Na stránkách Evropské komise, na portálu Podělte se o svůj názor, se lze do 3. února podělit o názor k iniciativě Evropské otevřené digitální ekosystémy řešící přístup EU k otevřenému softwaru.
Společnost Kagi stojící za stejnojmenným placeným vyhledávačem vydala (𝕏) alfa verzi linuxové verze (flatpak) svého proprietárního webového prohlížeče Orion.
Firma Bose se po tlaku uživatelů rozhodla, že otevře API svých chytrých reproduktorů SoundTouch, což umožní pokračovat v jejich používání i po plánovaném ukončení podpory v letošním roce. Pro ovládání také bude stále možné využívat oficiální aplikaci, ale už pouze lokálně bez cloudových služeb. Dokumentace API dostupná zde (soubor PDF).
Jiří Eischmann se v příspěvku na svém blogu rozepsal o open source AdGuard Home jako domácí ochraně nejen před reklamou. Adguard Home není plnohodnotným DNS resolverem, funguje jako DNS forwarder s možností filtrování. To znamená, že když přijme DNS dotaz, sám na něj neodpoví, ale přepošle ho na vybraný DNS server a odpovědi zpracovává a filtruje dle nastavených pravidel a následně posílá zpět klientům. Dá se tedy používat k blokování reklamy a škodlivých stránek a k rodičovské kontrole na úrovni DNS.
AI Claude Code od Anthropicu lépe rozumí frameworku Nette, tj. open source frameworku pro tvorbu webových aplikací v PHP. David Grudl napsal plugin Nette pro Claude Code.
Byla vydána prosincová aktualizace aneb nová verze 1.108 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a videi v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.108 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Na lasvegaském veletrhu elektroniky CES byl předveden prototyp notebooku chlazeného pomocí plazmových aktuátorů (DBD). Ačkoliv se nejedná o první nápad svého druhu, nepochybně to je první ukázka praktického použití tohoto způsobu chlazení v běžné elektronice. Co činí plazmové chladící akční členy technologickou výzvou je především vysoká produkce jedovatého ozonu, tu se prý podařilo firmě YPlasma zredukovat dielektrickou
… více »Patchouli je open source implementace EMR grafického tabletu (polohovací zařízení). Projekt je hostován na GitLabu.
Český Nejvyšší soud potvrdil, že česká právní úprava plošného uchování dat o elektronické komunikaci porušuje právo Evropské unie. Pravomocným rozsudkem zamítl dovolání ministerstva průmyslu a obchodu. To se teď musí omluvit novináři Českého rozhlasu Janu Cibulkovi za zásah do práv na ochranu soukromí a osobních údajů. Ve sporu jde o povinnost provozovatelů sítí uchovávat údaje, ze kterých lze odvodit, kdo, s kým a odkud komunikoval.
Google bude vydávat zdrojové kódy Androidu pouze dvakrát ročně. Ve 2. a 4. čtvrtletí.
Přidáme si tedy repozitáře, pro které chceme balíček sestavit. To můžeme udělat například pomocí osc -e prj home:m4r3k, přičemž se nám opět spustí $EDITOR. Do něj pak napíšeme kód podobný tomu následujícímu:
<project name="home:m4r3k"> <title<m4r3k's Home Project</title> <description>My packages.</description> <person role="maintainer" userid="m4r3k"/> <repository name="openSUSE_10.3"> <path project="openSUSE:10.3" repository="standard"/> <arch>i586</arch> <arch>x86_64</arch> </repository> </project>
Jak vidíte, tento soubor má poměrně složitou syntaxi (alespoň já si ji ne a ne zapamatovat :-)), naštěstí se však repozitáře dají přidat i pomocí webového rozhraní. Přihlásíme se tedy na build.opensuse.org, v našem domovském projektu klikneme na tlačítko Add Repository a vybereme si některý z repozítářů, pro které chceme sestavovat. V našem příkladu se jedná o repozitáře openSUSE 10.3, Fedora 8 a Mandriva 2008.

