Černý plášt až na paty, klobouk a punch line.

2.6.2010 00:24 | Přečteno: 1835× | poslední úprava: 2.6.2010 00:30

Jan Jílek

Původně jsem šel koupit plášť, ale měli jen světlý, velmi světlý a prase jako já ze světlého velmi snadno udělá tmavý. Prý se dá prát i v pračce, ale chci černý. Černý plášť je v mé mysli favorit číslo jedna. Takže plášť jsem nekoupil. Ale kráčejíc Vodičkovou, zabočujíce do Lazarské, vpravo pohlédnuv ,jsem uviděl Bushmena. A řekl jsem si: „Jeníčku, zprávu ti schválili, návrh přijali, tak si něco zasloužíš.”

Rozhodl jsem se že si zasloužím aspoň klobouk. Už v řadě třetí australský. Půvabná slečna mi nabídla výběr, koupil jsem černý, kožený, lehounký, lehce nad ušima sedící klobouk. Poté jsem ještě zakoupil nožík. Také krásný větší, ale neskutečně lehký. Miluji nože. S tímhle se bude i bezvadně házet. Plášť koupím jindy. Ale koupím, dlouhý, černý aby až na paty sahal. V dlouhém kabátu vypadám skoro štíhlý.

Cestou na Metro jsem vzpomínal na svůj první osobní kapesní nožík, obecně v mém dětství rybička přezdívaný. To mi bylo asi osm a máma vyhověla mému přání v železářství u pošty v Děčíně. Onu vytouženou rybičku mi koupila. Pak jsem se teprve cítil jako skutečný chlap. Na onom místě železářství už nestojí. Bylo tam kdysi ještě něco jako divadlo, pár krámků. Knihkupectví, kde prodávala moc hezká slečna, do které jsem byl nepokrytě ve svých šestnácti letech zamilovaný a později jsem ji v opilosti vyznal lásku a koupil ji knihu. Ach kde je slečně i mládí konec. Těm krámkům jakbysmet.

Dnes tam stojí na tom místě Kokos (čti Komunistický kostel,) který tak jako sídlo okresního výboru KSČ postavili soudruzi. Kvůli tomu v podstatě zbourali ulici a hospodu Česká Beseda. Byl to pajzl, ale abych byl upřímný, měl v mé mysli větší hodnotu jak ten Kokos. Ne nebudu se zde rozčilovat na komunisty a jejich dobytčí praktiky, z jakou rušili středy měst, na jejich místě dokázali bez váhání postavit betonový škatule zvaný paneláky.

Ale onoho železářství a té ulice je mi fakt líto. Krásně to tam vonělo. Vůbec ty železářské krámy měly svou vůni. Dodnes rád chodím do železářství, takového pravého. Vždycky cítím, že pořád ještě existuje něco čemu by se dalo říkat mužské království. Sice tam chodí i ženské, ale ty jsou tam tak trochu ztracený. Občas si tam koupí lopatku na uhlí, pohrabáč. Některá to dotáhne i na šroubky. Ale málokterá na kladivo.

Konečně v krámě s prádlem a hadry taky nejsem doma. V Mark Spencru jsem byl vyřízený raz dva. Zeptal jsem se máte? Oni řekli. Nemáme, a šel sem. To v železářství vydržím podstatně déle. To je to pravé místo pro pravé muže. Nářadí, materiál, to je pořád ještě naše mužská doména. Do toho nám ty ženský tak moc ještě nekecají. Vždy, když zabloudím do železářství, mám si chuť nějaké nářadí koupit. Když vidím, co ho dnes je.

Jenže doma v posteli, v úložném prostoru a v komodě mám dvě brašny nářadí, které vůbec nepoužívám, protože jsem se rozhodl pro lenost a na práci si sjednávám a koupit si nářadí jsou jen vyhozené peníze. V paneláku v bytě toho člověk tolik nepotřebuje. Chodím si tam jen vonět, abych nezapomněl. Ale vrátím se ke klobouku. Slečna nový klobouk vložila do tašky, přidala nůž. Nic jsem neříkal. Vyšel ven, sundal starý klobouk z hlavy, vyndal nový z tašky, nasadil na hlavu, starý vložil do tašky, nůž vybalil z krabičky a zasunul do džín. Nůž patří do kapsy, ne do papírový tašky.

