Druhá plzeňská kravýprava (26.7.2008)

AbcLinuxu:/ Blogy / variace / na (pseudo)renesanční téma / Druhá plzeňská kravýprava (26.7.2008)

Štítky: Foto, práce, život

Druhá plzeňská kravýprava (26.7.2008)

28.7.2008 09:39 | Přečteno: 1490× | na (pseudo)renesanční téma | poslední úprava: 28.7.2008 09:39

Rok se s rokem sešel a stále, dnes jako loni, včera jako zítra, čas věty plané vplétá do biče. Tvůrce, inteligentní designér, neusnul na vavřínech, a tak nacházíme po Plzni stále nové a nápadité kravičky. K včerejšímu dni je registrováno 93 výskytů, což je dostatečně úctyhodné číslo k uspořádání další kravýpravy. A to jsem si rozhodně nemohl nechat ujít!

Drobná vsuvka pro neznalé: kravičky jsou plzeňským fenoménem nadšeně zkoumaným bandou kravičkologů a kravičkofilů soustředěnou okolo webu kravicky.unas.cz, a kravýprava je prakticky vyvrcholením kravího roku, kdy Cow Masteři kelvin a Unimatrix325 provádí nás, plebs, fanoušky či amatérské hledače, po předem pečlivě vytyčené a na místě operativně upravované trase a podávají odborný (leckdy též odporný) výklad. První kravýprava se konala loni a sepsal jsem o ní památný report.

10.00, Chodské náměstí. Je nás pět a čekáme na jednoho zpozdilce. Příjemné překvapení (pro mne): i letos máme dámskou společnost, tentokrát je jí Maia, objevitelka některých nových kraviček. Je teplo, dost teplo. Kdosi zmiňuje předpovězené bouřky, kroupy, přívalové deště. Nedočkali jsme se, elementálové byli naší bohulibé činnosti nakloněni.

Cílem kravýpravy není nalézat nové kravičky, a přesto se již na samém jejím začátku jedna nová objevila. A to dokonce pohyblivá. Zámeckej dorazil v luxusním tričku s kravičkou číslo 19! Svorně závidíme.

Se zpožděním čítajícím asi čtvrt hodiny přichází Mrožu a jsme kompletní. Samozřejmě shlédneme kravičku na střeše pedagogické fakulty, vtipně umístěnou tak, abyste si mohli zkrátit dlouhou chvíli při čekání na tramvaj. A pak už vyrážíme na pochod, letos docela často po kolejích, kde v nedotčeném ráji po celé Plzni žijí ty nejkrásnější kusy.

Bohužel jsme nebyli ušetřeni ani smutných událostí: v podchodu u vlakového nádraží shledáváme, že strop, kdysi polepený různými plakáty, mezi kterými se vyjímala zelená samolepka s kravičkou, je dočista čistý. A že zrovna tahle kravička, na kterou jsem se nezapomněl podívat nikdy, když jsem na těch schodech stál, a vždycky mi vyloudila úsměv na tváři, i když jsem šel zrovna unavený z práce. Škoda jí. Nápad umístit tam nálepku s textem Zde byla kravička. Čest její památce. ale asi v život uvádět nebudu :-)

Další smutná událost, znesvěcení kravičky.

První část výpravy tradičně pokračuje vlakovou cestou do Koterova a následným pěším přesunem do Olympie podél dálnice, kde žije taky slušně velké stádo starých již kraviček. V Olympii pojíme božskou manu z čínského fastfoodu a pobavíme se v knihkupectví nad knížkou Konec křížů – ten drsňák na obálce je totiž sám velký krávomil Unimatrix :-) Já si pak odnáším Aldissův Nonstop a Miévillův Un Lun Dun; za měsíc je v Plzni Parcon, tak musím být ve správném rozpoložení :-)

Pak autobusem zpět do centra, kde zanecháváme Unimatrixe napospas osudu, totiž nejapné spolubydlící ztrativší klíče – náhodný pozorovatel neuvěří, ale přesně týž problém nastal i loni a způsobil přesně totéž, totiž Unimatrixovu absenci při významné části výpravy. Vydáváme se opět podél kolejí do různých částí města, které ani neumím pojmenovat, protože jsem v oněch bohem zapomenutých končinách nikdy nebyl a do další kravýpravy zřejmě nikdy nebudu.

Přicházíme na místo, které kelvin nazývá nucený výsek; má jít o jakýsi opuštěný, zchátralý objekt, prostě oblíbený cíl Tvůrce. Ovšem zapláčeme: vidíme pustou pláň a nikde ani náznak kravičky. Smutno je.

Vynořuje se myšlenka, že znak města Plzně, obsahující ve spodních polích velblouda a jakéhosi koňopsa, by bylo záhodno aktualizovat: navrhujeme spodní dvě pole sloučit a namísto dávno uhynulých potvor vyplnit je stylizovaným obrazem klasické pravotočivé kravičky, kterých v Plzni žijí celá stáda. V parku zjišťujeme, že v tento bohy požehnaný den, kdy krávomilové sestoupili na zemi, rozhodli se dva mladí, troufalí lidé uzavřít svazek manželský. Nechť kravičky opatrují všechny jejich kroky, dlouho živi jsou na zemi a dočkají se osmnácti vnuků. V parku též vyhrává jakýsi levoruký mandolinista, zkrátka krásný den.

Nemůžeme samozřejmě vynechat kravičky objektové: co znamená slovo objektové není ještě zcela uspokojivě objasněno, nicméně jisté indicie dávají tušit, že tato nomenklaturní anomálie je odrazem životního prostředí, které bylo kravičkám dáno do vínku. Prostě že žijí v pěkným objektu:

Na Masarykově náměstí podstupují kelvin s Unimatrixem a Mrožkou očistnou koupel, a pak se vydáváme znovu podél trati do Skvrňan, kde se nachází Mekka. Cestou spatříme pravé perly: kravičku záchranářskou, čtyřhlavou, bludišťovou, opravdový krávomilův ráj.

O Mekce pak už snad nemá cenu ani mluvit. Není vhodnějšího zakončení, než tohle roztomilé pestrobarevné stádo.

Okolo šesté večer pak přicházíme do Saloonu, kde se k nám na chvíli připojil i JasnaPaka a kde vydržíme hodně s půlnoci. Oblíbená věta takže ta reconquista… dává tušit, že jsme se nevyhnuli oblíbeným tématům politicko-hysterickým. Kryl se obrací v hrobě, když se s kelvinem, notně opilí, snažíme zanotovat jakoukoli píseň a vždy končíme po třech verších na neschopnosti vzpomenout si na text. Upřímně toho lituji. Maia se mimochodem projevila jako zdatná kreslířka :-)

A skupinové foto na závěr; děkuji odvážné paní, že nám zapůjčila svého manžela k tak zásadnímu úkonu poté, co jsem v ní svým oslovením vzbudil dojem, že chci dělat nějakou anketu nebo ji lanařit ke konkurenčnímu mobilnímu operátorovi. Zájem o kravičky jsme bohužel nejspíš nevzbudili.

Kravičkologové: kelvin a Unimatrix325
Nad něhou růže: Maia
Cynický smích: Ladicek
Support: Mrožu
Nositel pohyblivé kravičky: Zámeckej
Shlédnuto kraviček: 58
Fotodokumentace: Ladicek
Spálená kůže na rukou, nohou, obličeji a v dekoltu: všichni, seč to jen šlo

Věčný vděk: nám všem a Tvůrci. Kravičkám zdar!