Google Chrome 136 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 136.0.7103.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 8 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »Richard Stallman přednáší ve středu 7. května od 16:30 na Technické univerzitě v Liberci o vlivu technologií na svobodu. Přednáška je určená jak odborné tak laické veřejnosti.
Jean-Baptiste Mardelle se v příspěvku na blogu rozepsal o novinkám v nejnovější verzi 25.04.0 editoru videa Kdenlive (Wikipedie). Ke stažení také na Flathubu.
TmuxAI (GitHub) je AI asistent pro práci v terminálu. Vyžaduje účet na OpenRouter.
Byla vydána nová verze R14.1.4 desktopového prostředí Trinity Desktop Environment (TDE, fork KDE 3.5, Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání. Podrobný přehled v Changelogu.
Bylo vydáno OpenBSD 7.7. Opět bez písničky.
Čistě z mojí pohodlnosti dnes opustíme knižní svět (chci ukázat stromy a momentálně si neumím představit žádnou strukturu, do které by se daly knihy kategorizovat, když jsem žánry vyčerpal jako tagy) a splácáme milióntýprvý redakční systém, ve kterém lze zadávat články a zařazovat je do stromové struktury. Začneme s tím lesem. Je mnoho způsobů, kterak v SQL ukládat stromy (viz např. tady), ale žádný z nich není ideální. My, v úplně jiném světě, použijeme ten na pohled nejmíň ideální ze všech: Strom uložíme do jediného dokumentu.
Máme k tomu jeden prostý důvod: Pro účely CMS, kde se stromy používají akorát pro kategorizaci dokumentů, je pravděpodobně nejvýhodnější všechny stromy hned ze začátku načíst do paměti a pracovat s nimi v aplikaci. (Na druhou stranu, když je potřeba se stromovými a obecně grafovými strukturami pracovat nějak seriózně ve velkém, nejspíš uděláme nejlíp, když si pořídíme grafovou databázi.) Nuž, představivosti se meze nekladou:
{"type": "tree", "root": { "name": "Články", "children": [ {"name": "Programování", "children": [ {"name": "Programovací jazyky"}, {"name": "Databáze", "children": [ {"name": "SQL"}, {"name": "NoSQL", "children": {"name": "Key-value stores"}, {"name": "Sloupcové databáze"}, {"name": "Dokumentové databáze"}, {"name": "Grafové databáze"} ]} ]}, {"name": "Web"}, {"name": "Překladače"} ]}, {"name": "Výkřiky", "children": [ {"name": "UN*X"}, {"name": "Alkohol"}, {"name": "Blogísky o koních"} ]} ] }}
Komu by se ovšem chtělo programovat GUI pro operace se stromem, že. Vezměme tedy jsTree; dokumentace by snesla nějakou tu péči, ale i v současné podobě je vcelku dobrá. jsTree má mimo jiné vlastní JSONový formát, ze kterého umí načítat a do kterého umí i ukládat, a protože se mi nechce řešit transformace, namísto formátu navrženého výše použijeme přímo tenhle. To samozřejmě opravdu není přístup vhodný pro skutečnou aplikaci, ale pro naši ukázku postačí.
