Google Chrome 136 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 136.0.7103.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 8 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »Richard Stallman přednáší ve středu 7. května od 16:30 na Technické univerzitě v Liberci o vlivu technologií na svobodu. Přednáška je určená jak odborné tak laické veřejnosti.
Jean-Baptiste Mardelle se v příspěvku na blogu rozepsal o novinkám v nejnovější verzi 25.04.0 editoru videa Kdenlive (Wikipedie). Ke stažení také na Flathubu.
TmuxAI (GitHub) je AI asistent pro práci v terminálu. Vyžaduje účet na OpenRouter.
Byla vydána nová verze R14.1.4 desktopového prostředí Trinity Desktop Environment (TDE, fork KDE 3.5, Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání. Podrobný přehled v Changelogu.
Bylo vydáno OpenBSD 7.7. Opět bez písničky.
Ne že by přestala má setkání s počítači úplně. Půl roku jsem sice neviděl ani PDP, protože v rámci programování jsme se učili nějakou teorii o SMEP (Systém malých elektronických počítačů), což byl vývojový program komunistického bloku, v rámci něhož se kopírovaly počítače ze západu. Učivo jsme probírali z nějaké teoretické knížky, vůbec jsem tomu nerozuměl a když jsem ptal Davida, k čemu nám to bude, jednoznačně pronesl: „K ničemu.“ Naštěstí to asi docentka Ochranová chápala taky, takže odučila to, co musela, a známky dávala v podstatě za účast na přednáškách.
Mimo školu byl studentský život poměrně zábavný, ale studium matematiky se na něj mělo přece jen vliv. Například jeden spolužák, když se vrátil večer na koleje v povznesené náladě, bušil na svého spolubydlícího, aby mu otevřel, a volal:„Otevři! Okamžitě! Počítám do N!“ Taky jsme se spolužáky formulovali tzv. Igráčkovo lemma. V matematice se pojem lemma používá pro pomocnou větu, která sama o sobě nemá praktické využití, používá se zpravidla k důkazu jiných, důležitějších tvrzení. Igráčkovo lemma zní:„Do každé tramvaje se vejde aspoň jeden další člověk.“ Ne, že by to Igráček vymyslel, ale používal ho v praxi. Stáli jsme třeba se spolužáky na zastávce a čekali na tramvaj (v Brně vlastně na šalinu). Když přijela, byla narvaná, takže jsme si řekli, že nemá smysl se tam cpát. Mezi námi se najednou protáhl Igráček s kufříkem, nastoupil na poslední schod a odjel.
Igráčkovo lemma má bohaté praktické využití. Například, když balíte kufr a máte hromadu věci, které se do něj evidentně nevejdou. Není nutné dát je tam všechny, ale podle Igráčkova lemmatu se tam vejde aspoň jedna. Dáte ji tedy do kufru, pak použijete Igráčkovo lema opět, pak ještě jednou, pak znovu a tak dál, dokud nejsou všechny věci v kufru. Podobně můžete postupovat při ukládání kufrů do auta, či velkého nákupu do ledničky.
I když ve škole jsem měl od počítačů na půl roku pauzu, na kolejích se k nim dalo dostat. Jednou Pepův spolubydlící Petr řečený Vitásek navrhl, že doveze Atari. Měl verzi 800XE, což bylo o něco inovovaná verze stroje, se kterým jsem se setkal předtím. Podmínku bylo, že někdo přiveze televizor. Nabídl jsem se, že bych mohl přivést přenosnou černobílou televizi, kterou jsme měli doma nevyužitou po babičce. Motivovala mě také skutečnost, že po zapůjčení televize bych měl mít k počítači jistá práva přednostního přístupu.
Pro převoz televize jsem zvolil namísto večerního nedělního autobusu, kterým jsem zpravidla jezdil do Brna a který býval dost plný, autobus odpolední, kterým jsem jednou jel, a to byl zaplněný jen asi ze dvou třetin. Televizor jsem měl ve velké tašce s ručníkem přes obrazovku, aby byla trochu chráněná. Když autobus přijel, byl plný až ke dveřím. Když řidič otevřel, zeptal jsem se: „Vezměte mě ještě?“ Řidič přikývl, takže jsem se natáhl přes tři lidi, kteří stáli na schůdkách mezi řidičem a dveřmi, a zaplatil jízdné. Lidi se trošku zmáčkli a já jsem se dostal pod poslední schůdek těsně ke dveřím autobusu, tašku s televizorem jsem si položil na nohy, řidič za mnou zavřel a jeli jsme. Zajímavé bylo, že na dvou zastávkách, které jsme pak měli cestou do Brna, nastoupilo do autobusu ještě pět dalších lidí. Asi znali Igráčkovo lemma.
