Jak jsem potkal počítače 1

31.1.2024 12:47 | Přečteno: 1413× | Historie | poslední úprava: 21.2.2024 14:02

První počítače se v 80. letech začaly dostávat i mezi „běžný lid“. Byly poměrně drahé a sloužily hlavně k zábavě.

Střední škola

Má první setkání s počítači, jestli je možné těmto přístrojům tak říkat, se uskutečnila zhruba v polovině 80. let, tedy v době, kdy jsem navštěvoval Gymnázium Uherské Hradiště. Pamatuju si, jak jeden spolužák hned po příchodu do třídy nadšeně volal: „Bratranec dostal k narozeninám Spectrum. Pařili jsme celou neděli.“ Nechápal jsem, o čem mluví, tak se mi snažil vysvětlit, o co se jedná a co se s tím dá dělat, hlavně tedy hrát hry na televizi.

Postupně se v okolí objevovalo mikropočítačů víc. Jednou jsem šel s jedním spolužákem, který byl výborný šachista, k jeho kamarádovi otestovat kvalitu šachového programu, myslím že na Commodoru 64. Zahájení a střední hru mašinka celkem zvládala, ale v koncovce byla hodně slabá, takže spolužák bez problémů vyhrál. Nejvíc času ovšem zabralo nahrávání programu do počítače z kazetového magnetofonu. Nebyla jiná možnost, než asi čtvrt hodiny poslouchat typické škrčení magnetofonu při zavádění programu. Naštěstí se to povedlo hned napoprvé.

Začaly se také vyrábět československé mikropočítače, nejznámější byly PMD 85, Didaktik nebo IQ 151, o němž zlé jazyky tvrdily, že na jeho chladiči je možné smažit vajíčka. To ovšem nemohu potvrdit, osobně jsem ho viděl jen několikrát a z povzdálí. Když uvážíme, že v té době už se prodával Macintosh, je hned jasné, jak pozadu byly v této oblasti země komunistického bloku. Mimochodem, v době dokončování těchto řádků je to právě 40 let, co byl Macintosh představen veřejnosti.

Programy pro počítače se vysílaly i rádiem. Člověk si prostě mohl nahrát ono škrčení na magnetofon a pak se ho pokusit zavést do počítače. Netuším, jestli se to někdy někomu povedlo.

Také se objevovaly články o počítačích v časopisech, například v tehdy nejpopulárnějším Mladém světě, ale hlavně v časopisech technicky zaměřených, jako byly Věda a technika mládeži či ABC, který jako jediný z uvedených přetrval bez přerušení do dnešních dnů (tištěný VTM zanikl úplně, Mladý svět měl asi 15 let pauzu). V něm se taky objevil papírový počítač. Jednalo se o vystřihovánku s velkým okýnkem, kde kde se posunovala karta s programem, a menšími okýnky, kam se zapisovaly mezivýsledky. Simulovala se tak práce procesoru, pro vlastní výpočty se používala kalkulačka.

Musím přiznat, že v té době mě počítače nijak zvlášť nezajímaly. Pamatuju se, že když jsem v jednom časopisu viděl ve výpisu nějakého programu příkaz i=i+1, první, co mě napadlo bylo, že to je pěkná blbost, i se přece nemůže rovnat i+1.

Daleko víc mě přitahovala elektronika. Bylo to asi vlivem mého táty, který, když jsem byl malý kluk, spravoval lidem elektronkové televize a mamince kdysi sestrojil tranzistorové rádio. Měl jsem nějaké elektronické stavebnice a zkoušel jsem různá zapojení. Hned na začátku jsem zažil úžasný pocit, když jsem k diodě připojil sluchátko a kus drátu jako anténu, a ono to hrálo. Budoucnost jsem viděl celkem jasně – po gymplu vystudovat elektro na technice a tím se pak živit. Proto když jsme si ve třeťáku vybírali volitelné předměty, moje volba byla jasná - elektrotechnika. Kamarád Pepa, se kterým jsem někdy sedával v lavici, mě přemlouval k informatice, ale marně.

Když pak volitelná elektrotechnika začala, bylo to totální zklamání. Učil nás nějaký inženýr z jednoho podniku, který asi neměl s učením žádné zkušenosti. Místo praktických ukázek a experimentů s elektronikou, což jsem si myslel, že bude velkou částí náplně předmětu, to byla samá teorie a většinou silnoproud. Moje plány na studium elektra na výšce šly do kytek.