A protože budeme chtít do jednotlivých uzlů stromu (kategorií) zařazovat články, budeme potřebovat ještě jednu položku, kterou jsme výše neuvedli: Každý uzel musí mít vlastní ID. V jsTree není problém při vzniku nového uzlu spustit nějaký kód a nová ID nám může generovat CouchDB (http://localhost:5984/_uuids, případně s parametrem count=10
apod.). V článku pak do jedné položky (topics
) uložíme ID těch kategorií, do kterých je článek přímo zařazen, a pro účely vyhledávání do druhé položky (search_topics
) ID všech kategorií a jejich rodičů. Jedním jednoduchým pohledem pak snadno získáme všechny články ve vybraném podstromu:
// map function(doc) { if (doc.type == "doc" && doc.search_topics) { for (var topic in doc.search_topics) { emit(doc.search_topics[topic], doc); } } }
Dál: Editace článků. Když máme všechno tak hezky dynamicky typované, struktura článku budiž definována prostě HTML formulářem. Jen si to představte:
<div id="docEdit"> <div class="field"> <label>Název:</label> <span class="w"><input type="text" name="name"></span> </div> <div class="field html"> <label>Popis:</label> <span class="w"><textarea rows="5" cols="70" name="desc"></textarea></span> </div> <div class="field"> <label>Autor:</label> <span class="w"><input type="text" name="author"></span> </div> <button id="saveDocButton">Uložit</button> <button id="cancelDocButton">Storno</button> </div>
JSONový dokument pro uložení do databáze pak získáme vysloveně triviálně (používám jQuery):
// to je pro vytvoreni noveho dokumentu; pri editaci existujiciho bude doc // vlastne ten dokument, ktery byl nacten z databaze var doc = {}; $("#docEdit input, #docEdit textarea").each(function() { doc[$(this).attr("name")] = $(this).val(); }); // textarey v bloku s tridou „html“ budou instance TinyMCE (ma vlastni plugin pro jQuery) $("#docEdit .html textarea").each(function() { doc[$(this).attr("name")] = $(this).html(); });
Dobře, tohle je úplně mimo téma, takže proč to ukazuji? Tenhle kód má jednu krásnou vlastnost: Naprostou nezávislost na struktuře dat. Přidám do HTML kódu jedno políčko – a šup, je v databázi. Není to nic sofistikovaného a bylo by pěkné rozšířit to například o seznamy či poddokumenty, ale čistý text a HTML pro ukázku docela dobře postačí. (Pozn.: Ve větší aplikaci bych samozřejmě nechtěl definovat strukturu dokumentu HTML formulářem, ale rozhodně bych ji nechtěl definovat ani strukturou tabulky v relační databázi.)
To byly dvě nejdůležitější věci ohledně našeho primitivního CMS. Kompletní kód, který je pochopitelně trochu složitější (asi 300 řádek), najdete v příloze. Není zrovna nejhezčí, ale je dost krátký na to, aby ho snad každý pochopil. Pro komunikaci s databází se nepoužívají přímo AJAXové funkce jQuery, ale jednoduchá knihovnička, která je součástí distribuce CouchDB a nad kterou je postaven Futon (v Debianu k nalezení v /usr/share/couchdb/www/script/jquery.couch.js
). Aplikaci servíruje webový server, pro trochu věrnější simulaci reality, takže je potřeba vyřešit AJAXové volání na jinou doménu: Nejjednodušší je proxy ve webovém serveru, jak je v příkladu ostatně ukázáno. jQuery knihovna pro CouchDB s tímto použitím nepočítá, proto jsem ji musel lehce upravit (přidání proměnné uriPrefix
a modifikace pár funkcí).
V příkladu je jako bonus ukázána zcela bezbolestná a bezkonkurenčně nejjednodušší metoda, jak lokalizovat data (popis v souboru l10n.txt). Zkusme se u ní na chvilku zastavit. Na tomhle ještě není nic divného:
<div class="field"> <label>Název [EN]:</label> <span class="w"><input type="text" name="name_en"></span> </div>
To jenom uložíme anglickou variantu názvu do databáze. Co s tím dál? Pokud se článek renderuje do HTML takto:
function(doc, req) { provides('html', function() { return '<h1>' + doc.name + '</h1><div>' + doc.desc + '</div><hr><p>Autor: <em>' + doc.author + '</em></p>'; }); }
pak jediná zbývající potřebná změna je:
function(doc, req) { var lang = req.query.lang; if (lang) { for (var attr in doc) { if (doc[attr + '_' + lang]) { doc[attr] = doc[attr + '_' + lang]; } else if (attr.match('_' + lang + '$')) { // attr.endsWith('_' + lang) // neni nutne, ale pro renderovani proste chci mit v dokumentu jen "kanonicke" atributy doc[attr] = null; } } } provides('html', function() { return '<h1>' + doc.name + '</h1><div>' + doc.desc + '</div><hr><p>Autor: <em>' + doc.author + '</em></p>'; }); }
Jazyk uživatele je zde pro jednoduchost dán hodnotou parametru lang
v URL. Abychom nemuseli měnit „šablonu“, pro účely renderování si kopii dokumentu pozměníme: Všechny atributy nahradíme jejich lokalizovanými verzemi, pokud existují. A… eh… to je vše.