Další spolubydlící Viktor přivezl k Atari disketovou jednotku, čímž odpadlo zdlouhavé nahrávání programů z kazeťáku, takže večery pak byly z velké části naplněny hraním počítačových her nebo taroků. Jednou z těch nejoblíbenějších her byl Boulder Dash – plošinovka, v níž jste sbírali diamanty, uhýbali před padajícími kameny nebo nebezpečnými potvorami s cílem získat dostatečný počet bodů a najít východ, a to všechno v omezeném časovém limitu. Hra měla více než třicet místností v pěti stupních obtížnosti. Projít ji celou bylo poměrně těžké. Po letech jsem narazil na velmi věrnou předělávku pro PC i s původními zvuky. Ještě ji mám schovanou, jak by řekl klasik. Běžela totiž pod DOSem a funguje i v emulátoru DOSBox, takže se dá pustit i v Linuxu.
Ve druhém ročníku jsem bydlel s Igráčkem. Kdyby to bylo na kolejích, možná bych si bydlení s někým vyměnil, ale dostali jsem spolu ubytování v soukromí, přičemž jsme platili jako za koleje. Není mi jasné, jak k tomu došlo a proč vlastně univerzita takový typ bydlení pro studenty poskytovala, ale měli jsme pro sebe velký pokoj, dokonce s televizí a v luxusní čtvrti. Dopravní spojení sice bylo slabší, ale to na tom byl jediný zápor.
Během společného bydlení jsme se s Igráčkem celkem spřátelili, Byl sice malinko podivín, ale jinak docela fajn kluk. Kromě sledování televize jsme po večerech hrávali šachy nebo řešili úkoly do školy.
I s ostatními spolužáky jsme byli celkem dobrá parta. Podnikali jsme spolu různé akce jako návštěvy filmového klubu, chodili jsme občas na divadelní představení, hlavně na různé alternativní scény, kterých bylo tehdy v Brně poměrně dost. Kromě Davida jsem se víc spřátelil se studentem informatiky Petrem, který mě jednou vzal k sobě domů, ale nejsem si už jistý, ve kterém ročníku to bylo. Měl doma postavený počítač zhruba na úrovni slušovického TNS a k tomu měl i plotter. Myslím, že součástky sehnal, když byl ve Slušovicích na nějaké brigádě nebo praxi. Ukazoval mi instalaci a konfiguraci nějakého programu. Sice jsem tomu tehdy rozuměl asi jen z poloviny, ale bylo to hodně zajímavé.
Někdy v té době jsem někde ve výkladu poprvé viděl písíčko, které se dalo normálně koupit, myslím, že stálo 150 000 korun, což bylo skoro dvakrát tolik, než nové auto Favorit. Taky jsme jednou se spolužáky v nějakém obchodě viděli na prodej diskety do PC o velikosti 5,25 palců a s kapacitou 360 KB. U otevřené krabičky byla cena 155 korun. Dohadovali jsme se, jestli je to cena za krabičku nebo za jeden kus. Já jsem tvrdil, že za krabičku, že disketa je v podstatě folie pokrytá magnetickou vrstvou, tak proč by měla být tak drahá. Nicméně jsem se mýlil.
V kursu programování jsme začali probírat zajímavější věci, než tomu bylo v předešlém semestru. Učil nás mladý asistent z oddělení informatiky, se kterým jsme si od začátku tykali. Probírali jsme datové struktury jako seznam, fronta či zásobník, pointry a práci s nimi, všechno v Pascalu.
Další programování se objevilo v předmětu Numerické metody. Paní docentka Horová totiž dávala pro získání zápočtu úkol naprogramovat nějakou metodu, někdy i pro dvojici, pokud se jednalo o něco složitějšího. Pokud se pamatuji, nad těmito programy jsme na PDP strávili hodně času. Při tom se Igráček projevil jako talent na hledání chyb. Někdo třeba od terminálu zahlásil: „Hurá, konečně mi to funguje.“ Igráček, pokud se tam zrovna nacházel, se šel podívat. Dotyčný mu ukázal pár příkladů, jak to krásně jede, načež Igráček řekl: „Paráda, zkus ještě tohle.“ A daný příklad zpravidla skončil neslavně, bud’ se zacyklil, nebo dal nesmyslný výsledek. Spolužák asi Igráčka v duch proklel a jal se hledat chybu.
V jarním semestru nás dotyčný asistent učil FORTRAN. Moc jsme nechápali důvod, většinový názor byl, že FORTRAN je prehistorická vykopávka a že lepší by bylo C. David byl v hodnocení opatrnější, tvrdil, že FORTRAN dává nejrychlejší kód (po assembleru), takže se někdy může hodit. A mně se v budoucnu opravdu hodil, i když ne kvůli rychlosti.
Zajímavé byly zápočtové programy ve FORTRANu. Já jsem dostal spočítat hodnotu Ackermannovy funkce pro parametry 4,2, což je číslo 265536 − 3 a má v desítkové soustavě něco přes 19 000 číslic. Vyjádřit 265536 ve dvojkové soustavě je brnkačka (jednička a za ní 65 536 nul), takže v podstatě šlo o to převést tohle číslo do desítkové soustavy a pak odečíst trojku. 19 000 číslic se vešlo na 10 stránek tabelačního papíru naležato (klasický rozměr 25 řádků po 80 znacích), takže když jsem výpis přinesl, asistent odněkud vytáhl vlastní výpis, překontroloval začátek a konec čísla, dal mi zápočet a tím jsem ukončil studium programování v rámci svého oboru.
