Štítky:
akce,
bez,
děti,
dokumentace,
dotace,
nepořádek,
obrázky,
pěkné,
pohádka,
pole,
poli,
práce,
problém,
Prodej,
prohlížeče,
reportáž,
síť,
tom,
válka,
zákaz,
zen,
zima
Pohádka o špinavém městečku
28.1.2021 21:04
| Přečteno: 2209×
| Různé
Mám tady malou alegorii na aktuální téma.
Byl jednou jeden malebný kraj, takříkajíc mlékem a strdím odplývající. Po krajině byla mezi poli rozeseta městečka a vesnice. Žilo se tam docela dobře, přírodní poměry byly příznivé, země úrodná, živelných katastrof pomálu.
Osud ovšem s krajem cloumal ode zdi ke zdi. Každou chvíli se přes něj převalila nějaká válka. Nakonec se to ale nějak uklidnilo a za posledního 3/4 století let byla docela pohoda a válek málo. Sice tam byla taková patálie s bolševiky, ale aspoň že z toho nebyla válka.
Jeden rok začalo trochu víc pršet a když lidi šli přes pole, tak se docela ušpinili. Zanášeli pak špínu do městeček a všude byl docela nepořádek a musely se pořád čistit ulice a doma si každý musel vytírat snad dvakrát denně, aby se podlaha dala považovat za čistou.
Ono tedy pršelo i jindy, ale většinou to nebyly takové lijáky, takže to s tou špínou nebylo tak strašné a za pár týdnů to pominulo. Když bylo moc zle, tak se zakázaly návštěvy v nemocnicích, aby jim tam lidi nenatahali bláto a někdy zavřeli na týden i školu (k velké radosti dětí - až do konce týdne, kdy si museli umýt špinavé boty).
Ale tento rok to bylo opravdu špatné. Pole byla podmáčená a než člověk přešel do vedlejší vesnice, tak byl špinavý od bot (kde se to tak nějak dalo čekat) až po kapuci (a někdo i zevnitř). Takový cestovatel tak ušpinil cizí městečko a po návratu i to svoje. Pak se ušpinili i ti, kteří chodli jen uvitř městečka, a taky roznášeli bláto. Nakonec byla všechna městečka zablácená, k nelibosti úklidových čet.
A pak se do toho vložili politici. Nějaké bláto by jim bylo úplně volné, ale ono se občas stalo, že na blátě někdo uklouzl a ošklivě se zranil. Tady politici chtěli ukázat, že se o lidi starají a začali vydávat opatření. A tady začíná příběh našeho městečka. Pro nedostatek představivosti ho budu nazývat A.
Příběh města A
V městečku A začalo pršet později, než v okolí. V televizi se objevovaly otřesné záběry z jiných měst, kde lidé byli špinaví od hlavy k patě a po jemném bahýnku neřízeně klouzali po mětských ulicích. Boj se znečištěním měl na starost jeden z radních - manažer pro znečištění (MZ), toho času známý zpěvák, který měl 2 křestní jména, ale žádné příjmení. Řekl, že taková situace v městečku A nehrozí a lidé se nemají čeho bát. Stačil měsíc a situace byla úplně jiná.
Nejdřív si starosta nechal odsouhlasit nouzový stav, což mu dalo velké pravomoci. Úplně zakázal navštěvovat ostatní městečka. Starší pánové zamáčkli slzu v oku a vzpomínali, že když naposledy nesměli navštívit sousední město, byli mladí, silní, měli hodně vlasů a něco je mocně táhlo za holkama. Starší dámy též zamáčkly slzu v oku z podobných důvodů. Nakonec to starosta po týdnu odpískal, protože zákaz vycestovat zní od konce feudalismu hodně divně. Za bolševika to sice bylo taky tak, ale i tehdy to bylo divné.
Pak tedy starosta nařídil, že nikdo cizí nesmí vstoupit do městečka. Ono se to sice pěkně řekně, ale hůř udělá, protože chleba se neupeče v každé chalupě, mouka se taky musí dovézt, prostě spousta lidí musela pracovně chodit mezi městečky. Pokud se někdo z našinců vracel z větší dálky, musel zůstat týden doma, než si vypral oblečení a bahno zakopal do sklepa 30 cm do betonu. Navíc starosta vyhlásil, že všichni musí venku nosit návleky, aby si neušpinili boty. Návleky jsou sice primárně určené k tomu, aby člověk lehce špinavou obuví neušpinil čistou podlahu, ale starosta se svým mediálním týmem stihl udělat takovou paniku, že nikdo neměl čas o tom přemýšlet, befel je befel.
