Po roce vývoje od vydání verze 1.24.0 byla vydána nová stabilní verze 1.26.0 webového serveru a reverzní proxy nginx (Wikipedie). Nová verze přináší řadu novinek. Podrobný přehled v souboru CHANGES-1.26.
Byla vydána nová verze 6.2 živé linuxové distribuce Tails (The Amnesic Incognito Live System), jež klade důraz na ochranu soukromí uživatelů a anonymitu. Přehled změn v příslušném seznamu. Tor Browser byl povýšen na verzi 13.0.14.
Byla vydána nová verze 30.0.0 frameworku pro vývoj multiplatformních desktopových aplikací pomocí JavaScriptu, HTML a CSS Electron (Wikipedie, GitHub). Chromium bylo aktualizováno na verzi 124.0.6367.49, V8 na verzi 12.4 a Node.js na verzi 20.11.1. Electron byl původně vyvíjen pro editor Atom pod názvem Atom Shell. Dnes je na Electronu postavena celá řada dalších aplikací.
Byla vydána nová verze 9.0.0 otevřeného emulátoru procesorů a virtualizačního nástroje QEMU (Wikipedie). Přispělo 220 vývojářů. Provedeno bylo více než 2 700 commitů. Přehled úprav a nových vlastností v seznamu změn.
Evropský parlament dnes přijal směrnici týkající se tzv. práva spotřebitele na opravu. Poslanci ji podpořili 584 hlasy (3 bylo proti a 14 se zdrželo hlasování). Směrnice ujasňuje povinnosti výrobců opravovat zboží a motivovat spotřebitele k tomu, aby si výrobky nechávali opravit a prodloužili tak jejich životnost.
Bylo oznámeno (cs) vydání Fedora Linuxu 40. Přehled novinek ve Fedora Workstation 40 a Fedora KDE 40 na stránkách Fedora Magazinu. Současně byl oznámen notebook Slimbook Fedora 2.
ČTK (Česká tisková kancelář) upozorňuje (X), že na jejím zpravodajském webu České noviny byly dnes dopoledne neznámým útočníkem umístěny dva smyšlené texty, které nepocházejí z její produkce. Jde o text s titulkem „BIS zabránila pokusu o atentát na nově zvoleného slovenského prezidenta Petra Pelligriniho“ a o údajné mimořádné prohlášení ministra Lipavského k témuž. Tyto dezinformace byly útočníky zveřejněny i s příslušnými notifikacemi v mobilní aplikaci Českých novin. ČTK ve svém zpravodajském servisu žádnou informaci v tomto znění nevydala.
Byla založena nadace Open Home Foundation zastřešující více než 240 projektů, standardů, ovladačů a knihoven (Home Assistant, ESPHome, Zigpy, Piper, Improv Wi-Fi, Wyoming, …) pro otevřenou chytrou domácnost s důrazem na soukromí, možnost výběru a udržitelnost.
Společnost Meta otevírá svůj operační systém Meta Horizon OS pro headsety pro virtuální a rozšířenou realitu. Vedle Meta Quest se bude používat i v připravovaných headsetech od Asusu a Lenova.
Společnost Espressif (ESP8266, ESP32, …) získala většinový podíl ve společnosti M5Stack, čímž posiluje ekosystém AIoT.
Sám jsem člověkem více než cokoli jiného rozporuplným, a bohužel i mé texty jsou začasté plny rozporů. Když si jich někdy všimnu a snažím se o vysvětlování, čitelnost obvykle povážlivě klesá. Celé to je jen snaha zdokonalovat svoje vyjadřování, snaha vměstnat notně zkurvenou poezii do schémat hovorové řeči. A snad i já mohu věřit, že hledat krásná slova je lepší než zabíjet a vraždit.
Hezky natvrdo hned ze začátku: weirdový mistr China Miéville se dostal na pěkně šikmou plochu – a předvádí na ní kousky nevídané, neslýchané a nepředstavitelné. Po westernové Železné radě a trochu dětském (nikoliv dětinském) Un Lun Dunu vyšel před pár dny v Laseru kousek, a to se podržte, detektivní! Město a město (a možná ještě jedno město) je důkazem, že Miéville je zralý autor, který si systematicky prosekává vlastní cestu spletitou džunglí kdesi na pomezí mainstreamu a fantastického žánru. Doporučuje tisíc Ládíčků z pěti!
