Vyváženost

15.4.2010 22:33 | Přečteno: 1180×

Patnáctý duben. Dnes má narozeniny můj otec, moje žena Petra, tedy žena, protože podle církevního práva jsme pořád manželé, kdežto podle světského jsme už devatenáct let rozvedeni. Petra a táta jsou na den od sebe třicet pět let vzdáleni věkem. Tátovi by bylo osmdesát čtyři, Petře čtyřicet devět a Babetě dvacet. Dcera Babeta má narozeniny za měsíc, také patnáctého a já patnáctého prosince. Čtyři patnáctky v jedné rodině. Být numerolog, zcela určitě bych z toho něco vyvodil. Ale nejsem. Takže ty patnáctky beru jako kuriozitu. Nikdy jsme se pohromadě nesešli. Táta umřel šest let před mou svatbou s Petrou, a já dceru Babetu viděl na chvíli jednou v životě. Tak už to chodí. V moderní době. Jsem zavržený otec. Dnes už doslova.

Už jsem se s tímhle smířil. Jsou události, které se stanou a nedají s e změnit. Vztek ženy a naprosté oddělení. Oddělení od dítěte. Docela se sám sobě divím, že jsem schopný jako terapeut pracovat se ženami. A to i s takovými, které občas pustí, že tohle udělaly svým bývalým mužům. Prostě neunesly rozvod jako takový a jednoduše si to s manžely vyřídily tímhle způsobem. Takže pokud mi někdo začne jako tuhle na abíčku jako komentář psát „vyvážený příběh” aby vyvážil ten můj, protože jsem tam umístil právě jeden takový starší blog, popisující ženy, které se rozvádějí občas jen z toho důvodu, že je pálí, nebo pálilo dobré bydlo, pak se musím bud zlobit, nebo usmívat, když mi v rámci vyváženosti popisuje osud ženy, která se rozváděla s mužem, který pil, hrál a ona chtěla zachránit aspoň něco.

Onen pisatel měl pocit, že musí vyvážit můj příběh. Tohle když někdo udělá, usměji se, protože v takovém případě nelze dosáhnout„vyváženosti.” Nikdy nemůže jednu nezralost, nezralé chování, vyvážit popisem druhého nezralého chování. O to přece vůbec nejde, abychom řekli. Když ty řekneš, že se ženy chovají takhle, tak já řeknu, že muži se chovají takhle a je to správně vyvážené. Nezralé ženy, jsou jeden problém, nezralí závislí muži jsou druhý problém. Nehledám spravedlnost, vyváženost, ale důvody a možnou nápravu věcí. Žena, která rozbije nezralým chováním rodinu a posléze zjistí, že si tedy rozhodně nepolepšila a nepolepšila svým dětem, nikdy není zbavena následků plynoucí odpovědností za své chování a jednání. Její skutky nejsou vyváženy tím, že se muži chovají také nezrale. Stejně tak muži. Mé nezralé chování nezralost jiného člověka jednoduše nevyváží.

Mohu rozumět tomu, že má žena mě nesnáší, byla zklamaná, byla nezralá, přála si svůj omyl vymazat ze svého života,mohu ji odpustit její skutky, kterými ve své dceři vyvolala nedůvěru a možná i odpor k mé osobě, ale to že někdo napíše, že jsou otcové, co své děti týrají a proto je nutné udržet vyváženost, a napsat tu „pravdu” o tom jak to ve skutečnosti je, že jsou někteří chlapi hajzlové, tu ženu odpovědnosti, jak už bylo řečeno nikdo nezbaví. Matky, které zbavily své děti otce, který je netýral, nepoškozoval, měl je rád, usiloval o setkání s nimi stejně jako otce, kteří týrali své děti, zneužívali je. U obou jejich příběhy vedle sebe napsané nijak nevyváží skutky jich obou. Žádný není skutky toho druhého ospravedlněn.

