Richard Stallman dnes v Liberci přednáší o svobodném softwaru a svobodě v digitální společnosti. Od 16:30 v aule budovy G na Technické univerzitě v Liberci. V anglickém jazyce s automaticky generovanými českými titulky. Vstup je zdarma i pro širokou veřejnost.
sudo-rs, tj. sudo a su přepsáné do programovacího jazyka Rust, nahradí v Ubuntu 25.10 klasické sudo. V plánu je také přechod od klasických coreutils k uutils coreutils napsaných v Rustu.
Fedora se stala oficiální distribucí WSL (Windows Subsystem for Linux).
Společnost IBM představila server IBM LinuxONE Emperor 5 poháněný procesorem IBM Telum II.
Byla vydána verze 4.0 multiplatformního integrovaného vývojového prostředí (IDE) pro rychlý vývoj aplikaci (RAD) ve Free Pascalu Lazarus (Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání. Využíván je Free Pascal Compiler (FPC) 3.2.2.
Podpora Windows 10 končí 14. října 2025. Připravovaná kampaň Konec desítek (End of 10) může uživatelům pomoci s přechodem na Linux.
Již tuto středu proběhne 50. Virtuální Bastlírna, tedy dle římského číslování L. Bude L značit velikost, tedy více diskutujících než obvykle, či délku, neboť díky svátku lze diskutovat dlouho do noci? Bude i příští Virtuální Bastlírna virtuální nebo reálná? Nejen to se dozvíte, když dorazíte na diskuzní večer o elektronice, softwaru, ale technice obecně, který si můžete představit jako virtuální posezení u piva spojené s učenou
… více »Český statistický úřad rozšiřuje Statistický geoportál o Datový portál GIS s otevřenými geografickými daty. Ten umožňuje stahování datových sad podle potřeb uživatelů i jejich prohlížení v mapě a přináší nové možnosti v oblasti analýzy a využití statistických dat.
Kevin Lin zkouší využívat chytré brýle Mentra při hraní na piano. Vytváří aplikaci AugmentedChords, pomocí které si do brýlí posílá notový zápis (YouTube). Uvnitř brýlí běží AugmentOS (GitHub), tj. open source operační systém pro chytré brýle.
Úvodem mi dovolte pár slov: protože Photokina představuje opravdu masivní informační i produktovou smršť, rozhodli jsme se fotografické železo protentokrát oddělit od běžných Hardwarových novinek – ty vyjdou jako vždy o páteční půlnoci. Dnešní speciál se věnuje čistě fotografickým novinkám a stejně tak tomu bude ještě příští týden. Pak opět nastane klid, Photokina bude zase až v roce 2014 a těsně poté nebývá zvykem, aby výrobci uváděli něco zmíněníhodného. Proto vás, kteří fotografickým přístrojům nehoví, žádám o trochu tolerance pro tento a příští týden. A pojďme na věc, dnes se podíváme na tři nové zrcadlovky se snímači velikosti kinofilmového políčka.
Zatímco od uvedení full-framového nástupce legendy (EOS 5D Mark II), a sice zrcadlovky EOS 5D Mark III už trochu vody uplynulo a dal by se čekat klid, Canon uvádí další plnoformátové tělo. Model EOS 6D se nehoní ani tak za mnoha pixely, jako spíše za co nejmenšími možným rozměry těla – proto si zcela jistě své zájemce najde, i když na full-frame D-SLR trhu začíná být poněkud přesyceno (zní to paradoxně, že? ).
Srdcem tohoto přístroje je 20,6Mpix snímač s efektivně používanými 20,2 megapixely, tedy dávající rozlišení fotografií 5472×3648. O zpracování signálů se stará procesor poslední řady, Digic 5+, takže je zde (pochopitelně) mimo jiné 14bitový RAW. Rozsah citlivostí je v rozmezí 100 až 25600, volitelně lze rozšířit o 50 a na druhém konci o 51200 a 102400 (ale to už je samozřejmě jen čistě teoretické, snímky v posledních dvou nebudou stát za moc).
EOS 6D dostal do vínku 11bodový AF systém, GPS modul a také Wi-Fi rozhraní. Podporuje záznam Full HD videa, plně v duchu dřívějších těl Canonu (1080 H.264 při 23.976, 25, 30 fps, ale pouze s mono zvukem). I LCD není ošizeno: 3palcové s 1040k body. Hledáček je pentaprismový s 97% pokrytím a 0,71× zvětšením, závěrka zvládá časy 1/400 až 30 + bulb, FlashXsync má hodnotu 1/180. Snímat lze rychlostí 4,5 fps.
