Mageia 3 po půl roce používání

11. 12. 2013 | David Ježek | Recenze | 6334×

Třetí vydání forku kdysi známé linuxové distribuce Mandriva přišlo na svět v květnu tohoto roku. Jak se instaluje, upgraduje a vypadá po půl roce používání, to si dnes ukážeme.

Obsah

• Úvod
• Upgrade z Mageia 2
• Instalace
• Prostředí KDE 4
  • Aktualizace, zdroje softwaru, instalace
  • Správa, nastavení
• Zkušenosti s půlročním používání

Úvod

Možná jste se tak trochu podivili nadpisu. V době, kdy všichni řeší nové openSUSE 13.1 či chystanou Fedoru 20 a Phoronix chrlí desítky článků na téma toho co možná bude, možná nebude v Ubuntu 14.04 LTS, přicházím s článkem o půl roku starém vydání Mageia 3. Inu, má to podobný důvod jako dvojice článků o Mageia 2…

• Mageia 2 po půl roce užívání #1: instalace, zabydlení, KDE
• Mageia 2 po půl roce užívání #2: obě verze GNOME, grafické ovladače

… než urychleně ve virtuálu nastřílet 10 screenshotů a vydat rychlokvaškový článek, raději si se svou oblíbenou distribucí nejprve užiju „trochu srandy“. Luboš se tak tentokrát opět hodně načekal . Nicméně i díky tomu vám teď můžu nabídnout postřehy jak z aktualizace přibližně rok běžící instalace Mageia 2 na řekněme průměrném desktopu (2,93 GHz 2core Intel, 8GB RAM, 7200ot. HDD), tak instalace a provozování čisté Mageia 3 na poměrně pomalém notebooku (1,2GHz 2core Intel, 2GB RAM, SSD).

Mageia 3 ve srovnání s Mageia 2 rozhodně stála v době svého uvedení za pozornost. Upgrade prakticky všech komponent systému byl klíčový. Dá se to přirovnat k situaci současné, kdy je Mageia 3 už přeci jen vousatější a tak je čas pomalu vyhlížet Mageiu 4. Ta ale přijde až v únoru 2014, prozatím je ve stádiu Beta4. Pro běžné užití ji nedoporučuji.

Upgrade z Mageia 2

Pokud to máte povoleno, pak na vás Mageia vždy houkne, že je k dispozici novější verze. Zatím to platilo pro přechod 1→2 a 2→3 a nepochybně tomu tak bude i pro přechod z 3 na 4.

„Povýšení distribuce“ se provádí automatizovaným procesem, který si stáhne balíček mageia-prepare-upgrade. Při restartu je potřeba vybrat speciální volbu v zavaděči, po následném nastartování systému se prostou metodou instalace nových verzí balíčků povýší distro o verzi výše. V mém případě (dostatečně „kvalitně zprasená“ Mageia 2 obsahující mj. ovladače pro GPU AMD i Nvidia a KDE i GNOME) to bylo něco přes tři tisíce balíčků. Na konci celý proces nahlásil jakousi chybovou hlášku (kterou jsem bohužel neuložil), nicméně vše až na jednu drobnost běželo perfektně. Tou drobností bylo, že mi toto povýšení distribuce vypnulo v GNOME přesouvání oken pomocí chycení kdekoli se zmáčknutým Altem. Musel jsem to nastavení najít v hlubinách GNOME a ručně aktivovat. Zvláštní, zajímavé, zkousnutelné. Nicméně to znamená, že povýšení není 100,00% spolehlivé.

Instalace

Naproti tomu vlastní čistá instalace nedělá žádné problémy. Proces je podobně poklidný a nestresující jako u Mageiy 2, instalátor důvěrně známý. Výběr jazyka – licence – nastavení diskových oddílů – instalační zdroje – buď rychlý výběr desktopu/nebo ruční konfigurace balíčků – nastavení rootova hesla a prvního uživatele – kontrola údajů – a je hotovo.

Takto vypadá menu po prvním spuštění.

Prostředí KDE 4

KDE 4 vypadá poměrně standardně, žádné velké „vylomeniny“ á la dvorní KDE distro (openSUSE) se nekonají.

Rozvržení aplikací v menu (klasickém, ne Kicoff) je standardní, tedy některé aplikace jsou (dle mého zbytečně a často nevhodně) schovávány za položku „více“.

Aktualizace, zdroje softwaru, instalace

Ve výchozím stavu jsou jedinými zdroji repozitáře na instalačním médiu.

Pro aktualizace je potřeba vybrat zdroje internetové, o což se postará sama Mageia při prvním spuštění instalátoru a volby výběru zdrojů.

Pak již začne houkat stavová oblast ohledně nových aktualizací.