Besźel a Ul Qoma, dva městské státy kdesi na okraji snad jihovýchodní Evropy, toho nemají moc společného, jednu věc však určitě: leží na stejném místě. Někde se města prolínají, jiné oblasti jsou totální, každopádně lidé se chovají tak, jako by druhé město neexistovalo. Jeho obyvatele nevidí a neslyší a když si jich někdy omylem všimnou, hned odvracejí zrak. Nikdo se nechce dopustit trans-g, nikdo nechce mít nic do činění s Trans-g. Funguje to tak už stovky let, ale vypadá to, že sjednocovatelé se k něčemu chystají…
Inspektor Tyador Borlú je detektivním esem besźelské policzai, ale na svůj současný případ je krátký. K vrahům mladé ženy, nalezené v hluboké noci na okraji města, v totální oblasti, nevedou žádná vodítka: dívku nikdo nepoznává, na prostitutku zjevně nevypadá, pitva žádné stopy nepřinese, dodávku, kterou zahlédli svědkové, pachatel ukradl a její majitel zřejmě opravdu nic neví. Situace k vzteku.
Ale pak inspektor absolvuje hodně zvláštní telefonický rozhovor. Volající se nepředstaví, ale je poznat, že volá z Ul Qomy. Viděl plakáty s fotografií a oznámením, že dotyčná se pohřešuje, a má strach – pokud je Marya mrtvá, pak je spousta lidí v nebezpečí, pak je i on sám v nebezpečí. Pro inspektora Borlúa jsou ovšem z celého rozhovoru klíčové dvě informace: zemřelá žila v Ul Qomě, takže se nejspíš jedná o trans-g, a celý případ bude možné předat Trans-g, vyšší mocnosti, jejíž vyšetřovatelské možnosti i rozsah trestů jsou opravdu široké. Ta druhá informace: volající zřejmě patří mezi sjednocovatele, zastánce názoru, že dvě města by měla být jedno, s jednou vládou, jedním jazykem. Extrémisté, stojící takříkajíc jednou nohou mimo zákon.
Rychlá návštěva místních sjednocovatelů, pár dní čekání, než se Dozorčí výbor uráčí vyslechnout jeho žádost, předání případu, invokace Trans-g. Nebo taky ne: není jasné, jak se to stalo, ale objeví se videozáznam, kterak podezřelá dodávka, ve které byla mrtvola přivezena do Besźelu, projela Spojovacím palácem, a tedy k trans-g nedošlo. Inspektor Borlú musí pokračovat s vyšetřováním… ale v Ul Qomě.
A velectěné obecenstvo, jedeme z kopce! Dál příběh prozrazovat nebudu, ale dočkáte se hned několika prudkých zákrutů a otřesů. Poznáte Orciny, třetí město existující v mezerách, dissensi, místech, o kterých si Besźané myslí, že jsou ulqomská, a Ulqomané, že jsou besźská, poznáte – inu, spoustu věcí.
Bravurně napsaný noirový román, jehož rozjezd je trochu pomalý, než se vpravíte do bizarní situace vzájemně propletených měst a rozluštíte si, jaký je rozdíl mezi trans-g a Trans-g, ale přinejmenším od poloviny se jedná o strhující jízdu neznámem, kde je váš nepřítel vždycky o krok napřed, kde si musíte zvyknout na věci, které jsou vašim nepřátelům důvěrně známé, kde neplatí obvyklá pravidla.
V rychlosti se musím zastavit u zpracování: jednou nebo dvakrát narazíte na botu v překladu (hloubka pole, v souvislosti s kamerou, by měla být spíš hloubkou ostrosti) a na jednom místě se v sazbě trochu rozutekly uvozovky. Není to nic strašného, ale u Laseru jsem prostě zvyklý na dokonalost (tedy když si odmyslím obrazec sazby roztažený skoro až k okrajům stránek ).
Opět město jako jeden z hlavních hrdinů, a opět trochu jinak než jinde. Opět město jako metafora, nebo řada metafor, z nichž přinejmenším jedna je zřejmá. Besźská slova připomínají (aspoň mně jako jazykovědy a jazyků neznalému) evropské jazyky, hlavně slovanské, ilitánština (jazyk Ul Qomy) je zde jasně popsán jako nezdárné dítě arabštiny a sanskrtu – kdo by v Besźelu neviděl Západ a v Ul Qomě Východ? A přitom oba jazyky vycházejí ze stejného základu. Ovšem vyslovovat tuhle myšlenku nahlas není právě bezpečné… Navíc příběh se odehrává v současnosti, Besźelu je v něm přisouzen ekonomický propad a Ul Qomě růst… Inu, už tenhle směr připouští hodně interpretací, a co teprve když se zeptáme na Orciny, takže zpátky do bezpečných vod.
