Ilja Muromec a ti další

25.8.2007 13:29 | Přečteno: 1839×

Šel jsem spát brzy a brzy jsem vstával. V posledních dvou dnech jsem mě několik prostinkých zážitků, jež mi udělaly radost. Dostal jsem od Milady z Kanady knížku „Tipping point.” Tu samou knížku, ale v českém překladu a pod názvem „Bod zlomu” jsem v týž den koupil v knihkupectví sv. Jindřicha. Tam kam obvykle chodím ji neměli, na internetu všude měli napsáno výprodej a stačilo se stavit cestou z Růžovky, kde jsem kupoval tv kartu a zeptat se. Zeptal jsem se a mladá dáma řekla: „Ale samozřejmě, že ji máme.” Zaradoval jsem se, zaplatil a odkráčel do víru života. Cestou na skupinu jsem v ní nedočkavě listoval. Ten pán jménem Malcolm Gladwell vážně píše skvěle.

Možná se někdo diví z jakého důvodu kupuji tu samou knihu, když ji mám v originálním jazyku. Důvod je prostý.přečtu česky, potom anglicky a jak jsem vyzkoušel, mnohem lépe se chápe kontext v cizím jazyku. Lépe se učím. Sice moc nerozumím mluvenému slovu a pokud mluvím s rodilým mluvčím řeknu: „Prosím vás, vy jako Angličan,Skot, Kiwi mluvíte dobře anglicky, ale já už hůř. Mluvte pomalu.” Oni se usmějí a domluvíme se. Jenže knížka se neusměje a většinou tyhle knihy překládají lidé, jež angličtinu ovládají podstatně lépe než já. Takže při čtení se místo knížky směju já, neb se mi dobře čte.

Na tuhle metodu jsem přišel v dětství, kdy jsem se povinně učil rusky, což ještě v mém dětství pro mne nebyl jazyk okupantů. I z toho důvodu jsem miloval Ruské byliny, které jsem napřed četl v češtině a později v ruštině. Stejně tak Šolochovův „Tichý Don” a jiné. Tuhle metodu jsem mimoděk objevil a mnohem později jsem zjistil že se používá v mnohých jazykových školách jako doporučená metoda. Že jsem ji objevil sám, za to jsem vážně nemohl. Jednoduše jsem v městské knihovně nakoukl do koutku knih v ruštině a začal pročítat mě známé tituly a tím pádem jsem se stal objevitelem metody. Jinak „Ruské Byliny a Tichý Don” mám rád dodnes. Četl jsem předválečnou verzi Bylin a by jsem a jsem dodnes uchvácen tou krásou a zároveň prostotou těchto pověstí.

Jo jo. Dnes už asi málokomu díky sovětské okupaci a následným pohrdáním ruskou kulturou jména Ilja Muromec, Aljoša Popovič, Mikula selský syn a další, něco říká. Jenže já je miloval. Proháněl jsem se po širé ruské stepi stejně s ruskými bohatýři, jako po amerických prériích s kovboji a zabíjel jsem Tatary a za chvíli lovil s Indiány kmene Cheyenů bizony. Někdy s Tatankou Yotankou, neboli Sedícím býkem, medicinmanem Siouxu a jinými výtečníky z tohoto kmene, zabíjel muže sedmé kavalerie. Jak kdysi zpíval Jiří Suchý. Když si dítě zamane, kuchyně se stane lesem a stolice medvědem. Já i vy to těžce nesem, že to taky nesvedem. Mám-li dobrou náladu a to dnes mám,(zatím) tak si vzpomínám. A vracím se. Inu stárnu.

Vyrostl jsem na těhle knížkách. V knihovně jich moc neměli. Tam byla spíš ta ruská literatura, ale moji kamarádi, tedy spíš jejich tátové těhle románů do kapsy měli tuny a výměnný obchod čile kvetl. Tarzan z rodu opů, to byl další můj hrdina. Dokonce jsem, jako i určitě mnozí další, chodil do lesa a učil se skákat z větve na větev. No moc mi to nešlo. Liány chyběly. Mimochodem, Ilja Muromec, starý kozák, byl můj nejoblíbenější bohatýr. Držel jsem s ním Tatařína za nohy a kam jsem se otočil, tam se v řadách nepřátel udělal ulice. Ilja byl prostě kus. Vždy jsem přemýšlel o tom, co se vlastně stalo, že ho spousta nepřátel v určitém momentu dostalo na zem, ale Ilja od matičky Rusi nabral síly a s protivníkem rázně zatočil. Přemýšlel, ale na vysvětlení jsem přišel nedávno. Relaxoval a na zemi shromažďoval energii. Vleže to jde bezvadně. Po víc jak čtyřiceti letech jsem našel odpověď a vysvětlení.

