V Amsterdamu probíhá Blender Conference 2025. Videozáznamy přednášek lze zhlédnout na YouTube. V úvodní keynote Ton Roosendaal oznámil, že k 1. lednu 2026 skončí jako chairman a CEO Blender Foundation. Tyto role převezme současný COO Blender Foundation Francesco Siddi.
The Document Foundation, organizace zastřešující projekt LibreOffice a další aktivity, zveřejnila výroční zprávu za rok 2024.
Byla vydána nová stabilní verze 7.6 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 140. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
Byla vydána verze 1.90.0 programovacího jazyka Rust (Wikipedie). Podrobnosti v poznámkách k vydání. Vyzkoušet Rust lze například na stránce Rust by Example.
GNUnet (Wikipedie) byl vydán v nové major verzi 0.25.0. Jedná se o framework pro decentralizované peer-to-peer síťování, na kterém je postavena řada aplikací.
Byla vydána nová major verze 7.0 živé linuxové distribuce Tails (The Amnesic Incognito Live System), jež klade důraz na ochranu soukromí uživatelů a anonymitu. Nově je postavena je na Debianu 13 (Trixie) a GNOME 48 (Bengaluru). Další novinky v příslušném seznamu.
Společnost Meta na dvoudenní konferenci Meta Connect 2025 představuje své novinky. První den byly představeny nové AI brýle: Ray-Ban Meta (Gen 2), sportovní Oakley Meta Vanguard a především Meta Ray-Ban Display s integrovaným displejem a EMG náramkem pro ovládání.
Po půl roce vývoje od vydání verze 48 bylo vydáno GNOME 49 s kódovým názvem Brescia (Mastodon). S přehrávačem videí Showtime místo Totemu a prohlížečem dokumentů Papers místo Evince. Podrobný přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání a v novinkách pro vývojáře.
Open source softwarový stack ROCm (Wikipedie) pro vývoj AI a HPC na GPU od AMD byl vydán ve verzi 7.0.0. Přidána byla podpora AMD Instinct MI355X a MI350X.
Byla vydána nová verze 258 správce systému a služeb systemd (GitHub).
//toto ulozte do ahoj.scala println("Ahoj svete")Pak tento soubor lze spustit:
> scala ahoj.scala Ahoj sveteParametry programu (command line arguments) jsou ve Scala skriptu uložené v array(pole) args. Ve Scale jsou arraye číslované od nuly, stejně jako v Javě, ale položky jsou přistupovány přes kulaté závorky(hranaté v Javě). První parametr programu je tedy arg(0). Příklad:
//pozdrav podle prvniho parametru, opet ulozte do ahoj.scala println("Nazdar "+args(0)+"!")a spusťte:
>scala ahoj.scala Pepo Ahoj Pepo!V tomto případě 'Pepo' je parametr, který je předán skriptu a vytištěn na obrazovku.
Tento skript také obsahuje komentář, Scala stejně jako Java ignoruje vše za //. Toto lze použít na krátké poznámky vysvětlující chod programu. Mimochodem, pokud pracujete na Unixu, Linuxu nebo MacOS můžete spouštět *.scala soubory jako shell skriptu. Toho lze dosáhnout jednoduchým trikem se shellem:
#!/bin/sh exec scala $0 $@ !# // nazdar println("Nazdar " + args(0) + "!")První dva řádky spouštějí vlastní skript a musí být na začátku souboru. Soubor také musí mít nastavený executable bit aby byl spustitelný:
>chmod +x ahoj.scala >./ahoj.scala Pepo Nazdar Pepo!
var i = 0 while (i < args.length) { println(args(i)) i += 1 }Tento skript začíná definicí promněné: var i = 0. Typová inference (odvozování) proměnné automaticky přiřadí typ scala.Int. While konstrukce na další řádce opakuje cyklus dokud platí podmínka, v tomto případě zda je promněnná i menší než počet programových parametrů (i < args.length). V cyklu je blok (část kódu mezi {} závorkami) opakovan dokud platí podmínka. První část bloku vypíše aktuální programový parametr, druhá část bloku inkrementuje proměnou i.
A po spuštění tohoto skriptu:
>scala test.scala Ahoj, tady Pepa z Depa Ahoj, tady Pepa z DepaPokud nemáte rádi Pepu, je možné ho nahradit za někoho upřímnějšího
var i = 0 while (i < args.length) { if(args(i)=="Pepa") println("Standa") else println(args(i)) i += 1 }A výsledek:
>scala test.scala Ahoj, tady Pepa z Depa Ahoj, tady Standa z DepaVe Scale stejně jako v Javě musí být podmínky v kulatých závorkách. Dále pokud blok v if nebo while má více než jeden výraz, musí být uzavřen v kudrnatých závorkách. Drobný rozdíl je že if se doporučuje psát na jedné řádce.
Další rozdíl je že ve Scale je možné metody, které nemají parametry, volat bez závorek. println() je stejné jako println. Obecné doporučení je psát u všech metod závorky, pouze gettery psát bez závorek.
Jedním z přínosů Scaly je že má stručnost skriptovacích jazyků(Ruby nebo Pythom), ale zároveň má statické typování ukecanějších jazyků jako Java nebo C++. Stručnost Scaly pochází z typového odvozování, ale také z funkcionálního stylu.
