Město & otsěM

28.6.2009 21:51 | Přečteno: 1263× | na (pseudo)renesanční téma | poslední úprava: 28.6.2009 23:31

Hezky natvrdo hned ze začátku: weirdový mistr China Miéville se dostal na pěkně šikmou plochu – a předvádí na ní kousky nevídané, neslýchané a nepředstavitelné. Po westernové Železné radě a trochu dětském (nikoliv dětinském) Un Lun Dunu vyšel před pár dny v Laseru kousek, a to se podržte, detektivní! Město a město (a možná ještě jedno město) je důkazem, že Miéville je zralý autor, který si systematicky prosekává vlastní cestu spletitou džunglí kdesi na pomezí mainstreamu a fantastického žánru. Doporučuje tisíc Ládíčků z pěti!

Besźel a Ul Qoma, dva městské státy kdesi na okraji snad jihovýchodní Evropy, toho nemají moc společného, jednu věc však určitě: leží na stejném místě. Někde se města prolínají, jiné oblasti jsou totální, každopádně lidé se chovají tak, jako by druhé město neexistovalo. Jeho obyvatele nevidí a neslyší a když si jich někdy omylem všimnou, hned odvracejí zrak. Nikdo se nechce dopustit trans-g, nikdo nechce mít nic do činění s Trans-g. Funguje to tak už stovky let, ale vypadá to, že sjednocovatelé se k něčemu chystají…

Inspektor Tyador Borlú je detektivním esem besźelské policzai, ale na svůj současný případ je krátký. K vrahům mladé ženy, nalezené v hluboké noci na okraji města, v totální oblasti, nevedou žádná vodítka: dívku nikdo nepoznává, na prostitutku zjevně nevypadá, pitva žádné stopy nepřinese, dodávku, kterou zahlédli svědkové, pachatel ukradl a její majitel zřejmě opravdu nic neví. Situace k vzteku.

Ale pak inspektor absolvuje hodně zvláštní telefonický rozhovor. Volající se nepředstaví, ale je poznat, že volá z Ul Qomy. Viděl plakáty s fotografií a oznámením, že dotyčná se pohřešuje, a má strach – pokud je Marya mrtvá, pak je spousta lidí v nebezpečí, pak je i on sám v nebezpečí. Pro inspektora Borlúa jsou ovšem z celého rozhovoru klíčové dvě informace: zemřelá žila v Ul Qomě, takže se nejspíš jedná o trans-g, a celý případ bude možné předat Trans-g, vyšší mocnosti, jejíž vyšetřovatelské možnosti i rozsah trestů jsou opravdu široké. Ta druhá informace: volající zřejmě patří mezi sjednocovatele, zastánce názoru, že dvě města by měla být jedno, s jednou vládou, jedním jazykem. Extrémisté, stojící takříkajíc jednou nohou mimo zákon.

Rychlá návštěva místních sjednocovatelů, pár dní čekání, než se Dozorčí výbor uráčí vyslechnout jeho žádost, předání případu, invokace Trans-g. Nebo taky ne: není jasné, jak se to stalo, ale objeví se videozáznam, kterak podezřelá dodávka, ve které byla mrtvola přivezena do Besźelu, projela Spojovacím palácem, a tedy k trans-g nedošlo. Inspektor Borlú musí pokračovat s vyšetřováním… ale v Ul Qomě.

A velectěné obecenstvo, jedeme z kopce! Dál příběh prozrazovat nebudu, ale dočkáte se hned několika prudkých zákrutů a otřesů. Poznáte Orciny, třetí město existující v mezerách, dissensi, místech, o kterých si Besźané myslí, že jsou ulqomská, a Ulqomané, že jsou besźská, poznáte – inu, spoustu věcí.

Bravurně napsaný noirový román, jehož rozjezd je trochu pomalý, než se vpravíte do bizarní situace vzájemně propletených měst a rozluštíte si, jaký je rozdíl mezi trans-g a Trans-g, ale přinejmenším od poloviny se jedná o strhující jízdu neznámem, kde je váš nepřítel vždycky o krok napřed, kde si musíte zvyknout na věci, které jsou vašim nepřátelům důvěrně známé, kde neplatí obvyklá pravidla.

V rychlosti se musím zastavit u zpracování: jednou nebo dvakrát narazíte na botu v překladu (hloubka pole, v souvislosti s kamerou, by měla být spíš hloubkou ostrosti) a na jednom místě se v sazbě trochu rozutekly uvozovky. Není to nic strašného, ale u Laseru jsem prostě zvyklý na dokonalost (tedy když si odmyslím obrazec sazby roztažený skoro až k okrajům stránek ).