Taky jsem byl v partě, co si hrála na Husity a Křižáky. Pamatuji se jak jsme jednou obrátili dějiny a Husity tak zbili, že si matky přišly stěžovat do školy. Žalobníci užalovaný. Neměli chtít válčit, když to neuměli. Mám z těch „Husitských válek” ještě několik jizev na hlavě a v obličeji. Jo jizvy zdobí muže. Také skromnost, ale správnému muži stačí jizvy, víc se zdobit nemusí. Na hlavě jsem byla si osmnáckrát šitý. V dětství. Skoro tolik jako ligový hokejista.

Netvrdím, že to bylo zcela správně prožité dětství, ale nevzpomínám na tyhle věci nerad. Vždy se mi vyloudí úsměv na líci, když vzpomenu jak jsem špinavý, někdy zkrvácený za setmění táhl domů z malého údolí, nebo z Kvádrberku, případně z Březin od splavu. Vždy po napínavém boji bylo ještě napínavější očekávání co tomu řekne máma. Táta tyhle věci tak nebral, jen neměl rád, když se mnou musel jít na chirurgii na šití, pak jsem se naučil chodit tam sám. Poprvé jsem byl sám, to mi bylo asi dvanáct. Chtěl jsem válčit, musel jsem si zvykat. Dnes mi tohle dítě udělat, tak asi nebudu rád, ale tehdy mi to přišlo samozřejmé.

Na stará kolena už mě nebaví moc válčit, Zřejmě jsem si bojovnické období vybral. To se stává. Dnes tak, klid, procházka, hezká slečna, muzika. Tomu říkám život na léto. A taky ta televize na pc. Pod FreeBSD nebo NetBSD. Kartu jsem sice koupil, ale nepoužil. Nevejde se do motherbordu. Naštěstí mám slib, že když nebude fungovat, tak mi ji vymění za něc jiného. Bud zkusím jinou kartu a nebo... Ted přemýšlím co si tak za ten obnos vezmu. Ale troufnul jsem si ji zkusit vyměnit sám. Fakt je, že to asi je stavebnicové Logo, jenže při tom rozebírání mám vždy ještě úplně malinkatou úctu k tomu hardwaru. Přeci jen, pořád je ve mě malá duše, že PC je drahá věc.

Navíc, vždy když PC otevřu, mám potom později problém ho nastartovat. Bios zlobí. Nenabíhá a až po několikátém startu mi naběhne Bios, jehož nastavení jen uložím a pak teprve naskočí boot. No zábava. Netuším co tomu je. Už se na to dívalo několik znalců, ale zřejmě má můj PC vlastní duši a rozmar a tak si dělá v tomhle bodě co chceš. Udivuje mě to. Kdyby to byla loď nedivil bych se. Lodě jsou ženského rodu a tam je nárok na rozmary, ale u PC? Jenže, vzpomínám si, že jeden můj známý programátor v případě záhadných rozmaru svého PC klade na něj kladivo a tvrdí, že tahle vyhrůžka funguje. Asi je něco mezi Nebem a bity? Možná existuje počítačové nebe, kde hardware chodí jak má a OS typu BSD či Linux dělá co se mu napíše do konsole. Rozhodně nepředpokládám, že by měli v Nebi Wokna. Tak důvěřivý asi nebudou.

       

Komentáře

[juraj-bit]

To mňa ruské knižky nikdy nejako moc nechytili. Ono aj tí ruskí klasici písali na môj vkus príliš opisne a rozvláčne. Na xx. stranách lirického textu opisujúceho krásy matičky Rusi a sem tam pretkaného nejakým príbehom to bolo aj na mňa dosť a to som mal trpezlivosť.

