Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za duben (YouTube).
Provozovatel čínské sociální sítě TikTok dostal v Evropské unii pokutu 530 milionů eur (13,2 miliardy Kč) za nedostatky při ochraně osobních údajů. Ve svém oznámení to dnes uvedla irská Komise pro ochranu údajů (DPC), která jedná jménem EU. Zároveň TikToku nařídila, že pokud správu dat neuvede do šesti měsíců do souladu s požadavky, musí přestat posílat data o unijních uživatelích do Číny. TikTok uvedl, že se proti rozhodnutí odvolá.
Společnost JetBrains uvolnila Mellum, tj. svůj velký jazykový model (LLM) pro vývojáře, jako open source. Mellum podporuje programovací jazyky Java, Kotlin, Python, Go, PHP, C, C++, C#, JavaScript, TypeScript, CSS, HTML, Rust a Ruby.
Vývojáři Kali Linuxu upozorňují na nový klíč pro podepisování balíčků. K původnímu klíči ztratili přístup.
V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Blog o střelbě na hranicích, Štrougalovi, Jakešovi a hlavně o zákonech, které nejsou. A také o čápech.
Před nedávnem proběhla tiskem zpráva, že soudruzi Štrougal(95 let) a Jakeš (97 let) budou postaveni před soud, kde by se měli zodpovídat za oběti na západních hranicích Československa. Kromě souhlasného jásotu většiny populace se objevily i hlasy, podle jakých že zákonů mají být tito soudruzi souzeni. Bohužel jsme opět svědky toho, že většina obyvatel se v otázkách práva neorientuje (ti starší znali jen 'rudé právo' v pravém slova smyslu) a ti mladší poznali je tu tmu, kterou naordinoval Dyba, Kočárník, Klaus a podobní, když mínili, že právní stát musí počkat na ten ekonomický.
Následující blog má zejména za úkol minimálně čtenářům abíčka rozšířit obzory v této oblasti. Na konci blogu pak objasní autor i to s těmi čápy.
Právnický pohled
Z právního hlediska spadá případ výše uvedených soudruhů do oblasti právní teorie, která zkoumá, kdy může být právo event. 'neprávem'. Většina obyvatel je toho názoru, že střelba na hranicích byla kryta zákonem. Je to umocněno i tím, že např. v době socialismu se staly případy, kdy při pokusu o útěk (někde u Bratislavy) byli zastřeleni lidé a po protestech západních států se obyvatelé Československa dočetli v Rudém právu, že co se týče ochrany státních hranic může každý stát jednat, jak uzná za vhodné a jak je to v té které zemi uzákoněno. A vetšina obyvatel, ačkoliv nesouhlasila se socialistickým systémem toto považovala za logické a správné.
Právní problematika tohoto typu není nic nového. Zabývali se tím již v antice, zamýšlel se nad tím i Tomáš Akvinský (ten se zabýval skoro vším, byl to tedy takový středověký Václav Klaus). K skutečnému posunu v právní vědě ohledně této problematiky došlo ale teprve po 2. sv. válce zejména v souvislosti s řadou zákonů, které praktikovalo nacistické Německo. Nemuselo jít vždy o oběti na životech. Jak mnozí vědí, uzákonili v Německu v roce 1935 tzv. rasové zákony. Součástí toho byly např. paragrafy o tom, kdy a za jakých podmínek ztrácel židovský občan německé občanství.
Po válce došlo k několika sporům o dědictví, ve kterých hrálo občanství důležitou roli. A zde rozhodl nejvyšší německý soud, že na ty odpovídající minulé zákony je třeba pohlížet jako na neexsitující. Orientoval se přitom na tzv. Radbruchově formuli.
Radbruchova formule (wiki)
by mohla být zjednodušeně označena za jakousi koncepci, podle níž má za určitých podmínek přirozené právo přednost před pozitivním. Podle této koncepce je tedy možné ex tunc (od tehdy, zpětně) prohlásit dříve platné pozitivní právo za "neprávo". Těmito podmínkami jsou:
rozpor pozitivní normy s fundamentálními principy spravedlnosti
intenzita tohoto rozporu – rozpor je evidentní a dosahuje nesnesitelné míry
(Pozn: Pro ty, kterým nejsou výše uvedené pojmy přirozeného a pozitivního práva běžné je možno zjednodušeně říci, že přirozené právo je něco jako desatero přikázání (jak např. vysvětloval Luther) a pozitivní právo jsou ty zákony na papíře.
Gustav Radbruch tuto tezi formuloval následovně:
"Konflikt mezi spravedlností a právní jistotou lze řešit jen tak, že pozitivní právo zajišťované předpisy a mocí má přednost i tehdy, pokud je obsahově nespravedlivé a neúčelné, vyjma toho kdy rozpor mezi pozitivním zákonem a spravedlností dosáhne tak nesnesitelné míry, že zákon musí jako nenáležité právo spravedlnosti ustoupit."
