HW novinky: spousta SSD a trochu 4k videa

4. 8. 2015 | David Ježek | Hardware | 3226×

Děsivé doby poklidných vod, kdy 99 % SSD používalo řadič SandForce SF-2281, jsou naštěstí pryč. Dnes si ukážeme hned několik SSD, která se výrazně liší jak použitými NAND flash čipy, tak použitím různých ne-SandForce řadičů. A dojde na další dva nové přístroje od Panasonicu, který 4k/UltraHD video prosazuje celkem vehementně.

ADATA SSD XPG SX930: řadič JMicron a enterprise MLC

Nástupnická řada SSD ADATA XPG, tedy nejvyšší spotřebitelské řady v nabídce tohoto lowendového výrobce, konečně opouští mrzký řadič SandForce SF-2281 a sází na kombinaci řadiče JMicron JMF670H s blíže nespecifikovanými synchronními „MLC Plus“ čipy, což jsou s největší pravděpodobností 19nm čipy SanDisk/Toshiba, nebo 20nm Micron.

Z hlediska parametrů, které jsou vidět, jde o celkem klasická 2,5palcová 6,0Gbps SATA SSD dávající sekvenční rychlosti čtení až do 540-560 MB/s a zápisu až do 460/420 MB/s. IOPS pro čtení/zápis náhodných 4k bloků se pohybují od 70k/45k u nejmenšího 120GB modelu po 75k/72k u největšího 480GB modelu. Z toho je mimo jiné jasně vidět, že ADATA se u téhle řady nežene do nějakých přehnaných kapacit doufaje, že do půl terabajtu si vystačí většina zákazníků (pro ty ostatní má samozřejmě 1TB SSD v jiných řadách jako SP610). XPG SX930 je pro ty, kteří ocení spíše výkony než kapacitu, což také tak trochu podtrhuje nízká udávaní spotřeba za běhu 0,33 W a v klidu 0,14 W.

SSD mimochodem využívá ADATA vlastní tzv. pSLC Cache, což je vyhrazená určitá část kapacity mimo běžnou DRAM cache pro „kešování“ nejčastěji užívaných dat. Podobnou věc implementují i nejnovější SSD od OCZ. Řadě SX930 schází k dokonalosti uvedených parametrů jedině chybějící udaje o množství zapsatelných dat či počtu přepisů. Záruka má ale délku 5 let, což je více než dostatečné. Ceny se pohybují pro 120, 240 a 480GB model kolem 1800, resp. 2900, resp. 5600 Kč.

2TB a 4TB enterprise SSD s 3D MLC/TLC čipy od Samsungu

Kdo se naopak se dvěma novými řadami SSD pouští do hodně velkých kapacit, je jihokorejský Samsung. Ten již nějakou dobu staví celou řadu svých flashových produktů nikoli na nejnovějších nanometrech por hranicí 20, ale naopak na 40nm výrobě, ale s vrstvenými čipy, kdy aktuálně umí do jednoho pouzdra čipu dát až 32 NAND flash die.

Díky tomu tak řada SSD Samsung PM863 s blíže nespecifikovaným řadičem Samsung Mercury může kapacitně začínat na běžných 120 GB, ale končit na 3,84 TB, resp. 3840 GB. Tato SSD jsou pochopitelně dražší, cenově jsou odstupňována od 125 dolarů za 120GB model po 2200 dolarů za 3,84TB model, ale to je daň za použité technologie. Typově jde stále o 2,5" SATA SSD, takže rychlosti jsou omezeny na 540 MB/s, ale liší se model od modelu, 120GB tvořený nejméně čipy má rychlost čtení/zápisu pouze 380/125 MB/s. Na druhou stranu je zde poměrně vysoká garance zapsatelných dat, když si uvědomíme, že jde o TLC čipy. Konkrétně Samsung pro jednotlivé kapacity garantuje shodně zhruba 1450 kompletních přepisů kapacity SSD, což kupříkladu ve srovnání s nejnovějšími SSD s 15nm čipy SanDisk/Toshiba, která udávají množství zapsatelných dat i pětkrát nižší, vypadá velmi dobře. Samozřejmě v relativním slova smyslu.

Na bázi stejného řadiče a technologicky stejných čipů, však typu MLC, staví SSD řady Samsung SM863. Ta končí kapacitně na polovině, tedy 1,92 TB / 1920 GB, ale udávané rychlosti jsou logicky vyšší, stejně jako stěžejní parametr množství zapsatelných dat. V tomto případě již Samsung hovoří o možnosti ekvivalentní přepsání celého SSD až přibližně 6400krát. Za tato MLC SSD přitom nezaplatíte příliš více, 120GB model vyjde na 140 dolarů, 1,92TB na 1260 dolarů.

