Pseudofilozofická úvaha o lásce, kapitalismu a Macintoshi

2.11.2008 16:16 | Přečteno: 1629× | poslední úprava: 3.11.2008 02:38

Čtu noviny, už jen občas, sleduji život kolem sebe a podle novin a podle televize a některých „proroků” se zdá že je konec kapitalismu. Tedy někteří tak říkají. Stejně jako někteří říkají, že lidé jsou hrozní, nemají se rádi svět spěje k úpadku, ctnosti už se necení a jiné podobné kecy, které jsem čítával za mlada, když jsem ještě obdivoval antické texty. Už tehdy jsem měl podezření, že ti katastrofičtí pisálkové a rétorici se mírně mýlí, když říkají, že v roce 2000 bude všechno jinak a bude hůř.

Rok 2000 je za námi skoro devět let a a možná by se katastrofici divili, kdyby se vrátil rok třeba 1967 i s jeho životní úrovní. Určitě by plakali, protože by si neuměli představit jak lidé mohou být chudí. A mě moji rodiče, příbuzní a jiní další starší lidé vtloukali do hlavy a nejen mě, jak se máme dobře, jak roupama nevíme co dělat, jaká to bude katastrofa až jednou na to všechno dojedeme. Prostě u některých, co slovo, to Apokalypsa. Kupodivu kapitalismus vítězí i v komunistické Číně a v jiných podobných zemích. Tam kde nevítězí, vesele chcípají hlady. Viz Severní Korea

Byly doby, kdy v té Číně davy mávaly rudými knížkami a velebily ty masy předsedu Maa. V montérkách, rudá knížka na prsou a polohladoví. Dnes díky tomu kapitalismu, ti novodobí otroci, co je soudruzi chtějí osvobodit z okovů se najedí podstatně víc. Polepšili si. Zkuste jim říct, že se mají vrátit do dob „Kulturní revoluce.” Montérky jako jediné oblečení, soudruh Mao nosil vojenskou uniformu, měl mladé soudružky na udržení životní energie. Ti ostatní lidovou zábavu. Místo jídla a her trestání třídních nepřátel. Zřejmě asi aby víc jídla, které neuměli bez těch kapitalistických poznatků vyrobit, zbylo na ty trestající. Zřejmě si proroci nevšimli jedné věci. Přes sebevětší lidský debakl, který pokud nekončí smrtí dojde k jednomu. Lidi se na chvíli zastaví, spočítají škody, mávnou rukou a řeknou:Nějak bylo, nějak bude. A vydají se na další pouť životem a doufají, že se už nebudou tolik trmácet. Doufají že se poučili.

Dokud budu chtít nový notebook, Markéta nové naušnice a nebo třeba auto, jednoduše se kapitalismus nezhroutí. Jo sem tam přijde krize, recese, nebo menší zpomalení, banky si nějaký čas sedí na penězích, lidé začínají šetřit až do chvíle kdy je šetření přestane bavit. Stejně tak je tohle s lidskými vztahy. Opustí chlapa ženská, je z toho nešťastný, ale dokud se k vůli ní nepověsí jako několik mých kamarádů, zjistí, že se nic neděje. Dokud žijí lidé, bude kapitalismus. V nějaké sebeprimitivnější formě protože lidé mají potřebu směny. Mají potřebu mít nové a nové zbytečné věci,včetně těch některých soudruhů, co vedou ty bolševické kecy tady na Abíčku. Zrovna tak, jako lidé pokud se jim vztah rozpadne mají potřebu být s někým.

Těm co se rozpadne vztah, se chovají jakoby ten jeden jediný by skutečně ten jediný a nenahraditelný, ale nakonec se objeví někdo, kdo dá zapomenout na toho předchozího. S věcmi je tohle podobně. Od svého dětství jsem měl hromadu věcí, které jsem cestou životem, zničil, poztrácel, odložil. Byly časy kdy jsem měl pocit, že bez nich nemohu být. No a jsem. Svého času, Evropa byla zničená, Německo na huntě, Británie ožebračená, Rusko totálně v troskách. Postavily se nové domy, narodily další děti a život jde dál. A moje „nejdůležitější”věci i ženy jsou v nedohlednu. Utopeny v hlubinách času. Abych byl trochu literární. Jednoho dne jsem je odložil a nahradil jinými. Ty ženy i věci. Ženy v mysli, věci jsou někde na smetišti, kde čekají na surovinovou nouzi aby je lidé (ty smetiště) začaly využívat jako surovinový zdroj. Myslím si že k tomuhle jednou dojde. Ženy jsou s jinými muži a na většinu jsem z nich už zapomněl. I na tu nezapomenutelnou Petru. Prostě ráno se probouzím s jinou, sedím u stolu s jinou. Možná s ní dožiji svůj čas, možná jednou odejde, možná odejdu já, nikdo neví.