Mě prostě ty kecy o vyváženosti vůbec neberou. Vyvažovat můžeme názory, nikoliv skutky. A zabývám-li se jedním problémem, klidně zůstanu u něj, popíši ho a nechám běžet diskusi v tom směru, jestli opravdu ty matky měly důvod odejít, jestli se otcové k nim chovali tak aby ty matky zůstaly, jestli skutečně je dobré chování muže k ženě zárukou její ochoty setrvat v manželství, kde je vlastně hranice únosnosti atd. Dvacet let jsem se chtěl setkat se svou dcerou. Napřed bránila matka i přesto, že jsem se k ní nechoval sprostě, neurážel jsem ji, neponižoval, přesvědčoval jsem ji o svých dobrých úmyslech. Nic platno. Žádný argument ji nebyl dost dobrý, žádné chování ji nevyhovovalo. Moje dcera se několikrát odmítla se mnou setkat. Protože jak ona sama řekla: „Jsi pro mne cizí člověk!” Bude jí dvacet, nehlásí se ke mě, neinformuje mě o svém životě.

Přemýšlím, čím by tenhle příběh chtěl kdo vyvážit? Jiným příběhem o zhýralém otci? Nesmysl, nelze. Nikdy nešlo o spravedlnost vyváženost v tomhle případě. Šlo jen a jen o dceru. Nešlo o to, aby někdo našel něčí vinu. Lidé se jednoduše rozcházejí, ale mohou do svých rozchodů zatahovat svoje děti zcela minimálně. Třeba jen tím, že ukážou na toho druhého a řeknou: „Tvůj otec, tvoje matka. Určitě tě má rád/a proto za tebou přišel, přišla. Chce být s tebou.” Rozvod je sám o sobě hořká záležitost, a to nemusí opravdu jít o život se závislým. Život se závislým a následný rozvod z toho důvodu, je zcela jiná kategorie, než když ona opustí jeho, pro někoho jiného, nebo on ji pro jinou, případně protože si přestali vonět, přestali se snášet, přestali si věřit atd. Nelze najít spravedlnost a vyváženost, ale lze dosáhnout alespoň jisté zralosti a tím i dohody.

Život je jednoduše nevyvážený, nespravedlivý, nejistý a žádné pokusy o vyváženost a spravedlnost ho moc nezmění. Jsou lidé, kteří se chovají slušně a partneři je přesto opouštějí, jsou lidé, kteří se podle mínění jiných chovají jako hovada a přesto s nimi jejich blízcí ten úděl snášejí celoživotně. Nenajdeš na světě spravedlnost. Natož vyváženost. Někdo má nadání a intelektu pro tři a nijak správně s tím nezachází, někdo nemusí nic dělat aby měl každý rok jiného partnera a ještě si vybírá mezi mnohými a jsou lidé, kteří tohle svedou jednou v životě a když je ten chlap, ženská opustí, už se z toho nikdy pořádně nevzpamatují.

       

Komentáře

[Marcela]

Docela by mě zajímalo, jestli ty dny narození lidí, velmi důležitých ve Vašem životě, považujete za pouhou náhodu. K vyváženosti. Já vnímám skutečnou vyváženost jako synonymum pro harmonii. A nejvyšší zdroj harmonie je přímo tam nahoře...Vyváženost neznamená přebíjení a dokazování /si/ čehokoliv. Mám taky odlišný názor na život, jak píšete v posl. odstavci. Myslím si, že život je vyvážený, spravedlivý a jistý /máme jistotu smrti/

[Mrkva]

Opět souhlas. Trochu mi to připomíná otřepané...

A vy zase mlátíte černochy...

[Dag]

Aj vaj, ten "onen pisatel" jsem byl asi já. No, tak či tak bych asi měl říct o co šlo. Tak rozhodně ne o "vyvážení" ve smyslu oko za oko či co, Néééé.

Asi to bylo blbé slovo, stane se, zejména v diskusi, kde ty slova moc nehledám. No, po pravdě se mi to stává asi i v životě.