Po přidání repozitářů se nám začnou sestavovat jednotlivé balíčky. Průběh sestavování si můžeme vypsat pomocí příkazu osc buildlog distribuce architektura, například tedy:
osc buildlog openSUSE_10.3 i586
Po nějaké době by nám měly vzniknout balíčky pro distribuce openSUSE, Fedora a Mandriva. Každá by měla obsahovat jeden textový soubor umístěný v adresáři /etc/ s příslušným jménem. To si můžeme zkontrolovat tak, že si sestavené balíčky stáhneme a pomocí rpm -qlp balíček.rpm necháme vypsat jejich obsah.
for foo in *.rpm; do echo "balíček $foo obsahuje"; rpm -qlp $foo; echo "---"; done balíček fedora-testovaci-balik.rpm obsahuje warning: fedora-testovaci-balik.rpm: Header V3 DSA signature: NOKEY, key ID a575c4b8 /etc/Fedora.txt --- balíček mandriva-testovaci-balik.rpm obsahuje warning: mandriva-testovaci-balik.rpm: Header V3 DSA signature: NOKEY, key ID a575c4b8 /etc/Mandriva.txt --- balíček openSUSE-testovaci-balik.rpm obsahuje warning: openSUSE-testovaci-balik.rpm: Header V3 DSA signature: NOKEY, key ID a575c4b8 /etc/openSUSE.txt ---
Mezi verzemi distribucí se často přejmenovávají, rozdělují a slučují balíčky. Proto je výhodné mít k dispozici i rozlišování podle verze jednotlivých distribucí. Například, pokud chceme, aby se nějaká část kódu provedla jen v případě, že jde o distribuci openSUSE a zároveň se jedná o verzi novější než 10.2, pak použijeme tento kód:
%if 0%{?suse_version} > 1020
%patch0
%endif
| Distribution | Variable |
|---|---|
| openSUSE Factory | %if 0%{?suse_version} == 1031 |
| openSUSE 10.3 | %if 0%{?suse_version} == 1030 |
| openSUSE 10.2 | %if 0%{?suse_version} == 1020 |
| SUSE Linux 10.1 | %if 0%{?suse_version} == 1010 |
| SLE{S,D} 10 | %if 0%{?sles_version} == 10 |
| SUSE Linux 10.0 | %if 0%{?suse_version} == 1000 |
| SUSE Linux 9.3 | %if 0%{?suse_version} == 930 |
| SLES 9 | %if 0%{?sles_version} == 9 |
| CentOS 5 | %if 0%{?centos_version} == 501 |
| RHEL 5 | %if 0%{?rhel_version} == 501 |
| Fedora 8 | %if 0%{?fedora_version} == 8 |
| Fedora 7 | %if 0%{?fedora_version} == 7 |
| Fedora 6 with Extras | %if 0%{?fedora_version} == 6 |
| Fedora 5 with Extras | %if 0%{?fedora_version} == 5 |
| Fedora 4 with Extras | %if 0%{?fedora_version} == 4 |
| Mandriva 2008 | %if 0%{?mandriva_version} == 2008 |
| Mandriva 2007 | %if 0%{?mandriva_version} == 2007 |
| Mandriva 2006 | %if 0%{?mandriva_version} == 2006 |
Tabulka převzata, upravena a aktualizována z en.opensuse.org.
Porovnávací operátory nejsou samozřejmě omezeny jen na operátor ekvivalence (==), ale také jsou k dispozici operátory menší než (<) a větší než (>). Tyto operátory můžeme také skládat a sestavit tak operátor větší nebo rovno (>=), případně menší nebo rovno =<). Stejně tak můžeme také kombinovat jednotlivé podmínky a sestavit například následující konstrukci:
%if 0%{?suse_version} || 0%{?sles_version}
%patch1 -p1
%endif
Která provede makro %patch vždy, když je balíček sestavován v prostředí openSUSE nebo SLES(D). U sestavování balíčků se lze také rozhodovat podle architektury a tyto podmínky lze samozřejmě také kombinovat ve složitější celky. Například takto:
%if 0%{?suse_version} == 1030
%ifarch x86_64
%patch1
%endif
%endif
Makro %patch1 bude provedeno, jen když je balíček sestavován pro openSUSE verze 10.3 a cílová architektura je x86_64.