Než jsem podnikl ono dobrodružství vonící dálkou a vzpomínkami, seděl jsem na magistrátě u pana Blažka, co je prvním náměstkem primátora. Moje řešení přijal a to co jsem napsal se mu líbilo. Hlavně se líbilo paní šéfový legislativy. Takže jsem byl spokojený. Sice to byla nuda nasmolit, ale opět se potvrdilo, že i nudný věci mohou přinášet užitek a radost. Z magistrátu je to kousek do pěkné pizzerie, kam jsem pozval Irenu, která se na tom magistrátu radovala se mnou, na oběd. Chutnalo mi, už jsem dlouho s nikým nebyl na obědě. Naposled myslím z Barbarou.

Vyprávěl jsem ji historii, dvou svých bývalých pacientů, kteří oba shodně měli pocit, že už mají vše vyřešené, alkohol, drogy a hazardní hra se jich netýká a tedy mohou žít podle svých představ. No musím říci, že už jsem slyšel dost, ale aby dva pacienti shodně a nezávisle na sobě prodělali čistých 450 000 Kč v recidivě ještě ne. Sice byly recidivy za víc, ale ta shoda mě zaujala. To není zrovna malá částka. Oba jsou sice velmi dobře situovaní. Tedy jednomu to trvalo tři týdny, ten druhý stejné stihl v jednom dni. Hazard, chlast, drogy a řízení v opilosti oba. Trestní stíhání za jízdu v opilosti, ztráta řidičáku a další drobnosti, je vyšlo suma sumárum kolem 450 litrů. Jo jo, tomu se tedy říká mejdan.

I když ten jeden měl ten pocit bezpečí po čtyřech letech abstinence a ten další po celém jednom měsíci. Vždycky platí pravidlo, že recidiva začne tam kde skončilo poslední dobrodružství před zahájením léčby. Oba se mi shodně přihlásili, až když bylo po všem. Jak jinak? To je takový okamžik, kdy v našinci je tůze malá dušička a hledá zcela rozumně ochranu a oporu. Neznalí řeknou, to brzo. Jenže opilecká pýcha a zatemněný mozek často nedovolí nikomu ze závislých přestat dřív než dojde ke kompletnímu debaklu. Takže brzo. Jsou i tací co se oběsí.

Irena mi na oplátku vyprávěla jiné historky a během historek jsme se stačili domluvit co dál a jak dál. Poté jsem zaplatil, nasadil klobouk a vyrazil do ulic. Skutečně jsem si ten plášť koupit chtěl, ale v Tescu jsem žádný neviděl. U Mark Spencer měli jen světlý, ten nechci. Sice mám doma ještě jeden tmavomodrý, z roku 1996, který jsem koupil tehdy v obchodě zabývající se prodejem ze zkrachovalých obchodů, ale i když se dá ještě nosit, už to není ono.

To jsem tehdy kráčel s jednou slečnou z ubytovny v PL na nákup a v Odře na Bohnickém sídlišti, kde byl onen obchod, ten plášť měli za celých čtyři sta korun. Byl skutečně kvalitní a nadělal jsem v něm mnoho parády. Jenže už jaksi ztrácí lesk.

Včera mi ještě radila přítelkyně jednoho mého pacienta, který mě vezl ze skupiny, že ještě nějaká firma Staiman nebo tak nějak. No kouknu. Snad by to neměl být takový problém. Netrvám na tom, že by měl zase stát čtyři sta korun. Klidně do něj vrazím i víc. Myslím, že kolem pěti tisíc už by mohl být k mání. Poptám se. Konečně mohu hledat i na internetu. Teď si říkám, že by to chtělo nějakou hledačku. V tomhle se rád a často na nějakou ženu spolehnu. Nenajdu-li hledačku, najdu jistě plášť. Tak se uvidí.

Nakonec, vydržel jsem to bez nového pláště do téhle doby, vydržím to i nadále. Marně teď přemýšlím jak tenhle blog ukončit. Rád bych mu udělal nějaký ten „puch line.” jak mi dnes ráno doporučovala jedna dáma na chatu. Sice jsem přesně nerozuměl onomu termínu, co tím přesně měla na mysli. Snad něco jako chuťovková řádka. Prý ty texty neukončuji.

