Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za duben (YouTube).
Provozovatel čínské sociální sítě TikTok dostal v Evropské unii pokutu 530 milionů eur (13,2 miliardy Kč) za nedostatky při ochraně osobních údajů. Ve svém oznámení to dnes uvedla irská Komise pro ochranu údajů (DPC), která jedná jménem EU. Zároveň TikToku nařídila, že pokud správu dat neuvede do šesti měsíců do souladu s požadavky, musí přestat posílat data o unijních uživatelích do Číny. TikTok uvedl, že se proti rozhodnutí odvolá.
Společnost JetBrains uvolnila Mellum, tj. svůj velký jazykový model (LLM) pro vývojáře, jako open source. Mellum podporuje programovací jazyky Java, Kotlin, Python, Go, PHP, C, C++, C#, JavaScript, TypeScript, CSS, HTML, Rust a Ruby.
Vývojáři Kali Linuxu upozorňují na nový klíč pro podepisování balíčků. K původnímu klíči ztratili přístup.
V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Poznámka redakce: Článek vyjadřuje názory autora.
AKTUALIZOVÁNO 7. 12. 2003: Autor článku bohužel neměl dostatek slušnosti, aby uvedl zdroj, ze kterého čerpal myšlenky. Dokonce se v textu vyskytují nepřiznané citace. Čtenářům se tímto omlouvám za redakci AbcLinuxu. Zároveň děkuji jednomu ze čtenářů za upozornění.
Zamlčený zdroj: Přednáška Richarda M. Stallmana z 19. 4. 2001 v MIT.
Trying to stop the spread of a really robust piece
of information is about as easy as keeping killer
bees South of the Border. The stuff just leaks.
--John Perry Barlow: Selling Wine Without Bottles, The Economy of Mind on the Global Net
Když jsem začal tvořit programy a jiná všeobecně užitečná díla a začal je dávat k dispozici na internet, věděl jsem, že nechci aby jejich licenčni podminky kohokoli jakkoli omezovaly. Nemohl jsem je však dát do public domain, protože pak by výsledek mé práce mohl někdo vzít, licencovat a dále distribuovat pod svou vlastní licencí - s největší pravěpodobností velice restriktivní. To, co jsem potřeboval, byl copyleft, což je legislativní hack využívající stávajícího copyrightového práva k dosažení opaku copyrightu.
Copyleft je implementován například v GNU/GLP (GNU General Public License) používané pro software nebo v GNU Free Documentation Licence pro textové informace.
Funguje tak, že autor své dílo copyrightuje, což defaultně znamená, že nikomu není povoleno ho modifikovat, redistribuovat atd. Pak však autor dodá, že kdokoliv je oprávněn s dílem jakkoliv nakládat s dodržením jedné podmínky: jakmile ve svém projektu použije libovolnou část copyleftovaného díla, celý svůj projekt musí distribuovat pod stejnou licencí jako dílo, ze kterého čerpal. Přiznám se, že jsem dost ovlivněn filozofií Free Software, která je myslím aplikovatelná nejen na poli softwaru. O tom je také tento článek.
V rané době knihtisku byl copyright rozumný systém, průmyslová regulace. Tenkrát omezoval vydavatele ve prospěch autorů. Knihtisk si mohlo dovolit provozovat pouze několik subjektů a tudíž byl copyright snadno prosazovatelný - stačilo kontrolovat poměrně málo centralizovaných míst, kde potenciálně mohlo k jeho porušování dojít. Hlavně se však veřejnost vzdávala svobody, kterou stejně díky nákladnosti technologie nemohla využívat.
Jak to vypadá dnes, v době široce dostupných počítaců a jejich sítí? I když se znění copyrightového zákona nezměnilo, jeho důsledky se proměnily zásadně. To je možné díky tomu, že zákon je aplikován v kontextu. Pokud se změní kontext, změní se důsledky, i když se samotné znění zákona nezměnilo. Ze snadno prosazovatelné průmyslové regulace chránící autory se stala tvrdá restrikce uvalená korporacemi na širokou veřejnost. Nyní se již vzdáváme svobody, kterou můžeme využívat: efektivně šířit všeobecně užitečné informace. Také kontrola dodržování copyrightu vyžaduje vkrádání se do života každého jedince.
Situace kolem copyrigtu jasně dokazuje zřejmý fakt: politici již nereprezentují zájmy široké veřejnosti, ale zájmy korporací. Copyright je jedna z velice účinných zbraní, jak brát lidem svobodu a ždímat z nich peníze. Hezký příklad je tzv. Perpetual Copyright on the Installment Plan (volně přeloženo jako "nekonečný copyright na pokračování"). V ústavě USA je stanoveno, že copyright musí trvat "limited time". Prosazovat změnu ústavy, která by říkala "copyright platí neomezeně dlouho", by bylo zbytečně složité. Proč nedosáhnout stejného výsledku šikovněji? Stačí každých 20 let prosadit zákon prodlužující dobu platnosti copyrigtu o 20 let. V libovolný okamžik tedy každý copyrigt někdy nominálně vyprší, ale zároveň trvá nekonečně dlouho, alespoň dokud se podaří prosazovat extenze. Již několikrát se to podařilo, a tak se doba platnosti copyrightu vyšplhala z původních 14 let v roce 1790 na dnešních až 75 let (v době, kdy toto čtete už to může být více). Číselné údaje se trochu liší v závislosti na státu a na typu díla, ale v zásadě jsou velice podobné.