Jasné je, že EOS 6D nemíří k video nadšencům, těm bude jednoznačně chybět konektor pro externí mikrofon a sluchátka (a možná něco z firmwarové výbavy těla – tipoval bych nějaké ošizení u síly záznamu z mikrofonu atd.). Ještě však k oněm rozměrům: 145×111×71 mm řadí EOS 6D opravdu k malým tělům, nicméně v kinofilmové analogové éře jsme tu samozřejmě měli i menší (ale k tomu se vývojem jistě propracujeme). Hmotnost 6D je 770 g včetně akumulátoru (690 g bez něj). Canon EOS 6D se objevuje předběžně v cenících s cenovkou kolem 50 000 Kč – je tedy jasné, že oproti době před několika lety, kdy se za podobnou cenu prodávala Sony A850, nedošlo k žádnému poklesu a to je hodně smutné (podobnou věc si povíme i u full-framového Nikonu D600). Vypadá to, že výrobci hodlají nadále držet určitou umělou nadřazenost full-frame těl.
I Nikon se rozhodl uvést ještě o něco nižší full-frame zrcadlovku, než byla dosavadní D700. Model D600 je ale generačně daleko výše, takže by nikoho nemělo překvapit, že jeho zorný systém nese 24,7Mpix (efektivně 24,3Mpix) CMOS snímač nabízející fotografie v rozlišení 6016×4016. Právě na této zrcadlovce si tedy můžeme ukázat, jak se nám tento segment trhu posledních téměř pět let prakticky nehýbe.
I tneto Nikon ukládá až 14bit/color RAWy, rozsah citlivostí ale jako by indikoval použití ne-úplně-nejnovější generace snímače: základní je 100 až 6400 (to už měl CCD v Sony A900/A850) s rozšířením na 50 až 25600. LCD nabízí 3,2 palce úhlopříčky a 921k bodů, jde tedy o špičku. Rozhodně ale potěší hledáček s pentaprismem a 100% pokrytím, byť zvětšení je opět „obyčejných“ 0,70×.
I Nikon separuje tento nízký model mimo jiné závěrkou, která má nejkratší čas 1/4000, nejdelší pak 30 sekund (+ bulb). Nicméně ostřících bodů je přeci jen podstatně více: 39, stejně tak i synchronizace blesku ještě kratší, byť mírně: 1/200. Vzácně podobně je na tom D600 s 6D i u videa: 1080 (24, 25, 30 fps) H.264 s mono zvukem. Nikon D600 ale nabízí nikoli jeden, ale dva sloty pro SD karty. S rozměry 141×113×82 mm jde o podstatně větší tělo než u Canonova 6D. Na druhou stranu ale musím pochválit podobnou hmotnost (760 včetně akumulátoru), zvláště když tělo nastřílí na jedno dobití až 900 snímků (dle metodiky CIPA).
Video fandy rozhodně potěší přítomnost mikrofonního stereo vstupu, stejně jako výstupu na sluchátka a indikace hlasitosti na LCD. Bohužel cenovka na Nikonu D600 je stejně depresivní: 50 000 Kč.
Ani Sony si nenechala ujít příležitost svézt se na full-frame vlně. Vždyť od uvedení její 24Mpix CCD full-frame zrcadlovky uběhly již neskutečné 4 roky a od té doby firma neuvedla nástupce! Inu, máme ho zde, ale je to ten nemastný-neslaný design, kde sice zrcátko je, ale není zde optický hledáček. Fakticky tedy jde o zrcadlovku, ale svého druhu „zkriplenou“.
Vysvětleme si to: Sony před pár lety začala opouštět klasické zrcadlovky, kde zrcátko slouží k tomu, aby posílalo snímaný obraz do optického hledáčku skrze pětiboký optický hranol (pentaprism) či levnější pětiboký zrcátkový systém (pentamirror). Při zmáčknutí spouště pak taková zrcadlovka zvedne zrcátko a vyfotí vše na snímač (či políčko fotocitlivého materiálu). Sony zavedla systém, který okopírovala z jednoho kompaktu Canonu ze 70. let: polopropustné (translucent) zrcátko. Toto zrcátko se nezvedá, má pevnou polohu a většinovou část signálu propouští na snímač, menšinovou pak využívá pro AF systém s detekcí změny fáze. Tento systém má nesporné výhody: máte s ním k dispozici Live-view, ať již na hlavní LCD, nebo na LCD v hledáčku (tj jde fakticky o EVF, není zde optický hledáček) a současně máte k dispozici principielně rychlejší phase-detect AF (ve srovnání s kompaktovým contrast-detect AF).