Protože mi šla dobře matika a fyzika, začal jsem přemýšlet o budoucnosti zaměřené tímto směrem. Nabízelo se spojení obou oborů v učitelském oboru Matematika–fyzika, ale obával jsem se, že jakožto praktikující křesťan bych v té době neměl šanci se na učitelství dostat. Nakonec jsem našel obor nazvaný matematická analýza na Přírodovědecké fakultě v Brně, který nasměřoval můj další život až do teď.

Abych se ale vrátil k počítačům: při pohledu nazpět byla důležitou událostí pro můj další vztah k výpočetní technice paradoxně fyzikální olympiáda. V posledním ročníku gymnázia jsem se dostal do celostátního kola v Popradě. Před vlastním zápolením se konalo soustředění účastníků z tehdejšího Jihomoravského kraje v Jedovnicích. Na něm se sešli také účastníci celostátního kola matematické olympiády a myslím, že i programátorské. Důvodem, proč se sešli účastníci všech uvedených celostátních kol, bylo patrně to, že část z nich se dostala do finále ve dvou a možná i ve všech třech soutěžích.

V Jednovnicích jsem se blíže seznámil s několika studenty, které jsem znal od vidění z krajských kol olympiád. Jedním z nich byl David z brněnské Jarošky, věhlasné brněnské školy s rozšířenou výukou matematiky, jejíž studenti se pravidelně stávali úspěšnými řešiteli zmíněných olympiád. Nevím to určitě, ale je možné, že David byl jeden z těch co se dostali do celostátního kola všech tří. Právě on pravděpodobně stál za mým pozdějším prvním setkáním s  PC a následně také s UNIXem.

Různé úlohy a příklady pro všechny tři skupiny jsme řešili společně s tím, že hlavně se měli zapojovat ti, pro které byly úlohy určeny primárně. Vedoucí soustředění, profesor Veverka z  Koněvky, školy tenkrát skoro stejně známé jako Jaroška sídlící v Brně na Koněvově ulic (dnes Vídeňská), byl poměrně benevolentní a prohlásil: „Pokud to někoho nezajímá, může na chodbě hrát karty, nebo taroky. Všimněte si, že to rozlišuji.“ Kromě řešení úloh byl součástí programu také výlet po Moravském krasu. S částí účastníků soustředění jsem se pak samozřejmě sešel v Popradě. Skončil jsem tam zhruba v polovině startovního pole asi 70 účastníků, takže žádná sláva ale ani ostuda.

Vzhledem k úspěšné maturitě jsem se na obor matematická analýza dostal bez přijímacích zkoušek, takže jsem od půlky května, kdy maturity probíhaly, až do září měl měl spoustu volného času. Kromě nějaké brigády jsem jezdil za Pepou, který se dostal na stejnou fakultu na studium fyziky, a taky jsem někdy chodil ke spolužákovi Jarkovi, který bydlel kousek ode mne a měl nedávno zakoupený mikropočítač Atari 800XL (možná ho dostal za maturitu). K počítači ale neměl žádné hry, takže jsme zkoušeli různé příkazy v Basicu podle manuálu, ale moc nás to nebavilo.

Jendou jsem se o tom zmínil Pepovi, který měl za sebou dva roky volitelné informatiky, a ten prohlásil: „Tak ho někdy přivez, mrknu se na to.“ Půjčil jsem Atari od Jarka, přivezl k Pepovi a ten za necelou hodinu naprogramoval v BASICu jednoduchou verzi hry Pong pro jednoho hráče. Tehdy jsem vlastně poprvé pochopil princip programování.

Protože jsem nevzal magnetofon, opsal jsem si hru kompletně do sešitu a pak ji u Jarka znovu naťukal do počítače. Jarek vypadal spokojeně a zejména jeho maminka byla nadšená, už si prý myslela, že to byly vyhozené peníze.

Když už jsem se zmínil o magnetofonu, k Atari 800XL se nedal normálně připojit běžný kazeťák. Jarek měl sice originál Atari určený pro jeho počítač, jenže ten byl velmi pomalý, nahrával rychlostí 600 bitů za sekundu. Zlaté české ručičky ale nezklamaly a objevila se hardwarová úprava zvaná Turbo 2000, pomocí níž se zvedla rychlost na 2000 bitů za sekundu. Jarek a hlavně jeho mladší brácha Honza postupně taky sehnali nějaké hry, takže o program na poslední prázdniny před nástupem na výšku bylo postaráno.

