Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Společnost Amazon miliardáře Jeffa Bezose vypustila na oběžnou dráhu první várku družic svého projektu Kuiper, který má z vesmíru poskytovat vysokorychlostní internetové připojení po celém světě a snažit se konkurovat nyní dominantnímu Starlinku nejbohatšího muže planety Elona Muska.
Poslední aktualizací začal model GPT-4o uživatelům příliš podlézat. OpenAI jej tak vrátila k předchozí verzi.
Google Chrome 136 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 136.0.7103.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 8 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »Ano, uznávám, pomalu, ale jistě to na mém blogu vyhnívá... hlavně kvůli nedostatku času a nápadů, co si budeme povídat :-/ No a jelikož se většina mých zápisků v poslední době čím dál tím více odchylovala od zaměření ABC Linuxu, rozhodl jsem se založit tématicky volný blog Letters from Earth, na který jsem zároveň přesunul zápisky odsud za poslední půlrok.
FuxBlog budiž tedy nadále ryze technickým blogem se zaměřením na IT. Snad na něj budu mít čas...
Do 64bitové éry jsem skočil po hlavě a možná poněkud předčasně. A možná i díky tomu čtete tento text na tomto serveru...
Po dokončení bakalářského studia jsem se dostal konečně na slušnější brigádu, kde se mi podařilo vydělat nějaký peníz. Jelikož už ve třeťáku se ukázalo, že AMD K6-II není stroj pro simulace v Matlabu a i větší textový dokument mu dělá problémy, bylo jasné, za co je utratím. Na kolej jsem tedy vyrazil bez PC, které jsem si nechal sestavit v tehdejším 1st M+H. V té době se objevily první dostupné 64-bitové procesory pro běžné použití, začal jsem tedy okamžitě pokukovat po nich. Výsledek byl lehce kompromisem mezi cenou a výkonem, ale i tak výsledná konfigurace stála za to, a i když už jsem si teď při psaní po letech nevzpomněl na kompletní konfiguraci, zjistil jsem, že místní paměť ví vše (třeba tady, tady a tady) - jádrem byl zbrusu nový 64-bitový procesor AMD Sempron 64 3000+ na základní desce ASUS K8V-X SE doplněný grafickou kartou ATI Radeon 9600 XT v AGP slotu, zvukovou kartou Sound Blaster Live!, 80 GB diskem a 512 MB paměti. Jako operační systém jsem tehdy (psal se rok 2005) zvolil folklórní Microsoft Windows XP.
Z dnešního pohledu jsem byl při výběru komponent možná až zbytečně konzervativní - nový 64-bitový procesor jsem zkombinoval s grafickou kartou v AGP slotu, ačkoliv se již začínaly objevovat základní desky s PCI-express sloty. Podobná bota nastala i v případě pevného disku, který mohl být klidně SATA (na desce byly dva porty, ale koupil jsem klasický PATA disk. Jak se brzy ukázalo, AGP slotům měla zvonit hrana, a to hlavně proto, že mohl být na základní desce z nějakého důvodu přítomen jen jeden (mělo to tuším vazbu na přímé propojení s procesorem), takže nebylo možné s AGP sloty tvořit SLI kombinace grafických karet. Navíc šlo o jednoúčelový slot - Accelated Graphics Port. Zároveň se mezitím posunula i situace kolem zvukových karet na základní desce, takže možná nebylo třeba kupovat SB Live!, která stejně časem umřela, ale rovnou jsem mohl používat AC'97 na desce. Když jsme u těch hnědých slotů - vybavuje si dnes ještě někdo AMR slot?
Po několika týdnech se ale ukázalo, že na dané konfiguraci není něco v pořádku. Instalovaná Wokna náhodně zamrzala, bez zjevné souvislosti s tím, co se děje, nebo jako dlouho je počítač zapnut. Jednou zamrzla při videu, jednou při hře, jednou při prohlížení internetu. Časový rozptyl - minuty až dny. Zda jde o hardwarovou záležitost šlo ověřit jediným možným způsobem - vyzkoušením jiného operačního systému. V té době byly dostupné v 64-bitové verzi Windows XP pouze anglické variantě, navíc ohlasy na ně nebyly přiliš dobré - neexistovaly ovladače, některé aplikace nefungovaly, prostě bída. Alternativní možností byly serverové Windows (se stejnými nevýhodami + legálními problémy) a nebo zkusit ten Linux. Po nějaké době obhlížení jsem se rozhodl pro SUSE 10.0, za kterou stála velká společnost (tehdy Novell) a byla vhodná i pro běžného Frantu uživatele, tedy pro mě. A ta fungovala bezchybně...
