Od soboty do úterý probíhá v Hamburku konference 39C3 (Chaos Communication Congress) věnovaná také počítačové bezpečnosti nebo hardwaru. Program (jiná verze) slibuje řadu zajímavých přednášek. Streamy a záznamy budou k dispozici na media.ccc.de.
Byl představen nový Xserver Phoenix, kompletně od nuly vyvíjený v programovacím jazyce Zig. Projekt Phoenix si klade za cíl být moderní alternativou k X.Org serveru.
XLibre Xserver byl 21. prosince vydán ve verzi 25.1.0, 'winter solstice release'. Od založení tohoto forku X.Org serveru se jedná o vůbec první novou minor verzi (inkrementovalo se to druhé číslo v číselném kódu verze).
Wayback byl vydán ve verzi 0.3. Wayback je "tak akorát Waylandu, aby fungoval Xwayland". Jedná se o kompatibilní vrstvu umožňující běh plnohodnotných X11 desktopových prostředí s využitím komponent z Waylandu. Cílem je nakonec nahradit klasický server X.Org, a tím snížit zátěž údržby aplikací X11.
Byla vydána verze 4.0.0 programovacího jazyka Ruby (Wikipedie). S Ruby Box a ZJIT. Ruby lze vyzkoušet na webové stránce TryRuby. U příležitosti 30. narozenin, první veřejná verze Ruby 0.95 byla oznámena 21. prosince 1995, proběhl redesign webových stránek.
Všem čtenářkám a čtenářům AbcLinuxu krásné Vánoce.
Byla vydána nová verze 7.0 linuxové distribuce Parrot OS (Wikipedie). S kódovým názvem Echo. Jedná se o linuxovou distribuci založenou na Debianu a zaměřenou na penetrační testování, digitální forenzní analýzu, reverzní inženýrství, hacking, anonymitu nebo kryptografii. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Vývojáři postmarketOS vydali verzi 25.12 tohoto před osmi lety představeného operačního systému pro chytré telefony vycházejícího z optimalizovaného a nakonfigurovaného Alpine Linuxu s vlastními balíčky. Přehled novinek v příspěvku na blogu. Na výběr jsou 4 uživatelská rozhraní: GNOME Shell on Mobile, KDE Plasma Mobile, Phosh a Sxmo.
Byla vydána nová verze 0.41.0 multimediálního přehrávače mpv (Wikipedie) vycházejícího z přehrávačů MPlayer a mplayer2. Přehled novinek, změn a oprav na GitHubu. Požadován je FFmpeg 6.1 nebo novější a také libplacebo 6.338.2 nebo novější.
Byla vydána nová verze 5.5 (novinky) skriptovacího jazyka Lua (Wikipedie). Po pěti a půl letech od vydání verze 5.4.
To patří k serii mých "oblíbených" sci-fi filmů. Naprosto klasická dějová linka, většina aktérů v průběhu filmu zemře, přežijí maximálně 3 osoby z původních většinou 6-10. Nejčastěji je v posádce právě jedna žena, která spolu se svým milým přežije. Vše je úžasně předvídatelné a člověk si u toho odpočine
.
Ale jsou ještě horší filmy, já třeba úplně nesnáším Den nezávislosti, na tom mě nejvíc dráždí politický podtext.