Jinak mám takový zvyk, který jsem získal při jednom cvičení mysli (to zní taky strašně pateticky co?). Pokud někdo něco říká, pokusit se ve vší slušnosti nalézt pohled z druhé strany. A tak ateistům povídám o zásluhách církve a užitečnosti víry, věřícím o škodlivosti víry a zločinech církve. Zeleným o zeleném fanatizmu a těm co jsou ze všeho zeleného hysterický o potřebě zelených myšlenek.

Nejsem na tohle své reagování hrdý, ani se za něj nestydím. Postoj k němu nechávám na p.t. čtenářstvu. Pokud mi postoj tlumočí, mám zase námět na přemýšlení, kterým trávím čas v MHD (hodně). Na abíčku je výhoda, že otravné rejpaly jde blokovat, není problém mi zablokovat a je klid. Ovšem na nápravu mne je pozdě, jinej už asi nebudu. Reaguji tedy tak i na vlastní myšlenky, zkouším se na ně podívat odjinud.

Je mi jasné, že tohle vypadá jako beznázorovost. Myslím že ne. Mám většinou dost jasné názory, ale podrobuji je dotazování. Abych něco neprošvihl a nestalo se mi: "já mám pravdu a nikdy se nemýlím".

Do diskusí často plných pravd se snažím pouštět ty pochyby. Názorů je tady hafo a nevidím důvod, proč by ten můj měl být tak významný.

Tady se mi zdálo, že je přítomná pravda mužů, napsal v podobě (smyšleného jak jsem upozornil, mohlo to být o něvěře, nemocech...) příběhu pravdu žen. Možná jsem ale jen špatně četl, možné že to bylo špatně napsáno... nevim.

Může to komukoliv přijít blbé, trapné... nic proti tomu nemám. Ale nevidím jediný důvod se měnit.

Každý člověk a jeho osud je jedinečný, i když na duhou stranu se opakují stále stejné příběhy. Skutečně nejde vyvážit příběh člověka příběhem jiným. Jen na jiném příběhu ho jde vidět jinak.

Toť vše.

[Jan Jílek]

Možná jsem ale jen špatně četl, možné že to bylo špatně napsáno... nevim.

Může to komukoliv přijít blbé, trapné... nic proti tomu nemám. Ale nevidím jediný důvod se měnit.

Hlavně nepřipustit, že bych se mohl jen tak mírně mýlit. Prostě vždy v nadhledu. Ty pokusy hledat pořád z druhé strany jsou tak dobré jen na zamlžení jednoho problému a diskusi o druhém problému a nedojde se nikdy k ničemu.

[Dag]

Nic nemám proti odmítnutí toho co jsem kdy kde napsal a řekl. Že se mohu mýlit nejen připouštím, ale navíc vím, že se mýlím velmi často. To druhé, s tím nadhlem sedí. Ano, učím se nadhledu. Nikoho k tomu nenutím, dokonce ani věřit že nějaký nadhled mám nemusí.

Osobně mám s hlednáním více pohledů dobré zkušenosti. Takže jej nebudu měnit. Ovšem každý jsme jiný a má cesta nemusí být rozhodně všeplatná.

[Dag]

Tedy, namám důvod měnit svoji metodu dotazovací, především sebedotazovací, nikdo ode mne nezkusil taková příkoří jako já sám .

S pravdou to nemá moc společného, pokud nějakou, alespoň částečnou pravdu hledám, tak jí nemám. Není to lehký život, ale já si zvykl

[Jan Jílek]

Změnu mohu chtít jen těch co jsou ji schopni. Ti co ji schopni nejsou, můsí si svůj úděl nést bez jakýchkoliv úlev. Jak tak sleduji, nemají ten život ani trochu lehký.

[Dag]

Zase vedle jak ta jedle Jenom tu změnu nebudu provádět proto, že se nelíbím Jílkovi (nebo někomu jinému). Řekl bych, že se nehodlám nechat manipulovat hodnoceními

[Jan Jílek]

Já na vás něco chci? Jen jsem ukázal na váš omyl. Nic víc. A hned prý manipulace za pomoci hodnocení. Nějak se vás ten blog dotkl, když tolik reagujete. Ale to jsem předpokládal.

