O studentech a moci

16.5.2006 14:59 | Přečteno: 1307× | Mýtobijství

Následující text je určen především těm, kdo studují nebo budou studovat na nějaké vysoké škole. Měli by si ho přečíst dřív, než začnou hlasitě nadávat na poměry panující na příslušném zařízení.

V dobách relativně nedávno minulých to bylo jednoduché. Veškeré dění na všech školách (i vysokých) bylo nařízeno shora a student byl pouze výrobek, který procházel řetězcem vzdělávacích institucích. To už je ale naštěstí pryč - doba, kdy nadávání "na poměry" bylo to jediné, co se dalo dělat, skončila s pádem železné opony.

Nyní je to tak, že studenti VŠ mají obrovské možnosti, jak ovlivnit dění na své škole. Je jen na nich, do jaké míry těchto možností využijí k prospěchu svému i celé školy.

Jak známo, nejvyšším orgánem každé české vysoké školy (a také její fakulty) je akademický senát. Je složen z volených zástupců jak z řad akademických zaměstnanců školy, tak i studentů. I když se konkrétní poměr na různých školách liší, bývá zastoupení studentů mezi 25 a 50 %. Liší se i volební systém, ale o tom až později. Akademický senát provádí všechna důležitá rozhodnutí na škole/fakultě - schvaluje důležité dokumenty (studijní plány a řád, stipendijní řád, disciplinární řád, výroční zprávy apod.), volí a případně odvolává rektora/děkana (a jejich zástupce), schvaluje složení kolegia děkana/rektora, vědecké rady a dalších orgánů, schvaluje rozpočet atd. Má prakticky absolutní moc nad školou, tu mu omezuje pouze správní rada (jmenovaná ministrem školství - nesmí v ní být lidé z dané školy, většinou se skládá ze zástupců jiných škol, ministerstev, profesních svazů apod.), která schvaluje zásadní změny ve škole (dlouhodobé investiční plány, převody nemovitostí apod.) a měla by fungovat jako pojistka proti případnému vytunelování školy.

Zaměřme se nejprve na studentskou část akademického senátu. I když se situace liší, tak prakticky vždy platí, že důležitá rozhodnutí senátu musí schválit obě "komory", tedy jak zaměstnanci, tak i studenti. Jindy zase může být potřebná silnější než nadpoloviční většina, a i zde mohou studentští senátoři využít svá práva. Stručně řečeno, žádná zásadnější změna nemůže být schválena bez souhlasu studentských zástupců, i kdyby všichni zaměstnanci hlasovali pro.

Pak je tu volební systém. Ten může být na různých školách odlišný, ale třeba na FEL ČVUT platila (a nejspíš pořád platí) rovnost hlasů všech členů akademické obce. To znamená, že všichni volí všechny, tedy studenti volí i do zaměstnanecké části a naopak. Vzhledem k výrazné početní převaze studentů mají tito obrovskou páku, jak školu ovládat. Bohužel ji dobrovolně hází přes palubu, protože volební účast studentů je bídná.

Okrajově se ještě zmíním o dalších mechanismech, jak se studenti podílejí na řízení školy. Je to třeba účast v grémiu rektora/děkana, v disciplinární komisi, samostatná činnost senátorů a činnost v senátních komisích atd.

Proto každému, komu se na jeho škole něco nelíbí, doporučuji využít všech dostupných prostředků k tomu, aby to změnil. Možností, které jsou k dispozici, je celá řada:

