Fedora se stala oficiální distribucí WSL (Windows Subsystem for Linux).
Společnost IBM představila server IBM LinuxONE Emperor 5 poháněný procesorem IBM Telum II.
Byla vydána verze 4.0 multiplatformního integrovaného vývojového prostředí (IDE) pro rychlý vývoj aplikaci (RAD) ve Free Pascalu Lazarus (Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání. Využíván je Free Pascal Compiler (FPC) 3.2.2.
Podpora Windows 10 končí 14. října 2025. Připravovaná kampaň Konec desítek (End of 10) může uživatelům pomoci s přechodem na Linux.
Již tuto středu proběhne 50. Virtuální Bastlírna, tedy dle římského číslování L. Bude L značit velikost, tedy více diskutujících než obvykle, či délku, neboť díky svátku lze diskutovat dlouho do noci? Bude i příští Virtuální Bastlírna virtuální nebo reálná? Nejen to se dozvíte, když dorazíte na diskuzní večer o elektronice, softwaru, ale technice obecně, který si můžete představit jako virtuální posezení u piva spojené s učenou
… více »Český statistický úřad rozšiřuje Statistický geoportál o Datový portál GIS s otevřenými geografickými daty. Ten umožňuje stahování datových sad podle potřeb uživatelů i jejich prohlížení v mapě a přináší nové možnosti v oblasti analýzy a využití statistických dat.
Kevin Lin zkouší využívat chytré brýle Mentra při hraní na piano. Vytváří aplikaci AugmentedChords, pomocí které si do brýlí posílá notový zápis (YouTube). Uvnitř brýlí běží AugmentOS (GitHub), tj. open source operační systém pro chytré brýle.
Jarní konference EurOpen.cz 2025 proběhne 26. až 28. května v Brandýse nad Labem. Věnována je programovacím jazykům, vývoji softwaru a programovacím technikám.
Na čem aktuálně pracují vývojáři GNOME a KDE Plasma? Pravidelný přehled novinek v Týden v GNOME a Týden v KDE Plasma.
Aktuální vývojová verze jádra je 3.2-rc7 vydaná 23. prosince. Konečná verze 3.2 by měla vyjít každou chvíli, Linus asi čeká, než vyjdou Jaderné noviny.
Změna: k vydání verze 3.2 došlo přesně tak, jak jsme čekali.
Stabilní vydání: verze 2.6.32.52, 3.0.15 a 3.1.7 vyšly 3. ledna; obsahují jen jednu opravu problému s obnovou po uspání, na což někteří uživatelé naráželi. Aktualizace 2.6.32.53, 3.0.16 a 3.1.8 se aktuálně revidují.
Už jsme se dostali za hranici, kdy by jakékoliv další komplikování jádra mělo být považováno za regresi.
Bylo by hezké, kdyby jaderní vývojáři pochopili, že GFP_KERNEL je silně preferováno a měli by se snažit o jeho užívání. Ale lidé mají tendenci dostávat se do úzkých a pak z toho vybruslit tou nejsnazší cestou, což vede k méně robustnímu kódu. Třeba by jim to při volání funkce alloc_percpu_jsem_uplna_nula() došlo.
Ale vývojová jádra jsou přece jen mnohem zajímavější než ta nudná stabilní. Máte tam nové a vzrušující funkce a máte aspoň pocit, že si tak trochu zahráváte, namísto vrtání se v operačním systému vaší babičky. Plazím na tebe jazyk, Gregu.
Když to všechno zvážím, tak si nemyslím, že je užitečné mít za cíl „aby Android používal jádro z hlavní řady“ – to se nikdy nestane. Spíš bychom se měli soustředit hlavně na to, „aby bylo *možné* spustit uživatelský prostor Androidu na jádře z hlavní řady“.
-- Neil Brown
Plánovače I/O mají na starosti seřazování blokových I/O operací tak, aby se maximalizovala propustnost zařízení, a dále snad i implementaci pravidel systému, jak má být dostupná šířka pásma přidělována. Aktuálně používané linuxové plánovače byly navrhovány s ohledem na disky s pohyblivými částmi s tím výsledkem, že se snaží vyhýbat ježdění diskových hlaviček a sledují počty přenesených bajtů. U SSD je ale umístění při I/O (téměř) irelevantní a za lepší měřítko využité kapacity zařízení se považuje objem I/O operací. Jaderný plánovač CFQ byl rozvíjen tak, aby s SSD pracoval lépe, ale všichni se shodnou na tom, že zbývá ještě dost práce.