Často se stane, že si chcete udělat balíček na nový program a z ničeho nic zjistíte, že programů, na kterých tento program závisí, je obrovská spousta. To je ještě v pohodě, jednoduše je napíšete do BuildRequires nebo do Requires. V tom horším případě však zjistíte, že potřebné balíčky nejsou k dispozici v oficiálních stromech balíčků. Pokud máte štěstí, tak balíček který potřebujete, už vytvořil někdo jiný, kdo připravuje balíčky v rámci openSUSE Build Service. Pak máte několik možnosti, jak tyto balíčky zužitkovat. Můžete je zkopírovat do svého projektu pomocí příkazu osc copypac, který má následující syntaxi:
osc copypac home:jiny-balikar cool-balicek home:m4r3k cool-balicek
Což vytvoří identickou kopii balíčku u vás v home:m4r3k. To se hodí v případě, že hodláte balíček nějak významněji upravovat. Má to však tu nevýhodu, že zbytečně plýtváte strojový čas i místo na build serverech. Proto je k dispozici také příkaz osc linkpac, který provede nalinkování balíčku z jednoho projektu do jiného. Tam se balíček sestaví a bude k dispozici i pro váš projekt. Toto řešení také nabízí určitou míru volnosti. Pokud totiž ve svém nalinkovaném projektu vytvoříte soubor se stejným názvem jako je v tom původním, tak se použije ten váš. Můžete si tak třeba poupravit .spec soubor, aniž by se muselo udržovat několik kopií tarové koule se zdrojovými kódy.
osc linkpac home:jiny-balikar cool-balicek home:m4r3k cool-balicek
Vlastní .spec soubor vnutíte projektu tak, že si aktualizujete svou lokální kopii repozitáře pomocí příkazu osc up a přepnete se do adresáře s balíčkem (cd cool-balicek). Pak si vytvoříte třeba soubor cool-balicek.spec a v něm vlastní obsah. Častěji však využijete už hotový .spec soubor a jen si jej upravíte k obrazu svému. Stažení originálního souboru lze provést pomocí:
osc co home:jiny-balikar cool-balicek cool-balicek.spec
Nyní už stačí soubor jen otevřít ve svém oblíbeném editoru a dle libosti upravit. Soubor poté přidáme do projektu pomocí osc add cool-balicek.spec a výsledek pošleme na server pomocí osc commit. Balíček se nyní sestaví i s vašimi změnami. Tento způsob sice už tolik neplýtvá místem na disku, ale na druhou stranu stále plýtvá strojovým časem serverů. Proto je k dispozici i příkaz osc aggregatepac, který je vhodný v případě, že chceme balíček jen používat a nijak upravovat. Syntaxe je obdobná jako u předchozích příkazů.
osc aggregatepac home:jiny-balikar cool-balicek home:m4r3k cool-balicek
Stejně jakou u předchozích dvou příkazů, je i u tohoto příkazu poslední parametr cool-balicek nepovinný a v případě, že jej nepoužijete, tak se použije název stejný jako u zdrojového balíčku.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
(Program běží, ale nic nedělá a plní konzoli chybovýma hláškama).
(Program běží, ale nic nedělá a plní konzoli chybovýma hláškama).Což mi bez těch hlášek vůbec nepomůže. :D
. Všechny ostatní chyby se už jen od toho odvíjí (křik urllib).
michals@smrz:~> yabsc
user 'ilfirin' not found
Traceback (most recent call last):
File "/usr/bin/yabsc", line 597, in run
self.projects = self.bs.getWatchedProjectList()
File "/usr/bin/yabsc", line 101, in getWatchedProjectList
tree = ElementTree.fromstring(''.join(core.get_user_meta(self.apiurl, username)))
TypeError