1. Volby do akademického senátu. Na naprosté většině škol trpí volby tragicky nízkou účastí. Na FEL ČVUT jsem zažil dokonce opakování voleb pro nedostatečnou účast (samozřejmě z řad studentů). Hlavně tam, kde je volební systém s výrazným vlivem studentů, je dobrý důvod k volbám jít (a jinde lze pak i třeba volební systém změnit). A pozor - u kandidátů do akademického senátu se může člověk výrazně více spolehnout na jejich volební program, nikomu tu nejde o koryto s dobrým platem. Může se sice vyskytnout nějaký kariérista, ale celkově je to mnohem příznivější než při "klasických" volbách do parlamentu.
2. Kandidatura do senátu. Kandidátů bývá skoro vždy jen o málo více, než je počet míst v senátu. Proto pokud má někdo dobrý program (který přijme za svý dostatečný počet studentů), nemůže neuspět. Senátor může pak pracovat jak přímo na schůzích, tak v komisích a navíc využívat svoji autoritu třeba i při vyjednávání na katedrách a dalších součástech školy.
3. Komunikace se senátorem. Ani ten, kdo není senátorem, není bez možnosti něco ovlivnit. Komunikujte se studentskými senátory, ať už osobně, e-mailem, přes diskusní fóra apod. Názory studentů mohou (a také to dělají) promítnout do svých hlasování a další činnosti.
4. Sledování informací. Čtěte zápisy z jednání senátu, případně se tam jděte podívat. Můžete některé věci podchytit už v zárodku a přes svého senátora pak např. zabránit nějakým špatnostem.
5. Využívejte další možnosti komunikace. Vysoká škola je akademické prostředí. Většina lidí zde přítomných se netouží chovat jako na vojně, naopak chtějí o všem debatovat, hledat řešení bez nějakého hrubého násilí. Skoro s každým se dá rozumně mluvit, předkládat návrhy, hledat cesty k všeobecné spokojenosti. Dnes se velice často používají diskusní fóra, kde se každý může zúčastnit řešení různých problémů, třeba i na úrovni vyučovacích předmětů. Často je až neskutečné, jakou trpělivost mají někteří vyučující při jednání se studenty.

Toto celé mělo jeden hlavní cíl - ukázat nespokojencům z řad studentů VŠ (nebo těch, kdo se jimi brzy stanou a již nyní jsou skeptičtí), že vysoká škola není místo, kde by student byl pouze figurka, se kterou hýbou jiní. Právě naopak - těžko se najde jiné místo, kde by byl člověk tak svobodný a měl tak velký vliv, který mu zde v podstatě spadne do klína.

       

Komentáře

[Heron]

Aniž bych byl v jakékoliv funkci, tak jsem dokázal změnit opravdu hodně.

Jediné, co je potřeba si uvědomit je to, že učitel, jeho šéf, šéf katedry, šéf fakulty (proděkan a děkan) jsou lidé. Většinou velmi inteligentní a také velmi zaměstaní (proděkana sháním už měsíc). A jako s takovými s nimy jednat.

Zrovna dneska jsem si pěkně pokecal se svým séfem bakalářské práce o jeho dřívější kapele. Když navážete takovéto přátelské vztahy, jde to pak samo. Jsem ve třetím ročníku a dobrá polovina učitelů (všechno minimálně doc.) mi nabídla tykání.

Díky tomu, se dostanu do laborek jinak nepřístupných a mám dokonce svůj klíč na vrátnici.

Pochopitelně, nelze očekávat, že vy jako studenti budete řídit katedru. Ale dá se domluvit na kompromisech.

[Luk]

Většinou se dá takto získat hodně. To je velký rozdíl oproti většině středních škol, kde je všechno předem dáno a student s tím nic nenadělá. Na VŠ je student takřka automaticky brán jako kolega, a jako s kolegou je s ním i jednáno.

[Heron]

Na VŠ je student takřka automaticky brán jako kolega, a jako s kolegou je s ním i jednáno.

JJ, Čím vyšší ročník, tím je to intenzivnější.

[Martin]

Na tohle se docela dost na výšce těším. Na gymplu ať jsem řekl co jsem řekl, ať jsem měl pravdu nebo ne, jsem byl moc malý pán. Na vysoké škole, pokud nebudu úplně blbej, by to snad mělo být jinak, taky si myslím...

[Luk]

Pozor, z VŠ se dá taky vyletět Když člověk neumí, tak prostě neumí a je u zkoušky vyhozen (i když se dají používat různé "záchranné plány", některé z nich zkoušející přímo nabízejí).

[Martin]

Ej, teď jsi mě vůbec nepochopil ;o) Já nemluvil o zkoušení, ale o diskusi nad nějakým názorem (ohledně chodu školy atd).