[Dag]

Úplně jsem z toho blogu štajf Jakej omyl K omylu je třeba něco tvrdit. Co je to zase za s prominutím za ftákoviny O čem se to tady majngotesvil bavíme? Vy jste napsal blog o mrchách ženskejch (obecně o druhu ženskejch), já k tomu připsal, že ženský to maj taky někdy těžký. A teď je z toho Dostojevský, jitření ran a boj o pravdu?

Do reakcí si lidé píší co, co považují za vhodné napsat, co se jim chce napsat... Jiný to nebude. Dóóóst, nebudu se pitvat ve svý normální reakci na normální blog. Jestli na tom trváte tk to byl omyl, i když vůbec nechápu co by to tam mělo znamenat.

Klíďo si to tady rozeberte, já pádim do háku. Pa, pa

[Jan Jílek]

Do Dostojevskýho máte daleko, k omylu jsem tvrdil dost, opakovat ám to nebudu. Štajf z toho jste, konečně, nejste sám, kdo je štajf.

[=^..^= AmigaPower®]

Ty protiklady se fakt přitahujou, vy dva by ste byli asi úžasnej pár...

[Jan Jílek]

PS: Myslím, že už jsem dal jasně najevo už dříve, že nemám žádnou potřebu vaší změny. Takže vaše ujištování, že se nezměnite, je vaše věc. Žijete si jak uznáte za vhodné.

[Dag]

Díky, budu. Také tak a hodně štěstí.

[=^..^= AmigaPower®]

Dneska jste nějakej smutnej až bych řek mentálně nevyváženej pane Jílek, tak já vás rači nechám...

[Jan Jílek]

Ale kdepák,nevyváženej ani náhodou. To jen kolega nepochopil, že pokud se snažím vyvěstlit příběhem z druhé strany okradenému člověku, který šetřil každou marku z diet, dřel po šichtách aby něco vydělal a pak se vrátil domů a našel byt prázdný, a kolik jsem jich takových znal. protože dáma měla nápad, nebo ji někdo poradil, že když se odstěhuje, vezme všechny účty a on ji pak u soudu nic nedokáže, protože nic nemá v ruce, tak ten okradený má jen pocit, že z něj někdo dělá vola, který si naběhl. Naběhl a ona zlodějka je vlastně omluvena tím, že všude je něco. A kolik jsem potom potkal tech zlodějek, co vlastně okradly samy sebe a nemohly se ani vrátit. Styděly se a svůj stud popírly obvinováním těch chlapů.

Vlastně zrelativizujeme cokoliv a nic neplatí, protože se na zloděje "musíme podívat z druhé strany a pochopit jeho pohnutky". Ta ženská ani nedostane pak příležitost pochopit, že jsou věci, které se nedělají. Nekrade se majetek a nekradou se ani děti.

Zrovna jako ten alkoholik, který mlátí svoji ženu, týrá děti, když neuslyší, že jsou věci, které se nedělají, a které ho oddělují od těch druhých, také nemůže nic změnit, protože pokud je vše relativní, tak nic neplatí a tedy se nic nedodržuje. Podobně jako popírají ty ženy, tak popírají ti alkoholici, fetáci atd. A bez toho jasného pojmenování, jak na jedné, tak na druhé straně, nbez jakýchkoliv vyvažujících příběhů, se ti lidé jednoduše nemají šanci změnit k lepšímu vycházení se svými blízkými.

