BASH - III

7. 11. 2003 | Jan Fuchs | Návody | 300624×

Tentokrát se podíváme na proměnné, napíšeme si náš první skript a vysvětlíme podmínky a cykly.

Obsah jednotlivých dílů

1. Úvod, editace příkazové řádky
2. Základní příkazy, roury a přesměrování
3. Proměnné, podmínky a cykly
4. Funkce a příkazy
5. Dokumenty here, regulární výrazy
6. Ladění skriptů, odchytávání signálů a příklady

Proměnné

Jsou pouze jednoho datového typu - řetězec znaků. Některé z nich mohou být určeny jen pro čtení. Proměnné můžeme rozdělit do tří částí.

1. Vnitřní proměnné shellu. O jejich inicializaci se stará shell.

   $ echo $USER fuky $ echo $OSTYPE linux-gnu $ echo $LANG cs_CZ $ echo $SHELLOPTS braceexpand:hashall:histexpand:monitor: history:interactive-comments:emacs

2. Uživatelské proměnné. Jako výše uvedené proměnné se skládají pouze z alfanumerických znaků.

3. Proměnné speciálního významu, skládají se ze speciálních znaků. Například:

   • $$ - PID shellu
   • $! - PID posledního procesu, který byl spuštěn na pozadí
   • $? - návratová hodnota posledního dokončeného procesu.

Proměnnou můžeme exportovat příkazem export do podřízeného shellu a příkazem readonly zajistíme, že bude určena pouze pro čtení (POZOR, toto omezení se nepřenáší do podřízeného shellu). Když chceme získat hodnotu proměnné, napíšeme před ni znak $. Ale když jí např. hodnotu přiřazujeme, nepíšeme před ní znak dolaru. Pro odstranění proměnné použijeme příkaz unset.

$ jedna="Lokální proměnná" $ export DVA="Proměnná exportovaná do podřízeného shellu" $ readonly TRI="Proměnná určená pouze pro čtení, ale jen na lokální urovni" $ export TRI $ export declare -x DVA="Proměnná exportovaná do podřízeného shellu" declare -rx TRI="Proměnná určená pouze pro čtení, ale jen na lokální urovni" $ readonly declare -rx TRI="Proměnná určená pouze pro čtení, ale jen na lokální urovni" $ echo $jedna Lokální proměnná $ TRI="Nová hodnota" bash: TRI: readonly variable $ bash $ TRI="Nová hodnota" $ echo $jedna $ echo $DVA Proměnná exportovaná do podřízeného shellu $ echo $TRI Nová hodnota $ unset TRI

První skript

Nadešel čas pro napsání a spuštění našeho prvního skriptu. Pak se ještě na chvíli vrátíme k proměnným. Pojmenujeme ho prvni.sh.

#!/bin/bash # Tento skript nepotřebuje žádné komentáře echo "Náš první skript byl právě spuštěn a za 3 vteřiny bude ukončen." sleep 3 echo "Konec." exit 0

Prvním řádkem zajistíme, že náš skript bude opravdu interpretován BASHEM. To je jediná výjimka při použití znaku #, řádka začínající tímto znakem je ignorována a slouží k okomentování zdrojového kódu. Každý správný programátor používá ve svých kódech komentáře. Když se k němu po čase vrátí, dříve ho pochopí a také zjednoduší pochopení ostatním. Potřeba naučit se správnému používání komentářů přijde časem sama. Uvidíte, kde jsou zbytečné a kde naopak velice důležité (POZOR, komentáře se píší ihned se zdrojovým kódem - podle mě není dobrý zvyk je psát až po dokončení programu). A nakonec samozřejmě nezapomeneme vrátit návratový kód exit 0.

Nyní si skript spustíme, ale nejprve musíme přidat právo pro spuštění, protože textový editor toto právo standardně k nově vytvořeným souborům nepřidává.

$ ls -l -rw-r--r--    1 fuky    fuky       114 říj 19 14:43 prvni.sh $ chmod +x ./prvni.sh $ ls -l -rwxr-xr-x    1 fuky    fuky       114 říj 19 14:43 prvni.sh $ ./prvni.sh Náš první skript byl právě spuštěn a za 3 vteřiny bude ukončen. Konec.

Proměnné - dokončení

Nyní, když umíme spouštět skripty, tak si ukážeme na skriptu promenne.sh ještě několik zajímavých věcí.