[Luk]

I při zkoušení je to o názorech. A diskutovat se dá také

[Martin]

Hehe, splést se a ještě se snažit z toho vyjít vítězně, to je užitečná schopnost... ;o)

[Luk]

Jenže tady se pleteš ty, a pořádně. A to nejspíš proto, že jsi nikdy nezažil žádnou zkoušku na VŠ. Až jich budeš mít pár za sebou, uvidíš, že je to naprosto totéž. Na SŠ nemáš šanci diskutovat o svém hodnocení - resp. diskutovat můžeš, ale většinou to není nic platné.

U zkoušek na VŠ je to zcela jinak, většina zkoušejících se nebrání vyjednávání - už třeba proto, že zadání nemusí být zcela jednoznačné. U písemných zkoušek můžeš často požádat o ústní přezkoušení, o jednotlivých otázkách lze diskutovat atd. A v řadě případů, hlavně pokud byla zkušební otázka špatně položena, je možné zaznamenat úspěch. To je právě ten rozdíl.

[Martin]

Pořád jsi mě asi nepochopil, Lukáši. Jinak si nedokážu vysvětlit to, že pořád mluvíš o zkoušení, přitom já ho ani jedním slovíčkem, co jsem řekl, na mysli neměl. Reagoval jsem na tvůj blogpost, který se přece týkal možnosti ovlivnit alespoň trošku chod školy a v diskusi jsem řekl, že se na tu možnost těším. Neměl jsem na mysli dohadování se se zkoušejícím. Asi si teď nějak nerozumíme.

[Martin]

Ještě bych upřesnil, že pokud tě zmátlo "Na vysoké škole, pokud nebudu úplně blbej, by to snad mělo být jinak", tak jsem tím myslel "Pokud nebudu tak blbej, abych z tý školy hned vyletěl a výhod oproti SŠ (které zmiňuješ v blogpostu) si tedy vůbec neužil...".

[Luk]

"Pokud nebudu tak blbej, abych z tý školy hned vyletěl a výhod oproti SŠ (které zmiňuješ v blogpostu) si tedy vůbec neužil...".

Aha, tak takhle jsi to myslel

Ale na to u toho zkoušení by ses měl těšit taky. Sice jedna pořádná VŠ zkouška vydá třeba za čtyři maturity, ale jak jsem uvedl, i ve zdánlivě beznadějné situaci lze pořád hledat řešení.

[Martin]

Jj, došlo mi pozdě, co tě na to, co jsem řekl zmátlo.

No, jsem zvědav, jak to tam bude vypadat. Navíc ještě ani nejsem pořádně rozhodnutej, kam jít. Až budu mít malinko času navíc, třeba o svaťáku, tak bych si tu založil blog a zeptal se místních, ať mi zkusej poradit :o) Momentálně ale musím zvládnout ještě nějaký učení. Na konec si nechám jenom nějaký primitivnosti, který si stači jenom přečíst...

[Vlastimil Ott]

Pěkně napsáno. Člověku aby bylo líto, že už tam není...

[Luk]

Přesně tak

[Jan Přech]

No, ani bych neřekl. Bohužel jsem se namočil do různých funkcí a kromě pár plusů (v poznání zajímavých lidí, se kterými jsem často dodnes v kontaktu) na to nijak zvlášť rád nevzpomínám. Student není figurka, ale hýbat s rozjetou mašinou není žádná sranda. Krom toho, ve chvíli, kdy se člověk dostane do nějaké vyšší funkce, už opravdu musí přemýšlet v širších souvislostech a chápat druhou stranu, na což jsem narazil daleko, ale opravdu daleko častěji u kolegů z řad studentstva než u zaměstnanců. Neustálé remcání notorických nadávačů z řad studentů je to, na co vzpomínám opravdu nerad. Naprostá většina zaměstnaneckých funkcionářů, se kterými jsem měl co dělat, jsou chápaví, rozumní a sebekritičtí lidé, na rozdíl od mnoha kolegů studentů.