[rita-gabriela]

mám pocit, že spousta lidí vůbec nepřemýšlí nad tím, co říká, co píše, a že to, co vypouští za myšlenky, může také ublížit. Život není vyvážený, v tomhle s Marcelou nesouhlasím, co by v něm mělo být vyváženého? Nerozumím. Prožívá-li někdo svůj zrovna nelehký životní příběh, rozhodně mu nepomůže v rámci "vyváženosti" slyšet, že on je sice v průšvihu, ale tamten a tenhleten je na tom vlastně hůř, natož že tamten chlap, a tady ta ženská ... Jako kdyby si posluchač nedokázal poradit s cizí bolestí a utrpením , a měl pořád zapotřebí cokoliv říct, komentovat,a přitom nepřemýšlí že když plácne nějakou blbost, ublíží ještě víc. To jako když jsem probírala se svojí kamarádkou nějaké své bolestné období v životě, a ona jenom pokyvovala hlavou a že je jí to líto co prožívám, a přihnal se její přítel, aniž znal souvislosti, aniž se ho kdokoliv ptal na názor, zaslechl část vyprávění a spustil "no být já na tvém místě, tak už mu dám kufry za dveře, no tohle kdyby ... tak já bych.. ". Vlastně ze mě udělal blbku co si nedovede poradit v životě, a on žít můj život zvládnul by to tisíckrát dokonaleji. Na radu ani názor jsem se ho neptala, ale během té krátké chvíle jsem si udělala dost obrázek o něm. Jen mi pak došlo, že takhle se chová spousta lidí, v rámci vyváženosti zlehčují životní příběhy druhých, radami a snadnými řešeními vlastně i své blízké ztrapňují a ještě více rozrývají rány poukazováním na neschopnost svůj život vyřešit tak průzračně snadno. Tento příspěvek není adresný zde pro nikoho, jen si nad těmito souvislostmi v těchto dnech dost přemýšlím.

[=^..^= AmigaPower®]

Existují dvě teorie o tom, jak se hádat se ženami.
Ani jedna nefunguje.

Rodney Dangerfield

[rita-gabriela]

[Jan Jílek]

A proč se snimi hádat? Stačí je jen nechat udělat všechno co chtějí a pak počkat až to na ně spadne. Pak je velkoryse vyhrabat a třeba zmoudří.

[rita-gabriela]

[Jan Jílek]

Jsem tu zlato a už jdu Krumpáč a lopatu mám sebou.

[=^..^= AmigaPower®]

LOL! dobrej fór:

Víte proč muži nepředstírají orgasmus?

[=^..^= AmigaPower®]

Protože by při tom nedokázali dělat takový grimasy!

[Jan Jílek]

Vzhůru do nových dobrodružství.

[Dag]

Jo to ano. Proto se také s něčím, co mne hodně niterně bolí, svěřuji jen vybraným lidem v rámci rozhovoru.

[Marcela]

Rito, popravdě, když už jste zmínila moje jméno, není mi úplně jasné, v čem se mnou nesouhlasíte, a zda-li na nesouhlas navazují vaše pokračující sentence. Protože v takových souvislostech, které předestíráte, já vůbec nepřemýšlím. Možná jen vnímáme odlišně slovo VYVÁŽENOST. Taktéž nevidím jako vyváženost to, co popisuje pan Jílek. Myslím to ohledně ospravedlňování různých leváren. To také není nic o vyváženosti.

Takže, abych to shrnula:

Vyváženost pro mne představuje: harmonii.

Vyváženost pro mne nepředstavuje: dokazování /si/, přebíjení, chlácholení, zpochybňování, rozplizávání.

PS: Vyváženost není podle mne v moci lidí. V moci lidí je KONAT podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a to by mělo automaticky vést ke kýžené vyváženosti.

[rita-gabriela]

No nevím, mě to příjde jen jako prázdný pojem, "vyváženost, harmonie", co si pod tím představit? Když se ke mě bude někdo chovat jako debil, tak já na něj budu sebemilejší a sebehodnější, abych to uvedla do rovnováhy? Když se stane v životě nějaká tragédie, neštěstí, tak pak osud naleje zase galon dobrých zpráv? Takhle to, dle mého, vůbec nefunguje. Cítím z toho opět ten závan pavědy, co jsme už řešili na Janových stránkách.