Shaohua Li na to šel jinak a zaslal nový plánovač I/O, který je optimalizován pro SSD. Patch rozčleňuje a zobecňuje kód CFQ, který sleduje využití zařízení, ale následně tento kód používá k implementaci odlišného algoritmu. Už nejde o to vyhnout se skákání po disku; nejde ani o počet přenesených bajtů. Místo toho tento plánovač jednoduše sleduje počet I/O operací od každého uživatele a snaží se tyto počty vyrovnávat.
Výsledkem by měl být jednodušší plánovač, který je pro SSD vhodnější. V současnosti to ale nelze říci s jistotou. Jedním z pravidel pro zasílání jaderných patchů je to, že patche zaměřené na výkon by měl doprovázet výsledek testů, jenž by prokázal, že cíle bylo dosaženo. Tento patch takové výsledky u sebe neměl, tudíž nikdo neví, jestli stojí za to se kódem dále zabývat, nebo ne. Příští verze snad tuto informaci obsaženu mít bude a tehdy se budeme moci začít bavit, jaké jsou přednosti nového plánovače.
Jednou z důležitých vlastností virtualizace je poskytnutí úplné izolace virtuálních strojů, aby útočník (nebo chyba) v jednom VM nemohl mít vliv na další VM. Ale jak nedávné hlášení chyby ukázalo, jádro má slabinu, kdy při určitém nastavení jedno VM může číst a zapisovat na disky jiných VM. To je bezpochyby vážný bezpečnostní problém, ale diskuze o patchích, které by tuto chybu opravily, ukazují, že zařazení opravy chvíli potrvá.
K problému dochází, když programy pošlou SG_IO ioctl() přes předávání SCSI [SCSI pass-through] konkrétnímu diskovému oddílu (např. /dev/sdb2) nebo jednotce LVM, což zapříčiní poslání SCSI povelu nadřazenému blokovému zařízení (/dev/sdb). Příkazy, které lze přes SG_IO zařízení zaslat, jsou u procesů bez práva CAP_SYS_RAWIO filtrovány, ale dají se přesto dělat nebezpečné operace. Zejména pak jde o to, že pokud proces může zapisovat na oddíl, může pak zapisovat na nadřazené zařízení, aniž by byl omezen hranicemi tohoto oddílu.
U virtuálních strojů, kde jsou oddíly nebo jednotky různých VM na stejném blokovém zařízení, to pak znamená, že virtuální stroj může přistupovat – a měnit – data na disku jiného VM. A může být ještě hůř – pokud má hostitelský systém svá vlastní data na tomto disku, zlý VM by jej mohl teoreticky kompromitovat. K využití této zranitelnosti není nutná virtualizace (nebo kontejnery), ale je to nejpravděpodobnější situace. Jakýkoliv proces, který může otevřít oddíl, pak může vykonat ioctl(), ale na „běžném“ linuxovém systému má tuto schopnost typicky jen root.
V listopadu 2011 odhalil tento problém Paolo Bonzini na základě hlášení chyby, ale bezpečnostní problémy spojené s SG_IO byly objeveny už v srpnu 2004. Na konci prosince zaslal Bonzini patche, které by měly problém opravit (i když to vypadá, že se záležitost mezitím diskutovala na uzavřeném bezpečnostním mailing listu). Navrhovaná oprava by zakázala většinu povelů SCSI na zařízeních „oddílového typu“. Takže volání „nebezpečných“ SCSI povelů by selhalo, pokud ioctl() nebylo zavoláno na nadřazeném blokovém zařízení.
Patche vyvolaly pár komentářů ze strany Linuse Torvaldse, zejména ohledně vracených chybových kódů (hlavně proto, že ENOTTY moc nemá dobré jméno na tomu, aby indikovalo „ioctl neexistuje“). Ale kromě toho začal váhat, jestli náhodou neexistují situace, kdy uživatelé opravdu posílají SCSI příkazy oddílu a očekávají, že budou předány blokovému zařízení. Vypadá to, že je tu alespoň jedno místo, kdy může jít o běžnou věc: „vysouvání“ USB disků a dalších výměnných disků. Torvalds poznamenal:
Například, a zrovna jsem to sledoval, „eject /dev/sdb1“ udělá ioctl CDROMEJECT, když je zavoláno jako root. Patch jsem netestoval, ale jen co jsem ho četl, tak by se to tím asi rozbilo.
A toto je *přirozený* způsob, jak vysunout připojené zařízení. Podívejte se na USB flashky, co máte. Skoro všechny mají jen jeden oddíl a tento oddíl nepokrývá celé zařízení. A je to ten oddíl, přes který s diskem pracujete – je to to, co připojujete a vysouváte.
