedcen ze vzdy zavisi na konkretnich osobach, ktere ho budou vychovavat a je jedno jestli to bude jen chlap, jen zenska, nebo homosexualove/lesby nebo heterosexualni par.
Dítě potřebuje mateřskou lásku, kterou mu otcovská nemůže vynahradit, protože je už z principu jiná. Mateřská láska je pro dítě to nejdůležitější, mužský vliv je komplement, ovšem také velmi podstatný. Co se týče adopcí, podporuji preferenci heterosexuálního páru, který by měl mít přednost před lesbickým párem. Pár gayů nemůže už z principu dát dítěti to, co potřebuje. Tohle jsi ale jako multikulti genderistiký homosexuál nechtěl slyšet co?Benáku, Benáku. Tvoje nepodložené domněnky se prostě a jednoduše zcela prokazatelně nezakládají na pravdě a na faktech a nevím, proč coby nevzdělaný blbec je máš zapotřebí vykřikovat a poukazovat na to, že jsi blbec. To jsi ale nechtěl slyšet, co? Nevím, jak dlouho ještě budou mít trotlové jako ty potřebu lhát o něčem, co bylo vyvráceno již během 80. let.
pravdu nechápu ty lidi, co už na tomto světě dlouho nebudou, jak se furt musí srát do věcí těch generací, které tu budou ještě desítky let a které mají oapčné názory a zajistí budoucnost.Kurva, Tomeši, protože mají stejné právo na život, na vlastní názor a na šíření stejného názoru jako ty, já, nebo sousedka Nováková od vedle! Když už omezíš ty "staré a nepotřebné", můžeš pokračovat třeba s lidmi, co neudělali ZŠ, pak omezit lidi bez maturity, pak omezit všechny kdo nemají VŠ a půjde všechno víš kam...
Myslím, že máme na to lidi přesvědčit, aby to dobrovolně a nadšeně podpořili.No že se vám to teda daří.
"Vždy, když už myslím že mně PT už nedokáže ničím překvapit, vyvede mně bleskurychle z omylu!" Amigapower
Nechci se zastávat ani jedné skupiny, pokud jim to zákony dovolí, nech se klidně berou. O tom doufám rozhodnou povolanější lidé. Tady to ale podle mě tak vypadá prostě proto, že PT. Ikdyž se najde někdo, kdo by to pochopil a jen upravuje nějakou nepřesnost tak je stejně otitulován jako blbec, v lepším případě.
Tady to ale podle mě tak vypadá prostě proto, že PT.V kombinaci s anonymi, kteří jeho výbušné povahy zneužívají. Proto je to takový bahno s hnojem…
Velice silne pochybuji, ze tady 75% lidi nesnasi homosexualy.To neříkám, ale tady v tý diskusi to tak rozhodně vypadá...
Chapej, ja s homosexualy nemam nejmensi problem. S cim mam problem je Petruv sverazny postoj k demokracii a jeho vyjadrovani a agresivita.Ale já naprosto chápu jak to myslíš, já taky nesoudim lidi podle toho s kim si šukaj. Na to, že je PT (velmi mírně řečeno) hulvát, se bohužel koukám taky stejně - přijde na to časem (snad). Ale bez ohledu na to jakej je, s ním v podstatě asi ve všem souhlasim.
Pokud je to takto, tak se ti upřímně omlouvám.No vidis. A kdyby jsi nezacal urazet, tak se omlouvat nemusis.
Pak ale nechápu, proč ti začal toliko vadit slušně napsaný příspěvek v blogu.Proc? Mozna jsem na tema "homosexualita" trosku precitlively. Takhle, zdravy rozum mi rika, ze je fer nechat homosexualy byt a brat je za sobe rovne, na druhou stranu se mi to podvedomne hnusi (nic ve zlem, podvedomi neporucis a je schopno mi vyvadet jeste vetsi svinarny a obcas mam co delat abych se ovladal). Dalsi vec je, ze jsi zvolil ponekud spatne obecentsvo. Jsem toho nazoru, ze vetsina tu s timto nema problem, tudis nosis drevo do lesa. Kdyz uz jsme u tech duvodu, ty sam jsi tu nekde tusim prohlasil, ze sem nepises ve snaze ovlivnit mineni o homosexualech. Jaky je teda tvuj duvod?
