Memtest86+ (Wikipedie), svobodný nástroj pro kontrolu operační paměti, byl vydán ve verzi 9.00. S podporou architektury AArch64 (ARM64).
Společnost Fairphone stojící za stejnojmennými mobilními telefony představila (pdf) bezdrátová špuntová sluchátka Fairbuds 2. Opravitelná, s vyměnitelnými bateriemi a tříletou zárukou. Cena 119 eur.
O víkendu 17. a 18. října lze na brněnském výstavišti navštívit s jednou vstupenkou dvě akce: Maker Faire Brno, festival inovací, kreativity a kutilství, a GameDev Connect, akci určenou pro všechny současné a hlavně budoucí herní vývojáře.
Canonical vydal (email) Ubuntu 26.10 Stonking Stingray. Přehled novinek v poznámkách k vydání. Jedná se o průběžné vydání s podporou 9 měsíců, tj. do července 2027.
České Radiokomunikace (CRA) ve čtvrtek odstřelily rozhlasový vysílač Liblice B, dosud nejvyšší stavbu v Česku. O demolici dvou 355 metrů vysokých stožárů rozhodly z důvodu jejich nevyužívání, už v úterý přitom zhasly a demontovaly jejich osvětlení.
Microsoft Defender nově podporuje linuxové desktopy.
Oficiální Epic Games Launcher je v nové preview verzi poprvé dostupný i pro Linux (FAQ). Pracuje se na novém Easy Anti-Cheatu pro Linux (EAC Linux v2) a podpoře hry Fortnite na Linuxu.
Desktopové prostředí KDE Plasma bylo vydáno ve verzi 6.8. Novinky zahrnují lepší podporu vzdálené plochy, sdílení a nahrávání obrazovky a řadu drobností napříč uživatelským rozhraním (úplný seznam změn, shrnutí ve wiki).
Apple představil 7palcový displej Apple HomeView s podporou Apple Intelligence a Siri AI pro ovládání chytré domácnosti, novou řadu vybavení chytré domácnosti Apple Home Collection, další generaci HomePodu mini a novou Apple TV 4K. Apple HomeView není v Evropské unii v prodeji, jelikož umělá inteligence Siri v rámci systému iOS v EU momentálně není k dispozici. Apple spolupracuje s EU a snaží se najít cestu, jak situaci vyřešit.
KDE slaví 30 let. Přesně před 30 lety, 14. října 1996, poslal Matthias Ettrich do diskusní skupiny comp.os.linux.misc zprávu, která započala historii projektu KDE. Důležité milníky jsou zobrazeny na časové ose.
Všechny zápisy v blogu jsou pod licencí Creative Commons BY-SA 3.0 CZ
V diskuzích o autorském zákonu pořád dokola padá otázka, proč se zatím alternativní modely nepoužívají. Tak se té otázce pojďme podívat na zoubek.
Tazatelé této otázky se vesměs dělí na dvě kategorie. Ti z první kategorie skutečně pokládají otázku tak, jak je, a pouze tím projevují svoji neznalost. Na Internetu je dost příkladů nezávislých autorů, kteří alternativní modely používají, takže se první kategorií nebudu zabývat. Pokud jste sme přišli hledat odpověď na tuto otázku a patříte do první kategorie, prostě vás odkážu na Google vševědoucí. Druhá kategorie je totiž mnohem zajímavější. Tazatelé z druhé kategorie dobře znají příklady používání alternativních modelů, ale odmítají je přijmout jako důkaz životaschopnosti kvůli "příliš malému měřítku". Ve skutečnosti tedy pokládají úplně jinou otázku: "Proč se alternativní modely zatím nepoužívají v mediálním průmyslu?"
Ne, nebojte se, tentokrát si nebudu dělat legraci z hlouposti ředitelů mediálního průmyslu ani rozvíjet konspirační teorie o zámince k zavádění Velkého bratra. Na tuhle otázku existuje odpověď čistě praktická — alternativní distribuční modely prostě nejsou kompatibilní s průmyslovým modelem jako takovým. Průmyslový model klade důraz na prostředníka mezi autorem a fanouškem, zatímco alternativní modely mají za cíl roli prostředníka pokud možno zcela odbourat.
Role prostředníka byla historicky silná a důležitá. Autoři dříve typicky neměli možnost svoji tvorbu bez pomoci prostředníka šířit. Autorský zákon pak více méně předurčoval vydavatelský průmysl k postupné monopolizaci a bobtnání až do dnešních rozměrů. Z průmyslu, který by v ideálním případě měl mít podobu stovek navzájem si konkurujících továren na originální nosiče kombinovaných s marketingovými agenturami, se logickým vyústěním kombinace zákonů trhu a autorskoprávní legislativy stal monopol hrstky obřích korporací, které fakticky řídí celý mediální trh.
Alternativní modely jednoduše nejsou schopné nadnárodní korporace uživit. Zaměřují se pouze na uživení autora a předem počítají s velkým počtem černých pasažérů. Není ale žádný důvod předpokládat, že černých pasažérů bude výrazně více než dnes. Jaké praktické důsledky by tedy mělo úplné nahrazení mediálního průmyslu alternativními modely?
Předně by se uvolnilo poměrně velké množství peněz dnes mizejících v byrokratické mašinérii mediálního průmyslu. S největší pravděpodobností by tyto peníze dále tekly do kultury, takže by se otevřel prostor pro nové autory. To je jednoznačně pozitivní důsledek.
Především by se ale nejspíš změnil formát tvorby. Alternativní modely asi nebudou schopné ufinancovat velkofilmy s rozpočtem ve stovkách milionů dolarů. To není dobře ani špatně, tvorba prostě jen bude vypadat jinak. Dá se předpokládat, že úspěšné budou především krátké epizodní formáty s velkým zapojením fanoušků do tvůrčího procesu.
Vliv rozpadu mediálního průmyslu na ekonomiku jako celek a nezaměstnanost nechám stranou. Úloha prostředníka skončila s nástupem vysokorychlostního Internetu a mediální průmysl už neplní žádnou užitečnou funkci. Proto nevidím žádný podstatný rozdíl mezi tím, jestli je člověk nezaměstnaný, nebo pracuje pro mediální průmysl na pozici, která je přímo ohrožena alternativními modely. Je to zaměstnanost pro zaměstnanost a zánik těchto pracovních míst je jako negativní důsledek přinejmenším sporný.
Tiskni
Sdílej: