Byla vydána nová verze 10.0 z Debianu vycházející linuxové distribuce DietPi pro (nejenom) jednodeskové počítače. Přehled novinek v poznámkách k vydání. Vypíchnout lze nové balíčky ownCloud Infinite Scale a Uptime-Kuma.
Byla vydána nová verze 3.0.8 svobodné aplikace pro úpravu a vytváření rastrové grafiky GIMP (GNU Image Manipulation Program). Přehled novinek v oznámení o vydání a v souboru NEWS na GitLabu. Nový GIMP je již k dispozici také na Flathubu.
Microsoft poskytl FBI uživatelské šifrovací klíče svého nástroje BitLocker, nutné pro odemčení dat uložených na discích třech počítačů zabavených v rámci federálního vyšetřování. Tento krok je prvním známým případem, kdy Microsoft poskytl klíče BitLockeru orgánům činným v trestním řízení. BitLocker je nástroj pro šifrování celého disku, který je ve Windows defaultně zapnutý. Tato technologie by správně měla bránit komukoli kromě
… více »Spotify prostřednictvím svého FOSS fondu rozdělilo 70 000 eur mezi tři open source projekty: FFmpeg obdržel 30 000 eur, Mock Service Worker (MSW) obdržel 15 000 eur a Xiph.Org Foundation obdržela 25 000 eur.
Nazdar! je open source počítačová hra běžící také na Linuxu. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu. Autorem je Michal Škoula.
Po více než třech letech od vydání verze 1.4.0 byla vydána nová verze 1.5.0 správce balíčků GNU Guix a na něm postavené stejnojmenné distribuci GNU Guix. S init systémem a správcem služeb GNU Shepherd. S experimentální podporou jádra GNU Hurd. Na vývoji se podílelo 744 vývojářů. Přibylo 12 525 nových balíčků. Jejich aktuální počet je 30 011. Aktualizována byla také dokumentace.
Na adrese gravit.huan.cz se objevila prezentace minimalistického redakčního systému GravIT. CMS je napsaný ve FastAPI a charakterizuje se především rychlým načítáním a jednoduchým ukládáním obsahu do textových souborů se syntaxí Markdown a YAML místo klasické databáze. GravIT cílí na uživatele, kteří preferují CMS s nízkými nároky, snadným verzováním (např. přes Git) a možností jednoduchého rozšiřování pomocí modulů. Redakční
… více »Tým Qwen (Alibaba Cloud) uvolnil jako open-source své modely Qwen3‑TTS pro převádění textu na řeč. Sada obsahuje modely VoiceDesign (tvorba hlasu dle popisu), CustomVoice (stylizace) a Base (klonování hlasu). Modely podporují syntézu deseti různých jazyků (čeština a slovenština chybí). Stránka projektu na GitHubu, natrénované modely jsou dostupné na Hugging Face. Distribuováno pod licencí Apache‑2.0.
Svobodný citační manažer Zotero (Wikipedie, GitHub) byl vydán v nové major verzi 8. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
On tohle není ani tak blogpost, jako zoufalý dotaz do pléna, jestli náhodou některý ze zdejších šťouralů někde nevyšťourá i tenhle film
Svého času se totiž vyskytoval na youtube, než ho sejmuli. Pochybuji, že z důvodů autorských práv, neboť film Ingomar, the Barbarian je němý film z roku 1908 a David Wark Griffith, který ho točil, už je přes 70 let na pravdě boží. Zřejmě v tom tedy asi bylo moc nahoty. Co já vím.
Každopádně mne ten film nezajímá z hlediska filmových kvalit, ale jako dokument. Spoluautor scénáře byl totiž zároveň vlastníkem pozemku kde se natáčelo – konkrétně, se to točilo před jeho barákem, natolik už tu lokalitu znám. Bohužel jen z fotek.
Ten film, kromě toho, je i dalším z kamínků zajímavé životní mozaiky muže, kterého bychom mohli směle postavit do jedné řady s fiktivními hrdiny, jako byl Malý velký muž, Forest Gump či Jára Cimrman, nebýt onoho drobného detailu, že byl skutečný.
Kdyby se tedy ten film někomu podařilo schrastit a dát mi ho k dispozici, tak by tím poskytnul další zajímavý artefakt do mého privátního lapidária na thewoodcraft.org.