#!/bin/bash prvni="Níže uvedený zá" echo "${prvni}pis umožní oddělit proměnnou od okolního textu" # Kdyby byla $druha definována, byla by vrácena její hodnota, # jelikož není, bude vrácen "náhradní výraz" echo ${druha-"náhradní výraz"} echo $druha # To samé jako předchozí, ale $treti nezůstane nedefinovaná echo ${treti="náhradní výraz"} echo $treti ctvrta="Příšerně žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy." # Vrátí "náhradní výraz" je-li proměnná definována, jinak # se nevrací žádná hodnota echo ${ctvrta+"náhradní výraz"} echo $ctvrta # Vypíše délku $ctvrta echo ${#ctvrta} # Od konce odstraní nejkraší část $ctvrta, která odpovídá e* echo ${ctvrta%e*} # Od konce odstraní nejdelší část $ctvrta, která odpovídá e* echo ${ctvrta%%e*} # Od začátku odstraní nejkraší část $ctvrta, která odpovídá *e echo ${ctvrta#*e} # Od začátku odstraní nejdelší část $ctvrta, která odpovídá e* echo ${ctvrta##*e} exit 0

Ještě si skript spustíme pro lepší pochopení.

# ./promene.sh Níže uvedený zápis umožní oddělit proměnnou od okolního textu náhradní výraz náhradní výraz náhradní výraz náhradní výraz Příšerně žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy. 41 Příšerně žluťoučký kůň úpěl ďáb Příš rně žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy. lské ódy.

V shellu si ještě vyzkoušíme několik příkazů, abychom pochopili, jak je to s uvozovkami, apostrofy a expanzí.

$ echo $promenna ./promenne.sh ./prvni.sh $ echo '$promenna' $promenna $ echo "${promenna}vni.sh" ./*vni.sh $ echo ${promenna}vni.sh ./prvni.sh $ echo ${promenna}vni.pdf ./*vni.pdf $ echo "$(echo $promenna) - výpis adresáře" ./promenne.sh ./prvni.sh - výpis adresáře

Podmínky

Skript if.sh nám ukáže použití konstrukce

if výraz; then příkazy elif výraz; then příkazy else příkazy fi

#!/bin/bash if [ "$USER" == "root" ]; then echo "Ahoj admine"; fi if [ "$USER" == "root" ]; then echo "Ahoj admine"; else echo "Ahoj uživateli"; fi if [ "$USER" == "root" ]; then echo "Ahoj admine"; elif [ "$USER" == "fuky" ]; then echo "Ahoj Honzíku"; else echo "Ahoj uživateli"; fi exit 0

POZOR, mezera za [ je důležitá! Znak [ je totiž program a to, co následuje za ním, jsou jeho argumenty.

$ which [ /usr/bin/[

Jak jsem už jednou říkal, všechny proměnné v shellu jsou jednoho datového typu. To vysvětluje, proč se řetězce a čísla porovnávají níže popsaným způsobem (výraz, výraz1, výraz2 vrací řetězec a teprve když ho chceme porovnávat jako číslo, tak ho shell bere jako číslo, jinak to je stále řetězec).

• [ výraz ] - délka řetězce je nenulová
• [ -z výraz ] - délka řetězce je nulová
• [ výraz1 == výraz2 ] - řetězce jsou shodné
• [ výraz1 != výraz2 ] - řetězce jsou různé
• [ výraz1 -eq výraz2 ] - čísla jsou shodná
• [ výraz1 -le výraz2 ] - výraz1 <= výraz2
• [ výraz1 -lt výraz2 ] - výraz1 < výraz2
• [ výraz1 -ge výraz2 ] - výraz1 >= výraz2
• [ výraz1 -gt výraz2 ] - výraz1 > výraz2
• [ výraz1 -ne výraz2 ] - čísla jsou různé

Testování souborů.

• [ výraz1 -ef výraz2 ] - soubory sdílejí stejný i-uzel
• [ výraz1 -nt výraz2 ] - první soubor je novější
• [ výraz1 -no výraz2 ] - první soubor je starší
• [ -e výraz ] - soubor existuje
• [ -d výraz ] - soubor je adresář
• [ -f výraz ] - soubor je obyčejný soubor
• [ -L výraz ] - soubor je symbolický odkaz
• [ -w výraz ] - soubor je zapisovatelný
• [ -x výraz ] - soubor je spustitelný

Místo [ můžete používat test. Jsou to stejné programy svázané pevným odkazem.