Jenže to má ale jedno VELKÉ, HODNĚ VELKÉ negativum: fotony, které ukradnete snímači pro AF systém, jednoduše na snímač nedorazí. Udává se, že polopropustné zrcátko odkloní zhruba 20 % světla pryč. Tam, kde tedy konvenční zrcadlovky fotí např. ISO 1600, tam fakticky Sony A99 (a její soukmenovci) fotí téměř ISO 2000. Současně o světlých optických hledáčcích si můžeme nechat jen zdát: A99 má elektronický hledáček. Sice má parádní rozlišení, ale prostě proces sejmutí obrazu ze snímače, jeho zpracování a poslání do displeje v hledáčku trvá déle než optická cesta (fotony tak nějak letí rychlostí téměř 300 000 km/s a v typické D-SLR musejí přes zrcátko a pentaprism urazit tak 10 cm, což je prostě znatelně rychlejší než jakékoli EVF). Toto je třeba mít na paměti, když se budeme bavit o „zrcadlovce-nezrcadlovce“ Sony A99.
Ta nese BSI-CMOS snímač nabízející efektivně rozlišení snímků 6000×4000. Rozsah citlivostí je 100 až 25600, Sony nadále drží stabilizaci posuvem snímače v těle, tedy stabilizované jsou všechny objektivy. Hlavní displej má 3 palce a rozlišení 1229k, hledáček dokonce 2359k, 100% pokrytí a 0,70× zvětšení. A99 je pozicována jako firemní hi-end, takže by neměla překvapit závěrka s rychlostí 1/8000 až 30 sekund + bulb (snad jen škoda, že Sony nepokračovala v tom, co nabízela Minolta u kinofilmového modelu Dynax 9: závěrku s časem 1/12000).
K dispozici je pochopitelně formát RAW, synchronizace blesku je až do času 1/250 a nechybí ani podpora pro video: 1080 H.264 (24, 50, 60 fps) se stereo zvukem. Vedle SD karet (Sony udává podporu rozhraní UHS-I a rychlost až 94 MB/s) podporuje A99 i proprietární Memory Stick od Sony. S dodávaným akumulátorem nastřílí A99 jen 500 snímků, při rozměrech 147×111×78 mm váží 812 g. Součástí výbavy těla je i GPS modul. Sony A99 není pokusem o útok na nejnižší cenové segmenty. Její cena by se měla pohybovat někde kolem 2 600 liber, tedy v přepočtu 80 000 Kč+ (přepočet z dolarů je necelých 60 000 Kč, ale to je potřeba ještě zahrnout daně, přirážky, cla a milión dalších převážně byrokratických poplatků v EU/ČR). Ptáte se proč nenese A99 onen 36Mpix snímač z Nikonu D800? Inu, můj odhad si žádá připomenout oněch 20 % v pasáži o polopropustném zrcátku.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
tipoval bych, že někde zmizela jedna nula...
Chceš říct, že linuxák se nemůže zabývat i fotografií? I ty jeden…
Nebo že si linuxák nemůže vydělat na foťák za 50000?
Videl ste niekedy poriadny diapozitiv? To moze aj full frame zrkadlovka ist past ovce stale.
Jak říká klasik, názory jsou od toho, aby se různily.
Len nema take moznosti 100 zaberov za sekundu, elektronickej manipulacie s vysledkom a pod, takze v zasade nahradza HLAVU fotografa.
To zdaleka není jen kvůli více snímkům za sekundu (Sto? Ale no tak…) nebo softwarovým úpravám. To je třeba o tom, že při srovnatelné kresbě (přičemž daleko větší roli hraje objektiv než tělo) vám digitální fotoaparát umožní daleko věrnější podání barev. Že když udělám deset fotek a budu je chtít vidět, nemusím kvůli tomu dalších 26 políček filmu vyhodit. Že nepotřebuji doma vybavení na vyvolání filmu. Že se nemusím bát, že když při vyvolání něco zkazím, už to nikdy nepůjde napravit. Že když půjdu fotit na akci, která se odehrává střídavě venku (za jasného dne) a v interiéru, nepotřebuji dvě těla jen na to, abych mohl mít v každém film s jinou citlivostí. A o řadě další drobností, kterými mi digitální fotografie ušetří práci a zjednoduší celý proces.