Včera jsem měl návštěvu. Jana s Martinem. Chtěl jsem vidět Macintoshe, už mi nestačí jen obyčejný notebook, chci luxusnější. Jistě, umí toho dost je krásný, ale myslím, že na něm neudělám víc než do téhle chvíle na Aceru. Martin mi ho předvedl a byl jsem okouzlen, ježto jsem jen člověk a podléhám strasti toužení. Málem jsem odpoledne koupil starší typ, který mi Martin ukazoval,ale nabádal mě, abych si počkal na novější. Moc jsme na něj nedal. „Naštěstí” mě zastavila banka, protože nemám nastavenou větší částku než je třicet tisíc. Macintosh je dražší. Banka mě zastavila a Martin, když jsem mu volal, co jsem hodlal udělat mi vysvětlil, že skutečně ten nový typ bude pro mne mnohem, ale mnohem lepší. Pro tu chvíli jsem mu uvěřil.

Samozřejmě ten bude až za čtrnáct dní nebo měsíc. Cestou domu jsem z Markétou probíral další možnosti. Ovládl jsem své pokušení si koupit lacinější typ Macintoshe než jsem si vybral a k němu IPhone.

Jednoduše jsem podlehl své touze a hodlal jsem podpořit kapitalismus. tedy chtěl jsem a chci Macintoshe. I když ho nijak zvlášť nepotřebuji. Nevím jestli si IPhone pořídím, protože to zřejmě znamená další náklady na provoz, ale Macintoshe určitě. Tedy jestli mi do mého odhodlání nevstoupí vyšší vůle. Třeba se ještě rozhodnu pro něco jiného. Jsme si vědom toho, že starý notebook ještě při troše šetrném zacházení nějakou službu odvede. Jenže mám rád změnu.Rád měním linuxové distribuce, často jsem měnil partnerky, někdy chtěně, někdy nechtěně a zjistil jsem, že i když možná změna život neprodlužuje jak tvrdí lidová pravda, již jsem poznal začátkem sedmdesátych let minulého století. Změna je život a každá změna prodlužuje život. Docela mi vyhovuje si život zpestřit.

Večer se mě Markéta ptala na některé mé bývalé lásky. Proč jsem třeba tolikrát se k jedné lásce vracel a druhou jsem nechal jít jen tak. Řekl jsem ji jak to bylo. Rozhoduje míra citu a také myslím i věk. V mládí jsem byl hned hotov. „Nechceš ty, bude chtít jiná. Přeci jen ke stáru, už se nerozhoduji až tak rychle pro rozchod. Umím víc počkat. I když někdy, jako například včera mě ovládne netrpělivost a chci mít Macintoshe hned. Divila se, jak jsem tolik rozchodů s jednou ženou mohl zvládnout, vydržet. Vydržel, vydržel protože lidé většinou vydrží víc, než si chtějí přiznat.

Vím jedno, někdy, aniž bych moc přemýšlel umím dát na pocit a rozhodnout se správně. Tehdy jsem cítil, že ony odchody za dramatického víření válečných bubnů, je jen póza pro obecenstvo a především pro ni samou. Takových žen jsem potkal několik ve svém životě. Ne všem prošlo podobné chování, aspoň ne tolikrát, ale vždy jsem rozuměl tomu, že si tím dodávají sebeúctu. Takže jsem jejich chování nebral jako útok proti sobě. Ovšem přišel čas a já je odložil. Stejně tak, jako chci odložit onen starší Acer. Nic proti nim nemám, jen už jsem nechci snášet jejich chování, chyby, odchody, vyhrůžky. Prostě věděl jsem a vím, že někde jinde je nějaká jiná, která mi poskytne stejné radosti a možná méně strastí, než ta předchozí. Možnost skončit, nenechat se vydírat hysterickým a jiným nepříjemným chováním. Nenechat se vydírat a žít ještě s pocitem, že jsem utrpěl nenahraditelnou ztrátu. Neutrpěl. Ani ze ztrátou soudruhů jako vedoucí síly společnosti, slečen, co nevěděly co chtěly, ani když jsem o nějakou věc přišel. Slečnu a třeba kabát jsem nahradil, soudruhy v žádném případě na místo dnešní vlády necpu. Není důvod.

Ten starý notebook zřejmě někomu daruji a budu mít pocit, že nemám žádné staré harampádí doma. Třeba ho někdo ještě nějaký čas využije stejně dobře, jako jsem ho užil já. S těmi ženami, které jsem ve své mysli odložil, je někomu dobře, stejně jako bylo po jistý čas mě s nimi. Žádná zášť, žádná ukřivděnost, jen obyčejné vzpomínky na časy, co byly a už se nevrátí.

Je docela možné, že někdo, hlavně některé ženy, budou rozhořčeny mými slovy o odložení, přenechání, nepotřebnosti a touze po změně. Jistě, že se nedají asi hodnotově srovnat ženy a notebook, ale chování v obou případech je stejné a výsledek také. Konec spolupráce s Acerem a konec řeči s těmi dávnými ženami. No kamenujte mě. Láska a kapitalismus navěky. A můžete se třeba zbláznit soudruzi.

       

Komentáře

[xxxs]

najprv som sa nepozrel kto je autor. podla stylu jan jilek, podla obsahu nie. kriza asi meni aj obsah.

[xkesh]

Dokud žijí lidé, bude kapitalismus. V nějaké sebeprimitivnější formě protože lidé mají potřebu směny. Mají potřebu mít nové a nové zbytečné věci

Já bych kapitalismus nevěšel na směnu. Směna něco za něco ještě zdaleka kapitalismus nedělá. Ta třetí větička už je pravdě už o něco blíž...

Jednoduše jsem podlehl své touze a hodlal jsem podpořit kapitalismus. tedy chtěl jsem a chci Macintoshe. I když ho nijak zvlášť nepotřebuji.

... ale jen o málo, protože správně kapitalisticky byste se zachoval, kdybyste si na toho Maca vypůjčil od banky s tím, že pro vás bude představovat kapitál, který snahou zúročíte natolik, abyste bance mohl vrátit a ještě vám v ideálním případě zbyl nějaký zisk. To byste posílil kapitalismus, to byste posílil ono hospodaření na kredit, které je motorem k tomu, abyste využil svou kreativitu na tvorbu více hodnoty než je ta vložená.

Dokud budete kupovat jen to, na co jste si našetřil, tedy z přebytku, nebude vás to nutit k rychlému zhodnocení kapitálu, tedy k tvorbě větší hodnoty než jste si našetřil. Bude to pomalejší, nedynamické, stagnující. Nebude to kapitalistické, bude to takové, jak hospodařil člověk před tím, než objevil kapitalismus

[Jan Jílek]

Z hlediska konzervativních hodnot jsem kapitalista. Pracovat, našetřit, utratit něco, ponechat peníze na úrok, investovat zisk. Atd

[dad]

...jsem kapitalista ...

jake vlastnite vyrobni prostredky a jak s nimi nachazite?

[Jan Jílek]

Základní kapitál mám v hlavě, ten zpeněžňuji. Prodávám nápady a myšlenky.

[Dalibor Smolík]

Chtěl jsem jen upřesnit: Kapitalista je ten, který má alespoň jednoho zaměstnance. Jinak jde jen o živnostníka, ale ne o kapitalistu. Alespoň tak nám to v 70. letech vtloukali do hlavy. Jen je divné, že živnostníky likvidovali stejně jako ty kapitalisty
Jinak směna něco za něco skutečně znamená kapitalismus. Za socialismu nebyla směna (s výjimkou té černé), ale jen distribuce. Někam se navezlo (stejné) zboží a udala se pevná cena, aby se regulovalo, kolik si toho lidé za své (stejné) platy mohou pořídit a tím se plánovala výroba.

[Jan Jílek]

Zřejmě budu kapitalista. Mám manažerku, které platím, za to že se mi stará o byznys. Takže až to zase soudruzi vyhrajou a bude to ještě za mého života, budu buržuj. A jako s takovým se mnou budou soudruzi zacházet. Ale nešť.

[YYY]

Musim rict, ze jsi||jste mne timto prispevkem celkem potesil. Muj nazor se pomerne shoduje s tim vasim. Jen bych dodal, ze dalsi duvod k uzivani a ke zmenam muze byt ten, ze clovek opravdu nevi, kdy muze zemrit a proto by si mel vazit kazde sekundy a nemyslet tolik do budoucna

[snajpa]

Respektive nezit v budoucnosti, ale v pritomnosti. A k budoucnosti: vzdycky je potreba mit na co se tesit. Nejaky kladny ocekavani, jinak to (aspon u me) nevede k nicemu dobrymu.

[Jary]

Strider... Snad půl roku jsem si myslel, že už nepíšeš. Také, jak tu kdosi napsal, jsem podle stylu tipoval, že jsi to ty. A určitě taky podle toho, co píšeš. Pokračuj v tom. Rád si od tebe něco přečtu.

BTW, tykám ti, ale určitě se neznáme, snad to neva.

[Jan Jílek]

Píšu, ale spíš už knížky, takový co se sem moc nehoděj

[Robert Krátký]

Strider... Snad půl roku jsem si myslel, že už nepíšeš.

Také už jsem se bál, že to zajímavé psaní úplně utlumil Solaris...

[marek_hb]

jo, svět je ve svý podstatě fajn místo pro život. nejhorší je umřít. kdo umře, má po prdeli . nic lepšího, než je tenhle jeden život co máme nemáme a mít nebudem

[snajpa]

a i kdyby jo, je lepsi vychazet z toho, co rikas.

[nevis]

potěšilo svým způsobem

[Jan Jílek]

No jsem moc rád, že mě lidi poznají po stylu. A Solaris docela šlape. I když stejně nakonec zjistím, že nejpohodlnější je Slackware.

[JS]

Zvlastni, me naopak pripada, ze kapitalismus, alespon ve sve ciste podobe, je uz davno mrtvy. Viz napriklad clanek http://www.vanityfair.com/politics/features/2008/11/stiglitz200811?currentPage=1. Cituji:

Economic theory—and historical experience—long ago proved the need for regulation of financial markets. But ever since the Reagan presidency, deregulation has been the prevailing religion. Never mind that the few times “free banking” has been tried—most recently in Pinochet’s Chile, under the influence of the doctrinaire free-market theorist Milton Friedman—the experiment has ended in disaster. Chile is still paying back the debts from its misadventure. With massive problems in 1987 (remember Black Friday, when stock markets plunged almost 25 percent), 1989 (the savings-and-loan debacle), 1997 (the East Asia financial crisis), 1998 (the bailout of Long Term Capital Management), and 2001–02 (the collapses of Enron and WorldCom), one might think there would be more skepticism about the wisdom of leaving markets to themselves.

Ale jinak si myslim, ze si proste pletete pojmy. Kdybyste ve vasem blogpostu slovo "kapitalismus" nahradil slovem "ekonomika", tak by to platilo take, dokonce by to davalo vetsi smysl.

Jeste bych rad okomentoval jednu vec - tu zivotni uroven. Bezny American naopak zaznamenal od konce 70. let stagnaci sve zivotni urovne (lepe se maji jen ti nejbohatsi). Takze, pro nektere staty by mozna nebylo az tak zle se vratit v case. Nicmene to nic nemeni na tom, ze obecne se zivotni podminky lidi zlepsuji, a ja jsem do budoucna optimista (i kdyz tuto zasluhu nepripisuji kapitalismu, ale predevsim demokracii).

[Jan Jílek]

Jsem ani na chvíli nepochyboval, že mě někdo upozorní na to že se mýlím v pojmech. Jsme přeci na IT serveru. A už vůbec jsem nepochyboval, že někdo zmíní Ameriku toho "nejhoršího nepřítele." Tedy hlavně nepřítele komunistů. Myslím, že jsem zmiňoval životní úroveň Číňanů, když se pustili do kapitalistických reforem. Zlepšila se ta jejich životní úroveň. Fakt i oni sami to říkají. Sice dřou, ale aspoň mají víc než předtím, kdy dřeli také a byli hlady. V tom "nejspravedlivějším systému." Pár milionu jich za to co dnes ta "komunistická vláda podniká bylo zastřeleno. Nebo umláceno.

[JS]

Ja ovsem nezminil Ameriku jako "nejhorsiho nepritele", akorat jsem poukazal na to, ze kapitalismus (pokud za tim stoji) nevede vzdycky k narustu zivotni urovne. Jiny priklad by mohlo byt srovnani Kuby a Haiti, ktere maji zhruba stejne zivotni podminky.

Ale jinak myslim, ze je to zjednodusujici, alespon dokud nezavedeme, co se tim kapitalismem mysli. Pokud se jim mysli volny trh a privatizace verejnych sluzeb, tak rade zemi v latinske americe takove stesti neprinesl (jak si muzete precist v uvedenem clanku nebo podobnych od tehoz autora). Navic Cina ma velmi smisenou ekonomiku. Pokud by byla optimalni smisena ekonomika, o vyhodach kapitalismu to vypovida jen malo.

[JS]

Jeste jsem nad tim premyslel, a Amerika v dobach nejvyssiho rustu (50.-60. leta) mela take dost smisenou ekonomiku. Totez plati i o Japonsku, Jizni Koreji a mnoha zemich Evropy. Takze pokud lze na neco usuzovat, tak na vitezstvi smisene ekonomiky.

[|🇵🇸]

Děvkař! ^_^

[SixtyNine]

Vcelku pekne a dobre napisany text, avsak citim z neho potrebu autora uistit citatela predovsetkym o tom, ze nikdy nemal nudzu o zeny.