Recenze: Hraniční porucha osobnosti

20.12.2011 15:01 | Přečteno: 5256× | Index | poslední úprava: 20.12.2011 23:05

Recenze útlé knížečky (autor Heinz-Peter Röhr), která pojednává o vzniku poruchy, průběhu a možnostech jejího překonání.

Na prvních několika stránkách je pohádka o panu Janježkovi, která slouží vlastně jako osnova pro následující text, který je jejím rozborem.

Prochází se jednotlivými fázemi života člověka s hraniční poruchou osobnosti (dále jen HPO). Zásadní vliv na HPO mají již vjemy dítěte v období těhotenství a prvních letech po narození dítěte, kdy dochází k formování osobnosti. Obvykle byl jedinec s HPO v dětství týrán. Pokračuje se až do fáze, kdy se "hraničář" dostane na psychoterapii a pokouší se něco zásadního ve svém životě změnit. Nebudu postupně rozebírat obsah jednotlivých kapitol, spíš se zaměřím na to, jak jsem tuto knihu pochopil, na co mi odpověděla a na co ne.

Předpokládám, že čtenáři této knihy se budou dělit do tří skupin. A to odborníci, lidé s HPO a lidé, kteří měli/mají mezi svými kamarády či blízkými osobu s HPO. Nedokáži posoudit, co dá tato kniha člověku s HPO, ani odborníkovi. Zaměřím se tedy na pohled třetí skupiny.

Dozvěděl jsem se jak HPO vzniká, tím se mi potvrdilo jak moc je důležitý správný vliv rodičů na dítě. Dále jak se projevuje, což je pro poslední dvě skupiny čtenářů opět pouze potvrzení již známého. Nesmíme zapomenout, že autor je terapeut na klinice pro léčbu závislostí, takže jeho zkušenost pramení hlavně z poznatků, které získal při práci s touto skupinou "hraničářů".

Pozitivní zjištění tedy pro vás může být, že "hraničáři" uvedení v knize měli mnohem více problémů, než ten váš, a stejně to zvládli, pokud na sobě chtěli pracovat.

Tím se dostáváme k zásadní otázce. Jak pomoci jedinci s HPO, aby na sobě začal pracovat? Vypadá to, že není jiná cesta, než ho k tomu nechat dojít. Je docela pravděpodobné, že na této cestě ještě mnohokrát ublíží sobě i svým blízkým, a ne vždy dosáhne cíle.

Z toho plyne další otázka. Jak žít s člověkem, který trpí HPO? Těžko. Ať děláte co děláte, stejně budete po zásluze potrestáni. Nesnažte se jeho jednání pochopit vnímáním běžných lidí, to se vám nepovede. Jeho osobnost a myšlení jsou úplně odlišné.

Závěr, těžko se pomáhá člověku, který vám v jednu chvíli naprosto důvěřuje a v zápětí jste jeho největším nepřítelem, i když pro to nemá sebemenší důvod.

Kniha splnila má očekávání, potvrdila mi informace získané z jiných zdrojů a je psána velice čtivou formou i pro laiky. Nečekejte od ní, že vám ukáže jak se správně chovat k osobě s HPO, jen vám nastíní proč je "hraničář" takový jaký je a jak vidí svět, díky tomu můžete více chápat jeho jednání. Ale pokud nepřistoupí na odbornou pomoc, tak mu sami pomoci nezvládnete, spíš zničí on vás, obzvlášťe pokud se jedná o vašeho partnera/partnerku.

Přidávám odkaz na optimistickou recenzi Napůl ježek, napůl muž? (recenze M. Těthalové).

Uvítám další odkazy na literaturu s tímto tématem, případně vaše zkušenosti.

Při hledání dalších materiálů a odborníků v ČR mě nejvíce zdrojů odkázalo na Prof. MUDr. Ján Praško Pavlov, CSc., jeho práce budou určitě stát za přečtení.

       

Komentáře

[=^..^= AmigaPower®]

Já mam HBO

[santana]

To nevím, ale ten zápis je moc hezký.

[=^..^= AmigaPower®]

Home Box Office

[gtz]

HBO a kočky

[asdf]

spíš extrémní demenci

[=^..^= AmigaPower®]

Extrémní demence je fakt těžká choroba, některý těžce postižený jedinci se nedokážou ani přihlásit, čímž sou registrovanejma uživatelema automaticky řazený mezi póvl...

[frEon]

+1

[Dag]

jak to má člověk usledovat? Psychopatie je dnes hraniční poruchou osobnosti, což za chvíli bude nekorektní, neb se objeví termín "hraničáři". jaké bude další jméno?

Jinak s HPO se jde dobře dohodnout. Jen musíte mít na paměti, že je HPO. Ale jako partnera... já si kdysi pořídil hysterickou formu psychopatie, tedy dnea HPO. Prohrál totálně, naprosto. Následovníkům přeji hodně štěstí-

[Vskutečnosti Saýc]

Borderline personality disorder je neco jineho nez psychopatie. Clovek s BPO ma bordel ve vztazich, zatimco psychopat nema vztahy, jenom povazuje lidi za veci ktere muze vyuzivat aby dosahl svych cilu.

[loki]

Psychopate nemaji vztahy? Wtf? Kdepa ste to slysel pane psychiatr? :)

[John Hartigun]

Pravdepodobne mysleno tak, ze to nejsou normalni vztahy, ale jenom prostredek pro dosazeni urcitych cilu.

[loki]

1. Cloveka trpiciho HPO muzeme oznacit za psychopata.

2. Psychopaticke osobnosti jsou schopny naprosto bezny vztahu. Obecne konstatovani, ze psychopate nemaji vztahy, nebo ze jejich vztahy jsou jen prostredky pro dosazeni urcitych cilu, je proste nesmysl.

[John Hartigun]

1. Co ma spolecneho psychopat a clovek s HPO?

[Kvakor]

Psychopati poruchou osobnosti netrpí, tedy alespoň ne v přesném významu slova "trpět". Psychopat (přesněji antisociální/disociální porucha osobnosti, F60.2) se může naopak cítit mnohem lépe než "normální" lidé, protože za nej trpí jeho okolí. Navíc jsou psychopati schopní nosit masku tak dokonalou, že za běžných okolností je za psychopaty nikdo nepovažuje (typická reakce sousedů: "Takový milý, slušný člověk to byl ..."), tedy do té doby, než jim opravdu "rupne v kouli" a vydají se na dráhu omnicidního maniaka ...

[Vskutečnosti Saýc]

Muzeme, ale bude to spatne.

Ale zas, psychopat je idealni pravicovy obcan, takze chapu proc je obhajujes.

[Dalibor Smolík]

Hmmm .. do teďka jsem si myslel, že právě člověk s BPO považuje lidi za objekty, které rozlišuje na ty, které jsou mu nějak užitečné a které nikoliv

[Vskutečnosti Saýc]

Wiki je kamos, ne jidlo!

BPO:

Borderline personality disorder (BPD) is a personality disorder described as a prolonged disturbance of personality function in a person (generally over the age of eighteen years, although it is also found in adolescents), characterized by depth and variability of moods.[n 1] The disorder typically involves unusual levels of instability in mood; black-and-white thinking, or splitting; the disorder often manifests itself in idealization and devaluation episodes, as well as chaotic and unstable interpersonal relationships, self-image, identity, and behavior; as well as a disturbance in the individual's sense of self. In extreme cases, this disturbance in the sense of self can lead to periods of dissociation.[1]

Psychopatie: (ale s aktualnim nazvem a diagnozou je to slozity)

Psychopathy is a personality disorder characterized primarily by a lack of empathy and remorse, shallow emotions, egocentricity, and deceptiveness. Psychopaths are highly prone to antisocial behavior and abusive treatment of others, and are very disproportionately responsible for violent crime when in a violent emotional state or situation. Though lacking empathy and emotional depth, they often manage to pass themselves off as average individuals by feigning emotions and lying about their past.