Kód k příkladu: couch-cms.zip.
CouchDB má ještě řadu dalších funkcí, o kterých jsme se vůbec nezmínili (třeba sledování změn, dávkové operace nebo nativní erlangové API – ano, v prvním dílu jsem o jediném API v podobně HTTP trochu lhal :-)), ale momentálně byste měli mít vcelku přesnou představu o tom, co práce s CouchDB obnáší, a měli byste být schopni se rozhodnout, zda by pro vás CouchDB mohla být přínosem. Zkusme si to trochu shrnout.
CouchDB je velmi robustní: Soubor, ve kterém je databáze uložena, se nikdy nepřepisuje, pouze se k němu připisuje. Nevýhodou může být, že takto může soubor docela slušně nabobtnat, takže je potřeba pravidelně volat garbage collector (viz první díl). V době běhu GC je databáze normálně použitelná, platná data se totiž kopírují do nového souboru, který se po dokončení začne používat namísto původního. Návrh „append only“ má samozřejmě určitou režii (skvěle funguje paralelní čtení, ale zápisy jsou vždy serializovány), takže nevhodným používáním lze snadno zabít výkon. CouchDB nemá transakce v obvyklém smyslu, ale změna jednoho dokumentu transakční (ACID) je. Zajímavé je, že návrh diskové struktury nevyžaduje žádnou obnovu po pádu, dokonce neexistuje žádné zvláštní „ukončení běhu“ a používá se normální zabití procesu.
CouchDB nemá schéma a umožňuje ukládat volné struktury. To se velmi dobře hodí pro rychlý vývoj nebo pokud mají data podobu dokumentů – naopak pokud jsou data vysoce strukturovaná a jejich podoba se příliš nemění, přináší bezschémový přístup spíše nevýhody. Ad hoc dotazování je v CouchDB problematické (eufemisticky řečeno).
CouchDB dobře škáluje, a to různými směry. Databázové jádro je napsané v Erlangu, takže není problém je provozovat na velkých serverech i na embedded systémech. Důležitou součástí je online i offline replikace (v relačním světě by se o ní řeklo, že je „multi-master“). CouchDB lze provozovat v clusteru, ale i jako úložiště osobních dat na několika různých zařízeních (stolní počítač, notebook, telefon, PDA, webový server), která se spolu synchronizují. CouchDB není databáze pro web, nýbrž na webu.
CouchDB není na světě příliš dlouho, ale pár let už za sebou má (vývoj začal v roce 2005), takže je dnes funkčně dosti bohatá a existuje kolem ní početná komunita a řada dalších projektů. Za všechny jmenujme couchdb-lucene (fulltext postavený nad Lucene), Lounge (clusterovací framework), couchdb-python (kromě knihovny pro Python i pár užitečných utilit), jcouchdb (knihovna pro Javu), několik knihoven pro Ruby nebo CouchApp (sada nástrojů pro vývoj aplikací přímo v CouchDB). Poměrně kvalitní dokumentace a spousta odkazů se nachází na wiki, zdarma je v elektronické podobě dostupná i výborná knížka CouchDB: The Definitive Guide.
Tímto končí naše série věnovaná CouchDB. Pokud bude zájem, pokusil bych se napsat něco málo i o jiných bezschémových databázích (MongoDB? Neo4j?), pokud nikoliv, pak jsem rád aspoň za to, že jste dočetli až sem :-) a možná se i dozvěděli něco nového.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
Ale Hadoop a příbuzné projekty jsou určitě vrcholně zajímavé, o tom žádnájak rikaji neandrtalci: ,,toooo joooo'' mel jsem postaveny hadoop cluster z pocitacovych uceben, ktere se v noci zresetovali a ja tam nahodil hadoop i s HDFS. melo to jenom drobnou chybicku... vypocet musel probehnout do doby, nez rano prisli studenti a zacali mi jednotlive nody resetovat do windows.... uz asi pred rokem jsem o tom rozepsal ,,popularni'' clanek, protoze to, co je k tomu aktualne na netu (i v anglictine), je docela slabota... ale zatim to stoji na tom, ze je porad na praci neco zabavnejsiho (nebo nutnejsiho)... :-/