$ if test /usr/bin/test -ef /usr/bin/\[; then echo "Je to opravdu tak..."; fi Je to opravdu tak... $ if [ /usr/bin/test -ef /usr/bin/\[ ]; then echo "Je to opravdu tak..."; fi Je to opravdu tak...

Podmínky samozřejmě můžete spojovat pomocí operátorů && (a zároveň platí) a || (nebo platí).

# if [ $USER == "root" ] && [ $LANG == "cs_CZ" ]; then > echo "Jsi český admin" > fi Jsi český admin

Na skriptu case.sh se podíváme na použítí konstrukce
case slovo in vzory ) příkazy;; ... esac:

#!/bin/bash case "$USER" in root ) echo "Ahoj admine" ;; fuky ) echo "Ahoj Honzíku" ;; * ) echo "Ahoj uživateli" ;; esac case "$USER" in root | fuky ) echo "Ahoj Honzíku" ;; * ) echo "Ahoj uživateli" ;; esac exit 0

Cykly

Pro tento díl poslední skript cykly.sh nás zasvětí do používání cyklů for, while a until. Podle mě je dobrým zvykem uzavírat proměnné v podmínkách do uvozovek, protože kdyby proměnná obsahovala např. mezeru nebo nic, došlo by k chybě.

#!/bin/bash # Vypíše všechny soubory v adresáři s příponou sh for file in *.sh; do # Soubor je samozřejmě i adresář a co když nějaký šílenec # pojmenuje adresář jmeno_adresare.sh if [ -f "$file" ]; then echo $file fi done # Do $cislo bude postupně dosazovat čísla for cislo in 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100; do echo $cislo done cislo=0 # Podmínka je splněna jestliže $cislo != 100 while [ "$cislo" -ne 100 ]; do # Konstrukci $(()) zavedl shell ksh a je rychlejší a méně # náročná na systémové zdroje než příkaz expr cislo=$((cislo + 10)) echo $cislo done cislo=0 # Cyklus pokračuje dokud není splněna podmínka until [ "$cislo" -eq 100 ]; do cislo=$((cislo + 10)) echo $cislo done exit 0

Do příště máte za domácí úkol všechno si poctivě vyzkoušet.

       

Komentáře

Diskuse byla administrátory uzamčena

[unchallenger]

Článek je sice pro začátečníky, ale bludy by se v něm vyskytovat neměly... Předně proměnné nejsou jen jednoho typu, a to i když nepočítám pole za samostatný typ. Bash zná celočíselné proměnné, deklarované declare -i proměnná.

$ declare -i a b
$ a=10; echo $a
10
$ b=asdgsdg; echo $b
0
$ b="a+3*3"; echo $b
19

Vidíme, že integerové proměnné mají zajímavou vlastnost, že se na nich při přiřazení provádí aritmetická expanse -- je to IMHO čitelnější než $((...)). Dále proměnná USER není žádná vnitřní proměnná shellu a LANG bych také neuváděl zrovna jako příklad vnitřní proměnné shellu, protože shell sám ji používá snad jen v lokalizovaných skriptech -- a ten jsem ještě žádný neviděl ;-)

if výraz; then příkazy elif výraz; then příkazy else příkazy fi

potřebuje středníky (nebo konce řádků, to je jedno) i před else a fi.

[Maud Lebowski]

nerada, ale musim se sneznym muzem souhlasit, asi by tam mela byt zminka o environmentalnich promenych (jako je LANG) na ktere pripouizvani bashe hned narazite a nechapete oc jde

[Hynek (Pichi) Vychodil]

no ja jen drobnost, že místo výraz bych tam rovnou napsal příkazy, protože tam můžou být libovolné příkazy a pracuje se s návratovým kódem posledního z nich.

if příkazy then příkazy elif příkazy then příkazy else příkazy fi

přičemž každý příkaz musí být zakončený středníkem.

if false;true; then echo OK; fi

což je vlastně stejné jako

false;true;if [ $? -eq 0 ];then echo OK;fi

[Fuky]

Děkuji za připomínky. 1. Proměné jsou jen jednoho datového typu ) declare -i proměná pouze shellu říká, že má předpokládat celečíselnou hodnotu proměné a vyhodnotit jí jako aritmetický výraz. Není to, ale v žádném případě definice nového datového typu. Ve skutečnosti je to stále řetězec ke kterému se shell chová jako k číslu. $ a=1 $ b=2 $ declare -i c $ c="$a + $b" $ echo $c 3 $ d=$(($a + $b)) $ echo $d 3 2. Máte pravdu if výraz; then příkazy elif výraz; then příkazy else příkazy fi si každý může vyložit svým způsobem. Slovem příkazy jsem myslel příkaz1; příkaz2; příkaz3;