Podle Bonziniho skutečnost, že CDROMEJECT selže na jádře s ním navrhovanou opravou, neznamená v reálu žádné problémy. Ale Torvaldsovy obavy se neomezují jen na tento příklad. Oprava byla navržena k začlenění v pozdějších fázích vývojového cyklu jádra 3.2 a jeho obavou bylo to, jak moc byla tato věc testována: Rozhodně nemám ten pocit, že to bylo tak důkladně testováno a že zde není riziko, že by se něco mohlo rozbít. Na základě této diskuze to vypadá, že testování bylo zaměřeno na ověřování, že byla odstraněna bezpečnostní chyba, aniž by se bralo v úvahu, jaký další – docela dalekosáhlý – dopad to může mít.
Torvalds by byl jistě rád, aby byla zranitelnost opravena, ale rozhodně ne za cenu regrese v něčem, na co si uživatelé zvykli. Jak zdůraznil: Nemůžeme bez důkladného testování jen tak najednou úplně něco změnit a říkat, že 'tohle nemůžete s oddílem dělat', když to lidé jednoznačně s oddíly dělají. Jeho plánem je počkat na začleňovací okno jádra 3.3, což by mělo dát distribucím a ostatním čas na testování, aby se prověřilo, že tento kód nemá nějaký nechtěný vedlejší účinek.
Ačkoliv je důležité bezpečnostní nedostatky opravovat, je neméně důležité zajistit, aby všechno i nadále fungovalo, což je podstatou Linusových obav. I když vývojový cyklus jádra 3.3 stále nemusí stačit na to, aby se opravila všechna místa, kde se předávání SCSI používá na neúplných discích (oddílech a logických jednotkách), určitě k tomu bude lepší příležitost, než jaká by byla v konečných fázích vývojového cyklu verze 3.2. Do té doby mohou obezřetní administrátoři aplikovat tento patch nebo jiným způsobem problém řešit, když už jsou popis chyby i patch veřejně k dispozici.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
viz dnes stále častěji se vyskytující hrůzy jako "budu se soustředit"Co je na tom špatně?
Kdyz nekomu reknete, ze se budete soustredovat, tak mu dojde, ze ste tatar, a ze jakakoli dalsi komunikace s vama je marneni casu.Třeba již dosáhl nesmrtelnosti a je v normálním stavu shluk nanobotů, který se musí soustřeďovat do jednoho místa, aby vytvořil hmotného avatara.
správně to je "budem sa sústreďovať"no znie ako ked sa snazia nasi madarski kolegovia cosi povedat :D toz, tazko ti viac poviem -- neviem. v zivote ti to tak nik nepovie na SR. nejak tomu neverim, co si napisal (co este neznamena, ze by to tak byt nemohlo). neznie to tak ani slovensky, ani logicky. spytam na SAV, uz nam par krat odpovedali.
Výsledkem by měl být jednodušší plánovač, který je pro SSD vhodnější.Hm. A jak v situaci kdy jeden systém mixuje klasické rotační disky s ssd disky? Co takhle nějaký hierarchický plánovač? Který by rozhazoval úlohy mezi podřízené nejenom podle toho kolik kdo z nich stíhá I/O operací, ale kupř. i podle nějakých dalších pravidel.
A pak taky stale plati poucka, ze jakykoli HW je levnejsi nez libovolny SW => resit vykon SW cestou ma smysl az v okamziku, kdy neexistuje HW ktery by to zvladnul.Jak kdy. Pokud jde o SW co má být nasazen na cluster o 1000 počítačích, tak najednou ten poměr je poněkud jinde (jakýkoliv upgrade hardwaru se musí provést 1000x, tedy i cena vyletí zhruba na tisícinásobek). A pak se už může vyplatit vcelku důkladně šťourat do SW jestli by to nešlo napsat lépe ....
A podotykam, ze to neumi nejen ruzne hybridy za par fufni nadoma ( i kdyz 10k+ ...) ale ani pole za par MKc.Vy jste to testoval?
A je to ten oddíl, přes který s diskem pracujete – je to to, co připojujete a vysouváte.Jenže to je právě chyba – na disku může být víc oddílů a je rozdíl, jestli chci odpojit jeden z nich nebo vysunout celé zařízení. Když to dělám ručně, tak rozliším
umount
a eject
a zavolám je se správným zařízením – ale když se používá nějaké GUI klikátko, tak se může stát, že po odpojení jednoho oddílu vysune celé zařízení (i když to uživatel explicitně nechtěl).
Skoro všechny [USB flashky] mají jen jeden oddíl … a je to ten oddíl, přes který s diskem pracujete…
sdb1
si zjistil, že je součástí sdb
a vysunul to.