       

Komentáře

[Tomáš Pelc]

Vidím, že jsem zdaleka nebyl sám: ABC, VTM, papírový počítač, ATARI (800XE) bez kazeťáku, Basic ...

Vzpomínám si, jak k nám jednou na návštěvu přišla jedna teta a když zjistila, že mám počítač, projevila velký zájem: chtěla vědět, jak to funguje. Snažil jsem se ji vysvětlit základní princip. Po několika jejích otázkách jsem vytušil, že má z počítačů strach, protože by mohly mít "inteligenci". S klidem odešla, když zjistila, že tomu tak není.

Asi je (pro ní) dobře, že se nedožila dnešních dnů.

[podlesh]

K těm časopisům: ve VTM toho sice bývalo dost, ale jedničkou bylo jedoznačně Amatérské Rádio. To mělo dokonce dedikovanou sekci (prostřední "přílohu") na zelenkavém papíře.

Naprotomu ABC bych raději ani nezmiňoval. Tedy všeobecně to bylo dobré čtení, a s prostřední přílohou jsem se vždy pěkně zalepil, ale o počítačích tam bylo vesměs prd.

[PetebLazar]

Nezapomenout na omezeně dostupné (v Technické knihovně zapůjčované jen do studovny) zahraniční počítačové časopisy. Vzpomínám např. na snad německý RUN. Výpisy ASM programů vycházely s kontrolním součtem na řádku, aby si člověk ověřil že se nepřeklepl. Vzhledem k velmi restriktivnímu přístupu tehdejšího režimu ke xeroxování a jeho náhradě v opisování na papír měla "distribuce SW" proti dnešku zcela jinou příchuť.

[PetebLazar]

Nevím jak u 8-bit Atari, ale první rok+ se svým C=16 jsem programy nahrával na kotoučový magnetofon Tesla B57 připojený přes magickou krabičku (údajně řešící přizpůsobení signálů). To mne až do pořízení Datassette 1531 odřízlo od klasické distribuce her a umožnilo se díky úžasnému vestavěnému Monitoru v ROM věnovat kromě Basicu i Assembleru.

Místo standardní kazetové nerychlosti 360bps přišlo řádově rychlejší Turbo 3600 a dokonce i Turbo 7200 (ale to bylo jen pro zapis, nikdy jsem jej úspěšně nepřečetl. Vysněnou 1541 floppy mechaniku jsem si pořídil až po cca 40 letech v záchvatu retro-nostalgie. Vzhledem k chybě v jejím HW návrhu by to tehdy asi takový přínos asi nebyl. Každopádně její tehdejší vlastnictví (cena několik průměrných platů?) vymezovala sociální vrstvy spolehkivěji než nějdražší model iPhone dnes. Byť myslím, že většina šťastných uživatelů u nás za ni vděčila příbuznum na Západě.

[JiK]

proc byl zapis rychlejsi? co limitovaly ty kazetove rychlosti cteni i zapisu? jak fungovalo to turbo?

[dr baud]

baudy

[PetebLazar]

Originální katety snad byly nahrány standardní rychlostí.

Myslím, že na začátku kazety byl typicky náhrán běžným záznamem Turbo program (ASM), který naučil počítač zápis/čtení vyšší rychlostí (stejnou pro čtení/zápis). V případě Turba 7200 byly asi nároky na kvalitu kazet v ČSSR nesplnitelné (těžko říct možná tam byla v elektronice datassettu nějaká frekvenční omezení) a to jsem měl možnost vyzkoušet i pár kvalitních dovozových kazet (z VÚZORTu .. Výzkumný Ústav Zvukové Obrazové a Reproduktorové Techniky).

Zde v Noel's Lab autor hledal dosažitelné maximum čtení/záznamu dat na vestavěný datassett Amstradu CPC 464. https://youtu.be/MAIsOIwgJWA?si=4LlOjVa9WZ5L1cGH

[PetebLazar]

O: Výzkumný Ústav Zvukové, Obrazové a Reprodukční Techniky

[podlesh]

Pro ZX Spectrum (1-2kbps) byly kazety československé výroby byly naprosto nepoužitelné, typicky to nešlo přežíst ani jednou. Takže nějakých 7k rozhodně nepřipadalo v úvahu. Na to bych nerisknul nic jiného než nejdražší řadu BASF (a šedesátku, maximálně). Ale to už byly devadesátky...