Tiskni
Sdílej:
14.2.2024 17:32
JiK | skóre: 13
| blog: Jirkoviny
| Virginia
CITACE: a čekali na tramvaj (v Brně vlastně na šalinu). Když přijela, byla narvaná, takže jsme si řekli, že nemá smysl se tam cpát. Mezi námi se najednou protáhl Igráček
A moje zkušenost v 90. létech se šalinou: přijela šalina, byla narvaná, nikdo k ní ani nepřistoupil. Jen paní s kočárkem ... a světe div se, z otevřených dveří se vynořila ruka a kočárek i s paní vtáhla do útrob šaliny.
Teorie relativity v praxi. 
Jo. Boulder Dash mě taky chytnul. Na něm jsem si prošel období závislosti. Pak dlouho nic, až teprve někdy kolem roku 1999 AOE a po něm Anno. Ze „stříleček” mě chytnul akorát H&D. Ale jak jsem se začal naplno věnovat linuxu (od roku 2003), přestávaly mne hry bavit. Ještě kolem roku 2012 jsem krapet ujel na Travianu. To mne bavilo. Sjednotil jsem ohněm a mečem takové menší království, a pak jsme to naráz uťali sebevražedným útokem na nejsilnějšího soupeře na druhém konci světa. Byla to pěkná akce, kdy se mi podařilo naplánovat, zkoordinovat a načasovat útok tak, že jsme mu asi po šesti dnech během minuty soustředěným útokem vyplenili hnízdo. A tím jsem s hraním skončil. Žralo to čas. Rozběhal jsem ještě všechny zmíněné starší hry přes PlayOnLinux pro syna, ale ten pak propadl Minecraftu a já už ani nepamatuji, kdy jsem měl naposled chuť si něco zahrát.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
14.2.2024 19:25
copy /v uloha.pas a:
Jaké procento místních(či čtenářů cdr.cz) dnes vlastní/používá mechaniku Blu-Ray RW?
Koupil jsem, vypálil cca 50GB. A po půl roce zdechla. Což byl zcela jasný signál: Tak tudy cesta nevede.
Jen pro zajímavost. Měl jsem za úkol zlikvidovat staré diplomky a bakalářky. Myslím, že to byl nejlepší detektor toho, kdy a jaká média byla v kurzu, protože jsem z nich „kuchal” 5¼ diskety, 3½ palcové diskety a CD. A v posledních už žádné přílohy tohoto typu nebyly. Ale žádnou statistiku kdy se jaký typ objevil jako první a v jak hojném počtu, jsem nepsal. Moje nejstarší CD je z roku 1997 a poslední bylo někdy z roku 2003. A ty byly tak mizerné kvality, že už nešly přečíst.
Nejspolehlivější jsou staré rotační SATA disky. Ale nepracuji s nimi. Všechno mám přesypané do úložitě. Jednomu disku bych už nikdy data nesvěřil.
Tak já tu možnost teoreticky mám, ale už mám od roku 2011 veškerá data soustředěná na jednom místě, takže není důvod. Příkaz find zabere míň času než laborování se starým HW a modlení aby něco z toho nekleklo.
Tak už mi to bude jedno, protože tou dobou už mi budou veškerá nasyslená data ukradená. Drtivá většina těch dat je už teď pasé, ale kdo by se jimi zpětně probíral? Nicméně čas od času se taková potřeba objeví.
A "jedno místo" pro mě neznamená jeden fyzický disk, ale přípojný bod.
veškerá data soustředěná na jednom místěTak to se opravdu není o co bát. Před několika dekádami jsme pro jistotu v safesové schránce banky udržovali na HDD dvě sady úplných záloh dat společnosti (každý týden se jedna z nich "aktualizovala" .. vyměnila). Pokud se nepletu tak několik let na to toto bezpečné úložiště skončilo díky povodním několik metrů pod vodou.
Tohle někteří lidé velmi těžko chápou a snášejí.
Tím jak se exotičnost floppy disků vrací na původní úroveň, cenový kruh se postupně uzavírá.To se fakt ještě prodává, to teda hledím. Dokonce nabízí externí USB jednotku.
Naštěstí disket jsem se vyhnul a měl 100MB 'diskety' pro mechaniku Iomega Zip Drive externí i interní. Vynikající poměr cena/kapacita a spolehlivost. Užíval jsem až do doby nástupu USB flešek. Přišly i větší kapacity od Iomega, ale ty se již nemohly chytit z důvodu DVD a USB-flešek. Jó Zipky, to bylo něco.
Chápete někdy naše jednání? Disketa začala o nějakých 3 až 4 roky dříve; myslím ty malé běžné 1,2MB, ne nějaké původní obrovské 8" (560KB kapacita?). Cena diskety byla něco mezi 12 Kč až 20 Kč za 1MB. ZIP stála 300 Kč za 100MB. To je cca 3 Kč/1MB u ZIP a obrovská spolehlivost s rychlostí zápisu. Místo 80 disket stačila jedna ZIP. Daly se sehnat i za 100 Kč od nějakého francouzského výrobce, jež se k vůli tomu soudil s IOmega. Přesto ZIP většina neakceptovala.