Vypadalo to, že sis přišel zase jenom kopnout a provokovat, jak Ti psal i default, nemusel jsi to číst, mohl jsi hlasovat že se ti příspěvek nelíbí, ale nemusel sis přijít do diskuse vzdychat a kopat do mně.Samozrejme. Nemusel jsem udelat spoustu jinych veci. Nicmene si dovolim podotknout, ze tvrzeni "sere me" neni kopnuti ani omylem. To az tvoje reakce dal byly neadekvatni. Je tu kritizuju ciste tvuj projev, kdy urazis na potkani. Ja jsem toho nazoru, ze obecne povedomi o homosexualite je potreba rozsirovat, koneckoncu, homosexual muze byt nektere z mych pripadnych budoucich deti. A co pak? Snazit se toto u nej potlacit je no-go a snaset pripadny posmech od okoli je tezsi nez se zda. A proto me znepookojuje zpusob, jakym toto povedomi siris. A ruku na srdce, nazvat starsi generaci prasaty, ktera konecne chcipnou (nebo neco v tom smyslu), to uz je hodne silne kafe i na me, byt na generaci, co prozila mladi za komunismu nemam nejlepsi nazor. Ciste subjektivne na zaklade vlastniho pozorovani hodnotim v prumeru nejvyse lidi 70-80 a vys, bohuzel jich ubyva, ti jsou IMHO uplne super. Generace 40-70 z meho pohledu v prumeru predstavuje prudky propad a pak jsou mladsi, ktere zase obecne hodnotim lepe, ale ne tak vysoko jako tu nejstarsi generaci. Ale to je jenom muj nazor.
Snazit se toto u nej potlacit je no-go a snaset pripadny posmech od okoli je tezsi nez se zda.No, problém je v tom, že děti si skoro vždycky najdou něco, čemu se posmívat. A nemusí to být jejich orientace.
Perkins said the judge ignored "a lot of the social science" about the affects of same-sex couples on families, and cited a 2005 ruling by a federal district level judge that Nebaska's ban against same-sex marriage was unconstitutional, a decision that was overturned in the 8th Circuit. "Certainly not only based upon the social empirical data that's out there, but on the legal basis, this is a flawed decision," Perkins said. "And as I said, it's far from over." Boies disputed Perkins on the evidence: "It's easy to sit around and debate and throw around opinions that appeal to people's fear and prejudice, [and] cite studies that either don't exist or don't say what you say they do. "In a court of law you've got to come in and you've got to support those opinions, you've got to stand up under oath and cross-examination," Boies said. "And what we saw at trial is that it's very easy for the people who want to deprive gay and lesbian citizens of the right to vote [sic] to make all sorts of statements and campaign literature, or in debates where they can't be cross-examined. "But when they come into court and they have to support those opinions and they have to defend those opinions under oath and cross-examination, those opinions just melt away. And that's what happened here. There simply wasn't any evidence, there weren't any of those studies. There weren't any empirical studies. That's just made up. That's junk science. It's easy to say that on television. But a witness stand is a lonely place to lie. And when you come into court you can't do that. "That's what we proved: We put fear and prejudice on trial, and fear and prejudice lost," Boies said. Perkins retorted that "there is not conclusive evidence to suggest that children who grow up with two moms or two dads fare as well as children who grow up with a mom and a dad," but acknowledged that the issue of how children are impacted by same-sex relationships is "relatively new." But he did suggest that over the last 40 years marriage has been "devalued," and said there is abundant evidence to suggest public policy - such as no-fault divorce - "has truly impacted children and impacted the institution of marriage. "And the judge in his ruling actually just ignored all of that and said there is no evidence that any of the policy that's been adopted on no-fault divorce and other liberal-leaning policies has impacted marriage," Perkins said. "I think anybody with a half a brain can see that the policies that have been adopted in the last 40 years have impacted marriage, and as a result have impacted the well-being of children." Boies responded, saying Judge Walker did deal with it, "and he pointed out, which is obvious, that no-fault divorce doesn't have anything to do with the issue that's here. "The empirical studies that do exist and that are based on what's happened in Canada and Sweden and Spain and other countries and other states where you are able to have marriage equality, demonstrate that there is no harm. There are studies going back for 20 years that demonstrate this. The problem here is that, unlike a court, people don't stick to the facts."http://www.cbsnews.com/stories/2010/08/08/ftn/main6754443.shtml