Naopak v nejakých 10., 11. rokoch ma dostalo jedno povinné čítanie - tuším sa to volalo Mladá garda. Tak to bol akčňák ako vyšitý. Ak by sa bielogvardejci a modrí vymenili za Al Kaidu, z boľševických bohatierov sa stali hrdinovia US Army a miesto deja za Irak s patrične upravenými politickými hláškami, mohol by na to byť dnes natočený hollywoodsky trhák.

[Jan Jílek]

Tak Tichý Don je velmi akční záležitost. Od prvních stránek. Hlavně první díl je silná záležitost. A myslím, že i z uměleckého hlediska je to vynikající.

[juraj-bit]

Zabudol som na autorov Sci-Fi, ale to je už asi z iného súdka. Bratia Strugackí, Asimov, Bulyčov, Jefremov, Obručev atd. ak môžem rátať medzi ruských spisovateľov aj tých ktorí po rusky nepísali. Tú ruskú literárnu školu nezaprie však ani jeden z nich.

[Dalibor Smolík]

Páni ... Jefremov a jeho Mlhovina v Andromedě. To jsem jako sedmnáctiletý hltal. Dodnes to považuji za velmi zdařilou sci-fi.

[PepaSFI]

ještě asi někde mám knížku ruských pohádek.A taky anarchisticko komunistickou scifi pohádku Neználek na měsíci. S tou duší ve strojích je to stoprocentní pravda.Mám v tom směru mnoho zkušeností,zažil jsem už úplatnou vrtačku, divoký soustruh ,o spalovacích motorech ani nemluvě,těch libůstek a kverulantství. Můj počítač má taky své vrtochy a Palm se nerad nabíjí,pomůže jen pohrůžka nahrazením novějším modelem. Někde jsem slyšel že nejvíc pověrčiví jsou piloti, sportovci,automobiloví a motocykloví obzvlášť a počítačníci. Něco na tom bude,piloti si chodí pohladit motor,snad v každém rallyovém autě je někde na ochranném rámu nějaký ten plyšák nebo má auto jméno.Atleti jsou svými rituály taky všeobecně známí no a Tuxe na bedně snad ani není třeba rozebírat

[Zdeněk Štěpánek]

Nikolaj Nosov a jeho Neznalek, toho jsem hltal. A myslim si, ze si nezaslouzi oznaceni jako anarchisticko-komunisticka scifi pohadka. Detem se to velice libi a pamatuju si dodnes vsechny pribehy. Knihy mam 2 nebo 3 a i nejake kazety. Rozhodne v tom nejakou propagandu nevidim.

Zdenek

[Quak]

Mě se Neználkové jako dítěti taky velice líbily - dokonce i ty kýčovité ilustrace. Propaganda je to ale zvlášť drsná přestože nenápadná, speciálně Neználek na Měsíci, kde jsou oškliví kapitalisté, kteří dřou z pracujcích kůži, ale i Neználek ve Slunečním městě, tam zase existuje krásná technologická Utopie, narušovaná odpornými máničkami, které nechtějí sledovat oficiální estrády v krásném parku a radši hrají na rozladěné a pokažené nástroje, nosí výstřední oblečky a bijí pokojné občany - malíčky a malenky.

Už jsem to asi třicet let nečetl, ale zkusím se podívat jestli knížky mají někde v knihovně nebo u známých a znovu si je přečtu. Mám ale doma speciální perlu. Jmenuje se Staršeklassniki (B. Tatarkovskij, Molodaja Gvardija 1951) a je to nejspíš nějaká povinná četba pro jedenáctiletky v padesátých letech. Kniha je o tom, jak obětaví pionýři pomáhají svým zbloudilým spolužákům oprostit se od "víry - opia lidstva" a to tím že víru (řeckokatolickou) nahradí vírou komunistickou.

Ale jinak proti ruské literatuře nic nemám. Takový Kostěj Nesmrtelný je moc zajímavá postavička ...

[PepaSFI]

to já mám Sluneční město s těmi kýčovitými ilustracemi,asi novější vydání kde má Neználek klobouk jako by v něm měl dámskou erotickou pomůcku a Neználka na Měsíci s prima ilustracemi téměř komiksově dělanými od nějakého Maláka.Teď jsem si to našel,je to vydání z roku 1968,páni to je o rok starší než já.Kir Bulyčov je taky moc prima ať dětská nebo dospělá scifi.