Instalátor nijak neurazí, ale ani nepřekvapí. I Mageia 3 nijak neřeší to, jak báječný je třeba instalátor Ubuntu Software Center, nebo jaký pokrok dělají další distra, případně GNOME Software. Jestli je to dobře či špatně, nechám na vás. Přehledné je to ale méně, zbytečně je volána řada malých okének, ač by to všechno mohlo být v jednom větším, podobně jako v Ubuntu. Uvidíme, jestli nepřekvapí Mageia 4 (pozn.: překvapí, ale o tom třeba příště ).

Správa, nastavení

Ovládací centrum Mageia je taktéž klasická nepříliš se měnící aplikace, ale je to jedna z těch věcí, která bývá na Mageie oceňována (už od dob Mandrivy).

Takto vypadá nastavení hardwaru (odtud se mimo jiné instalují uzavřené ovladače pro grafické karty) a další volby.

Správa síťových připojení a monitoring. Výchozí KDE záležitost. Nastavení všech jemných nuancí je ale již v režii Ovládacího centra Mageia.

Další prvky nastavení obrazem:

MSEC a bezpečnostní nasavení podrobněji:

A pokračujeme s přihlašováním, spouštěním:

Zkušenosti s půlročním používání

Mageiu 3 jsem používal/používám ve dvou provedeních. Na desktopu jako upgrade z Mageia 2 a na notebooku jako čistou instalaci. O desktopu mohu říci, že už u něj pozoruji několik měsíců klesající svižnost. Mageia samotná za to moc nemůže, dlí na 1TB 7200otáčkovém HDD, který už zjevně trpí notně velkou fragmentací a také složka „Stažené“ aktuálně obsahující nevěstinec 2372 souborů zrovna svižnosti načítání dat neprospívá.

Co je ale smutné, že při občasných úpravách prostředí GNOME Classic se mi podařilo „usmrtit“ jeho horní lištu. Obvykle po chvíli prostě vytuhla, černý skin prostředí se resetoval na světlý (což se fakt nedá používat) a tak s ohledem na to, že distribuci samotné to bylo zjevně jedno, následoval krátký přechod na GNOME 3. Jenže tam se mi podařil podobný incident a po přesunu na Xfce též podobný. Všechna tři prostředí spojuje vytuhnutí horní lišty, pročež momentálně dožívám ve velice plesnivě běhajícím prostředí KDE a přemýšlím, jestli to celé reinstalovat, nebo počkat na aspoň RC verzi Mageiy 4.

Univerzálním problémem je ale po nějaké době od spuštění se objevující neschopnost prostředí spouštět aplikace. Prostě něco spustíte (ať již přes menu, nebo přes Alt+F2), ale nic se nestane. Po zadání příkazu v konzoli se vždy objeví hláška X serveru ve stylu „maximum number of clients reached“ a nezbývá než restartovat. Mageia sama o sobě nic neřeší, ani neinformuje uživatele. Nedostatkem zdrojů to není (3GHz 2core Intel, výrazně nevyužitých 6 GB RAM). Dovolím si tedy konstatovat, že jsem na desktopu, zhruba rok a tři čtvrtě po instalaci Mageiy 2 a letošním upgradu na Mageiu 3, zjevně dosáhl krajních mezí použitelnosti.

Žádný z těchto problémů se ale netýká notebooku. Tam běží daleko čistější instalace než na stroji, neměnily se mu hardwarové parametry a jeho konfigurace v principu věci nedovoluje zasvinit stahovací adresář třemi tisíci souborů. A instalovaným SSD v notebooku fakt ona svižnost není, přeci jen to je 1,8" ZIF ATA100 SSD, tedy výkonově hodně podprůměrná záležitost.

Obecně si tedy dovolím Mageiu 3 velmi doporučit. Ale pouze k čisté instalaci, upgrade skýtá jisté drobné problémy a čistá instalace vás vyvaruje potenciálních problémů s výkonem a stabilitou desktopů. Mageiy 2 jsem říkával něco jako že Mandriva konečně po pár letech stagnování dozrála do krásy a neméně stejně to platí pro Mageiu 3. Pravdou ale je, že tahle malá distribuce s omezenými zdroji nemůže obstát ve stíhacích závodech s Ubuntu či jinými velkými systémy, které těží i z daleko širší základny uživatelů tvořících PPA repozitáře a podobné věci.

Mageia 4 má vyjít začátkem února 2014, momentálně je k dispozici první beta verze.