Je hezké, že se někdo něco domnívá, ale je trapné, že se to domnívá na úkor obrovské spousty doložitelných a ověřitelných konkluzivních faktů.No, takhle to je ale se vším... Strana, která chce něco prosadit tvrdí, že "my máme všechna fakta, vy máte domněnky". Ještě před pár lety byli lidé tvrdící, že člověk na efekt globálního oteplování nemá žádný nebo má minimální vliv zesměšňováni, že fakta hovoří jasně - zeměkoule se ani pořádně neohřála a fakta hovoří jasně - ale tentokrát pro "popírače" :)
Nejaka pozorovani na malem vzorku a v pomerne kratkem obdobi me proste nepresvedci.Jenže žádná pozorování v krátkém období na malém vzorku nebyla. jsou konkluzivní závěry více než stovky studí za posledních 100 let z mnoha států včetně sousedního Německa nebo třeba Španělska, pokud jde o Evropu. Takže máš smůlu, chlapče. Vycucat si z prstu pitomosti o tom, že empirických faktů je málo a neprůkazných, bohužel nestačí. Takhle argumentují skutečně fakt jen blbci, kterým vyhovuje diskriminovat ostatní občany.
Pochybuju, ze by ty studie byly i sto let stare. V te dobe homosexualitu IMHO nebrali ani na zapade. Natoz aby se nekdo snazil dokazat, ze je neskodna. Muj soukromy odhad dle celkove nalady vy spolecnosti bych datoval nejspis do sedesatych let. A ano, vzorky vzhledem k velikosti populace jsou opravdu male.Bohužel jsi nebyl schopný vysvětlit, k čemu je nutných více studií a proč jich je podle tebe málo, když podle vzdělaných odborníků je jich dostatek. Jsi vůbec schopen připustit, že jsi nedostatečně statisticky vzdělán a že více než sto studií v posledních 30 letech je dostatečně průkazných, neboť kdyby se děti měly skutečně znatelně hůře, muselo by to být dávno nějak zjištěno? Zdá se mi, že tvé předsudky trvají nadále, tak jako jsi měl kdysi nedostatek informací o tom, co je nemoc, tak je máš nadále ohledně výzkumu dětského vývoje. To považuji za skutečné neštěstí.
The American Psychological Association reaffirmed its support Wednesday for marriage equality for same-sex couples, noting that its annual convention taking place here this week provides an opportunity to call attention to the science supporting this position. “As the world’s largest organization of psychologists, we felt it was important to make a statement here and now to demonstrate APA’s unwavering support of marriage equality,” said APA President Carol D. Goodheart, EdD. “With the issue playing out so prominently in California, we are using the opportunity presented by our annual convention to present the growing body of science that is the foundation for our position, and that has influenced many of the legislators, judges and other public officials who are working to achieve this goal. APA’s 2010 convention, taking place in San Diego from Aug. 12-15, includes a full program of sessions summarizing the areas of research that have been key in recent same-sex marriage court cases and other legal decisions supporting equality for lesbian, gay, bisexual and transgender people. Sessions will feature the latest scientific research into same-sex couples’ relationships and family formation among lesbian, gay and bisexual people, as well as the effect of sexual stigma on individuals and families. Experts will explain how the most recent scientific evidence and legislation support same-sex marriage and adoption and counter prejudice and discrimination. Research has shown that marriage provides substantial psychological and physical health benefits due to the moral, economic and social support extended to married couples. Conversely, recent empirical evidence has illustrated the harmful psychological effect of policies restricting marriage rights for same-sex couples. Additionally, children raised by same-sex couples have been shown to be on par with the children of opposite-sex couples in their psychological adjustment, cognitive abilities and social functioning.”http://apa.org/news/press/releases/2010/08/support-same-sex-marriage.aspx Znovu podotýkám, že moji názorový oponenti nikdy nebyli ani zdaleka schopni poskytnout něco aspoň vzdáleně kvalitativně a věrohodně srovnatelného s tím co já, protože nic takového neexistuje. O tom bych totiž už musel dávno vědět. Kvalitní informace jsou dostupné. To, že je někdo líný si je přečíst či neschopný přijmout fakta je věc druhá.