na tom mě nejvíc dráždí politický podtext.Jako všechny katastrofické filmy z Hollywoodu: 1) Americká středostavovská rodinka, s dítětem (více dětmi), často v krizi, většinou kvůli přílišnému workoholismu manžela, nejlépe při práci pro stát a americký národ (voják, policajt, vědec). 2) Zlí teroristi nebo zlá příroda přivádějí do analogické krize celý americký národ, resp. celý svět. 3) Fešácký superprezident je zcela ve vleku "zlotřilců" (ředitel CIA, generálové "jestřábi", velkopodnikatelé hamouni, eventuelně zkorumpovaní členové jeho vlády) a proto hrozí "špatné rozhodnutí". 4) Hrdina z americké středostavovské rodinky na to přijde a nějakým trikem získá fešáckého superprezidenta pro svůj záchranný projekt. 5) Zlí teroristi nebo zlá příroda ostrouhá, často kvůli váhání a zlotřilcům musí zemřít hodně "lidu", někdy je postižena i superprezidentova superrodina (supermanželka, nikdy ne superdítě). 6) Hrdinovi asistuje osoba afroamerického původu (černoch), která není hrdinou, ale je sympaťák. Někdy nuceně dobrovolně mírá (= obětuje se pro Ameriku). 7) Díky překonané státní, národní či celosvětové krizi se urovná i krize rodinná. Manželka si uvědomí, že její manžel je superhrdina a manžel si potvrdí, že workoholoval pro superprezidenta, národ a rodinu (v tomto pořadí). Šťastné objetí, potlesk komparsu, stars & strips a superprezident. The End. 8) Ujištění, že při natáčení filmu nebyla týrána žádná zvířata ani původní indiánské obyvatelstvo. :)
Akorát na té stránce nemají definici DOCTYPE, taktéž kódování češtiny chybí.
Knížku jsem taky čet, je v ní popisována společnost, co po další světové válce mají nejvyšší práva vysloužilí vojáci, protože ti znají cenu lidského života (tvrdí se to), pěšák hvězdné pěchoty je tam popsán jako pěkně opevněný brouček, co proti němu nemá tank šanci, proto je on nástrojem vykonávající vůle.
Za další se mi tam líbila pozice veřejných tělesných trestů, nejsou všem přístupné a stejně jako veřejné práce mi přijdou dost demotivující cokoli páchat.
Celá kniha je - třeba jako Den nezávislosti - o obraně před "Brouky", to je ten hmyz. Je to vylíčení evoluce ve smyslu "přežít nebo zmizet, lidi jako druh".
Takže nějaké osobní vztahy apod. jsou ve filnu jen jako doják Hollywoodu. Kniha je psána v první osobě, proto tam nějaké osobní zážitky být musí.
Vojáci maj nejvyšší práva, že "civilisti zatím vždy selhali". Možná to je alegorie Sparty?
.
Prostě když jsem to viděl podruhé, tak jsem dospěl k názoru, že tím autor chtěl něco říct.
Je taky možné, že se mi to zdá
1) Je to myslené ironicky, kvázi "paródia" na vojnové filmy.
2) Je to myslené vážne a priemerný americký filmový divák je tak blbý, že im to žerie.
Keď si spomeniem na scény, keď tam rozdávali deťom náboje a rozšliapavali tam chrobáky, príde mi to tak, že v knihe to bolo myslené sarkasticky, no filmárom to možno nedošlo. Aby to splnilo účel, nesmelo by to končiť takým happy-endom ako vo filme - neplynulo by z toho ponaučenie. Takto to dopadlo tak, že je vlastne všeko OK.
) divák to možná nepochopí, ale to byl taky možná účel filmařů.
Já o žádném happy-endu nic nevím. Právě vyhráli ti zlí a tvůrci jen ukázali radost vítězů, kteřým to vůbec nedochází a ani nechtějí vědět jak to vlastně je. Tak už to v totalitě a v armádě prostě chodí.
Celý film je o pěšácích, kteří slepě dělají co se jim řekne a ještě se jim to líbí a myslí si, že je to správné.
S tým happy-endom som to myslel tak, že sa zachráni krásna a šikovná Ona a hrdinský a fešácky On, pričom pre obidvoch sa obetujú ich aktuálni "partneri", len aby sa mohla znova obnoviť stará láska - klasické klišé; + víťazstvo nad útočiacimi chrobákmi.
Ale je dosť možné, že som vedľajšiu dejovú líniu považoval za hlavnú a nechal som sa zmiasť :D
Ospravedlňuje ma len to, že som to videl asi pred desiatimi rokmi a vtedy som bol ešte mladý a hlúpy :)
V knížce stejně jako třeba ve filmu Wing Commander vyhrajou lidi, je už jedno, zda dobří či zlí.
Nenapadá mne, jak bitevní dějovou linii jinak zjemnit, než osobním zážitkem, snad popisem krajiny?
