Právě jsem se vrátil ze Švýcarska...

18.6.2006 19:56 | Přečteno: 1310× | Výlety | poslední úprava: 28.7.2006 18:52

V úterý jsem se po delší době stekal se svou sestřenicí, setkali jsme se v pizzerii a už během domlouvání srazu z ní vypadla nabídka, kterou jsem nemohl odmítnout. O víkendu prý jede do Švýcarska(teda jen do toho našeho Českosaského) a že prý jestli nechci jet také.

Výletu se zúčastnilo celkem 11 lidí, 5 dospělých a 6 dětí. Akce začínala srazem po desáté hodině na Masarykově nádraží v Praze. Vlakem jsme vyrazili do Děčína, kde jsme přesedli na objednaný minibus, který nás zavezl do výchozího bodu, obce Jetřichovice. Z Jetřichovic jsme vyrazili po červené, hned na začátku je docela dost drsné (pro člověka od Pardubic) stoupání, kde jsme si užili chůze v písku do kopce, asi 40cm vyskoých schodů a podobných lahůdek. Touto cestou se dojde k Mariině skále. Sice nedávno vyhlídka na vrcholku vyhořela a cesta je oficiálně uzavřená, ale schody až navrchol jsou opravené a na vrcholu jsou připravené trámy pro novou vyhlídkovou plošinu. Cesta šla samozřejmě zase dolů a pak se znovu stoupalo, prostě "super". Myslím, že další bod kde jsme se zastavili byla Vilemínina stěna, ale tím názvem si nejsem moc jistý (mapu jsem neměl a tohle je jen to co jsem si zapamatoval od vedoucího výpravy). Další moc zajímavý místo, na které jsme na červené narazili je Rudolfův kámen. Na vrcholku té skály je malá dřevěná bouda. Výstup na vrchol je přes dva žebříky a pár trochu nepříjemných míst, ale určitě to za to stojí.

Cíl sobotního pochodu byl Šaunštejn, cestou k němu jsme udělali odbočku, protože nám docházela voda. V restauraci jsme se posilnili pivem (dospělí) a zmrzlinou (děti), vykopili jim zásoby sodovky a nechali doplnit vodu. Na cestu na Šauštejn jsme vyrazli tak abysme tam dorazili za světla. Nahoru jsem jako jediný z výpravy nešel, byl jsem utahaný, prý je to lehce nepřístupné pro rozměrnější lidi a hlavně se tam chci vydat během měsíce znovu, s menším počtem lidí a stativem Pod Šauštejnem jsme přenocovali (spacáky a karimatky jsme táhli s sebou v báglech, pro ochránce přírody: nerozdělávali jsme oheň, nestavěli stany, nespali jsme v I. pásmu, neničili borůvči, ráno jsme si všechno odnesli s sebou, chrápali jsme vlastně na skále vedle cesty a všem se to tam líbilo). Noc byla super, ani teplo ani zima takže jsme se dobře vyspali a ráno po osmé jsme vyrazili dál.

Pokračovali jsme nahoru na Malou pravčickou bránu a potom dolů na Mezní louku, kde je kemp a hotely, takže jsme se tam nasnídali. Z Mezní louky následovalo stoupání na Pravčickou bránu. Pravčická brána je asi nejzajímavějším místem z této cesty. Skoro na vrcholu se nachází výletní restaurace Sokolí hnízdo. Dorazili jsme k ní před polednem, takže jsme měli asi 40 minut na ochutnávku budvárku (fuj, už si ho tam nikdy nedám) a vyrobení fotodokumentace (znáte to: Máňa u kamene, Máňa stojící na poslední rozkvetlé kytičce na vrcholku skály, nějaký běžící pán s holí v ruce a podobně).

Z Pravčické brány následovalo pouze klesání ke Třem pramenům, kde jsme se napojili na silnici a šli do Hřenska. Cesta z Pravčické brány není moc příjemná, jde se po strašně kamenité cestě a je to docela prudké. V Hřensku si nás vyzvedl zase minibus, odvezl nás do Děčína k nádraží, kde jsme se rozdělil. Část nedočkavých a lidí z Brna nás jela ECčkem a zbytek čekal na rychlík do Prahy.

Za víkend jsme ušli něco kolem 25km, ze začátku byl docela nepříjemný terén (samá prudká stoupání a klesání), pak bylo pár super míst, kde se šlo po vrstevnici no a nakonec už jen výšlap na Pravčickou bránu a sešup dolů. Děti na nás pořád čekaly, takže se to asi dalo ujít rychleji, ale přece se nebudeme honit... Na zádech je znát každé deka, takže se docela děsím toho, že si příště chci brát 3,5kg stativ, dva objektivy navíc a vodu tak na dva dny abych nemusel slejzat dolů do hospdy.

Děkuju všem účastníkům za super víkendovou akci, rád se zúčastním nějaké další.

Fotky dodám tak do 14 dní až je nechám vyvolat, teda jestli se mi nějaké podařily.

Tak pár fotek jsem dal na svou domácí stránku.

       

Komentáře

[Zdeněk Štěpánek]

Zdravim

Ne vsechny tve zapisky ctu, ale tenhle me potesil. Do Jetrisek jsme s nasima jezdili dost casto a i ted tam velice rad zavitam. Znam tam skoro kazdej kout.

Tesi me zprava, ze se nasli nadsenci co opravej Marianu, byl jsem tam s tehdy jeste pritelkyni asi pul roku pred tim nez ji ten debil podpalil. (Lepsi oznaceni pro toho silence s ohnem nemam.) Takze mam na marianu jiste osobni vzpominky. Navic predtim jsem tam byl nescetnekrat.

Rudolfak je ale lepsi. Je tam drsnejsi vystup a tak tam neprijde tolik turistu.

Tak ti dik za dobrou naladu...

Zdenek

[Martin Beránek]

Ja taky co 14 dnu jezdim do Kanady (te ceske) a netaham to sem (jenom vtip )

[Zdeněk Burda]

Tak to sem klidně tahej (to není vtip).

[Rootan]

Navštívil jsem obě lokace. Zde jsou nějaké fotky: ČŠ a ČK.

[Martin Beránek]

Zatímco z ČŠ tam jsou povetšinou fotky z přírody, ČK diskriminujete svým zaujetím pro kulturu a parní železnici

IMHO je na ČK nejhezčí příhraniční oblast mezi Slavonicemi a Novou Bystřicí (okolí Rajchéřova, Hadí vrch).

[Rootan]

Zatímco z ČŠ tam jsou povetšinou fotky z přírody, ČK diskriminujete svým zaujetím pro kulturu a parní železnici.

Ano, je to tak.

[Milan Jurik]

Par tydnu zpet jsem tam byl a musim rici, ze ta strasna kamenita cesta opacnym smerem je skvela