Jenže ty chceš nemožné.Ne. Ja rikam, ze o takto zavazne veci me proste zanedbatelny vzorek nepresvedci. To ty po mne chces, z nejakeho duvodu zmenu nazoru ackoliv ja k ni nevidim duvod.
Ty bys asi chtěl aby bylo zkoumáno každé dítě v populaci. Přes sto studií s různými vzorky a metodikami, kvantitativní i kvalitativní výzkum z různých koutů světa včetně sousedního Německa, kde byl vzorek ohromný, ti zjevně nestačí.Opravdu byl tak ohromny? Zatim to vypada na par set lidi. Coz je celkem malo vzhledem k tomu, jake fiasko predstavovaly predvolebni pruzkumy s vzorky IIRC vetsimi.
A s hlupákem diskutovat není možno.Presne tak. Proto s tebou ukoncuji debatu. Uz na nekolikaty pokus ale ted snad uz definitivne. Snazil jsem se z tebou bavit slusne, ale kdyz je hulvatsvi to nejlepsi co umis, tak tu pro dialog neni misto. Preju pekny den.
are you 2 comfortable opining that their children are no less likely to 3 be well-adjusted than children of heterosexual parents? 4 A. Well, I think that I feel comfortable doing that because 5 one has to look at the totality of the evidence base, and start 6 off from the fact that we do have a good understanding of what 7 it is that affects the adjustment of children. 8 And in the context of understanding that, it's also 9 very clear, from lots of research, that the gender and the 10 sexual orientation of the parent is not one of those factors 11 that's important. 12 Secondly, we have the evidence that shows that it is 13 the same factors that affect children's adjustment, regardless 14 of the sexual orientation of their parents. 15 Third, we do have a growing number, much smaller 16 number, but a growing number of studies that look directly at 17 the adjustment of children being raised by gay parents. 18 And the combination of these different bodies of 19 literature, I think, makes me confident that the outcomes for 20 children raised by gay fathers are the same as those for 21 children raised by lesbian mothers and the same as those for 22 children being raised by heterosexual parents, taking into 23 account all the other factors that we have spoken about.http://www.equalrightsfoundation.org/wp-content/uploads/2010/01/2010-01-15-Perry-Trial-Day-05-Lamb-Zia-mini.pdf Jakou můžeš mít proti průzaným faktům argumentaci?
nebo někomu vyprovokovaně nadávat v diskusi na internetuJsi srab, ktery se ke svemu vlastnimu pochybeni neumi postavit celem a rici: "Zachoval jsem se spatne, omlouvam se." Jednou, az dospejes, tak pochopis, ze clovek musi i umet uznat chybu a postavit se svym pochybenim celem. Ale to patrne ubehne jeste hodne vody.
Výše jsem se ti omluvil ještě než jsem došel jsem k poslednímu příspěvku.OK. Odvolavam a omlouvam se.
Takoví lidé s předsudky jako jsi ty mi fakt vadí. Proč předjímáš postoj druhých?S jakymi predsudky? Urazel jsi tu par lidi (nejenom me) a zdaleka ne vsichni si s tim zacali. To, ze jsi zacal sve urazeni omlouvat vyprovokovanim me popudilo a napsal jsem co jsem napsal.
Tiskni
Sdílej: