Vývojáři open source operačního systému ReactOS (Wikipedie), jehož cílem je kompletní binární kompatibilita s aplikacemi a ovladači pro Windows, se na síti 𝕏 pochlubili, že ReactOS zvládne počítačovou hru Half-Life.
Byla vydána nová verze 4.8 multiplatformního integrovaného vývojového prostředí (IDE) pro rychlý vývoj aplikaci (RAD) ve Free Pascalu Lazarus (Wikipedie). Využíván je Free Pascal Compiler (FPC) 3.2.2.
Apple container dospěl do verze 1.0.0. Jedná se o open source nástroj pro spouštění linuxových kontejnerů na macOS postavený nad containerization. Napsaný je v programovacím jazyce Swift a optimalizovaný pro Apple silicon.
Bylo vydáno Eclipse IDE 2026-06 aneb Eclipse 4.40. Představení novinek tohoto integrovaného vývojového prostředí také na YouTube.
Asterinas (GitHub) je v Rustu napsané jádro operačního systému poskytující s jádrem Linux kompatibilní ABI. Vydána byla verze 0.18.0. První distribucí postavenou nad jádrem Asterinas je Asterinas NixOS. Nejedná se o oficiální projekt NixOS a nemá nic společného s NixOS Foundation.
Podrobně byla rozebrána kritická zranitelnost v nf_tables (CVE-2026-23111). Další lokální eskalace práv na Linuxu. V upstreamu byla zranitelnost již v únoru opravena. Ve zdrojovém kódu stačilo odstranit 1 vykřičník.
Evropská komise (EK) nařídila americké společnosti Meta, že musí znovu umožnit bezplatný přístup konkurenčním obecně zaměřeným asistentům umělé inteligence (AI) k WhatsAppu a tento přístup musí zachovat až do ukončení antimonopolního šetření. Opatření je dočasné a má zabránit vážnému a nevratnému poškození konkurence na rychle rostoucím trhu s obecnými AI asistenty. Meta uvedla, že se proti rozhodnutí odvolá.
Společnost Anthropic představila AI modely Claude Fable 5 a Claude Mythos 5. Claude Fable 5 je první model třídy Mythos určený pro běžné použití.
Byla vydána nová stabilní verze 3.24.0, tj. první z nové řady 3.24, minimalistické linuxové distribuce zaměřené na bezpečnost Alpine Linux (Wikipedie) postavené na standardní knihovně jazyka C musl libc a BusyBoxu. Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Na čem pracují vývojáři v Rustu napsaného mikrokernelového unixového operačního systému Redox OS (Wikipedie)? Byl publikován přehled vývoje za květen. Vypíchnout lze nový scheduler EEVDF nebo port desktopového prostředí Xfce na Redox OS.
Občas není od věci vyslovit něco, za co se upaluje nebo ukamenovává. Nic není totiž tak jednoduché, aby byla pravda vždy jediná a na první pohled zřejmá.
V návaznosti na diskuse ohledně chování programu mount ve vztahu k filesystému ISO 9660 jsem ho rozhodl přesvědčit se, jak to doopravdy je. A je to v podstatě tak, jak jsem si myslel.
Spustíme-li program mount (s požadavkem připojit konkrétní FS), záleží na tom, zda existuje příslušná položka v /etc/fstab a jaké parametry mount dostane. Konkrétně třeba typ FS - největší prioritu má hodnota zadaná z příkazové řádky, pak následuje hodnota ze souboru, a teprve nakonec by se mount pokoušel o detekci filesystému.
Podobně je to i s volbami pro připojení. Tedy i s tím, zda se bude připojovat RO nebo R/W. Důležité je, že R/W je výchozí volba, a že detekce typu systému nemá žádný vliv na to, jak se filesystém připojí. Jinými slovy, že detekce (nebo jiné určení) filesystému ISO 9660 nezpůsobí, že by mount automaticky přepnul na RO. Stejně tak na to nemá vliv zařízení - bylo by to nesmyslné a nesystematické, znamenalo by to mj. pořádné nabobtnání programu.
Program mount tedy, v okamžiku kdy zná všechny potřebné parametry, volá syscall mount, který provede (samozřejmě v jádře) samotné připojení. Jádro zjistí typ filesystému a zavolá příslušnou funkci v ovladači tohoto filesystému. A zde je to klíčové - ovladač pro ISOFS totiž bez dalšího natvrdo nastavuje režim na RO (bez ohledu na to, jaké parametry dostal). Není sám, podobně postupuje třeba ovladač NTFS, pokud nebyl zkompilován s podporou zápisu.
Po připojení se běh vrací zpět do programu mount, a ten (pokud bylo připojení úspěšné) zapíše soubor /etc/mtab. Použije k tomu ty parametry, které posílal do jádra - nezajímá ho, jaké změny jádro provedlo (ostatně by si to musel zjistit, např. přes PROCFS, protože je přes syscall zpět nedostane).
Co z toho vyplývá? Že v /etc/mtab (pokud je vytvářen přímo programem mount) jsou parametry poskytnuté programu mount, kdežto v /proc/mounts jsou parametry, s jakými jádro filesystém připojilo. Proto ten rozpor.
Ještě zbývá vysvětlit rozpor mezi filesystémem připojeným ad hoc (na základě parametrů poskytnutých uživatelem) a systémem připojeným podle záznamů v souboru /etc/fstab. Záznamy do tohoto souboru dnes dělá většinou démon HAL (dříve třeba program kudzu apod.), který detekci schopností zařízení provádí (s jakou kvalitou, to nechme stranou). Proto, rozpozná-li RO zařízení, v řádku pro příslušný filesystém se objeví tato volba.
Doufám, že tento stručný přehled ukončí nesmyslné spory o to, co jaká komponenta dělá nebo má dělat. Já osobně považuji použitou koncepci za poměrně rozumnou, i když někdo může mít jiný názor.
Tiskni
Sdílej:
. Urcite tam na jednom miste je hlaska, ze nelze zarizeni pripojit read/write a v options neni tento fakt promitnut, ale to se nas netyka, protoze to, co pise Plesa se deje potichu.