Během několika měsíců jsem se tak přesunul z dvaatřicetibitového systému na šedesátičtyřbitový, navíc z Windows na Linux. Bonusem bylo zjištění, že pod Linuxem funguje i řada Windowsáckých aplikací, případně řada mých oblíbených her má Linuxové porty (tehdy Doom III, Quake IV, Star Trek: Elite Force II), takže se vlastně nic nedělo Tedy vlastně ano - postupem času jsem zjistil, že do Windows bootuji čím dál méně, až jsem jejich partišnu úplně zrušil...
I tenhle počítač prošel několika změnami. Kromě akvizice několika pevných disků ze starších PC a vyhození zvukové karty jsem krátkou dobu před vyřazením tohoto kusu používal i TV kartu Leadtek WinFast DTV2000 H, která se předtím nacházela v manželčině PC. Kupodivu na Linuxu fungovala stejně dobře (a nebo spíš špatně) jako na Windows.
Každopádně je to právě tenhle počítač, díky kterému jsem se dostal ke každodennímu kontaktu s Linuxem. Tady jsem zjistil, že nakonfigurovat FTP server za pomoci jednoho textového souboru je často jednodušší a rychlejší, než se patlat s konfigurací v přeplácaném grafickém rozhraní, a že FTP server nemusí nutně při odesílání dat žrát desítky procent CPU času, jako to dělalo Serv-U, ale může běžet pěkně potichu na pozadí. Okouzlil mne systém distribuce software formou balíčků, které mají sdílené závislosti, ze kterých sice občas umí vyjít peklo, ale ve výsledku díky tomu člověk nemusí mít v systému spoustu balastu v několikanásobném vyhotovení, jako je tomu v případě aplikací pro Windows.
Tohle je ona - Eurocase 5412. Displej si od začátku fungoval, jak se mu zachtělo, celá bedna byla nějak zvláštně zkřivená a disky bylo dovnitř potřeba rvát násilím. Nikdy více.
Čas šel samozřejmě dál a jak se ukázalo, hlučná skříň od Eurocasu s nenažraným nevýkonným Sempronem už v roce 2011 není ideálním kusem nábytku do obýváku. V té době jsem začal uvažovat o koncepci HTPC, v mém podání nízkopříkonového počítače zaměřeného na multimédia, internet a občasnou práci. Tehdy byly dostupné jakési procesory Intel Atom (řada z nich ještě 32-bitových ), o kterých bylo známo, že nemají valnou odezvu a chovají se fakt líně. Navíc bez grafické karty, takže je na základních deskách doprovázela zpravidla nějaká grafická "karta" od nVidie.
AMD jako jejich protipól představilo E-350 - dvoujádro s integrovanou grafickou kartou (pár let před tím si pořídili k Vánocům ATI). Jeho výkon byl dvojnásobný oproti starému Sempronu 3000+, příkon čtvrtinový. Proč jej tedy nezkusit? Vznikl tak první počítač, který jsem si opravdu od základu stavěl sám.
O jeho stavbě i vlastnostech jsem se celkem do detailu rozepsal zde, takže nemá cenu jej obšírněji rozebírat. Co bylo pro tento počítač kritické byl výpočetní výkon. Poměrně brzy po jeho stavbě se objevily filmy ve FullHD, na což prostě nebyl připravený a některé z nich přehrával jen s vypětím všech sil. Zároveň byl procesor AMD E-350 natvrdo spojen se základní deskou, takže o upgradu (kromě navýšení paměti na 8 GB) nemohla být řeč. Škoda, po čtyřech letech byl nahrazen. Co se naopak osvědčilo byl case, který požívám dodnes - CoolerMaster Elite 100 se 150 W zdrojem. Designově jednoduchý kousek dobře zapadající mezi zbylou obývákovou elektroniku.
CoolerMaster Elite 100 se štěrbinovou DVD mechanikou od SONY. Proužek linoucí se středem čela skříně je možné celkem jednoduše odmontovat, díky čemuž jsem jej později nastříkal nastříbrno.
Takhle to vypadalo uvnitř. Původní konfigurace se 4 GB RAM, 4 cm turbínku na chladiči procesoru jsem odmontoval a nahradil 8 cm ventilátorem připevněným přímo na víku casu.
Ačkoliv AMD E-350 měl na mé poměry poměrně krátký život, koncepce HTPC se osvědčila, proto jsem se v ní rozhodl pokračovat. Za jádro nové sestavy jsem použil v té době poměrně nový procesor AMD Athlon 5350, který tvořil nejvýkonnější kus z řady "Jaguářích" procesorů. Zajímavostí je, že tenhle procesor se vyskytoval i v řadě herních konzolí. Ten jsem umístil na základní desku od (pro mě) tehdy poměrně málo známé společnosti ASRock (AM1H-ITX), doplnil zbrusu novým diskem, paměťmi ze starší konfigurace a vzniklo tak HTPC v2.0. Jak šel čas, došlo samozřejmě k několika upgradům (Blu-Ray mechanika, HTPC v2.1; další 2 TB disk, HTPC v 2.2), nicméně jádro zůstávalo stejné.