[Marcela]

Jak jsem řekla. Vyváženost přijde sama automaticky, pokud jednáme podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Když se ke mně někdo bude chovat jako debil, buďto mu plivnu mezi oči, anebo ho nechám svému osudu. V souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím. Když se v životě stane nějaká tragédie, budu ji muset přijmout, protože se mi jistě nestala náhodně. Nic v životě se neděje náhodně. Každý si nese svůj raneček štěstí i smůly v návaznosti na své minulé životy. To, jak s nimi naloží, je výzva. Tady a teď... Pro Vás je to pavěda, pro mne vesmírný řád.

[davadu]

Zdravím,

vyváženost podle mne není harmonie.

Harmonie je podle mne soulad, souznění, jsme na stejné vlně, rozumíme si, toto by, podle mne, mělo fungovat pro páry. Pokud budou na stejné vlně, pak mohou snázeji proplouvat životem.

Vyvážení, či vyrovnání je, podle mne, něco o co by se mohl pokusit jakožto jedinec. Mohu se pokusit vyvážit si svou prudkou povahu, pokud o to budu stát, ale vyrovnávat se ve dvou je něco, co podle mne nefunguje. Pokud vezmu houpačku a na houpačce vyrovnám 2 síly, pak bude houpačka ve stabilním stavu a nikam se nepohne.

A pokud to aplikuji na společnost, tak snaha o úplné vyvážení by, dle mne, znamenala vlastně absolutní strnulost, zastavení jakéhokoli vývoje.

Stejně tak jako harmonizace společnosti. Pokud nebudu mít někde zeď o kterou bude tato vlna rezonovat, tak se ta stejná vlna rozmělní a rozpadne a zůstane nám monotónně pípající encefalograf.

Společnost jako taková, dle mne, potřebuje různorodost, podněty. Pokud se bude kdokoliv snažit o umělé vyrovnávání, či harmonizaci, pak se může poměrně rychle (pokud vezmu dějiny lidstva) dočkat stejného efektu, jako u papinova hrnce bez pojistky (ticho před bouří). :)

[Marcela]

Děkuji za názor, ale přesto jsem přesvědčena, že termíny jako vyváženost, vyrovnanost, mírnost, spolu velmi úzce souvisí. Harmonie je jejich společným jmenovatelem. Harmonie obsahuje rytmus, který přináší vesmír a život. Proto nemůže znamenat strnulost, nehybnost. I samotné "váhy", které obsahuje slovo vyváženost, nefungují na principu nehybnosti. Taktéž houpačka. Obé souvisí s pohybem. Váhy váží, aby bylo "všeho s mírou"

[iMHO]

Patnáctej duben je dobrej den na narozeniny. Taky jsem včera slavil. A abych vyvážil kámoše, kterej se strašně ožral, sám jsem skoro nepil. Tak mi alespoň dnes není blbě. ))

[Jan Jílek]

Pokud sám došel domu, tak to mohla bejt úspěšná oslava. Jinak vše nejlepší.

[iMHO]

Dík.

Jak šel domu se ho musím ještě zeptat. Ale myslím, že tam našel nějaký příjemný doprovod.

[Rezza]

Co znamena to cirkevni pravo? Jak jako ze podle neho neni clovek rozvedeny?

[davadu]

Dle církevního práva, tedy přesněji, dle katolické církve, se člověk může legálně rozvést, pokud nedošlo k naplnění manželství. Tím je myšleno, že daný pár nemá děti. :)

Takže, pokud pár má děti, tak toto manželství není možno, dle církevního práva, rozvést.

[Jan Jílek]

V Katolické Církvi existuje něco čemu se říká svátost manželství. Podle výroku Krista, "připojí se muž k ženě a budou jedno tělo" je manželství nerozlučitelné. Jsou vyjimky, ale těch moc není. Možná je lepší si nají informace na netu. Nemusím to vykládat zcela přesně. Nemusí být děti a přesto je podle církevního práva to manželství nerozlučitelné. Pojí je slib, který si dali.