Stručně a jasně: China je bůh. Perfektní fantastický román, který vlastně není fantastický, temná detektivka, která není tak úplně detektivka, a těžké nadšení. S nádechem smutku – i Martin Šust už v portrétu autora tvrdí, že Železná rada byla patrně posledním Miévillovým románem ze světa Bas-Lagu a autor se od této linie úmyslně odklání. Úchvatné nápady, výborný příběh, krásný jazyk a další popsatelné i nepopsatelné atributy legendy jménem China Miéville ovšem zůstávají.
A ve zkratce ještě o pár dalších věcech, které mne tento týden zaujaly. Neil Gaiman – Nikdykde: asi se podivíte, ale opravdu jsem tenhle výborný román četl až teď, a vážně nemá chybu. Hlavním hrdinou je zde Londýn, a klasický motiv iniciační cesty za andělem Islingtonem se zde stává děsuplným příběhem, ve kterém je všechno úplně naruby. Tohle je dospělý předobraz Miévillova Un Lun Dunu, a jako takový by určitě neměl uniknout žádnému fanouškovi skvělé fantastiky.
Čínský film Krvavé pobřeží: dvě a půl hodiny plné výborné historické akce, odvážných válečníků, chytrých stratégů, skvělých hrdinů. U úvodní scény jsem seděl jako přibitý, s pokleslou čelistí: monumentální jako Pán prstenů (kniha, nikoliv film), co jiného na to říct.
Old Blind Dogs – The Bonnie Lass O'Fyvie: skvělá skotská lidová píseň o lásce vojenského kapitána k dívce z vesnice Fyvie v podání neméně skvělé skotské bandy. Kdo neslyšel, neuvěří. Žádná onanie
Tiskni Sdílej:
Kde jsem to jen četl, že Familiár je pro Chinu právě takovým experimentem…Doplním se: nikde. Na webu je Familiár včetně Chinova doslovu, zřejmě z TDKček (jediné knihy, které z edice New Weird nemám):
Uvažoval jsem nad motivem nástrojů a jejich uživatelů. A přišel jsem s nápadem vytvořit cosi, co by samo sebe odvozovalo a chápalo skze vlastní interakci s okolním světem -- jinými slovy skrze způsob využíváni okolí jako nástroje. To jsou myšlenky, které mě vedly k napsání téhle práce.Trošku ze světa umělé inteligence, přijde mi. Ale ta se v literatuře obvykle zobrazuje úplně jinak.
S nádechem smutku – i Martin Šust už v portrétu autora tvrdí, že Železná rada byla patrně posledním Miévillovým románem ze světa Bas-Lagu a autor se od této linie úmyslně odklání. Úchvatné nápady, výborný příběh, krásný jazyk a další popsatelné i nepopsatelné atributy legendy jménem China Miéville ovšem zůstávají.Je to veliká škoda, i když naděje se nevzdávám. Bas-Lag je zřejmě jedním z nejlepších prostředí, jaké jsem kdy ve fantaskní literatuře viděl. Fantaskní, přesto realistický, temný, surový, depresivní. Konkurovat mu může jedině prostředí vytvořené Andrzejem Sapkowskim, jež je mimochodem spolu s Chinou na naprosté špici žebříčku mých nejoblíbenějších spisovatelů. Je ale fakt, že by na druhou stranu byla škoda, kdyby se China stal jedním z těch spisovatelů, kteří chrlí nekonečné ságy ze stále toho stejného světa. To on ostatně ani sám nechce. Dokud bude mít tak skvělé nápady a smysl pro virtuozní práci s prózou, tak je úplně jedno, kde se jeho příběhy budou odehrávat. Geniální ukázkou této schopnosti je už pod tvým minulým zápiskem zmíněný Familiár. Ten nemá ani příběh, ani nějaké prostředí a je i přes to vynikající. Strašně rád bych si jeho knihy přečetl v originále, ale i když mám angličtinu vcelku slušnou, asi by na ty jazykové eskapády nestačila. Navíc by anglická vydání nezapadala do mé sbírky laserovských new weirdovek.
Keby som nedávno v knižnici na koleji nedostal odporúčanie na Nádraží Perdido, tak ani neviem, o čo ide. A je dobre, že nepíše všetko z jedného sveta. Aspoň to nemusím čítať lineárne.