Teprve při pohledu zpět si ale začínám uvědomovat, jak se tahle základní deska ASRocku povedla. Má vlastně všechny grafické výstupy (D-Sub, DVI, HDMI i DisplayPort), integrovanou zvukovou kartu s optickým výstupem a kromě jednoho PCI express slotu i slot pro malou WiFi kartu, který mi vyřešil problém při změně poskytovatele připojení. Zároveň je možné jí napájet kromě ATX zdroje též ze standardního 19 V notebookového adaptéru, přičemž utáhne (díky dodanému rozbočovači napájení SATA zařízení) ještě dvě jednotky. V kombinaci s casem z 3D tiskárny by z toho mohl být velmi zajímavý přenosný stroj.
AMD Athlon 5350 v sousedství 8 GB DDR3 SDRAM na základní desce ASRock AM1H-ITX. No, moc místa tam není...
HTPC v2.0 v plné polní. Základní deska má velikost 17x17 cm, takže s na míru navrženou a vytištěnou bednou bych se mohl vejít s celým počítačem do rozměrů 20 x 20 x 10 cm. Až bude nuda...
Z toho, že jsem jej používal až do minulého týdne, je vidět má spokojenost s touto konfigurací. Její jediné dvě slabiny spočívaly v použití notebookových pevných disků a postaršího procesoru - diskové operace tedy byly poměrně pomalé a dvouprůchodové kódování filmů z Blu-Raye trvalo prakticky třikrát déle, než byla délka filmu. No a jelikož na homeoffice člověk občas potřebuje i pracovat, zrodila se myšlenka na nákup...
Což je taková zkouzekonfigurace, jejíž stavbu jsem popsal zde. Za sebe bych si představoval použití některého z GE Ryzenů, ale ty jsou bohužel nedostupné. Klíčovým je zde přechod na M.2 systémový disk a DDR4 paměti, což umožnila opět základní deska od ASRocku, tentokráte Fatal1ty B450 Gaming-ITX/ac. Ta zároveň řeší nedostatek předchozí konfigurace, ve které jsem musel WiFi kartu řešit kartičkou vybranou z nějakého nefunkníčního notebooku. To vše spolu s nárůstem výkonu procesoru celou sestavu neskutečně "nakopává". Jak dlouho vydrží je ve hvězdách, každopádně jde o sestavu připravenou na to, že by v ní časem mohlo dojít k výměně procesoru. Samozřejmě pokud mezitím nezmizí ze světa socket AM4, DDR4 paměti a podobně...
Kdybych věřil na osud, tak by se na tohle místo dalo napsat "kruh se uzavřel," protože jsem se od Sempronu 3000+ dostal k Athlonu 3000G. Tak trochu déja-vu
Rok 2021. Procesory s nízkým TDP na trhu nejsou, takže opět zvětšujeme ventilátor. Naštěstí je prakticky neslyšný.
Procesory na trhu nejsou, ale ptákovin je víc než dost. Třeba svítící DDR4 paměti. Nu což, jako decentní večerní osvětlení to není vůbec zlé
To byla trocha nostalgického vzpomínání do doby více či méně minulé. Svět se vyvíjí rychle, ale tempo IT technologií je vyložené zběsilé. V minulých zápiscích jsem shrnul necelých třicet let života, ve kterých řada technologií vzala za své, i když se ve své době zdály nadějné a nabízely mnoho nových věcí. Docela pěkně to ilustruje třeba i porovnání výkonů procesorů zmiňovaných v tomto dílu - z nějakých 250 bodů v Passmarku, které měl tehdy herní procesor o příkonu 62 W, se domácí sestava dostala na 4400 bodů s procesorem o polovičním příkonu. Kam vy směřujete své aktuální domácí stroje? Jaké zajímavé technologie jste viděli v plenkách a zase zmizet v historii? Co na to Jan Tleskač?
Evoluce výpočetní techniky v číslech - za patnáct let z 268 bodů na současných 4449 bodů.
I paměti leccos pamatují. Na obrázku klasická 100 MHz DIMM SDRAM, DDR2 a DDR3 paměť.
Tiskni
Sdílej:
Ty RGB paměti nejsou decentní, nýbrž dementní večerní osvětlení.Dobrá hláška, od plic jsem se zasmál! A díky
to de vypnout ne?? :O :O
Pokud jde o linuxová desktopová prostředí, tak začínal jsem na KDE 3, pak dlouhá a krásná doba s fluxboxem a pak KDE 4, 5Jo, na KDE 3 jsem také začínal, ale pak jsem utekl k Fluxboxu a vrátil jsem se k nim až ve verzi 3.5.10, kterou jsem udržoval hodně dlouho, jelikož KDE 4 byly dlouhou dobu pod mojí hranicí použitelnosti. Proti tomu je přechod KDE 4 -> KDE 5 téměř bezbolestný.