[davadu]

Ano. Souhlasím.

Církevní rozvod více méně znamená, že církev prohlásí manželství za neplatné.

Důvody pro prohlášení mohou být následující: Jeden z partnerů si absolutně nepřeje děti, nebo přiznání jednoho z partnerů k nevýlučnosti vztahu (tj. k nevěře), či zamlčení vážného zdravotního či ekonomického stavu.

Pokud je člověk silně věřící, pak tento úkon má za dopad, že po prohlášení manželství za neplatné, může opět přijímat svátosti a může mít svatbu opět v kostele.

[=^..^= AmigaPower®]

Už vám v UH dodělaly to betonový monstrum, když Valenta zavřel kohoutek s prachama?

[davadu]

Které betonové monstrum? :)

[=^..^= AmigaPower®]

...no, staví se tam jen jedno betonový monstrum...

[kralyk z abclinuxu]

Podle výroku Krista, "připojí se muž k ženě a budou jedno tělo" je manželství nerozlučitelné.

Tyhlety implikace, mimochodem pro katolictví poměrně typické, mě vždycky dostávají. Ježíš řekl "připojí se muž k ženě a budou jedno tělo" → manžeství je nezrušitelné

Nebo "Nezcizoložíš" → sex mimo manželství je zakázaný.

[Jan Jílek]

No a dodržujete je, když vás tak berou? Pokud je nedodržujete, nejste katolík, tak vás můžou nechat chladným. Stejně jako mě nevzrušuje, že Židé a muslimové nejedí vepřový. A muslimky choděj zahalený. Tak se koukám na ty odhalený křestanky a ateistky.. Na některý je docela pěkný koukání.

[kralyk z abclinuxu]

No, tak podle katolickýho výkladu to tak úplně nedodržuju Mám takovej svůj výklad, kterej považuju za původnější (jistě to ale vědět nemůžu)... ale ani ten nedodržuju vždy a úplně... ono taky desatero není od toho, aby se dodržovalo na 100%...

S tvrzením, že na odhalený ateistky/křesťanky/atd. je pěknej pohled, určitě souhlasím, zvlášť na některý

[Marcela]

Já si myslím, že tyhle pravidla jsou obecně platná, ať je člověk katolík nebo ne.

[Josef Kufner]

Nic jako "obecně platné pravidlo" neexistuje. A pokud něco takového tvrdíš, tak to jen znamená nedostatek rozhledu a/nebo naprostou uzavřenost jiným myšlenkám.

[Marcela]

Pravidla desatera jsou platná pro všechny bez rozdílu, ať je člověk katolík nebo ne. Když se budu přejídat, krást a podvádět, vždycky se mi to vymstí, ať mám rozhled jakýkoli

[Ondrej 'SanTiago' Zajicek]

Mozna tak pulka. Pravidla jako 'Nebudeš mít jiného boha mimo mne.' a 'Nevezmeš jména Božího nadarmo.' zdaleka vseobecne platna nejsou.

[Marcela]

To je Vaše čistě osobní věc, co přijmete a co ne. Já Vás přesvědčovat nebudu. Navíc si myslím, že Bůh není vhodné téma na diskusi.

[=^..^= AmigaPower®]

Bůh není vhodné téma na diskusi

O.K., jiný téma. Od kud ti spameři můžou vědět, že po chlastu mívám problémy s erekcí?

[Chytrex]

to oni preventivně abys neselhal jako muž.. ..když nebudeš mít po ruce didgeridoo..:D

[=^..^= AmigaPower®]

Tak von ten spam je vlastně jako dobročinost, co? To já si to všechno zas odblokuju...

[Jan Jílek]

Na píštalku zapíská, spamera přiláká.

[=^..^= AmigaPower®]

[oserto]

Marcelo, New Age už jde z módy. Zas něco jiného by jste měla zkusit.

[Josef Kufner]

Takže "obecně" == "Marcela" ?