Tiskni
Sdílej:
Ve zdejším kontextu vidím problém hlavně v tom, že omezovači toho využili k tomu aby spláchli všechny platformy pro distribuované sdílení.O co to mínění opíráš? Jestli jsou tyhle platformy kvůli nečemu pod tlakem, tak je to kvůli plošnému porušování autorských práv, ke kterému nezbytně otevírají cestu (a pak si od toho myjou ruce, že to nemůžou kontrolovat - ale vydělávat by na tom chtěli, to jo). Hledat pro to nějaký alternativní vysvětlení mi přijde jako mimo. Zneužívání holek pornoprůmyslem nebo o revenge porno bohužel asi sotva má v očích lidí, co by něco udělat mohli, takovou váhu, aby s tím něco dělali, namáhali se a pálili prsty odporem, kterej by proti nějakým opatřením byl atd (čímž nechci pokrytecky zavádět, že porušování autorských práv je super a no problem).
O co to mínění opíráš?O pozorování reality? To, co se s velkou slávou zjistilo, se přece ví roky. A má to řešit policie. Ne, teď z toho pár novinářů udělalo haló* a taky dost možná postupovali v rámci konkurenčního boje mezi provozovateli daných webů. Na základě toho potom provozovatelé těch webů pro jistotu smazali veškerý obsah od neověřených uživatelů. Jenže zmizelo i hodně ověřených. Někteří na protest (tj. aby vyjádřili nesouhlas s tím, co se tam dělo v době, kdy i oni byli nejvíc aktivní - což je prostě pokrytecké) odešli jinam, tedy ke konkurenci. *) A neskutečně mi vadí ta nová móda, kdy někdo vytvoří nový formát (jako třeba lovení domnělých sexuálních predátorů), někdo to ještě jakš takš pojme celkem rozumně (no i když...) a ti další potom natáčí "velké odhalení" lidí, kteří přišli na oboustranně dobrovolně domluvenou schůzku.
Pornhub (o kterým asi mluvíš, nebo to mi z toho aspoň vyšlo?)No ano, ale o tom přece mluví odkaz v komentáři #3. (Sice nevím proč je to odkaz na nějakou právní kacelář, když je to zkopírovaný článek z DenikN, ale budiž).
a už vůbec ne v podstatě ilegální nebo přinejmenším pololegální a za výmluvy o linková se schovávající torrent weby.O tohle se tady nakecala spousta textu a nechce se mi přidávat další. Tohle je vina distributorů obsahu. Tečka. Nedávno jsem hledal jeden film, který bych si i klidně za přiměřenou cenu koupil a není. Prostě není. Jediný zdroj byl ulož to. Tohle distributoři obsahu nepochopili od těch 90 let, kdy se postupně přicházelo s digitalizací hudby a snadného sdílení.
Ovšem pokud žádní dědicové nejsou, tak bys chtěl dělat co?Tohle je docela zajímavý problém, a zajímalo by mě, jak to s tím v praxi je. Naše autorské právo a náš historický vývoj takový případ na první pohled docela komplikují. Ideálně by jeden měl toho dědice najít, kontaktovat a domluvit se s ním. Ale to předpokládá, že je jasné, kdo dědicem daného díla je. Pro velkou část zapadlých děl u nás to ale není ten případ, speciálně pro díla, jejichž autoři tvořili před rokem 1948 a zemřeli před rokem 1989. To je dáno tím, že komunisti dost možná autora zakázali, a i kdyby ne, autorská práva se moc v dědickém řízení tehdy neřešila. Navíc se mezitím změnila délka copyrightu po smrti autora. Dnes tak není jasné, kdo autorská práva na takové dílo drží. Prakticky tak potenciální vydavatel má buď možnost vyhledat potenciální dědice, oslovit je, počkat až si mezi sebou vyřeší kdo autorská práva drží a pak se s takovým dědicem teprve bavit, nebo se taky jeden může na tohle všechno vykašlat a nic nevydat, protože náklady na tento proces si ze zisku nezaplatí, a nebo se na to může vykašlat a dílo přesto vydat s tím, že vědomě porušuje autorské právo.
Nemyslel bych si, že zas přijde doba, kdy budem pečlivě všechno sosat a schraňovat.Ona ta doba někdy byla jiná?