Until the 1980s, the term formally referred to a personality disorder characterized by the inability to form human attachment[3] and an abnormal lack of empathy, masked by an ability to appear outwardly normal. The publication of the Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders third edition (DSM-III) changed the name of this mental disorder to antisocial personality disorder, and also broadened the diagnostic criteria considerably by shifting from clinical inferences to behavioral diagnostic criteria.[4] However, the DSM-V working party is recommending a revision of antisocial personality disorder (ASPD) to include "Antisocial/Psychopathic Type", with the diagnostic criteria having a greater emphasis on character than on behavior.

[John Hartigun]

Mimochodem, blog rodiče, který adoptoval dítě, ze kterého se vyklubal psychopat - doporučuju přečíst všechny zápisy v blogu od začátku do konce, nebudete litovat: http://raising-a-psychopath.blogspot.com/

[whistleblower]

BPO považuje lidi za objekty, které rozlišuje na ty, které jsou mu nějak užitečné a které nikoliv BPO - bezhraničná porucha osobnosti? Veľmi rozšírené.

[Dag]

Koukám do literarury a tam je BPO řazená, v širším pojetí, mezi psychopatie.

Nás teda ještě školili, že mezi psychopaty patří lidé s přehnaně silnými vztahy.

Navíc, ono je to složité, třeba o autistech se tvrdilo že nemají vztah k lidem. Už se od toho upouští, ostatně tyhle dobře znám a že by neměli vztahy, to je opravdu nesmysl. U psychopatů to bude třeba podobné, jen prostě ty vztahy prezentují jinak? Pravda často nešťastně.

[Dag]

Koukám dál, aha, BPO je nově oddělené, tedy jsem to pochopil, není to sloučení, nýbrž oddělení. To jsou mi věci, to jsme za našich mladejch let neměli... :))))

[Aleš Kapica]

Ať jsem četl, jak jsem četl, nepochopil jsem v čem ona porucha spočívá a jak se projevuje.

[Fuky]

Pravda, tuto přípomínku akceptuji, původně jsem si text představoval trochu jinak, ale zkonvergoval do stávající formy. Přijde mi, že je to příliš komplikované téma na nějaké zjednodušování a lépe udělám, když se nebudu snažit jako laik udělat výtah v čem HPO spočívá.

Ostatně citace z této knížky Diagnóza hraniční poruchy osobnosti stejně podle mě moc neřekne. Protože každý jsme úplně jiná osobnost, stejně tak každý "hraničář" je naprosto vyjímečný jedinec a nejde ho tak snadno zaškatulkovat. Každý ji má narušenou úplně jinak a je k tomu třeba přistupovat individuálně, jelikož je to kolikrát mix více poruch. Jinak nesouhlasím s tím, že se jedná o nemoc, jedinec není nemocný, má prostě takto zvrácenou osobnost, jediné co může udělat je si to nějakým způsobem připustit a korigovat své chování, ale bude takový navždy, obzvláště pokud se jedná o dospělého jedince, který má zažité vzorce chování.

Hraniční porucha osobnosti

[Aleš Kapica]

Zase nic. Nešlo by to nějak polopaticky, v kostce, jednou větou? Třeba jako stylem - když jsi kurva na lidi a přitom tě to sere, tak trpíš HPO? Nebo tak nějak?

[Fuky]

Polopaticky, jednou větou v kostce, to podle mě nejde. Jak by jsi napsal jednou větou stručnou definici HPO, aby to pochopil laik, Ty?

[loki]

Bohuzel na ona wiki definice je celkem spatne.

[Kvakor]

Stránka přímo o poruše v angličtine je trochu lepší, i když pořád je to trochu zmatené. Jenže ony i subjekty mající tuhle poruchu jsou (alespoň z mojeho pohledu) takové zmatené. Mám silný pocit, že jeden z mých bývalých spolužáků přesně tuhle poruchu měl, exktrémní výkyvy nálad u něj byly zcela normální, byl schopný během chvíle přejít z "to je úžasné" do "to je úplně v P***", ti, co byli před chvílí jeho nejlepší kamarádi, najednou byli "největší sviňáci na světě" a tak dál. Navíc to byl vlastně emák ještě v době, kdy to nebylo v módě

PS: Není ten ježek narážka na Ježčí dilema od Schopenhauera?

[JS]

Asi bude mit nejakou poruchu, kdyz to nedokaze napsat.

Me prijde, ze pokud to tedy nejde rozumne popsat, nema ten pojem smysl. Ale spis se priklanim k tomu, ze to popsat jde, akorat to autor nechce/neumi.

[hpoista]

muze si osoba sama diagnostikovat nejakou tuto poruchu? nebo ta si to neuvedomuje?

[Fuky]

Můj názor je, že si to neuvědomuje, a když jí to člověk řekne do očí, se zlou se potáže, vše se otočí proti němu. Pak se ocitáte v začaroveném kruhu, víte, že jediné co jí může pomoci je pravidelná terapie, ale jak jí tam dostat, když s ní o tom nelze diskutovat. Leda, že by byl člověk psychoterapeut, ale nejsem si jistý jestli by to ustál, spíš myslím, že ne. Tím se oklikou dostáváme k tomu, že jí musí nějakým zbůsobem něco na jejím chování vadit, což jí přivede k odborníkovi, takže něco si naopak zase uvědomovat musí. Pak jsou případy, kdy jí tam dovede závažný trestný čin.

[=^..^= AmigaPower®]

Mám penis

[urolog]

Mám penis

jo to je videt na dalku ale proc prisel jen v lehke pochodove vystroji ten tvuj tezkoodenec

[Dalibor Smolík]

Tak to je asi zlé. Dřív jsi psal, že máš erekci, teď už jen, že máš penis. Slevuješ ze svých nároků ..

[kotyz]

Pokrok nezastavíš ...

[=^..^= AmigaPower®]

...rozkrok nezastavíš!

[whistleblower]

pri vhodnom trénerovi a vzorových ukážkach je raz-dva po vtákoch, v r.ti je nielen rozkrok

[Dalibor Smolík]

Tak teď je mi to už jasné ))

[whistleblower]

vám je to jasné vždy, aj keď lišiacky predstierate, že nie:)

[Dalibor Smolík]

[kotyz]

Technický pokrok šetří Váš rozkrok!

[Dalibor Smolík]

Že by na Amíga už doléhalo stáří?

[kotyz]

Zubu času nikdo neuteče ...

[Aleš Kapica]

A sakra, tak on ten čas nejenom sviňsky rychle utíká, ale je i na chlapečky.. A navíce není jako kapřík a rád si kousne.. No to jsem fakt nevěděl. Ještě že si před ním dávám majzla.

[Dalibor Smolík]

Já si můžu dávat majzla jak chci, mě už dostihl v plné parádě ))

[whistleblower]

zdravé vzťahy

naprogramované deti a tatranská metóda

[Alfa]

Hezké povánoce. Mám asi na rozdíl od většiny přispivatelů zkušenost se soužitím s člověkem s hraniční poruchou. Je to nesmírně obohacující, inspirativní a zároveň destruktivní a nejistý vztah, o kterém nevím, jak dlouho ještě dokážu zvládat. Zdůrazňuji ale slovo vztah. Jde vždy o dva lidi a vztah je výsledkem energie, očekávání, stereotypů a naučených schémat, která si všichni přinášíme. Nebudu reagovat na recenzi knihy, ani na to co podle mě je a není člověk s hraniční poruchou. Pro mě jako pro partnera je v současné době důležité, proč jsem v tom vztahu právě já a proč v něm i přes všechna zřetelná rizika zůstávám.

Autor zdůrazňuje i v dalších svých knihách jeden zásadní poznatek. Každý z nás opakuje stereotypně vzorce chování naučené z rodiny. Nevědomě si vybíráme partnery, kteří mohou tenhle vzorec naplňovat. Člověk s hraniční poruchou hledá neomylně ty partnery, které lze manipulovat,ty, kteří si nejsou jistí svou identitou, ty, kteří chtějí pomáhat, být užiteční a důležití a právi tihle zase hledají někoho, kdo by jim dal jim velké emoce které jim samotným chybějí,dal jim nejistotu, naplnil jim život dramatem, žil a rozhodoval v jistém ohledu za ně, protože oni sami jsou nerozhodní. Autor mluví o zděděných a naučených vzorcích chování, který donekonečna ve vztazích (a nejen partnerských) opakujeme a které jsou příčinou našeho utrpení. Zásadní je, že pomoc potřebují oba partneři a nejde jen o hraničáře.