Jenomže návleků bylo i tak málo pro běžné použití na úřadech a v nemocnicích, tak se vyhlásilo, že to nemusí být zrovna návlek, stačí si omotat boty igelitem. Když se někdo ozval, že takový návlek asi moc nepomůže při cestě přes pole, tak ho utloukli výzkumem, ve kterém zjistili, že vojákům v protichemickém obleku se zkrátí čas potřebný k vyčištění svršků na desetinu (oproti kontrolní skupině, která se plazila ve vycházkové uniformě). Tak si lidi omotávali kolem bot kdejaký kus igelitu, který jim doma zbyl (děti milovaly bublinkovou fólii) a při sundávání se většinou ušpinili celí, nejprve ruce, a pak celé oblečení, když se do igelitu zamotali a spadli.
Navíc starosta pověřil MZ, aby vydal několik zákazů. Děti nesmí do školy (děti pořád poskakují a ušpiní celou školu, snad i na stropě), dospělí do hospody (opijí se a někde venku se vyválejí v bahně) a zavírají se všechny obchody s botami a oblečením. Takže lidi nemohli dětem nakoupit po zimě nové oblečení a ani boty. No aspoň budou sedět doma a nebudou courat venku v bahně. Vlastně by bylo nejlepší, kdyby všichni jenom seděli doma, nic nešpinili a platili daně, aby bylo na dotace pro starostovy firmy.
Ale ani s návleky se nedařilo městečko pořádně vyčistit. Tak starosta vydal nařízení, že návleky nestačí, musejí být holínky. Všichni tedy vytáhli zahradnické holínky s různými pěknými obrázky a větracími otvory. Ono to dopadlo stejně jako předtím, protože občas někdo upadl, děti běhali bezhlavě v kalužích a do holínek teklo vrchem. Navíc ti s neodvětranými holínkami začali trpět plísněmi na nohou. Zřídily se speciální myčky na holínky. Naštěstí měl starosta továrnu na mycí prostředky, takže nebyl problém s dodávkami.
Přes léto pole trošku vyschla, tak se zdálo, že už to bude dobré. Starosta dokonce nakrátko zrušil i nouzový stav. Na konci léta zase začalo víc pršet, a bylo víc bahna, než na jaře. MZ chtěl zase zavést opatření proti bahnu, ale připravovaly se dožínky, tak mu to starosta zatrhl, protože jinak by ho všichni pomluvili.
Hned po dožínkách starosta opět vyhlásil nouzový stav a zmuchlal a zahodil známého zpěváka na postu MZ a místo něj jmenoval větší kalibr (znali se už dřívějška, nic mu nedokázali, takže čistý jako lilie). Nový MZ hned vyhlásil tvrdší opatření. Opět se zakázalo chodit dětem do školy a dospělým do hospody. Holínky už nestačily, teď byly nařízené rybářské broďáky. Naštěstí měl jeden z radních firmu na podobný sortiment, takže byl dostatek.
Přes nové zákazy se nedařilo město trošku vyčistit, spíš se situace horšila. Televizní zprávy se plnily dojemnými obrázky z nemocnic, kde zlomeniny ležely i na chodbě. Každý druhý den byla reportáž o chrabré uklidové četě - jeden člen čety se marně snažil ručním 10litrovým postřikovačem spláchnout bahno z dlažby (nebo "
s dlažby"?) na náměstí, druhý mu nesl v kýblu novou vodu ze studny. Oba zachumlaní do vaťáku až po uši, protože pršelo a byla zima.
Starosta nechal tajně koupit od bývalého šéfa loterijní společnosti několik vyřazených losovacích strojů, aby si ulehčili sepisovaní zákazů. S tímto zlepšením mohli losovat dvakrát týdně.
V dalších vlně zákazů se zavřely všechny obchody, které mají podlahu nad úrovni terénu a bylo tedy riziko, že by bahno vytékalo na veřejné prostranství. Výjimku měly jen obchody s potravinami. Aby se tam nenahrnuli všichni naráz, mohli v sudou hodinu nakupovat jen lidi narození v lichý rok a v lichou hodinu jen narození v sudý rok. Ženy dopoledne, muži odpoledne. Načež se ozvali muži, že cestou do práce si nemohou koupit svačinu a půlka žen si stěžovala, že když je v obchodě akce, tak v jejich hodinu už je všechno vykoupené. Nějaký aktivista si všiml, že všechny přestupné roky jsou sudé, tudíž je lichá hodina víc vytížená. Takže po dalším losování tento zákaz starosta zrušil, ale aspoň zakázal prodej v neděli.
Pak se nechal MZ naivně nalákat na konspirační schůzku, od které si sliboval tučné zisky, ale někdo ho nafotil bez gumáků, tak ho starosta zmuchlal a přeřadil na místo, kde si nebudu s kšeftíky konkurovat.
Nový MZ hned vyhlásil, že největším problémem jsou trakaře a vozíky s nekapotovanými koly, které rozstřikují bahno. Nařídil tedy, že všechna kola musejí být překryta blatníky. Sice to nepomohlo, ale aspoň MZ dostal přezdívku Blatník.
V televizi bežely strašidelné reportáže o tom, co všechno může bahno udělat. V jedné reportáži byl pán, kterému cáklo bláto do oka a dostal zánět spojivek. Hygienik líčil, že pokud bahno steče do studny, je studna nenávratně kontaminovaná a vode z ní nejde použít ani na oplach silnic.
Na všech veřejných budovách a obchodech, které nebyly zavřené, musel viset leták hygienickými pravidly: 3P - přeskočit, přezout, propláchnout.
Starosta tedy vymyslel, že tutově pomůžou další zákazy. Sice to nikdy v minulosti nepomohlo, ale moc je tak opojná. Uvažoval tom, že nařídí nošení protichemického obleku.
Veškeré naděje se vkládaly do vývoje nějaké impregnace na boty a oblečení, se kterou by se oblečení neušpinilo, a když už, tak jenom lehce a šlo by lehce vyprat. Do toho se pustila spusta firem a nějaké pokusné vzorky už byly k dispozici. Vůbec nebylo jasné, jestli impregnace vydrží celou životnost oděvu, nebo se bude muset po několika týdnech obnovovat, ale erár vykoupil celou výrobu. Impregnace byla na příděl a nejdřív ji dostávali staší občané, protože praní je pro ně velká námaha. Poté přišly na řadu úklidové čety, protože přicházejí do styku s blátem v práci. Pak tu byly pracovníci kritické infrastruktury (elektřina, voda, plyn). A mezi ně se ještě vklínili pracovníci úřadů, protože tam ty impregnace jen tak ležely, přece je nevyhodíme.
Když už se zdálo, že lidi už se nedá víc vystrašit, objevily se zprávy, že někde daleko z promáčené země vystupuje ze spodních vrstev obzvláště mazlavější bahýnko, které je mnohem špinivější, než to, které tu máme teď. Taky není jisté, jestli ta impregnace bude fungovat i na nové bahýnko.
... Kéž by nebylo pokračováno ...
Epilog
S bezpečným časovým odstupem se skupina historiků začetla do dobových dokumentů a sepsali zjištění, co bylo špatně a co by fungovalo líp.
- Mezi městy a vesnicemi byla vystavěna silniční síť. Po silnici to bylo dál, než po pěšině přes pole, navíc silnice byly úzké a v havarijním stavu. I tak to bylo lepší, než jít přes pole, protože i v dešti na nich nebylo bláto. Stačilo dát ke vstupu na polní pěšinu informační tabule se směrovkou na silnici.
Podle nalezené dokumentace všechny silnice prošly rekonstrukcí, zadávací dokumentace požadoval šířku 10 metrů a měl se položit nový asfalt. Nepodařlo se dohledat, proč zaplacená rekonstrukce neproběhla.
- Úklidová čety nebyly patřičně vybaveny, pracovníci v podstatě měli jen smetáky, kolečko a nově již zmíněné ruční postřikovače. Z peněz, které město vydávalo na úklid, by šlo koupit několik multifunkčních vozů, které by náměstí vyčistily během několika minut.
- Ve městě byly zpevněné jen některé silnice. Ve většině vedlejších ulic byla jen udusaná hlína, někde si obyvatelé vysypali okolí domu stavební sutí. Z peněz, které byly v rozpočtu na infrastrukturu, by vyšlo na zpevněnou cestu nebo chodník ke každému domu, vodovod, kanalizaci i čistírnu odpadních vod.
K diskusi
Pište si, co chcete. Ale ne, že se tady zase pohádáte.
Tiskni
Sdílej:
Komentáře
Vložit další komentář
28.1.2021 21:40
Gréta | skóre: 37
| blog:
Grétin blogísek
| 🇮🇱==❤️ , 🇵🇸==💩 , 🇪🇺==☭
Re: Pohádka o špinavém městečku
29.1.2021 09:21
Jendа | skóre: 78
| blog:
Jenda
| JO70FB
Re: Pohádka o špinavém městečku
Založit nové vlákno •
Nahoru