[Potvrzuji]

PMD85 s emgetonkama nemelo problem, ZX ano.

[podlesh]

No tak jasně, PMD na to muselo být navrženo.

[PetebLazar]

Myslím, že na ATARI 800 na jeho XC12 se jako první hodně rozšířilo Turbo 2000, aspoň co si pamatuji.

[frufru]

Tohle pamatuji.Atari 800XL + tenhle kazeták. A když strejda poslal hry na MG kazetě, tak je na celnici pro jistotu projeli silným magnetem. Takže originál hry nešly nahrát. Co kdyby tam byla nějaká informace neslučitelná s tehdejším režimem. No ono se to vrací, takže si to někteří zopakují.

[Amigo]

Nahravani na audikazety byla klasika. Ale kolik z vas melo Amigu pripojeno k VHS videorekorderu a pouzivalo videopasky jako streamer?

Tady a tady.

[MakeIranBombedAgain❗]

Protože jsem nevzal magnetofon, opsal jsem si hru kompletně do sešitu a pak ji u Jarka znovu naťukal do počítače

šilená doba si přectavte že si jakože koupíte ňákej program noa pošťák přinese igelitku plnou papírků který si nejdřiv musite přepsat a pak to tvl nahrát někam na magneťákový pásky :D

to byly asi jak jako dlouhý ty zdrojáky v tom basicu :O :O

[PetebLazar]

Mám pocit, že že programy pro domácí počítače byly šířeny i skrze satelitní (DE?) vysílání (asi na prvních řádcích místo teletextu?). To mi přijde ještě šílenější.

[Radovan]

Občas i ve vysílání československé televize a československého rozhlasu.

Ale chtělo to dobrý signál: https://www.youtube.com/watch?v=47IK4GAmbeg

[Ado]

Ja som tak nahraval z nejakej rozhlasovej relacie program pre Spectrum a pre Atari XE. ZX malo problem, ladil som polohu hlavy a aj tak error. Atari verzia vdaka nizsej rychlosti sa nacitala v pohode.

[MakeIranBombedAgain❗]

ma to ale imo logiku, jestli byly paměťový media děsně drahý tak ňáký jakože centrálně šíření zdrojáčku mělo smysl páč si asi jako nemusel mit žádnou pevnou paměť když si si moch bootovat/načitat programy z furt vopakovanýho streamu ňákým vysilačem :D

[Radovan]

Jedna či dvě stránky A5 nebo A4, záleží jak nahusto to čmáráš a co si navymýšlíš

Viz videokurs: https://www.youtube.com/watch?v=DnoGvOghf7U

Spousta programů takhle vyšla knižně, mám tu toho stoh jak ze západu tak československé, například "100 programů pro ZX Spectrum / Didaktik Gama".

[PetebLazar]

Jeden z legend skotské 8-bitové éry Mike Dailly (jeden z tvůrců Lemmings) ve své prezentaci uznale komentoval výši honoráře za publikaci svého programu v časopise. https://youtu.be/N8NL9Yb-zMw?si=dUlMl1KGSf0xJPlk (čas 10:00)

[JiK]

jak se vlastne v dobe tech kazet s programy chranili autori proti nedovolenemu kopirovani?

ja si to pamatuju az od prvnich PC, kdy byly napriklad vselijak nenormalne formatovane diskety a exe soubory pri spusteni sahali na mechaniku zda je vse koser. Nebo klasicke figle s otazkama, co je v papirovem manualu s prodavanou originalni verzi na 3 radku strany 16, ci rozpoznani letadel, ktere byly zase v tom originalnim manualu. Joo, to byly doby, zacatek PC v CSFR...

[Dan]

Obvykle zmena baud rate. Nejdriv se nahrala mala rutina normalni rychlosti a zbytek se nahraval nestandradni rychlosti. Kopirovaci programy to nerozeznaly a tak 1:1 kopie byla znemoznena. Moh jsi zkusit doubledeck kazetak ale za cenu pridaneho sumu co u vyssiho baudrate obvykle koncilo chybou.

