Desktopové prostředí Budgie bylo vydáno ve verzi 10.10. Dokončena byla migrace z X11 na Wayland. Budgie 10 vstupuje do režimu údržby. Vývoj se přesouvá k Budgie 11. Dlouho se řešilo, v čem bude nové Budgie napsáno. Budgie 10 je postaveno nad GTK 3. Přemýšlelo se také nad přepsáním z GTK do EFL. Budgie 11 bude nakonec postaveno nad Qt 6.
OpenChaos.dev je 'samovolně se vyvíjející open source projekt' s nedefinovaným cílem. Každý týden mohou lidé hlasovat o návrzích (pull requestech), přičemž vítězný návrh se integruje do kódu projektu (repozitář na GitHubu). Hlasováním je možné změnit téměř vše, včetně tohoto pravidla. Hlasování končí vždy v neděli v 9:00 UTC.
Byl vydán Debian 13.3, tj. třetí opravná verze Debianu 13 s kódovým názvem Trixie a Debian 12.13, tj. třináctá opravná verze Debianu 12 s kódovým názvem Bookworm. Řešeny jsou především bezpečnostní problémy, ale také několik vážných chyb. Instalační média Debianu 13 a Debianu 12 lze samozřejmě nadále k instalaci používat. Po instalaci stačí systém aktualizovat.
Na stránkách Evropské komise, na portálu Podělte se o svůj názor, se lze do 3. února podělit o názor k iniciativě Evropské otevřené digitální ekosystémy řešící přístup EU k otevřenému softwaru.
Společnost Kagi stojící za stejnojmenným placeným vyhledávačem vydala (𝕏) alfa verzi linuxové verze (flatpak) svého proprietárního webového prohlížeče Orion.
Firma Bose se po tlaku uživatelů rozhodla, že otevře API svých chytrých reproduktorů SoundTouch, což umožní pokračovat v jejich používání i po plánovaném ukončení podpory v letošním roce. Pro ovládání také bude stále možné využívat oficiální aplikaci, ale už pouze lokálně bez cloudových služeb. Dokumentace API dostupná zde (soubor PDF).
Jiří Eischmann se v příspěvku na svém blogu rozepsal o open source AdGuard Home jako domácí ochraně nejen před reklamou. Adguard Home není plnohodnotným DNS resolverem, funguje jako DNS forwarder s možností filtrování. To znamená, že když přijme DNS dotaz, sám na něj neodpoví, ale přepošle ho na vybraný DNS server a odpovědi zpracovává a filtruje dle nastavených pravidel a následně posílá zpět klientům. Dá se tedy používat k blokování reklamy a škodlivých stránek a k rodičovské kontrole na úrovni DNS.
AI Claude Code od Anthropicu lépe rozumí frameworku Nette, tj. open source frameworku pro tvorbu webových aplikací v PHP. David Grudl napsal plugin Nette pro Claude Code.
Byla vydána prosincová aktualizace aneb nová verze 1.108 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a videi v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.108 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Na lasvegaském veletrhu elektroniky CES byl předveden prototyp notebooku chlazeného pomocí plazmových aktuátorů (DBD). Ačkoliv se nejedná o první nápad svého druhu, nepochybně to je první ukázka praktického použití tohoto způsobu chlazení v běžné elektronice. Co činí plazmové chladící akční členy technologickou výzvou je především vysoká produkce jedovatého ozonu, tu se prý podařilo firmě YPlasma zredukovat dielektrickou
… více »Občas není od věci vyslovit něco, za co se upaluje nebo ukamenovává. Nic není totiž tak jednoduché, aby byla pravda vždy jediná a na první pohled zřejmá.
V návaznosti na diskuse ohledně chování programu mount ve vztahu k filesystému ISO 9660 jsem ho rozhodl přesvědčit se, jak to doopravdy je. A je to v podstatě tak, jak jsem si myslel.
Spustíme-li program mount (s požadavkem připojit konkrétní FS), záleží na tom, zda existuje příslušná položka v /etc/fstab a jaké parametry mount dostane. Konkrétně třeba typ FS - největší prioritu má hodnota zadaná z příkazové řádky, pak následuje hodnota ze souboru, a teprve nakonec by se mount pokoušel o detekci filesystému.
Podobně je to i s volbami pro připojení. Tedy i s tím, zda se bude připojovat RO nebo R/W. Důležité je, že R/W je výchozí volba, a že detekce typu systému nemá žádný vliv na to, jak se filesystém připojí. Jinými slovy, že detekce (nebo jiné určení) filesystému ISO 9660 nezpůsobí, že by mount automaticky přepnul na RO. Stejně tak na to nemá vliv zařízení - bylo by to nesmyslné a nesystematické, znamenalo by to mj. pořádné nabobtnání programu.
Program mount tedy, v okamžiku kdy zná všechny potřebné parametry, volá syscall mount, který provede (samozřejmě v jádře) samotné připojení. Jádro zjistí typ filesystému a zavolá příslušnou funkci v ovladači tohoto filesystému. A zde je to klíčové - ovladač pro ISOFS totiž bez dalšího natvrdo nastavuje režim na RO (bez ohledu na to, jaké parametry dostal). Není sám, podobně postupuje třeba ovladač NTFS, pokud nebyl zkompilován s podporou zápisu.
Po připojení se běh vrací zpět do programu mount, a ten (pokud bylo připojení úspěšné) zapíše soubor /etc/mtab. Použije k tomu ty parametry, které posílal do jádra - nezajímá ho, jaké změny jádro provedlo (ostatně by si to musel zjistit, např. přes PROCFS, protože je přes syscall zpět nedostane).
Co z toho vyplývá? Že v /etc/mtab (pokud je vytvářen přímo programem mount) jsou parametry poskytnuté programu mount, kdežto v /proc/mounts jsou parametry, s jakými jádro filesystém připojilo. Proto ten rozpor.
Ještě zbývá vysvětlit rozpor mezi filesystémem připojeným ad hoc (na základě parametrů poskytnutých uživatelem) a systémem připojeným podle záznamů v souboru /etc/fstab. Záznamy do tohoto souboru dnes dělá většinou démon HAL (dříve třeba program kudzu apod.), který detekci schopností zařízení provádí (s jakou kvalitou, to nechme stranou). Proto, rozpozná-li RO zařízení, v řádku pro příslušný filesystém se objeví tato volba.
Doufám, že tento stručný přehled ukončí nesmyslné spory o to, co jaká komponenta dělá nebo má dělat. Já osobně považuji použitou koncepci za poměrně rozumnou, i když někdo může mít jiný názor.
Tiskni
Sdílej:
. Urcite tam na jednom miste je hlaska, ze nelze zarizeni pripojit read/write a v options neni tento fakt promitnut, ale to se nas netyka, protoze to, co pise Plesa se deje potichu.