       

Komentáře

[shadowrunner]

4761 ať žijí nevěstince

[ed]

vypnutie funkcie alt+drag nie je zrejme vadou Mageie ako takej, ale toho, ze vyvojari gnome si o svojich pouzivateloch zjavne myslia, ze su dementni a dostupnost funkcii im len komplikuje zivot, preto rozhodli za nich a novsiu verziu Gnome okriplili. dalsi na rade bude (alebo uz je) cut buffer na strednom tlacidle mysi.

well done, treba zvolit este trocha diktatorskejsi pristup a mozno sa z gnomu stane "druhy apple"

[multi]

„maximum number of clients reached“ - jestli to nebude nejake nastaveni pro omezeni uzivatele/systemu ....

upgrade u vseho skyta vic rizik, ale taky je urcet zkusenejsim uzivatelum, ale i pri reseni nastalych problemu je to nakonec min prace.

[kup]

Výborný článek,takových článků by mohlo být víc o všech distrech. Díky za článek.

[digri]

Jo, taky jsem s Mageia 3 spokojenej, co se týče používání je to podobně pohodlný a funkční jako poslední verze Mandrivy. Jediný, co jsem musel oželet, je krásné KDM téma ROSA, které vyžaduje i značně ohackované KDM. Používá ho zase nová OpenMandriva.

[Nuphar]

To by mě zajímalo, jaké "vylomeniny" má KDE v openSUSE?

[Petr Ježek]

Stačí porovnat s čistým KDE :)

[Petr Ježek]

Ohledně toho zpomalení: Jaké volby jsou zapnuty pro fstab ohledně potlačení defaultního atime (záznam o všem, na co se na disku sáhne)? Doporučuji relatime.

[ivan]

a ja doporucujem: noatime

[Petr Ježek]

Za dob Mandrake/Mandrivy nebylo problémem instalovat různé externí RPM balíky a zase je při aktualizacích odinstalovat, tj. rozhodně nebyla nouze o aplikace a utility, jen ty děsné závoslosti balíků. Jak je to u Mageii 3?

[pedro]

Rendering fontů je strašidelný. To je defaultní nastavení?

[Dusan]

Tiež používam mag3 notebook/desktop. Tiež sa prikláňam k čistej inštalácii.

Jediné ma štve, že chýbajú niektoré balíky. Ale mag 3 je na tom lepšie ako nag2. Riešil som to vlastnou kompiláciou a rpm z iných distribúcií.

[Drom]

Riešil som to vlastnou kompiláciou a rpm z iných distribúcií.

Heh, tak to se od doby mého používání Mandrake moc nezměnilo. Ale mělo to své kouzlo...

[neodym]

Nechapu ty vykriky do tmy, radeji skoc do zdi ...

[Drom]

Ne každý chápe nostalgii, natož radost ze znalosti svého systému...

[Lookin]

To je hrozný, už když jsem koncem 90. let začínal s linuxem, měl jsem co dělat si vybrat "tu svou" distribuci. Začal jsem na RedHatu, pak jsem zkoušel Slackware, Debian, Fedoru a skončil jsem u Ubuntu. No ale teď, jak už nemám čas si jenom hrát se systémem (jako když jsem byl středoškolák bez přítelkyně ), tak jsem nějak ztratil přehled a když tak sleduju, kolik je teď těch distribucí, tak nevím, jestli vůbec jde si ten přehled udržet. Prej že "kdysi známá Mandriva", kdysi, pche!

Tolik zbytečně rozdrobených sil vývojářů. Kdyby se drželo pár základních dister, jasně rozlišených zásadními rozdíly (balíčkovací systém, init vs. upstart, ...) a ne jen minoritními detaily jako je grafika nebo výchozí nainstalované grafické prostředí, byl by linux podstatně dál. A méně fanatičtí či začínající uživatelé taky nejsou úplně nadšení z té hromady neustále se měnících slov kvůli tomu, že někdo své distro přestane vyvíjet a druhý to forkne a přejmenuje. Doteď spousta mých kamarádů nepochopila, proč se LibreOffice už nejmenuje OpenOffice a jaký je mezi tím rozdíl. A to nemluvím o tom, když si na Ubuntu doinstaluju balíček KDE. To se pak i linuxáci ptají, jestli je to teda Ubuntu nebo Kubuntu...

Jo sorry, jsem trochu off topic, ale když jsem viděl to "kdysi Mandriva" a mně naprosto neznámé "Mageia", tak jsem začal přemýšlet, kdy vyčerpáme všechny možné myslitelné názvy pro distribuce a jaký je v tom zbytečný bordel .

[Drom]

To sou ty ochranný známky :/ Já tomu pořád říkám Mandrake (a píšu SuSE) :)

A paradoxně takový Ubuntu název nezměnilo a je to, dle mého, zcela něco jiného, než v dobách 5.10 (tu jsem zkoušel první).

[kotrcka]

nevycerpame.. ono staci dat pred nazov "open" a je to. suse, solaris, mandriva..