Vysvětloval jsem ji, že píši jak myslím a to je podobné koloběhu vody. Ona totiž přirovnávala mé psaní k tekoucí řece. Tak jsem ji vysvětlil, že: „Řeka teče, končí v moři, voda se odpařuje, prší, řeka teče... Kde je začátek, kde je konec? Na co ukončovat?” Tohle taky asi nebude ten „Punch line.” Ach jo, nezavděčím se a nezavděčím.

Blog z roku 2007        

Komentáře

[MVR]

Prvni! Prijemne pocteni. Nikdy jsi se Jane nepochlubil kdo ti ten prislapnutej šos zasil. LOL.

[Jan Jílek]

Přišila mi ho velmi šikovná manželka mého kamaráda Radima. Tak krásně, že vypadá lépe než předtím.

[frEon]

punchline je myslim pointa... takze pani pouzila, jak je dnes zvykem, termin kterymu vubec nerozumi a tim padem rekla blbost.

[MVR]

Tak jsem si to schvalne nasla ve slovniku. Zda se ze s tou pani slovnik souhlasi.Punch line is a final line that gives a point of a joke, story, anecdote, advertisement etc. (Webster's Office Dictionary for Teachers, Executives, office Workers and Professional People.)LOL. Tak tohle je odborny preklad. Muj osobni preklad: v hovorove reci se pouziva jako strohy, vtipny souhrn sdeleneho(playful, humorous or amusing explanatory statement).

[Jan Jílek]

Tak to asi byla chytrá paní a stejně neumím udělat punch line. Jak jsem vysvětlil na konci.

[frEon]

is a final line that gives a point of a joke, story, anecdote, advertisement etc.

asi mame pravdu oba, u vtipu je to pointa (podle toho vysvetleni), u pribehu je to shrnuti (jestli se teda da pribeh zhrnout)

[houska]

rybicky se zase prodavaji ...

taky jsem jich par mel ... a vsechny jsem ztratil :)

[Jan Jílek]

Tak to je dobrá zpráva, že bych se vrátil do dětství?

[houska]

jak moc vam to terapeutovani sype? :) ...lepsi rybicka

[Jan Jílek]

Myslím, že bych na ni měl.

[MVR]

Rybicky. S tema se kluci radi pred holkama vytahovali. Padla do ruky jak ulita. I do moji. Kdyby je kluci vecne neztraceli, holky by se nemely cim chlubit zavistivym kamaradkam. Do zelezarstvi jsem chodila s tatou rada. Ne kvuli hrebikum, kvuli Petovi. Taky mam vsechen ten uzitecnej, prebytecnej vercajk doma. Hrom do toho, zas leje, kde jsem tu retezovku zapomela?

[=^..^= AmigaPower®]

Zase "Hitlerblog" čéče jak můžete takhle skákat z jedný věci na druhou? Jinak pěkný počtení...

[Jan Jílek]

jak můžete takhle skákat z jedný věci na druhou? Jinak pěkný počtení...

To je úděl talentovaných

[=^..^= AmigaPower®]

Njn, Áda holt měl talent...

[Dalibor Smolík]

Kdyby neměl Áda talent, tak by to nedotáhl na největšího pekelníka na světě .. Ono je důležité, do jakých služeb člověk svůj talent vloží.

[Marcela]

jak můžete takhle skákat z jedný věci na druhou?

Tak pořád lepší než skákat z jedný ženský na druhou...

[=^..^= AmigaPower®]

O tom by se dalo polemizovat.

[Chytrák]

Zálezí jestli je dáma skokankou nebo dopadistem....

[MVR]

Hahahaaaa! Nekdy je to obracene.

[danaketh]

Tak Bushman. Taky tam chodím nakupovat. Pomalu nezničitelné oblečení, navíc pohodlné. Trochu mi vadí barvy (mám radši černou) ale kvalitě jsem ochoten tu barvu odpustit.

[=^..^= AmigaPower®]

Pomalu nezničitelné oblečení,

No, koupil jsem si tam takový letní kapsáče a fakt vydržely jedno léto. Co do barvy, mám taky rači černou, ale ta jejich "písková" je celkem fajn.

[danaketh]

Já mám kapsáče od nich třetím rokem a teď se začaly třepit dolní konce nohavic :)

[Chytrák]

asi se ti zkrátily nohy..., to by slo reklamovat!!

[frEon]

nedoporucuju. ti je uriznou a mesic budou v servisu...