Tahle ochrana byla ale pro BFU, zdatnejsi proste nahrali original a dumpli pamet na kazetu standardni rychlosti Tomu se nekteri branili dodatocnim sifrovanim v pameti, ale v 48Kb toho moc neschovas a nekde cast rozbaleneho kodu byt musi 2-3 vecery a bylo vydumpovano.

Dalsi beznou ochranou bylo dotazani se na konkretniho slova v manualu - kopirovani manualu bylo v te dobe mnohem obtiznejsi a drahsi nez kopirovani kazet!

Na svou dobu takove ochrany byli OK, protoze net neexistoval a sireni piratskych koppi to dokazalo pozdrzet o 1-2 tydny coz byla tehdy ta "zlata" doba kdy se na hre vydelalo. Nebo ne Ono zas ceny her v te dobe byli 10-20x mensi nez dnes tak to pirateni na zapade moc nefrcelo.

[PetebLazar]

Asi těžko, co jsem měl zkušenost na C=16, hra se typicky skladala z jednoho radku BASIC programu napr. 10 SYS 10546 a ASM nahraného do paměti. Když se hra automaticky po nahrání spustila po HW resetu se sice přišlo o spousteci BASIC program, ale obsah paměti s ASM se nezměnil. Jelikož většina autorů začínala ASM obligátním nastavením barev (STA $FF15 .. STA $FF19) bylo nalezení začátku ASM programu otázkou sekund. Obsah paměti šel nahrát na kazetu a poznamenala počáteční adresa. To vse diky vestavenemu Monitoru. Měl jsem osobně jen pár her, netuším zda se nějaké sofistikované techniky ochrany pouzivaly.

[Radovan]

Na PC byly ochrany primitivní, ale s kazetami dokázali opravdoví programátoři dělat velká kouzla:

https://youtu.be/8YC-n5Mcmu4

[Mike]

Busy je legenda. A nielen softverova, dokonca ma presvedcil ze svet bol stvoreny pred 6000 rokmi!

[MakeIranBombedAgain❗]

lol by to fakt jako šlo posílat po poštovních holubech :D :D

[Vtipnéř]

šilená doba si přectavte že si jakože koupíte ňákej program noa pošťák přinese igelitku plnou papírků který si nejdřiv musite přepsat a pak to tvl nahrát někam na magneťákový pásky :D

Mám starší kolegy, kteří si nosili domů děrné štítky. O pár let později už jsem běžně používal kabelový přenos dat - hodil jsem krabičku disket do kabely a šel.

[kabrnak]

S disketama nikdy salinou!

[Vtipnéř]

S disketama nikdy salinou!

Byly i jiné možnosti, jak přijít o data. Na začátku 90. let se prodávaly 5.25" diskety Polaroid, u kterých byla 20 let záruka. Moc by mě zajímalo, jak by to dopadlo, kdyby tam fakt někdo skoro po 20 letech přišel s reklamací.

[MakeIranBombedAgain❗]

hele videjko :D ;D

[luky]

Pokud si dobre pamatuji, tak v ABC vychazely tistene programy napsane v Basicu a predplatitelum postak to ABC nosil.

[Want]

Jsme víceméně vrstevníci. Mne, počítače nezajímaly. Raději jsem jezdil ven na čundry. Zajímaly ale mého kámoše, který byl můj počítačový guru, a i když jsem ho asi před 20 lety "přerostl", mám vůči němu hluboký respekt. A je velký paradox, že mě živí IT. Faktem ale je, že technologie co mne baví, se objevily až koncem 90. let.

[regine]

V 80. letech jsem měl možnost strávit léto v Normandii. Koupil jsem si v DARTY-obchodě (ano stále existuje!) Sinclair ZX-81 micro-ordinateur. Stál v přepočtu pod 2000 Kčs (jiné přirovnání - cena jako nejlevnější jezevčík radio-kazeťák). Šlo o kufřík obsahující kromě napájecího zdroje, dvě knihy ve francouzštině: Návod a Základy programování v Basic. Dále asi 10 kazet s dostatkem asi 50 her od stupidních pseudo-jízd s vozidly po hru s lunárním modulem s téměř nedosažitelným přistáním na Měsíci. Byl jsem spíše na HW, takže následně doma jsem vytvořil joystick (velký pokrok v ovládání dodaných her), změnil konektování rozšířitelné pamětí (velmi nekvalitní původní konektor), zálohovací zdroj napětí, aby se hry znovu nemusely zdlouhavě nahrávat a nakonec přídavnou klávesnici z mikrospínačů (popis butonů hrozný). Dále jsem uzpůsobil kazeťák na spolehlivější nahrávání her. Musím se pochválit, skutečně došlo k takovému zlepšení, že se hry nahrály vždy na poprvé. V Československu se tento Sinclair přeprodával (většinou dovlečený z Německa) bez čehokoliv (i bez zdroje) za více jak 10 tisíc Kčs! Naučil jsem se programovat ve strojovém kódu Zilog Z80.