Mne ide skor o umelecku foto a to je z vacsej casti ina problematika ako len technika.
Já si právě vůbec nemyslím, že by v tomhle kvalitní technika byla nějak na překážku. Spíš naopak - s kvalitní technikou se můžu soustředit na obsah místo toho, abych musel řešit techn(olog)ická omezení.
Ono v zasade digitalna foto plati za to pohodlie prevodom analogu do digitalu a tam je vzdy nejaka strata.
…a proto výrazná většina těch, kteří dávají přednost filmu, ty filmy scanuje a dál zpracovává digitálně.
Vela ludi v oblasti spickovej hifi techniky sa vracia k analogu /gramofon+vinyl/. A to pouzivaju repro a zosilovace za ceny prekracujuce milion korun. Otazka znie PRECO?
Ale ne, snad nechcete jako argument používat audiofily s jejich zlacenými kontakty a směrovanými kabely.
Vo foto na ploche do 50x50 cm mozno v hustote zaznamu je tazke oku zbadat vacsi rozdiel, ale skuste zvacsit tie vysledky na plochu 2x2 m a uvidite jasne v com je rozdiel.
Aby tam vůbec nějaký rozdíl mohl být vidět, musí být splněno tolik podmínek na jednotlivé části řetězce, že v praxi ho téměř nikdy neuvidíte. A i kdybyste viděl, nebude to rozdíl typu "může pást ovce", ale spíš "každá technologie má svoje". Nemluvě o tom, že je přinejmenším podivné, když člověk, který ještě včera tvrdil, že se zaměřuje na uměleckou fotografii, dnes argumentuje něčím, k čemu je potřeba zkoumat dvoumetrovou zvětšeninu ze 20-30 centimetrů…
…a proto výrazná většina těch, kteří dávají přednost filmu, ty filmy scanuje a dál zpracovává digitálněNo, to je třeba můj případ, dělám to proto, že chci nafocené snímky nějakým způsobem dál zpracovat a minilab nevlastním ani k němu nemám bezprostřední přístup. A výsledek do toho minilabu stejně odnesu, protože žádný tisk nedoshuje kvalit chemické zvětšeniny. Možná někoho překvapí, že na filmu nemusím řešit přepaly, ty se tam prostě nevyskytují (samozřejmě někdy člověku expozice ujede úplně, ale to jen vyjímečně). Když pak porovnávám předlohy z digitálu s naskenovanými soubory, pořád mám pocit, že té užitečné informace je na skenu víc - to jen tak na okraj pro ty, kdo podlehli reklamním žvástům, že digitál je ve všem lepší...
prestante tarat … Co to trepete???? … Trepete … To vy toho asi nevidite v zasade viac
Možná vám uniklo, že se s vámi snažím slušně diskutovat, přestože tu od začátku bez jakéhokoli důvodu řvete a teď přidáváte ještě bezdůvodné výpady. Jestli si myslíte, že velkými písmeny a výrazy jako "tarat" nebo "trepete" dodáte svým příspěvkům větší váhu, jste na hlubokém omylu.
Co tym chcete povedat?
Chci tím říct to, že výrazná většina těch, kdo dnes z nějakého důvodu používají (kino)film, a to včetně profesionálů, stejně nezůstává u plně chemického procesu, ale hned po vyvolání přecházejí na digitální. Takže ta ztráta informace při digitalizaci očividně není tak velká, aby je to trápilo. Nemluvě o tom, že i když zůstanete u čistě chemické cesty, bude se vám informace ztrácet s časem. Volbou kvalitních materiálů můžete tuto degradaci omezit, ale úplně se jí nevyhnete. A po nějakých 10-20 letech už přijdete o víc informace, než při té digitalizaci.
A ake podmienky mate na mysli??? Budte konkretny.
1. Velmi kvalitní objektiv. 2. Velmi přesné zaostření. 3. Film není na rozdíl od senzoru pevný, takže budete-li chtít tak perfektní kresbu, budete muset vyřešit jeho nerovnosti. Speciální přístroje pro makrofotografii to řeší přisátím k perforované destičce, ale většina nic takového nemá. 4a Při promítání diapozitivu na stěnu budete potřebovat velmi přesné zaměření a zaostření (a opět velmi rovnou plochu, na kterou promítáte), abyste dosáhl takových detailů. 4b Podobně náročné na přesnost bude i pořízení zvětšeniny z negativu.