Takže suma sumárum, když tu vidím věc vylíčenou ve stylu "VŠ student je hybnou pákou své alma mater a dál už jen samá pozitiva a sociální jistoty", nedá mi to, abych nepřidal svůj pohled na věc (pohled člověka s dvouletou zkušeností z působení v Radě kolejí, akademického senátu fakulty i univerzity v rozměru cca 13 tisíc studentů):

Ano, VŠ student zřejmě může ovlivnit své akademické prostředí hodně, ale každý, kdo se do něčeho podobného pustí, na to musí mít žaludek. Situace, kdy človek "dostává na držku" ne od zaměstnanců, ale naopak od studentů, tj. těch, které se snaží zastupovat (prostě proto, že nikdy se nejde zavděčit všem), se člověku, který má svědomí, rozhodně nestravuje snadno.

Ale fakt je, že kdybych do toho tehdy nešel, asi bych zaujímal stejně idealistický pohled, jako autor tohoto blogpostu...

[Luk]

asi bych zaujímal stejně idealistický pohled, jako autor tohoto blogpostu...

To není idealistický pohled. Vůbec se nesnažím hodnotit, jaké to je v nějaké takové funkci působit (v žádné jsem totiž nebyl). Chtěl jsem ukázat, že možnosti tu jsou - a právě ti "nadávači" žádné skutečné možnosti nevyužívají, pouze nadávají (i těm, kteří se uvrtali na působení v senátu apod.), ať je situace jakákoliv.

VŠ student je hybnou pákou své alma mater a dál už jen samá pozitiva a sociální jistoty

Jde o to, že tu ta páka je - lze ji uchopit a ovládat ji. Není to samozřejmost, před rokem 1989 panovaly na VŠ naprosto odlišné podmínky. Že se do toho málokomu chce, to je věc druhá. Ale je to velice podobné tomu, jaké je to v normální politice, hlavně komunální (tam nejde tolik o koryta). Nadávat na politiky je snadné, ale jít to dělat, to už se nikomu nechce.

[Ritchie]

V zápisku máte spoustu nepřesností.

Akademický senát musí mít ze zákona nejméně třetinu (nikoliv čtvrtinu) a nejvýše polovinu studentů-senátorů. Záleží na univerzitě / fakultě, jak poměr nastaví.

ASF neschvaluje studijní programy, pouze se k ním vyjadřuje, což je podstatný rozdíl. K proděkanům se ASF opět pouze vyjadřuje, rozhodně je ani nevolí, ani neschvaluje.

Z vlastní zkušenosti mohu říci, že ASF nemá nad fakultou ani trochu absolutní moc. Jeho skutečně jediná silná pravomoc je volba, resp. odvolání děkana.

Důležitá rozhodnutí senátu musí schválit dvě třetiny přítomných, nejméně však polovina všech senátorů. Pokud mají studenti v senátu pouhou třetinu, lze rozhodnutí přijmout i přes jejich odpor.

Do kolegia děkana studenti obvykle přístup nemají.

Na závěr bych se chtěl zeptat, zda jste byl senátorem a jestli zápisek vychází z vašich vlastních zkušeností?

[Luk]

Akademický senát musí mít ze zákona nejméně třetinu (nikoliv čtvrtinu) a nejvýše polovinu studentů-senátorů.

To je možné, o přesná čísla mi zde nešlo.

ASF neschvaluje studijní programy, pouze se k ním vyjadřuje, což je podstatný rozdíl.

Pokud vím, schvaluje je akademický senát univerzity (nikoli fakulty), ale možná se mýlím. Už jsem nějakou dobu pryč ze školy a paměť mám děravou

Jeho skutečně jediná silná pravomoc je volba, resp. odvolání děkana.

To je ovšem velice silná pravomoc. A pod hrozbou odvolání lze na děkana/rektora tlačit ohledně rozhodnutí, která dělá. Zažil jsem to, když AS ČVUT podobně působil na někdejšího rektora Witzanyho.

Důležitá rozhodnutí senátu musí schválit dvě třetiny přítomných, nejméně však polovina všech senátorů. Pokud mají studenti v senátu pouhou třetinu, lze rozhodnutí přijmout i přes jejich odpor.

Tohle není jednoznačné. Hodně záleží na tom, jaký systém se v tom kterém senátu používá pro schvalování těchto rozhodnutí. Někde platí, že nejdůležitější věci schvalují buď každá komora samostatně nebo sice postačují dvě třetiny, ale současně pro něj musí hlasovat např. aspoň jeden student.