[Quak]

Hmmm .... 1968 to je ještě starší než UNIX. Díval jsem se i na web a kupodivu knížky o Neználkovi pořád vycházejí. No řekněte nekoupili byste si knížku která je uváděna jako:

Nová dobrodružství Neználka a jeho kamarádů. Neználek, Knoflenka a Strakáček se s pomocí kouzelné hůlky vydají do Slunečního města. Jak už název napovídá, ve Slunečním městě je všechno dokonalé: stále svítí slunce, všechno funguje, všichni se na sebe usmívají, na každém kroku čekají noví přátelé, příjemná překvapení a spousta nejrůznějších vynálezů. Kniha, kterou podobně jako Neználkovy příhody, doprovodil veselými ilustracemi Jaromír Zápal je určena pro čtenáře od šesti let.

Viz http://www1.vltava.cz/store/GoodsDetail.asp?sCGoodsID=SE01207750. Alespoň jsem se dozvěděl, kdo nakreslil původní ilustrace.

[kotyz]

Jenže, vzpomínám si, že jeden můj známý programátor v případě záhadných rozmaru svého PC klade na něj kladivo a tvrdí, že tahle vyhrůžka funguje.

to by u me asi nefungovalo, protoze ten muj vi ze bych mu nic spatnyho neudelal, takze by se nebal. leda kdyby tam to kladivo polozil bracha, tomu by to urcite veril (ten do toho svyho triska aspon jednou za den)

[Zdeněk Štěpánek]

Kdysi davno, jeste v temnem veku oken mi visel na PC tento obrazek. Kdykoliv bylo potreba jsem se na nej podival, pohrozil prstem a komukoliv odprisahnu ze to vzdy zabralo!

http://web.tiscali.it/luigibocci/barzellette/bill/Bill.jpg

Zdenek

[Jan Jílek]

No jo, to Bill udělal zázrak. Možná ho budou svatořečit.

[Dalibor Smolík]

Přesně tak. Já jsem jsem kdysi, ve staré knížce, viděl tenhle obrázek s někým úplně jiným a ten znak vypadal taky trochu jinak

[xsubway]

Samozrejme Neznalek, Hodina Byka od Ivana Antonovice, ... a pak jeste nejaky absurdni rusky humor - ale ne a ne si vzpomenout na to kdo to napsal ...

[GeBu]

Mě začal Ilja Muromec zajímat až teď. Vždycky jsem si myslel, že je to jen vymyšlená postava, ale v Kyjevě v tom podzemním kláštěře - Pečerská lavra, kde jsou Ti mrtví kněži, je jeden z nich Ilja Muromec (tedy pokud jsem dobře rozumněl - mluvili dost rychle). Zřejmě na základě jeho vzrůstu vznikla ta bylina, protože všichni ostatní měli vzrůst kolem 150 cm a on 170 cm. Působí tam jako obr.

Jeho život byl nějaký pohnutý. Byl zabitý - na ráně má položenou ruku. Nemůžu se ale zatím dobrat nějakých dalších informací. Ááááá tak se podařilo. Napadlo mě podívat se do ruské Wikipedie. Mrkněte sem: http://en.wikipedia.org/wiki/Ilya_Muromets a přepněte se na ruský. Tam je to víc popsáno a je tam i obrázek . Musím si to ještě pořádně pročíst.

[GeBu]

Píšou tam, že existoval nějaký silák Čobotok rodem z Muroma, který se stal knězem v těch jeskyních pod jménem Ilja. V roce 1988 komise ministerstva zdravotnictví Ukrajinské SSR prováděla expertízu jeho pozůstatků a zjistili, že to byl vysoký a silný člověk 177 cm (na tu dobu nadprůměrný vzrůst). Měl nějaké příznaky nemoci páteře (v legendě je, že nemohl do 33 let chodit) a mnohá zranění. Příčinou smrti byl úder ostrou zbraní (kopí, meč) do hrudi ve věku asi 45-50 let. Předpokládá se, že zemřel při útoku knížete Rjurika na Kyjev, jehož spojenci zničili i ty jeskyně.