A btw nevidel ste este zvecseninu nad 1 meter? Aj ked rozdielne temy, proces /analogovy - digitalny/ sa da spoznat.
Dá. Jenže nejsem zatížen předsudkem, že film je automaticky lepší už z principu, takže ty rozdíly nevidím jako jasný důkaz, že jedna technologie (o třídu) převyšuje druhou, ale že prostě poskytují mírně odlišný výsledek. Což ale neznamená, že by nutně jeden byl lepší. Tím spíš, že při prohlížení (jakékoli) zvětšeniny z obvyklé pozorovací vzdálenosti vidět nebudou (teď samozřejmě mluvím o kresbě, ne třeba o věrnosti barev).
Upne vam unika co pisem??
Vůbec ne. Jen se vám snažím vysvětlit, že to, že jste schopen udělat pokus, který má velmi málo společného s normální fotografickou praxí (včetně profesionální), a na něm demonstrovat nepatrně odlišné výsledky, neznamená, že je jedna technologile o třídu lepší a druhá "může pást ovce" (to je citát z vašeho příspěvku).
Nie velmi kvalitny ale rovnaky, aby sa dalo komparovat.
Na porovnání vám stačí stejný. Velmi kvalitní potřebujete na to, abyste viděl nějaký rozdíl.
Takze si spocitajte sam kinofilm : 24x36 mm pri 400 ciarach/mm filmu : 9600x14400 = 138 megapixelu.
Teoreticky - a při zanedbání toho, čím jsou ty čáry odlišné od pixelů. Takže už ten váš výpočet je zavádějící. Navíc jste o kousek výše tvrdil, že nepotřebujete velmi kvalitní objektiv (a zaměření a zaostření), ale stačí jakýkoli, a teď najednou vytáhnete 400 čar na milimetr?
Teraz sa bavime o principe vazeny a nie o dojme, pripadne aby ste to nahodou neprevracal na potrebu niekoho....proste zije v zajati seba.
A ked sa vydate nieco tvrdit, najpr si nieco precitajte o tom a nevychadzajte z lacnych clankov na nete.
Opravdu nejste schopen napsat příspěvek bez těch zbytečných osobních výpadů?
A zase urážky a výpady místo argumentů… :-(
Právě proto, že o chemii a fyzice něco vím, bych nikdy nedokázal napsat něco takového jako "zivotnost plnej informacie vyse 200 rokov". Protože tak prostě příroda nefunguje.
Zcela mimo? Obávám se, že ani jeden z vás si dost pozorně nepřečetl, co jsem napsal. Mezi tím, že existují fotografie, které po 150 letech vypadají relativně dobře, a tím, že po tolika letech nedojde k vůbec žádné ztrátě informace (jak tvrdil "fullframe"), je totiž propastný rozdíl. To první je pravda, to druhé ani náhodou.
Ano, tehdy typicky skleněné negativy
To je sám o sobě dost podstatný rozdíl. I kdybych pominul relativně pomalou degradaci obrazu v samotné vyvolané citlivé vrstvě, tak na to, že 200 let bez ztráty potřebných vlastností nevydrží plast, ze kterého je vlastní film, si klidně i vsadím.
Pokud byste tam opravdu měl halogenidy stříbra, tak máte problém, protože ty vám budou tmavnout. Při vyvolání se jich naopak snažíte v co největší míře zbavit (což se ale nepovede úplně dokonale). V tom odstavci jsou zmíněné i dva procesy, které se dotýkají samotného obrazu - redukce oxidu stříbra a reakce se sírou z okolí.
Hlavní problém je ale v tom, že u klasické fotografie nelze oddělit trvanlivost samotného obrazu tvořeného sloučeninami stříbra od trvanlivosti média, v němž (a na němž) je uložen, protože ten obraz nemůžete bez ztráty informace přenést na jiné médium. V tom má digitální fotografie při dostatečně důkladné archivaci podstatnou výhodu: umožňuje mít více zcela identických kopií a uchovávat je odděleně a na různých médiích tak, aby byla poměrně velká pravděpodobnost, že i při poškození části z nich nepřijdeme o všechny dřív, než si vytvoříme další.
Zatímco od uvedení full-framového nástupce legendy (EOS 5D Mark II),V cem je 5D MK II legenda? Prvni 5D bez debaty, ale MK II, proste dalsi generace po sposute let na tehdy nesaturovanym trhu, ktera z pohledu fotografa (tedy ne cloveka tociciho video), defakto nic neprisnesla. Ale de o to aby to zneco cool, co ... hmm