Také bych chtěl poupravit pohled na jeden z mýtů o poruchách osobnosti. V populárních textech je často zmiňován muž jako ten špatný, který je agresorem a žena tou nevinnou obětí. U nás je to obráceně, agresivní je přítelkyně. Navíc, jak jsem si uvědomil a dočetl, reaguje na určité mé způsoby chování a přehrává ta schémata, která se naučila v rodině, stejně jako já se naučil ta svá.

Byl bych velmi rád, když by někdo na mohl zareagovat někdo, kdo by byl ochotný se mnou sdílet zkušenost se soužitím s "hraničářem". Někdo, kdo je schopný si uvědomit,že jeho vztah s hraničářem není jen o vině, trestu a extrémech, ale je velkou možností, jak se nad svými životními vztahovými schématy zamyslet a jak je změnit.Chybí tady stále vědomí, že pokud žijeme ve vztahu s někým s psychickou poruchou, není to náhoda, ale s velkou pravděpodobností pocházíme z prostředí, ve kterém jsme byli také sami manipulováni a citově zneužíváni. Přítelkyni mám pořád moc rád a stále mě fascinuje autentičnost jejího rozhodování a uvažování i radost, kterou dokáže kolem sebe šířit. Hraničáři si zaslouží lásku, jsou dětmi bolesti a ubližování, mějte je a sebe rádi, máte jen víc štěstí, že vaše rány nejsou tak hluboké. Všichni děláme jen to, co dokážeme. Přeju všem do nového roku naději. Zdraví Alfa. mail: shranicarem@centrum.cz

[Aleš Kapica]

Já jsem se naštěstí této zkušenosti vyvaroval, ale můj kamarád bohužel ne. Mám oba rád, ale soužití s takovou osobou, která si to navíc nejspíš ani nepřipouští, je cesta do pekel. Pokud máš sklony k masochismu, tak budiž. Ovšem jsi-li normální, bude vaše soužití pernamentní vzájemná trýzeň. Obzvláště, když - jako v jejich případě - spolu máte dítě.

[whistleblower]

v poslednom čase sa nejako množia tie všelijaké novo klasifikované psych. poruchy- nejako sa v tom stráca bývalé jasné definovanie psychopatie, odýchlok osobnosti, porúch správania a psych.porúch ako sú napr.neurózy... ani čert to už od seba nerorozná. Mám dojem, že premnožení psychoterapeuti si vymýšľajú podobne ako byrokrati nejakú činnosť, aby si zabezpečili živobytie.Afektívne ,,poruchy" má každý druhý puberťák či dospievajúci,vývin osobnosti je individuálny podobne ako vývin hrudníka.Vráťme sa k jednoduchému výrazu neznesiteľná povaha- a zistíme, že príkladov všelijakých čudákov bolo všade vždy dostatok a jediná účinná liečba vzťahov s nimi bola ich nenadväzovať.Alebo ak, tak len vtedy, keď to druhej strane vyhovuje, čo vo vzťahoch muž - žena môže byť aj celkom funkčné, ak ten druhý svojim čudáctvom neohrozuje čo je pre toho prvého podstatné a naopak, niečo také druhému dáva.Predovšetkým primitívna osobnosť s delikvetnými sklonmi(bezcitná, bezohľadná, sebecká, egocentrická,výbušná, agresívna, ktorá však často nemá problémy s vysokým sebavedomím)je nevhodná pre zdravý vzťah. Všetko ostatné sa dá zvládnuť láskou:).

[whistleblower]

P.S. Plne súhlasím s tým, čo hore píše Dag, a toto http://www.antikvariatshop.sk/kniha/F8516/kuncewiczowa-maria-cudzinka/ je vynikajúca beletristická štúdia hystérie ( žiaden ,,ženský" román).