[unchallenger]

Ad 1. To je jen takové žonglování se slovíčky. Můžeme samozřejmě říci, že pointer a float v C jsou tytéž datové typy, protože obojí jsou nějaké posloupnosti bajtů (např. čtveřice), jen se s jednou obvykle zachází jako s ukazatelem a s druhou jako s číslem v plovoucí řádové čárce... Nicméně, uživatele jazyka (zejména jazyka vyšší úrovně, jímž shell nepochybně je) naprosto nezajímá, jak jsou věci implementovány interně. Jsou-li proměnné x a y stejného datového typu, musí být možné provést následující přiřazení hodnotou (+ typové konverze)

y=type_of_y(x)
x=type_of_x(y)

a proměnná x musí mít tutéž hodnotu co na začátku -- což samozřejmě nefunguje, je-li y integer a x není. Pozn.: Napsal bych, že jde o podmínku nutnou, ale nikoli postačující, ovšem v praxi je to zamotanější, v obskurních jazycích jako C++ či Perl (Tie), se při přiřazení uživatelského typu může stát v podstatě cokoli, takže podmínku nezávislou na konkrétním typovém systému si nedokáži představit...

[Kaacz]

S tím LANG je to právě naopak než si myslíte.

Právě proto, abyste měl jasně definovaný jazyk výstupů příkazů a aplikací pro následné parsování ve skriptu, je vhodné si na počátku skriptu nastavit LANG=C.

V dnešní době používání linuxu na desktopu s jazykem jiným než EN to dělám zcela běžně.

[David]

Připomínka od Yetiho na místě - souhlasím. Ale rád bych poděkoval autorovi, že se okrádá o svůj čas a píše tento seriál. Čtu ho rád a leccos se přiučím. Díky David.

[dany]

stalo by za to uviest for aj trochu inak. predsa len vymenovat vsetky moznosti je blbost, ked ide o cisla, medzi ktorymi je jasny vztah :)

for ((i=10;i<=100;i=i+10)); do 
  echo $i; 
done

[unchallenger]

to dost závisí na tom, jestli a jak se ta množina čísel může v budoucnu měnit -- for-cyklus je rozhodně méně čitelný než např.

for cislo in {1,2,3,4,5,6,7,8,9,10}0; do
  echo $cislo
done

což je vůbec má oblíbená metoda vytváření seznamů...

[Michal Fikera]

Moje oblibena metoda je for i in `seq 10 10 100`.

[pou]

Ahoj, chci si udělat takovy jednoduchy skript, ktery pomoci acping zjisti MAC adresu. v promenne $MAC mam vzdy mac adresu nejakeho pc, kterou chci ulozit do souboru zk. Pokud spustim skript podruhe, potrebuju a by mac adresy kterou uz v souboru jsou se nezapsaly, a nove(ty ktere v souboru "zk" nejsou se do nej zapsaly. Myslel jsem ze by to mohlo vypadat nejak takto:

#!/bin/bash for ip_adresa in 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16; do echo "testuje se adresa $ip_adresa" MAC=`arping -c 1 -I eth0 192.168.30.$ip_adresa | egrep -o '\[.*\]' | tr -d []` echo "promenna MAC je $MAC" if [ $MAC==cat /home/pou/Plocha/zk|grep $MAC]; then echo "adresa uz v souboru je" else $MAC >> /home/pou/Plocha/zk fi

[pou]

Ahoj, chci si udělat takovy jednoduchy skript, ktery pomoci acping zjisti MAC adresu. v promenne $MAC mam vzdy mac adresu nejakeho pc, kterou chci ulozit do souboru zk. Pokud spustim skript podruhe, potrebuju a by mac adresy kterou uz v souboru jsou se nezapsaly, a nove(ty ktere v souboru "zk" nejsou se do nej zapsaly. Myslel jsem ze by to mohlo vypadat nejak takto:
#!/bin/bash for ip_adresa in 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16; do
echo "testuje se adresa $ip_adresa"
MAC=`arping -c 1 -I eth0 192.168.30.$ip_adresa | egrep -o '\[.*\]' | tr -d []`
echo "promenna MAC je $MAC"
if [ $MAC==cat /home/pou/Plocha/zk|grep $MAC];
then echo "adresa uz v souboru je"
else
$MAC >> /home/pou/Plocha/zk
fi