Opět město jako jeden z hlavních hrdinů, a opět trochu jinak než jinde. Opět město jako metafora, nebo řada metafor, z nichž přinejmenším jedna je zřejmá. Besźská slova připomínají (aspoň mně jako jazykovědy a jazyků neznalému) evropské jazyky, hlavně slovanské, ilitánština (jazyk Ul Qomy) je zde jasně popsán jako nezdárné dítě arabštiny a sanskrtu – kdo by v Besźelu neviděl Západ a v Ul Qomě Východ? A přitom oba jazyky vycházejí ze stejného základu. Ovšem vyslovovat tuhle myšlenku nahlas není právě bezpečné… Navíc příběh se odehrává v současnosti, Besźelu je v něm přisouzen ekonomický propad a Ul Qomě růst… Inu, už tenhle směr připouští hodně interpretací, a co teprve když se zeptáme na Orciny, takže zpátky do bezpečných vod.

Stručně a jasně: China je bůh. Perfektní fantastický román, který vlastně není fantastický, temná detektivka, která není tak úplně detektivka, a těžké nadšení. S nádechem smutku – i Martin Šust už v portrétu autora tvrdí, že Železná rada byla patrně posledním Miévillovým románem ze světa Bas-Lagu a autor se od této linie úmyslně odklání. Úchvatné nápady, výborný příběh, krásný jazyk a další popsatelné i nepopsatelné atributy legendy jménem China Miéville ovšem zůstávají.

---

A ve zkratce ještě o pár dalších věcech, které mne tento týden zaujaly. Neil Gaiman – Nikdykde: asi se podivíte, ale opravdu jsem tenhle výborný román četl až teď, a vážně nemá chybu. Hlavním hrdinou je zde Londýn, a klasický motiv iniciační cesty za andělem Islingtonem se zde stává děsuplným příběhem, ve kterém je všechno úplně naruby. Tohle je dospělý předobraz Miévillova Un Lun Dunu, a jako takový by určitě neměl uniknout žádnému fanouškovi skvělé fantastiky.

Čínský film Krvavé pobřeží: dvě a půl hodiny plné výborné historické akce, odvážných válečníků, chytrých stratégů, skvělých hrdinů. U úvodní scény jsem seděl jako přibitý, s pokleslou čelistí: monumentální jako Pán prstenů (kniha, nikoliv film), co jiného na to říct.

Old Blind Dogs – The Bonnie Lass O'Fyvie: skvělá skotská lidová píseň o lásce vojenského kapitána k dívce z vesnice Fyvie v podání neméně skvělé skotské bandy. Kdo neslyšel, neuvěří. Žádná onanie

       

Komentáře

[Martin]

Chinovi vyšla nová knížka?!? Jak je možné, mi to uniklo? A jak mi mohlo uniknout, že se vůbec něco chystá? A to je to můj oblíbený spisovatel... tohle docela vystihuje fakt, že poslední dobou nemám na knihy čas.

Udělal jsi mi touhle informací neskutečnou radost chlape, dík! Máš u mě pivo, tak se o něj někdy připomeň. Knihu si koupím, jak nejdřív to půjde.

Zápisek jsem bohužel dále nečetl, nerad bych se připravil o překvápko jakýmkoli spoilerem (už nikdy nehodlám ani opakovat chybu, jakou je čtení anotací na obalu new weirdovek). Doufám, že ten chlapík trumfnul Jizvu. I když to je asi málo pravděpodobné. Ta kniha je hotový klenot.

[Ladicek]

Tož jasně že spoileruju Ale ty anotace na obalech mi jako spoilery moc nepřipadají. Většinou vůbec nemají nic společného s obsahem, třeba u Perdida i tady.

[Martin]

Tam nejde přímo o spoilery. Ale přesto si dovedu představit, že kdybych takové Perdido nebo Jizvu četl bez sebemenších předchozích informací o nich, tak hledám čelist ještě teď, tři roky po přečtení.

