Nepospíchej - uděláš to dříve (a lépe)

26.6.2005 20:50 | Přečteno: 1030× | Ze života | poslední úprava: 26.6.2005 23:14

Tuhle zásadu si opakuji stále dokola, a stejně to nemá efekt. Stejně mám v časové tísni tendenci pospíchat, výsledek je ale skoro vždy špatný - nestihnu to, a ještě nadělám spoustu škody.

Dnes odpoledne jsem si chtěl v rychlosti napsat na kus papíru pár poznámek. Protože jsem spěchal, nebylo to k přečtení, proto jsem to musel opravovat a trvalo to o dost déle, než kdybych to psal celé v klidu. Ostatně, právě psaní nějakého textu (ať už od ruky nebo na počítači) je podle mých zkušeností tím nejčastějším případem, kdy se nesmyslnost spěchu ukáže.

Jiný případ nesmyslného spěchu je dobíhání prostředků MHD. Před pár lety jsem se v Praze snažil stihnout tramvaj, která právě přijížděla na zastávku vzdálenou ode mě asi 200 m. Při bezhlavém běhu mi prasklo ukotvení aktovky, kterou jsem měl přes rameno. Aktovka spadla na zem, otevřela se a vysypala. Tramvaj jsem samozřejmě nechytil, navíc jsem musel sbírat věci, čistit je od prachu a nakonec nechat spravit aktovku.

O nebezpečném spěchu za volantem nebo za řidítky snad ani nemusím vyprávět. Na kole jsem se o tom přesvědčil pořádně (naštěstí jen s modřinami a odřeninami), v autě sice ne, ale znám dost lidí, kteří to štěstí neměli.

Zkrátka, spěch není dobrá věc. Kdo spěchá, dělá věci zbrkle, nedbale, nekvalitně, takže často ve výsledku i déle, než by to trvalo beze spěchu. Každý to určitě zná...

       

Komentáře

[Vlastimil Ott]

Ale hlavně pro jiné, můj případ to není. Mě "spěchový" stres docela motivuje - ale ne vždy a ne každý, to je fakt.

Ale možná si totéž říkají ostatní...

[jm]

No, on uz Komensky rikal: Vselike kvaltovani toliko pro hovada dobre jest.

[egg]

Jednou když mi ujelo před nosem metro, počítal jsem si, kolik času průměrně ušetřím, když na metro vždycky poběžím. (Konkrétně od tramvaje na Hlavním nádraží v Praze.) Metro je pod zemí a já běžím na povrchu, takže nevidím, jestli zrovna jede nebo ne. Když jede, ušetřím pěkný kus času. Když nejede, neušetřím během nic. No a dospěl jsem k jasnému závěru, že v průměru ušetřím právě tolik času, o kolik popoběhnu. V průměru jakoby tam to metro nebylo. Tak jsem si řek, že to snad ani za snahu nestojí. Jen když jdu pozdě, to mám potom aspoň šanci nahnat větší kus času.

Nakonec jsem začal přemýšlet o kvantové mechanice a limitě pro velké počty věcí, protože to je vlastně přesně stejné. Ale to by tady bylo off topic.

[Luk]

Pokud si člověk od získaného času odečte čas strávený léčbou zranění, nevyplatí se takhle pospíchat.

Právě v metru jsem si čumák nabil, naštěstí "opravitelně" (bez trvalých následků, a dokonce bez návštěvy chirurgické ambulance ). Na Strašnické jsem sbíhal schody k vlaku, dveře už se zavíraly, a jak jsem doslova skočil do vlaku, jedna noha mi zůstala ve dveřích. Co následovalo, je snad jasné...