[anonymní zloděj]

Knížku Bity do bitu jsem ještě tuším za komančů ukradl v knihkupectví Melantrich. Žádné pirátění, analogová krádež. Důvod byl prostý - neměl jsem tehdy sebou peníze (bylo mi kolem 15) a tohle by do dalšího dne v krámě nevydrželo Tuším k tomu byla ještě koupitelná kazeta ale na tu došlo již normálním pirátěním přes TFCopy v Svazarmu.

Takže moje cesta assemblerem Z80 začala kriminálním činem Někdy před 20ti lety jsem potkal na nějakém bastlířskem setkání pana Zajíčka, přiznal jsem se a dluh byl vyrovnán koupi piva za ušlý zisk...

[PetebLazar]

Placená verze byla "BITY DO BYTU".

[johnyK]

Někdy před 20ti lety jsem potkal na nějakém bastlířskem setkání pana Zajíčka,

jo letí to. Pan Zajicek zemrel 8.12.2001.

[vgy]

V tej dobe sa čakalo na televíziu 6 mesiacov, na auto rok a pol a na byt 5 s pôžičkou od firmy.

Dnes ak je človek makačenko a nie je sám, tak za 10 rokov života ak sa trocha aj snaží má oveľa viac. V tej dobe ten čo vyčnieval bol podozrivý a preto aj sa čakalo tých 6 mesiacov na telku, pretože urobiť to lepšie by bolo otvorenie výsledkov druhej svetovej.

Že je dnes veľa vecí ťažkých v živote a že veľa situácií z dnešnej doby by v tej dobe zatočili raz dva zároveň ale znamená aj to, že veľa vecí by nebolo a všetci by žili šťastne a na tú telku by si stále čakal 6 mesiacov...

[Aleš Kapica]

O televizi jsem nestál, řidičák nemám dodnes, až jsem byl vlastníkem auta i garáže, a byt který jsem odkoupil někdy v polovině 90 let jsem dostal asi po těch zmíněných pěti letech. Ovšem využil jsem ho až o dalších 5 let později – do té doby v něm bydleli mí kamarádi.

Je to všechno subjektivní. Kdyby se to neotočilo, žil bych stejně jako teď – po svém, za svoje a podle svého. Za největší zlo komunistické ČSSR považuji povinnou vojnu. A nejraději bych nakopal do kulí všchny kurvy, co by tuhle sviňárnu a otroctví nejhrubšího zrna opět rádi zavedli. Nejsem odpůrcem armády. A nevadí mi, že se do spolku jménem Armáda ČR lejou prachy. Dokonce bych byl pro, aby ta armáda byla co k čemu. Ale vstup do armády má být dobrovolný! Myšlenka armády miličního typu zde vždycky byla, jenže to by se jisté kruhy nesměly bát o kejháky. Osobně jsem toho názoru, že v zemi, kde má kvér po ruce ve skříni každý občan, se kurvy drží zpátky mnohem víc než jinde.

Ale dobře. Zkrátka žijeme v Kurvystánu, kde se naslouchá hovadům jako pan Vladimír Dlouhý, nebo „Kuní ksicht” Babiš – prvořadým adeptům na terminaci. Nejpsíš proto je zde tak silné volání po odzbrojení obyvatelstva. Bezbranné ovce lze holit bez rizika. Buďme tedy beze zbraní. Tenhle národ, totiž dokáže umlátit každého vetřelce, aniž by hnul prstem.

S nostalgií vzpomínám na film „Zítra ráno vstanu a opařím se čajem”. Škoda že cestování časem není možné. Každému z těch, co nostalgicky vzpomínají na staré časy, bych totiž zakoupil jednosměrnou jízdenku tam kam chce. Ať si to tam užije a dožije.