Pozitivní právo tedy musíme dodržovat, přestože se nám může jevit jako obsahově nespravedlivé a neúčelné, neboť dáváme přednost principu právní jistoty, ovšem pouze do chvíle, kdy se toto pozitivní právo dostane do extrémního rozporu se spravedlností. Tehdy dostává přednost přirozené právo a předchozí vadné pozitivněprávní předpisy jsou neplatné ex tunc nehledě na to, že byly aplikovány a dodržovány.
Soud s uvedenými soudruhy může postupovat podle výše uvedené právní teorie a pak skutečně existuje určitá pravděpodobnost, že tito budou i odsouzeni. Samozřejmě, že je třeba prokázat, že nějakým způsobem obvinění 'nařídili' tu střelbu na hranicích. Ta šance tady je, jak ukazuje praxe z bývalé NDR. Tam se skutečně našly záznamy ze zasedání ústředního výboru, ve kterém soudruzi 'potvrdili' výkonným orgánům (pohraniční stráži), že skutečně, podle paragrafu XXX je třeba zadržet narušitele za každých okolností i za cenu použití střelné zbraně.
Naskýtá se otázka, proč se v té NDR vůbec ten ústřední výbor s takovou věcí zabýval. Je to tim, že výkonné orgány 'věděly' že je to vlastně nepřípustné a tak se zodpovědní (pohraničníci) pokusili pojistit tím, že se zeptali těch nahoře. Je tedy skutečně šance , že se nějaké podobné dokumenty nalézají i v českých archívech a Štrougal a Jakeš půjdou do tepláků.
Společenský pohled
Ve spojitosti s uvedenenou právní problemnatikou došlo k zajímavé situace kolem roku 2015 - kdy se do Německa hrnuli ti migranti. Tehdy již známá strana AfD volala po rigorózní ochraně hranic. Na otázku redaktora, jakým způsobem má to zajištění hranic probíhat, odpověděla význačná funkcionářka strany - Beatrix von Storch, že samozřejmě všemi prostředky a tedy i za použití zbraně.
Tak jako v Čechách, tak i v Německu a vlastně na celém světě se říká, že děti nosí čáp. Toto úsloví použil německý satirický magazín a přinesl tu v Německu známou větu:
Der Storch bringt die Kinder, die Storch bringt sie um
Jedná se o vtipnou formulaci gramatikálního typu, která si zahrává s rodem podstatného jména a podobností sloves přinášet a zabíjet. A protože je to německý vtip a někdo by ho mohl i nepochopit, tak si ho pěkně po německu nyní vysvětlíme.
Der Storch = čáp
die Storch = v říši zvířat něco takového neexistuje , Němec si pod tím představí paní Čápovou=Frau Storch
bringt = přináší
umbringt = zabíjí (v té větě stojí 'bringt um', protože němčina je zlá a používá odlučitelné předpony, kdy není zcela jasně známo, kdy se má odloučit a kdy ne )
a to je také ten nadpis tohoto blogu. Jestli se teď ještě někdo neválí po zemi smíchy tak nevím.
Poučení
Vetšina obyvatel jak Německa, tak Čech, Polska, Maďarska odsuzuje tu střelbu na hranicích za socialismu. A přejí si tvrdé potrestání spoluviníků, bývalých vedoucích činitelů státu a strany. Ale zrovna tak si většina obyvatel přeje neprodyšnou ochranu hranic. I v Čechách je dost lidí, kteří by stříleli.
Štrougal by se mohl zeptat:
'Chcete mě soudit za střelbu na hranicích? Kolik z vás, spoluobcanů by dnes střílelo na migranty? 75% populace , nebo ještě víc?'
A my, mírumilovní občané České republiky bychom odpověděli:
'Milý Lubomíre, ale ty jsi nechal střílet na naše lidi, my chceme střílet na cizí. A to je velký rozdĺl - a nechoď na nás s nejakou chartou lidských práv nebo důstojností člověka.'
Tiskni
Sdílej:
Vetšina obyvatel jak Německa, tak Čech, Polska, Maďarska odsuzuje tu střelbu na hranicích za socialismu.Zdroj?
A přejí si tvrdé potrestání spoluviníků, bývalých vedoucích činitelů státu a strany. Ale zrovna tak si většina obyvatel přeje neprodyšnou ochranu hranic. I v Čechách je dost lidí, kteří by stříleli.Ochrana hranic před vnějším nepřítelem je něco jiného, než bránit vlastním občanům v opuštění země. Občanství by nemělo být za trest, je to privilegium, právo. Pokud tedy občan chce opustit svůj stát a jiná země ho chce přijmout, je celkem neobhajitelné, aby mu v tom jeho stát bránil. (s výjimkou případů, kdy jde o stíhaného zločince, který způsobil nějaké škody nebo je z toho minimálně podezřelý)
Závěry Norimberských procesů pomohly k vytvoření těchto dokumentů:No a kdo zná Pána času, tak díl Zygonská inverze taky může něco řici k tématu.Ženevské úmluvy jsou tvořeny těmito úmluvami:
- Konvence o genocidě (1948)
- Všeobecná deklarace lidských práv (1948)
- Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti (1968)
- Ženevské úmluvy na ochranu obětí války (1949) a Dodatkové protokoly k Ženevským úmluvám z roku 1977
- Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.
- Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři.
- Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci.
- Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.
No, ne ze bych chtel jakkoliv ten drat hajit, ale za prve si odpovidate sam ("kdy jde o stíhaného zločince" - tim se clovek stal v momente uteku)Viz
Ochrana hranic před vnějším nepřítelem je něco jiného, než bránit vlastním občanům v opuštění země. Občanství by nemělo být za trest, je to privilegium, právo. Pokud tedy občan chce opustit svůj stát a jiná země ho chce přijmout, je celkem neobhajitelné, aby mu v tom jeho stát bránil. (s výjimkou případů, kdy jde o stíhaného zločince, který způsobil nějaké škody nebo je z toho minimálně podezřelý)
argument s Jakesem a spol. mi přijde scestny a absurdní.+1 Ten zápisek je manipulativní a používá neplatné argumenty.
Představme si, že by dnes, po 60. letech soudili nějakého pohraničníka, který prokazatelně tenkrát na hranicích zastřelil nějakého narušitele. Ten obviněný by se mohl bránit tím, že jednal podle tehdy platných zákonů. A soud by mu odpověděl, že žádný takový zákon nikdy neexistoval.Tohle je dost problematické. Ti, kdo bránili naše hranice, mohli upřímně věřit tomu, že ten člověk, kterého mají chytit, se nějak provinil, a že je v zájmu společnosti, aby ho zastavili, i za cenu, že to dotyčný nepřežije. Podobně je na tom policista, kterému řekli, že má chytit zločince - policistovi taky nepřísluší, aby prověřoval legálnost a morálnost celé akce, rozhodoval o vině atd. Od toho jsou tu jeho nadřízení a soudy + různé inspekce a další kontrolní mechanismy. Ale fakt to nezávisí na tom jednom pěšákovi, který drží v ruce pušku. Na druhou stranu nemám iluze o tom, že by příslušní zaměstnanci státu vůbec netušili, co se děje... Jen to prostě není tak černobílé (to je možná tak u nacistů, kteří bojovali za Hitlera a podporovali ho tím). Dneska mi přijde celkem nesmyslné soudit i toho Jakeše. Tohle se asi mělo vyřešit prvních pár let po listopadu, ale dneska nemá cenu se k tomu vracet. Jsou aktuálnější témata, kterým by se společnost měla věnovat.
A o tom je právě ta Radbruchova formule. Lidská společnost si nemůže dávat zákony, které jsou v 'nesnesitelném' rozporu s přirozeným právem.Myšlenka je to sice hezká, ale výklad toho, co znamená ten "nesnesitelný" rozpor, je značně subjektivní. Ono ani ten lidský život nelze považovat za absolutně nadřazenou hodnotu - minimálně z toho důvodu, že dříve či později narazíš na rozpor, že zabitím jednoho člověka, zachráníš život jednoho nebo více jiných lidí. Zabíjení je v určitých situacích nevyhnutelné a správné a nemá smysl si hrát na to, že to tak není.
V případě té střelby na hranicich má právo člověka na život mnohem vyšší cenu než právo společnosti na ochranu jakýchsi hranic.Je potřeba vidět i druhou stranu mince. Ve chvíli, kdy se ti k hranicím blíží potenciální útočníci, musíš vidět vlastní občany, jejichž životy a zdraví jsou tímto útokem ohroženy. Úlohou státu je tento útok odrazit - a to i za cenu zabití nepřítele (byť to nemusí být preferovaná a primární varianta).
Jestliže zákonodárce přesto ustanovi,že při ochraně hranic je možno usmrtit člověka, tak pak je takový zákon neplatný - a to ať už se narušitel blíží z jakékoliv stranyTohle je naprosto zcestné. Jak jsem psal výše, bránit vlastním občanům v opuštění státu (a dělat z nich de facto otroky) je nemorální, zatímco bránit vlastní občany před nájezdem útočníků zvenčí je morální a správné.
Ale představme si, že se uzákoní, že můžete zastřelit člověka, který vniknul do vašeho domu. Takový zákon bude neplatný - třeba i zpětně.Nevím o zákonu, který by dovoloval střílet ostatní jen na základě toho, že dotyčný vnikl na tvůj pozemek. Nemůžeš např. zastřelit pošťáka, který se ti snažil doručit balíček, a protože mu nikdo neotvíral, bylo otevřeno a on měl pocit, že tam někde jsi, tak šel dál a volal na tebe. Na druhé straně, když budeš mít důvod se cítit ohrožený a budeš chránit život vlastní nebo své rodiny, tak je naprosto v pořádku, že obrana bude silnější než útok, a dokonce i to, že obrana přijde dřív než bezprostřední útok (kdybys musel s obranou čekat, až ti útočník začne řezat hlavu, píchat tě do břicha nebo po tobě střílet... to už by bylo jaksi pozdě).