Do kolegia děkana studenti obvykle přístup nemají.

Do kolegia ne (ostatně nevím, že bych tvrdil, že ho mají), do gremia ano.

Na závěr bych se chtěl zeptat, zda jste byl senátorem a jestli zápisek vychází z vašich vlastních zkušeností?

Již jsem to v diskusi říkal - senátorem jsem nebyl. Nicméně jsem se po dobu studií živě zajímal o dění na fakultě, sledovat činnost AS, komunikoval se senátory atd.

[Ritchie]

To je možné, o přesná čísla mi zde nešlo.

Občas jsou přesná čísla důležitá.

Pokud vím, schvaluje je akademický senát univerzity (nikoli fakulty), ale možná se mýlím. Už jsem nějakou dobu pryč ze školy a paměť mám děravou

AS univerzity se ke studijním programům, které se uskutečňují na fakultách, vůbec nevyjadřuje a ani je neschvaluje.

To je ovšem velice silná pravomoc. A pod hrozbou odvolání lze na děkana/rektora tlačit ohledně rozhodnutí, která dělá. Zažil jsem to, když AS ČVUT podobně působil na někdejšího rektora Witzanyho.

Je to až tak silná pravomoc, že ji lze použít jen tehdy, pokud se s fakultou dějí hrozné věci. Jako možnost nátlaku při „běžných záležitostech” je nepoužitelná. Trochu jako Hlava XXII: Pokud se děkan nechá zastrašovat, měl by být odvolán.

Tohle není jednoznačné. Hodně záleží na tom, jaký systém se v tom kterém senátu používá pro schvalování těchto rozhodnutí. Někde platí, že nejdůležitější věci schvalují buď každá komora samostatně nebo sice postačují dvě třetiny, ale současně pro něj musí hlasovat např. aspoň jeden student.

Máte pravdu, záleží na nastavení systému. Každopádně jsem chtěl ukázat, že lze přijmout důležité rozhodnutí i přes odpor studentů. Na PřF UK je, myslím si, férový systém. Studenti mají 14 zástupců a zaměstnanci také. Přitom studenti si volí své zástupce do SKAS a zaměstnanci taktéž své do ZKAS.

Do kolegia ne (ostatně nevím, že bych tvrdil, že ho mají), do gremia ano.

Gremium děkana je pojem mně neznámý, omlouvám se.

[Luk]

Občas jsou přesná čísla důležitá.

Jenže tohle nebyl ten případ

Je to až tak silná pravomoc, že ji lze použít jen tehdy, pokud se s fakultou dějí hrozné věci. Jako možnost nátlaku při „běžných záležitostech” je nepoužitelná. Trochu jako Hlava XXII: Pokud se děkan nechá zastrašovat, měl by být odvolán.

Když se volí děkan/rektor, kandidáti většinou nejsou neznámí lidé, ví se, jací jsou. A když je jeden z nich zvolen (na základě svého programu, koncepce, vize), jde hlavně o to, jak naplňuje to, kvůli čemu byl zvolen. Je jasné, že senát nebude odvolávat děkana/rektora kvůli prkotinám - ale třeba onen zmíněný případ rektora Witzanyho (nechal uzavřít různé průchody v budovách ČVUT) byl relativně nepodstatný, ale přesto ho stálo za to řešit přes senát (výrazné komplikace při přesunu mezi semináři, dokonce i ohrožení požární bezpečnosti).

Máte pravdu, záleží na nastavení systému. Každopádně jsem chtěl ukázat, že lze přijmout důležité rozhodnutí i přes odpor studentů. Na PřF UK je, myslím si, férový systém. Studenti mají 14 zástupců a zaměstnanci také. Přitom studenti si volí své zástupce do SKAS a zaměstnanci taktéž své do ZKAS.

Na ČVUT (a jeho fakultách) je studentů v AS méně, ale většinou je problém aby se našlo dost kandidátů i na stávající počet.

Gremium děkana je pojem mně neznámý, omlouvám se.

Na některých školách (např. ČVUT) gremium existuje (je to v podstatě rozšířené kolegium).