Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za duben (YouTube).
Provozovatel čínské sociální sítě TikTok dostal v Evropské unii pokutu 530 milionů eur (13,2 miliardy Kč) za nedostatky při ochraně osobních údajů. Ve svém oznámení to dnes uvedla irská Komise pro ochranu údajů (DPC), která jedná jménem EU. Zároveň TikToku nařídila, že pokud správu dat neuvede do šesti měsíců do souladu s požadavky, musí přestat posílat data o unijních uživatelích do Číny. TikTok uvedl, že se proti rozhodnutí odvolá.
Společnost JetBrains uvolnila Mellum, tj. svůj velký jazykový model (LLM) pro vývojáře, jako open source. Mellum podporuje programovací jazyky Java, Kotlin, Python, Go, PHP, C, C++, C#, JavaScript, TypeScript, CSS, HTML, Rust a Ruby.
Vývojáři Kali Linuxu upozorňují na nový klíč pro podepisování balíčků. K původnímu klíči ztratili přístup.
V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
V komentářích k minulému dílu mě několik lidí upozornilo na jejich oblíbené přehrávače, a proto se na ně také zběžně podívám. Teď se však podívejme na dva, které jsem vybral já.
Na tento program jsem narazil jako první a hned se mi líbil. Hrál v tom asi roli především vzhled, protože mám rád, když program zobrazuje spoustu informací v různých částech obrazovky. mp3blaster toho ukazuje skutečně docela dost, ale na přehlednosti to programu neubírá a místa na zobrazení seznamu písniček většinou zbývá i tak dost.
Kromě ovládacích prvků typu Play, Pause, Stop apod. (která jsou prezentována jako tlačítka, ale myš podporována není) obsahuje okno standardně i nápovědní pruh s dvanácti akcemi a klávesovými zkratkami, které je obhospodařují. Nenechte se však mýlit číslem 12. Funkcí je mnohem více a nápovědním pruhem je možné "listovat" pomocí kláves + a -. To je samo o sobě mírně matoucí, protože neexistuje způsob, jak získat pohled na všechny příkazy najednou. Než v pěti "obrazovkách" nápovědního pruhu nalistujete požadovanou funkci, zapomenete mezitím, jak se ovládala ta první, kterou jste hledali...
Program sice umožňuje zobrazení souboru s nápovědou, ale tam jsou všechny povely popisovány do detailu, což zase není pro základní orientaci nutné.
mp3blaster se bohužel neumí moc dobře vyrovnat se změnou velikosti okna emulátoru terminálu, ve kterém byl spuštěn. Program na změnu velikosti okna vůbec nezareaguje, což může být dost nepříjemné. V konzoli to samozřejmě nevadí.
I přes snadno dostupný nápovědní pruh musím přiznat, že ovládání programu není tak docela primitivní. Především se mi moc nezamlouvá nutnost vytvářet takzvané seznamy. mp3blaster totiž rozlišuje mezi procházením souborů a prací s playlistem, takže pustit si nějakou písničku není úplně jednoduché. Písničky je potřeba nejprve označit, pak vložit do seznamu a pak spustit přehrávání. To mi připadá zbytečně nepohodlné.
Konečně se dostávám k programu, který jsem si nakonec vybral pro každodenní používání. Nejblíže z popisovaných aplikací je k němu asi ksmp3play. playmp3list nemá bohužel progress bar, ale to je jediná a malá vada na kráse.
playmp3list je nadstavba - využívá mpg123 (respektive svobodný mpg321). Má přiměřené množství funkcí, ani málo, ani příliš moc. Umožňuje vyhledávání (i když jen podle počátečního písmene názvu písničky) i "přetáčení" písní. Nabízí základní práci s playlistem (abecední řazení, náhodné přehrávání, zobrazení buď plného názvu nebo bez přípony) a můžete si vybrat mezi ukazováním již odehraného času nebo odpočítávání do konce písně.
Velmi sympatická je naprostá nastavitelnost prostřednictvím velmi jednoduchého a přehledně komentovaného konfiguračního souboru. Změnit lze samozřejmě všechny klávesové povely (ovládání pomocí písmen X, C, V se mi ale zdá jednoduché a šikovné) a lze nastavit i barvy a většinu dalších aspektů zobrazení. Jako příklad je přichystáno několik barevných kombinací. Ale ta výchozí s modrým pozadím a kombinací žluté a zelené barvy je zcela vyhovující.
playmp3list má tu šikovnou vlastnost, že vám nevnucuje svoji představu práce s playlisty. Po spuštění bez parametrů vypíše jen několik základních parametrů použitelných na příkazové řádce a hned se ukončí. Je nutné zadat něco k přehrávání (jako u ksmp3play) nebo alespoň adresář, který si přejete procházet. Chcete-li se tedy jen dostat do prostředí programu a vybírat odtud, stačí zadat:
playmp3list .
Když už si vyberete v adresářové struktuře nebo program spustíte se seznamem souborů jako parametry, můžete rovnou spustit přehrávání (nebo parametrem určit, že se má přehrávání zahájit automaticky). Plynule lze však přejít do "režimu" procházení adresářů. Když vám současný výběr dohraje, prostě přeskočíte do jiného adresáře a stisknutím Enter na písničce začne přehrávání všech písní v daném adresáři (počínaje tou, na kterou jste nastavili kurzor).
mplay je nadstavbou pro MPlayer napsanou v perlu. Šikovná věc. MPlayer toho přehraje skutečně hodně a mít možnost jeho schopností využít prostřednictvím jednoduše ovladatelného programu s textovým rozhraním je příjemné.
Základní postřehy: funguje dobře, žádné zádrhely jsem neobjevil. V
tarballu je přibalen instalační skript, který je nutno spustit s právy
superuživatele - vše je pak nainstalováno do /usr/local/
.
Drobnou chybkou je, že instalační skript vás sice upozorní, že ke
správnému běhu jsou zapotřebí určité perlovské moduly, ale to udělá těsně
předtím, než skutečně zkontroluje, jestli je máte nainstalované. Kdyby
místo toho nejprve zjistil, jak na tom váš systém je a pak by vybídl k
případné doinstalaci chybějících komponent, bylo by to lepší.
Další připomínku mám k (kontextové) nápovědě. Opět drobnost, ale protivná. Při zobrazení stránky s nápovědou jsou jednotlivé funkce prezentovány v seznamu, který začíná jednotlivé řádky popisem funkce, nikoliv klávesou, kterou se daná věc ovládá. Výsledkem je totálně nepřehledný zmatek: každá funkční klávesa je ukryta mezi různě dlouhými konci řádků popisků.
Jinak se mi však mplay velice zamlouval. Asi také proto, že nadstavby MPlayeru jsem zatím viděl jen grafické, takže existence tohoto programu mě potěšila.
MOC (Music On Console)
naštěstí nezkouší instalovat binárku moc
, to by se asi
nesetkalo s pochopením programu Qt meta object compiler. MOC je vlastně
mocp
.
Program umí kromě MP3 přehrávat i OGG a WAV (a všechno ostatní, co podporuje knihovna libsndfile). Jeho prostředí je podobné playmp3listu, což se mi líbí. Používat se dá více méně stejně. Také jde spustit buď se seznamem souborů (a adresářů) nebo jen tak (v takovém případě nabídne k procházení aktuální adresář.
Asi nejhezčí a nejpraktičtější funkcí programu MOC je možnost "odtrhnout" jej od terminálu a nechat na pozadí běžet pouze "server". K takovému serveru je pak možné připojit uživatelské rozhraní, a to dokonce i několik - například jedno v konzoli a další v emulátoru terminálu v X. Všechna takto připojená rozhraní ukazují totéž. MOC pěkné.
Kromě dalších běžných funkcí stojí za zmínku i schopnost provádět převod znakových sad za použití iconv, takže pokud máte sbírku písní s tagy kódovanými třeba ve Win1250, neměl by to být problém. Navíc je možné nastavit, jakým způsobem se budou zobrazovat informace z tagů v playlistu. Stejně jako u playmp3listu lze plně konfigurovat ovládací klávesy a změna vzhledu pomocí témat je také možná.
MOC si tedy získal mé sympatie a nahlodal mé rozhodnutí zůstat s playmp3listem. Je mu totiž velmi podobný, umí všechno stejně a ještě o trochu více. Navíc není omezen jen na MP3. A má progress bar... :-).
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
xargs <playlist |play
(všiměte tu podporu playlistu delšího než 64kB) a ukončíte pomocí ^C nebo zasláním SIGTERM příslušnému procesu. Ta jednoduchost a funkčnost, tomu se nic nevyrovná.
xargs play <playlist
Pokud si chcete pustit jen jednu písničku, není třeba jí přidávat do playlistu.
Stačí pomocí F1 otevřít adresář, nastavit se na soubor a klepnout do enter.