Další dva fotoaparáty Panasonic se 4k videem

Poté, co do světa bezzrcadlovek vlétl Lumix GH4 se 100Mbps H.264 videem v 4096×2160, jakoby Panasonic vyčkával, až se dostatečně vyprodají nižší modely s FullHD (nápověda: GH4 stojí nyní, 1,5 roku po uvedení, zhruba 35 tisíc Kč za holé tělo, v kitech s lepšími objektivy klidně i 75 tisíc Kč). Tak se asi stalo, na trhu se totiž objevují dva nové fotoaparáty, které také 4k, tedy lépe řečeno UltraHD video dostaly. Nahrávají v 3840×2160, i nadále do H.264 / AVCHD (u GX8 je uváděn datový tok až 100Mbps), ale i to je vlastně super.

Prvním z nich je nižší bezzrcadlovka Lumix GX8, která spadá do řady GX, jež představuje jakousi vyšší profesionálnější řadu, ale zdaleka ne tak špičkovou jako GH. Na tomto modelu je zajímavé, že jde o první micro43 fotoaparát, který nabízí více než 16 megapixelů. Panasonic vsadil na 22Mpix čip, z nějž je efektivně využíváno 20 megapixelů, v tomto případě tedy v rozlišení 5184×3888. ISO rozsah včetně rozšířených nastavení zahrnuje 100 až 25600, jsou zde všechny obvyklé prvky výbavy této třídy, tedy i mechanická závěrka pro časy až do 1/8000 a elektronická zvládající i 1/16000. Rychlost je až 8 fps, s dodávaným akumulátorem přístroj nafotí ±330 snímků (dle metodiky CIPA), takže celkově je to „GH4 pro běžné spotřebitele“, kteří chtějí UltraHD video.

Nový je mimochodem ostřící systém Depth From Defocus, který zvládne zaostřit do 0,07 sekundy. Panasonic také implementuje tři různé režimy zvané „4k Photo“, kdy lze získávat 8Mpix fotografie během záznamu 4k videa. Systém je pak využit na dodatečné rozhodnutí o tom, kam se snímek zaostří, tedy tak jak to nabízí přístroje Lytro. Do budoucna bude Panasonic dodatečné ostření využívat ještě více, díky podpoře v objektivech a firmwarech, které chystá. Na Lumix GX8 si připravte 1200 dolarů.

Druhou novinkou je ultrazoom Lumix FZ300, který navazuje na oblíbený model FZ200. Ten přišel na trh s megapixelově krotkým 12Mpix 1/2,3" čipem a objektivem s konstantní světelností f/2.8 v rozsahu ohnisek ekv. 25 až 600 mm. Toto model FZ300 zachovává, ale přidává právě ono video v rozlišení 3840×2160 a také Wi-Fi / NFC a ochranu těla proti prachu a vodním částečkám. Potěší i nadále přítomná podpora RAWu, ale z hlediska detailnosti snímků nečekejte zázraky, stále je zde „kompaktový čip“ malé velikosti. Určitě ale jde o zajímavou alternativu ke všem běžným ultrazoomům, které sice nemají tak krátký zoom (25-600 = 24×; to Nikon P900 nabízí 83× zoom), ale za cenu výrazně horšího průběhu světelnosti (Nikon P900 sice začíná ne stejných f/2.8, ale končí na f/6.5 při ekv. ohnisku 2000 mm(!) a i na 600mm ekv. je výrazně horší než f/2.8). Panasonic Lumix FZ300 vyjde na 600 dolarů.

       

Komentáře

[Marián Kyral]

Lumix jsem měl rád (měl jsem FZ30), ale to, jak tato řada pokračovala, mne bohužel přinutilo přejít jinam. A jak tak koukám, FZ300 je na tom pořád stejně blbě - prstence na objektivu jsou nahrazeny elektronikou. Ovládání ostření sice vypadá jako zajímavý nápad, ale tlačítka "W" a "T" to zabíjí. Než se ten objektiv vysune na požadovanou ohniskovou vzdálenost, tak s manuálně ovládaným zoomem už mám dávno vyfoceno.

[nobody]

tak ja FZ30 pouzivam porad, byl to prvni digifotak co mel zoom i ostreni na krouzek a tak sem na nej presel s kinofilm Nikona, clovek by nerek ze je to uz 10let :) taky fakt nechapu proc FZ300 ktere vypada jinak zajimave, nemohl udelat s zoom a ostricim prstencem...

[Michal Kubeček]

byl to prvni digifotak co mel zoom i ostreni na krouzek

V roce 2005? To dost těžko, to třeba i Canon EOS 300D je starší.

[Marián Kyral]

Špatně formulováno - FZ30 byl první EVF ultrazoom s kroužky na objektivu (FZ20 měl jen kroužek na ostření). EOS 300D je standardní zrcadlovka.

[nobody]

presne jak pise Marian, sorry za nepresnost ;)

[JZD]

...na nejnovějších nanometrech por hranicí 20, ale naopak na 40nm výrobě...

Opravte si ten překlep, snad ho vidíte.