Nič proti osobným zážitkom. Len by nemuseli byť "po americku". Aj Nebo nad Berlínom je o zážitkoch, Mesto anjelov je na zvracanie. Asi o tento rozdiel mi ide.
No, Město andělů má od Nebe nad Berlínem jiný rytmus. Někde režisér chápe, co je hlavním sdělením filmu a jinde to bere jako "sekanou", namíchá tam všechno a řekne se "je to poctivá filmařina".
Znova na to koukam ...
Nevidím tě, ale jsi tu.S tým happy-endom som to myslel tak, že sa zachráni krásna a šikovná Ona a hrdinský a fešácky On, pričom pre obidvoch sa obetujú ich aktuálni "partneri", len aby sa mohla znova obnoviť stará láska - klasické klišé; + víťazstvo nad útočiacimi chrobákmi.Klasický důkaz toho, proč je film ve srovnání s knihou úplně mimo. V knize se hlavně žádná Ona nevyskytovala, natož aby se tam řešily ptákoviny typu milostný trojúhelník, který zabil půlku filmu. Také vztahy byly v knize jasně dané -- nejen s borkama, ale také mezi jedotkama. Rozhodně v knize nepanoval takový neorganizovaný a nedisciplinovaný bordel, který byl k vidění ve filmu. Juan se ve filmu také nesetkává vůbec se svým otcem, což bylo přímo zásadní rozuzlení v knize. Bojový oblek, viděl jsi ho? Já ne, a to se kolem něj točí děj dost zásadně. Předáváni prýmek Juanovi? V knize se také odehrávalo úplně jinak. No mohl bych pokračovat hodně dlouho ve výčtu toho, co je ve filmu vycucáno z prstu a co mi ve filmu chybí. Od Kotěte, přes Deradriel po sauve-qui-peut. A hlavně fylozofii a psychologické vykreslení postav; tomu je kniha věnována velice podrobně. Prostě existuje jediná odpověď -- zapomeň na film a hybaj do knihkupectví. Ta kniha za to rozhodně stojí. Heinlein je můj nejoblíbenější autor, pokud bych hodnotil co se mi od něj libí nejvíc, tak sice je to hodně těžké, ale určitě Měsíc Je Drsná Milenka, Historie Budoucnosti a Hvězdná Pěchota... BTW je to nečestné a nesportovní, takto mě zase nalákat ke knize
. Sice jsem ji četl nedávno, ale je jasné co si přečtu dneska v noci, no až skončí Ford Boyard
.Dík za tip na Historii budoucnosti.
."zkombinoval jsem krystaly ve wolframtitanové mřížce za nízke teploty, to je celý fígl.."
. Žádné odstavce, slovo Kevin prakticky v každé větě, zkratkovitý děj, no buď je to umění tak vysoké, že jsem je prostě nepochopil, nebo je autor naprostý magor, anebo si z nás těžce dělá srandu
Ocenil bych snad u něj schopnost nutit čtenáře číst kapitolu za kapitolou. Myslím, že by se tento jeho styl dát nazvat "To be continued". Zkrátka rozkouskuje děj tak, že nepřečteš-li další kapitolu, neuspokojíš zvědavost vzniklou v kapitole předchozí.Což je mechanické řemeslo naučitelné v každém druhém kursu kreativního psaní. Nic proti, je to lepší, než když člověk při čtení umírá nudou... ale už nějakou dobu očekávám od četby víc než jen pozorování autorovy aplikace řemeslných postupů na dějová (a historická) klišé. Hezky tohle udělal např. Pavel Kohout v románu Katyně, ten končí kapitolu uprostřed věty, aby člověk dokončil větu až začátkem příští kapitoly. Velice účinné :)
Vynikající jsou i Vládci loutek, taky jsou od Heinleina a byly natočeni, ale film mi (zase) nesed.
Blade Runner je jeden z mála, co za to stojí, film i knížka. Tj. film je fajn (ta verze, co nakonec letí nad krajinou, tu jsem viděl), knížka má více rovin.
. Stejně jako třeba Solaris, ten jsem naštěstí také zatím neviděl (mám odolávat nebo se podívat, je dobrý nebo hrůza?) protože knihu miluju.
Tiskni
Sdílej: