I Ábíčko za to může

24.6.2009 12:59 | Přečteno: 1442× | poslední úprava: 24.6.2009 13:19

Dočetl jsem se s pobavením, že jsem na čelných místech blogujících na abíčku. Zřejmě pokud bych pokračoval nastoupeném trendu z roku 2005 asi bych lehce vedl. V nastoupeném trendu pokračuji, ale jinde. Na svém blogu na svém webu. Sem píši zřídka, ale docela rád. Vždy se tu dozvím v komentářích něco nového, sice ne vždy chytrého, ale dozvím. K Abíčku mám pořád dobrý vztah. Trochu jsem si zde brousil drápky, zkoušel jak budou vesměs mladí lidé reagovat na mé příspěvky. Hodně jsem se naučil co se Linuxu týče, pokud jsem hledal pomoc a radu, dostalo se mi ji. V poslední době mám tolik práce, že moc se Open Source nevěnuji.

Před časem jsem si nainstaloval po dlouhé době Mandrivu 2009 Spring, což je u mne skoro zrada, protože přeci jen jsem stále více uživatel Slackwaru, který mám na notebooku a necítím potřebu jej měnit a OpenSolaris 2009.06. Mandrivu mám naistalovanou, ale byl jsem v ní asi dvakrát. Hezké distro, pro začátečníky jak dělané. Jenže tyhle distra, pokud se na nich nepoužívá KDE žádné zvláštní vzrušení neposkytují. KDE spolehlivě nějaké vzrůšo zajistí.

Vlastně si uvědomuji, že až na nácvik vypalování a kopírování medií v konsoli za pomoci „cdrw, cdrecord dd” a dalších jsem se příliš v té oblasti nikam nehnul. Konečně na práci, jako je psaní blogů a scénářů a přehrávání muziky či filmů mi stačí VIM a VLC, na fotky GQVIEW plus Openoffice, abych mohl číst ty přílohy, které mi posílají lidé odjinud. Na tohle OpenSolaris zcela a bez potíží stačí. Běžnému uživateli bych ho skoro i doporučil. Mandriva je samozřejmě pro začátečníka lépe vybavená, rozhodně má více aplikací, ale stejně jako preferuji Slackware na práci na notebooku, tak na PC preferuji Solaris. Je to čistě otázka pocitů nikoliv nějakého rozumového rozhodnutí. Jsem-li v OpenSolarisu cítím se lépe. Stejně tak jako když píši ve VIM. Onehdy jsem zkoušel Emacs a jiné editory jako Nano, Kat, jsou to určitě dobré nástroje, ale zvyk je zvyk.

Protože sice nepíši open source aplikace, ale píši mimo jiné i scénáře pro televizi, pochlubím se. Už víc jak rok spolupracuji s Českou televizí, kde pravidelně vystupuji jednou měsíčně v pořadu „Rodina a já. Navíc měl jsem kliku, že některé lidi v televizi zaujaly dvě moje knihy, první „Ze závislosti do nezávislosti.” A druhá „Svobodní v bolesti.” Takže mi Česká televize nabídla televizní zpracování první knihy. Bude mít sedm dílů, zítra budu dokončovat natáčení pátého a bude se vysílat začátkem roku 2010. Ukážeme v nich několik příběhů, hlavně spoluzávislých na podkladě jejich spolužití se závislými jako takovými. Hlavně chci ukázat nikoliv senzaci, ale spíše průběh terapie, osudy lidí, kteří se ocitnou ve středu událostí. Zahraji si sám sebe, navíc jsem spoluautor scénáře a vlastně si tuhle věc píší především pro sebe.

Dá se říci, že z tohoto hlediska věřím na zázraky, protože jestli něco považuji za zázrak tak především u skutečnost, že jsem napsal knihu a během jednoho roku po jejím vydání došlo i k jejímu zpracování v něco čemu by se dal říkat paradokument. Vše je založeno na práci s herci, protože s herci s e dá udělat více než z autentickými klienty. Myslím v tom paradokumentu. Jen já jediný jsem v tom seriálu neherec. Což je velmi zajímavá zkušenost. Pracovat s profesionály v v jiném oboru. Dělat práci, kterou dělám ve skutečnosti s klienty s herci a je opravdu zajímavé sledovat jejich reakce ppři scénách, jež jsou kompletně ze života a založené na skutečných příbězích. Mírně pozměněných. Co je pro mne hlavně důležité, že se nejedná o nějaký umělecký výboj, ale spíš o ukázání reálné terapie, nebo alespoň náznaku a její možnosti. Co se dá udělat a co je asi jen v říši snů a přání. S klidem mohu říci, že jsem spoluautorem jak formátu pořadu tak koncepce.

Proč to píši zrovna sem? Snad proto, že jsem hodně dal inspirovat právě světem open source, spoluprací jeho členů a takovému tomu postupnému přidávání jednotlivých složek. I když Eric Raymond se netají tím, že jemu byl vzorem zenbudhistický přístup, který je konečně blízký i mě. Jeho esej „Katedrála a tržiště” mě ve své době velmi zaujal. Moje knihy a na jejich základě i tv tvorba vznikly podobným způsobem. Psal jsem příspěvky sem, předtím na mujweb.cz, pozdeji na Seznam a vlastně jsem tím postupně vytvářel ucelené soubory, jejichž část jsem vydal knižně. Hodně jsem reagoval na diskuse pod nimi a v mnohém jsem z nich čerpal. Třeba tím, že jsem s odkazem na komentáře psal další blogy. Zdá se že tenhle přístup má svůj efekt. Ovšem asi aby se zrodila dobrá aplikace je nutná dlouhodobá práce autora, nebo autorů, tak aby se zrodilo něco, co dokáže oslovit ty, kteří mají možnost rozhodnout o komerčním využití. Konečně i úspěšné firmy jako Apple, nebo do nedávna Solaris velmi využívají model komunitní spolupráce a těží z open source. I když Apple asi mnohem méně. Nevím. Macbook používám rád , ale komunitu kolem ni zas tolik nesleduji. Zvládnout Mac OS X není zas až tak náročné.

Co se mi ukázalo jako pravdivé, je ta skutečnost, že pokud dlouhodobě vytváříte nějaký produkt, nabízíte ho k veřejnému užití, nejen že se zlepšujete, ale kupodivu v otevřeném přístupu, kdy zdarma poskytujete produkt, lze na onom zdarma poskytovaném produktu vydělat peníze. Možná jsem měl štěstí, stejně jako měl „štěstí” Linus, který dal zdarma na internet výsledek své dlouhotrvající práce a myslím, že ani on jak finančně tak společensky neprodělal. Stejně jako já. Bylo mnoho těch, kteří na mě chtěli, abych stáhl své příspěvky z netu po jejich knižním vydání. Neudělal jsem to. Naštěstí. Právě přes ně jsem se dostal ke spolupráci s televizí. Ta spolupráce už dávno zaplatila hodiny strávené psaním příspěvků, které jsem psal pro svou zábavu. Bez úmyslu je nějak zpeněžit. Spíš se jen prezentovat a pobavit. Výsledek se dostavil náhle a nečekaně.

Ukazuje se, že aby člověk mohl tímto způsobem se prosadit, potřebuje několik věcí. Svobodné prostředí, vytrvalost a odvahu publikovat. Ať se jedná o aplikaci open source nebo literární útvar. Bez svobodného, necenzurovaného prostředí je velmi těžké obé prosadit. Je to možné, ale zabere to spoustu energie. Dále se ukazuje, že stále platí ono logoterapeutické Franklovo. Zeptej se co tvůj život od tebe chce? Jestliže se lidé dokáží zeptat na to co od nich situace, povolání, doba, to vše tvořící jejich život, vyžaduje, dokáží ono vyžadování naplnit, zřejmě při jisté míře vytrvalosti dojdou úspěchu, který si ani nedokázali představit. Já jsem si rozhodně nikdy neuměl představit, že budu mít vlastní seriál, který bude postavený celý na mě. Stejně tak jsem si neuměl představit, že mi má práce přinese až takovou míru společenského uznání. Samozřejmě i závisti a osočování. Ale to k úspěchu jednoduše patří a tohle ve svých 58 letech vím.

Takže i Abíčku patří díky za možnost publikovat. Proto volám. ..Slackware rules a VIM je nejskvělejší editor. A linuxáci bacha na OpenSolaris, dere se s BSD na místo kde je zatím Linux. Ještě malé oznámení na konec. 1.7 startuji svoji pěší pouť Praha -- Padova. Přes Alpy a Dolomity. Zakoupil jsem stan hmotnost 960 gramů, péřový spacák 600 gramů a ruksak 1200 gramů. Tedy bych to měl zlehka unést, trochu se na stará kolena projít. Ještě si chci zakoupit turistickou navigaci. Prý je to príma věc. Tak uvidíme.

       

Komentáře

[stativ]

Gratuluji k úspěchu knihy.

Mimochodem, k té navigaci. Co mě na navigacích vadí je potřeba přísunu energie. Zlatá papírová mapa – pokud ji neutopíte, slouží do roztrhání (neprodávají se náhodou i neprotrhnutelné turistické mapy?).

A ještě něco. Ode mně to už bude znít jako klišé, ale co. Zkus geeqie. Je to fork GQview. A na rozdíl od gqview je živý. Přijde mi stejně rychlý, ale má příjemná vylepšení.

[iMHO]

Neroztrhatelné mapy se asi neprodávají, nicméně dobrý "trik" je rozstříhat mapu podle míst skladu a vzniklé obdélníky nalepit na plátno - s mezerami kvůli překládání. Vydrží pak mnohem déle!

[Robert Krátký]

Viděl jsem prodávat skládací plastový/foliový obal na mapu. Jednotlivé dílce mapy se vystříhaly a vložily do "kapes" v obalu. Pokud by se to nekoupalo přímo ve vodě, tak je to při běžném zacházení nezničitelné. Při troše snahy by to šlo vyrobit i doma s pomocí svařovače folií.

[stativ]

To zní dobře, zkusím si to někde sehnat.

[Radek Podgorny]

i kdyz miluju vsechny mozny gadgety, navigace mi byla vzdycky tak nejak proti srsti... ...myslim, ze nici dobrodruzstvi cestovani (a obcasneho bloudeni, ktery te zavede na mista, kam bys jinak nepachnul)...

[Jan Jílek]

Bloudění je dobré, zábavné a jistě i poučné, ale už jsem si ho párkrát užil, tak zas něco jiného.  Třeba proč není pro Solaris žádný driver  pro televizní kartu?

[walley walleyovic]

no ja to vidim presne naopak, diky geocachingu a openstreetmap, bloudim a pacham na mista kde sem predtim nebyl, a pritom tomu potrebuju nutne gps.

[PetrHL]

Také Vám gratuluji k úspěchu knihy. Na seriál se rád podívám.

Napište, prosím, pak své pocity na pěším výletě. Moc rád si čtu Vaše vyprávění na  http://chodec.sweb.cz/. Díky a přeji hodně úspěchů.

Petr

[Leoš Literák]

gratuluju

[Grunt]

„Ze závislosti do nezávislosti.”

Nedá mi to: Čistá shoda náhod?

[Jan Jílek]

Shoda náhod, nejsem autorem téhle knihy.