Jednou z charakteristik funkcionálního programování je že funkce lze přiřadit jako proměnné a toto je 100% pravda ve Scale. Například trochu lepší cesta jak vypsat programové parametry je tato:
args.foreach(arg => println(arg))V tomto případě voláme foreach metodu na proměnné args. Foreach metodě je předána annonymní funkce (nemá vlastní jméno, stejné jako anonymní třída v Javě), která bere jeden parametr s názvem arg. Kód uvnitř anonymní funkce pak vytiskne proměnnou arg.
Předchozí kód může vypadat jako closures z dynamických jazyků. Ve skutečnosti je ale plně strongly typed a odpovídá spíše anonymní třídě v Javě (na úrovni bytecode je to anonymní třída). Typové odvozování zde funguje skvěle, takže dost ušetří psaní. Bez něj by bylo nutné definovat typ proměnné arg:
args.foreach((arg: String) => println(arg))Je ještě třetí možnost jak tento kód zapsat. Ve Scale funguje něco jako odvozování argumentů. Pokud anonymní funkce volá pouze metodu s jedním argumentem, jsou argumenty funkce doplněny aby odpovídaly argumentům metody. Je možné tedy tedy napsat:
args.foreach(println)Pro shrnutí: syntaxe anonymní metody je seznam parametrů v závorkách, následovaný šipkou (rovnítko a větší) a tělem funkce. Viz graf:
Možná se ptáte jestli Scala má for cyklus stejně jako Java a ostatní imperativní jazyky. Krátká odpověď je že ne, dlouhá je že má funkcionální for, bez break continue apod. Plně to bude vysvětleno v dalších kapitolách. For cyklus v různých jazycích:
//Scala for (arg <- args) println(arg) //Java for (String arg : args) { // Remember, this is Java, not Scala System.out.println(arg); } //ruby for arg in ARGV # Remember, this is Ruby, not Scala puts arg end
val s = new String("Nazdar Pepo!") println(s)V tomto případě je nový String vytvořen s parametrem "Nazdar Pepo!", který určuje jeho hodnotu. Při parametrizaci lze ale zajít ještě dál, například při vytváření arraye lze kromě počátečních hodnot definovat co array bude obsahovat. Tedy parametrizovat typ arraye.
val nazdar = new Array[String](3) nazdar(0) = "Nazdar" nazdar(1) = ", " nazdar(2) = "Pepo!" for (i <- 0 to 2) print(nazdar(i))V tomto případě vytváříme array, který bere dva parametry. První je typový a určuje co Array bude obsahovat [String], druhý pak určuje počáteční délku. Ve Scale je všechno co se týče typů ve hranatých závorkách [].
Konstrukce nazdar(0) = "Nazdar" může vypadat trochu divně. Jedná se o speciální případ, ne ve třídě Array, ale mnohem obecnější. Pokud je instance proměnné volána bez funkce, pouze se závorkami a argumenty, Scala to přetransformuje na volání metody apply. Pokud je navíc této funkci přiřazená hodnota, je volána metoda update.
Další speciální případ je for (i <- 0 to 2). V tomto případě je definován cyklus s iterací od 0 do 2. Scala má třídu pro intervaly, ale nemá operátor 'to' pro jejich definici. Scala vlastně nemá operátory vůbec. 'to' je metoda na třídě int, která bere druhé číslo a vrací interval mezi těmito čísly. for (i <- 0 to 2) je pak přeložen jako for (i <- 0.to(2)).
Scala nemá ani klasické aritmetické operátory jako +, -, *, nebo /. Vše je založeno na volání příslušných metod (s optimalizacemi překladače, na úrovni bytecode jsou čísla počítány stejně). Scala je velmi liberální v názvu metod, takže + je ve skutečnosti metoda ve třídě int. 1.+(2) je legální kód.
Předchozí kód je pak ve skutečnosti přeložen jako:
val nazdar = new Array[String](3) nazdar.update(0, "Nazdar") nazdar.update(1, ", ") nazdar.update(2, "Pepo!") for (i <- 0.to(2)) print(nazdar.apply(i))
Tiskni
Sdílej:
Možná o tom nevíte, ale předchozí příklady imperativní styl programování.
Já nevědět, co to znamenat mít.
Díky, ale stále mi chyběl příklad, jak použít scalu jako script a jak se vlastně předávají parametry. Takže například takto:
#!/bin/sh
exec scala -savecompiled "$0" "$@"
!#
object Parser {
def main(args: Array[String]) {
for (s <- args) {
println("> " + s);
}
}
}
Parser.main(args.toArray)
... při prvním spuštění to není nic moc, ale díky přepínači -savecompiled se někde vytvoří soubor .class a příští spuštění je již "rychlé". Samozřejmě, že na jednoduché scripty bude možná rychlejší scriptování třeba i bashi, ale pokud script dělá složité operace, tak už překlad do bytecode bude znát. Subjektivně: mě to přijde dostatečně rychlé.
Na tomto způsobu je hlavně fajn, že je vše v jednom spustitelném souboru, a uživatel třeba ani neví, že se uvnitř spouští scala/java.
ps: porovnání rychlosti java/scala/groovy v jednom umělém příkladu (zde se porovnává běh nikoliv pouze start)
příklad prvního a druhého (dalšího) spuštění scriptu
$ time ./4.scala
real 0m1.766s
user 0m0.252s
sys 0m0.040s
$ time ./4.scala
real 0m0.271s
user 0m0.196s
sys 0m0.036s