[Ladicek]

Rozumím. Na druhou stranu nevím nevím, jak bych se prokousával přes Jagharkův příjezd do Nového Krobuzonu, kdybych z anotace nevěděl, že ta kniha opravdu má nějaký příběh

Ve Familiárovi, kterého zmiňuješ vedle, bych jakýs takýs příběh viděl, alespoň "vnitřní" příběh familiárův (a nějaká ta omáčka okolo ohledně jeho stvoření), jinak bych to asi moc nedával. Čisté experimenty s formou mne příliš nelákají. (Kde jsem to jen četl, že Familiár je pro Chinu právě takovým experimentem…)

[Martin]

Já jsem veliký příznivec avantgardna, jak literárního, tak i hudebního, takže jsem si Familiára užil i na několikáté přečtení. Přiznávám, že pro většinu lidí to bude těžko stravitelný experiment. Čistou literární onanií bych se teda asi taky těžko prokousával, ale konkrétně u Chiny bych s tím problém nejspíš neměl. I ty surrealistické pasáže bez zřetelného příběhu totiž mají neskutečnou atmosféru. Tam si tu jazykovou stránku doslova vychutnávám, pomaličku, jak nějaké zatraceně drahé a vzácné víno.

[Ladicek]

Kde jsem to jen četl, že Familiár je pro Chinu právě takovým experimentem…

Doplním se: nikde. Na webu je Familiár včetně Chinova doslovu, zřejmě z TDKček (jediné knihy, které z edice New Weird nemám):

Uvažoval jsem nad motivem nástrojů a jejich uživatelů. A přišel jsem s nápadem vytvořit cosi, co by samo sebe odvozovalo a chápalo skze vlastní interakci s okolním světem -- jinými slovy skrze způsob využíváni okolí jako nástroje. To jsou myšlenky, které mě vedly k napsání téhle práce.

Trošku ze světa umělé inteligence, přijde mi. Ale ta se v literatuře obvykle zobrazuje úplně jinak.

[Martin]

Tak, tak, působí to na mě stejně.

Vůbec mi, jako člověku, který se pohybuje v exaktních oborech a orientuje se třeba i na tu umělou inteligenci, přišlo nesmírně zajímavé, když China jako ne-technik a spisovatel popisoval technické nebo vědecké záležitosti v Bas-Lagu. Nejvíc asi v Perdidu, tam toho bylo fakt mrtě a hltal jsem každé slovo. Izákovy výzkumy létání, popisy toho, jak v jeho světě fungují přeměny energie, umělá inteligence poskládaná z ozubených koleček a starého haraburdí bandou techfanatiků... aaaaaargh! Nádhera.

[Bystroushaak]

Přesně.

Btw: koncepce Smoga z Un Lun Dunu byla taky zajmavá.

[Martin]

No, přece jen jsem přeskočil aspoň na konec.

S nádechem smutku – i Martin Šust už v portrétu autora tvrdí, že Železná rada byla patrně posledním Miévillovým románem ze světa Bas-Lagu a autor se od této linie úmyslně odklání. Úchvatné nápady, výborný příběh, krásný jazyk a další popsatelné i nepopsatelné atributy legendy jménem China Miéville ovšem zůstávají.

Je to veliká škoda, i když naděje se nevzdávám. Bas-Lag je zřejmě jedním z nejlepších prostředí, jaké jsem kdy ve fantaskní literatuře viděl. Fantaskní, přesto realistický, temný, surový, depresivní. Konkurovat mu může jedině prostředí vytvořené Andrzejem Sapkowskim, jež je mimochodem spolu s Chinou na naprosté špici žebříčku mých nejoblíbenějších spisovatelů.

Je ale fakt, že by na druhou stranu byla škoda, kdyby se China stal jedním z těch spisovatelů, kteří chrlí nekonečné ságy ze stále toho stejného světa. To on ostatně ani sám nechce. Dokud bude mít tak skvělé nápady a smysl pro virtuozní práci s prózou, tak je úplně jedno, kde se jeho příběhy budou odehrávat. Geniální ukázkou této schopnosti je už pod tvým minulým zápiskem zmíněný Familiár. Ten nemá ani příběh, ani nějaké prostředí a je i přes to vynikající.

Strašně rád bych si jeho knihy přečetl v originále, ale i když mám angličtinu vcelku slušnou, asi by na ty jazykové eskapády nestačila. Navíc by anglická vydání nezapadala do mé sbírky laserovských new weirdovek.

[=^..^= AmigaPower®]

Pičo, máš to móóóóóóc dlouhý a já mam móóóóóc piv...

[Nicky726]

Znamenám si.

[Stevko]

 Keby som nedávno v knižnici na koleji nedostal odporúčanie na Nádraží Perdido, tak ani neviem, o čo ide. A je dobre, že nepíše všetko z jedného sveta. Aspoň to nemusím čítať lineárne.

[Martin]

Naštěstí má China rozum a ty tři vydané knihy z jednoho světa na sebe vůbec nenavazují. Jiné postavy, jiná místa v daném světě, vše spojené jen několika pro příběh dané knihy nepříliš podstatnými nitkami.