Dalším příkladem je dění kolem e-books, což je podle mě pečlivě připravený plán, jak odebrat čtenářům jejich tradiční svobody jako půjčovat si knihy mezi sebou nebo v knihovnách, číst ji několikrát bez dalšího placení, kupovat knihy anonymně a další. Kdyby vydavatelé přišli ze dne na den se zákonem dělajícím tyto činnosti ilegální, vyvolalo by to obrovskou nechuť a protesty. Lepší je uvalit celou řadu restrikcí na doménu elektronických knih, dokud v té doméně málokdo je a málokomu to tedy teď bude vadit. Jak se postupně začnou e-knihy stávat běžnějšími a lidé budou do této domény přicházet, fakt, že nemají témeř žádnou svobodu, jim bude připadat naprosto normální, protože "to přeci vždy tak bylo".
Je zřejmé, že prospěšné pro společnost by místo neustálého prodlužování jeho platnosti, zpřísňování trestů za jeho porušení a implementace zákonů jako DMCA (Digital Millenium Copyright Act) bylo sílu copyrightu zredukovat. Udělat z něj opět pro společnost prospěšnou dohodu s autory.
Začít se zkrácením doby jeho platnosti. Účel copyrightu je definován ve většině států takto: podporovat progres ve vědě a umění. Nechávat jednomu člověku exkluzivní právo na nakládání s dílem po dobu jeho života a ještě 70 let po jeho smrti je podle mě velice neefektivní způsob, jak podporovat progres ve vědě a umění.
Zrovna tak korporace tvrdí, že k profitabilnímu businessu potřebují, aby jejich copyrighty trvaly 75 let. Když je Richard Stallman vyzval, aby mu předložily jejich obchodní rozvahy na 75 let do budoucna, nikdo z nich se o to ani nepokusil. Jak chtějí vlády podporovat progres ve vědě a umění ve 20. letech 20. století prodloužením platnosti copyrightu dnes, to mi uniká... Samozřejmě to byla jen výmluva, jak si udržet kontrolu nad staršími produkty, které měly každou chvíli přejít do public domain.
Dále by myslím bylo rozumné lépe rozlišovat mezi typy děl. Můžeme přece mít jinou politiku vůči praktickým výtvorům jako je software, encyklopedie, slovníky, manuály, učebnice... U těchto typů děl, které je možné vylepšovat i malými inkrementálními změnami, je myslím životně důležité, aby měl každý svobodu to které dílo modifikovat a nekomerčně redistribuovat.
Druhá skupina by mohla být umělecká a zábavná díla jako filmy, hudba, úvahy, eseje apod. Změna těchto děl někým jiným než autorem by bylo zkreslení původního umělcova záměru. Proto si myslím, že licence děl z této skupiny by měla umožňovat "pouze" verbatimní nekomerční redistribuci. V umožnění editace prací, které slouží čistě zábavě, vyjadřují něčí názor nebo celá jejich funkce je v estetice, nevidím žádný obrovský význam pro společnost.
Tento systém by měl minimálně dvě obrovské výhody:
Zkušenosti v cyberspace a zejména s P2P sítěmi nám jasně ukazují, jak enormní mají lidé zájem sdílet informace. Tento aspekt lidské povahy by se měl podporovat a ne trestat. Také, kdo z nás může odpřísáhnout, že nemá žádný nelegálně zkopírovaný software? Pokud naprostá většina nějaký zákon nerespektuje, něco je špatně. Bojujeme proti své přirozenosti sdílet informace.
Když tuto ideu někomu vyložím, většinou lidé reagují ve stylu: "To je hezká představa, ale jak budou autoři vydělávat, když se vzdají svých nároků na exkluzivní distribuci svého díla?". Někdo se také zeptá "Nepodporuje to pirátství?". A nakonec je zajímá "To vypadá dost neprakticky, to se nemůže reálně implementovat."
To jsou zajímavé otázky, na které se pokusím odpovědět.
Představme si následující situaci: několikrát více lidí má kvalitní připojení k internetu a máme k dispozici velice efektivní (mikro)platební systém. Tím myslím, že když se rozhodnete někomu poslat 10,- Kč, máte možnost to udělat velice snadno, rychle a bez dalších poplatků. Díla jsou licencována výše popsaným způsobem v závisloti na kategorii, do které spadají. To jest vždy má kdokoliv svobodu alespoň dílo nekomerčně verbatimně distribuovat. V této situaci stáhnete nebo jinak získáte něčí práci. Během doby, co jí čtete/posloucháte/sledujete... přehrávač nějakým způsobem dává uživateli možnost poslat dobrovolný finanční příspěvek autorovi zrovna konzumovaného díla. Něco jako tlačítko říkající "klikni sem pro poslání 10 korun autorovi". Pokud se rozumnému člověku bude odvedená práce líbit, pošle autorovi tolik, kolik uzná za vhodné. Myslím, že by spousta lidí něco poslala. Samozřejmě čím kvalitnějsí a rozšířenějsí dílo, tím více potenciálních plátců.
Podívejme se na reálný příklad. V hudebním průmyslu autoři dostávají v průměru 4% z celkového zisku z prodeje jejich disků. Zbytek jde vydavatelům, kteří část použijí na propagaci interpreta a zbytek si nechají. Pokud si uvědomíme, co 'v průměru' znamená, a že pár velice komerčně úspěšných interpretů dostává víc než 4%, dojdeme k závěru, že spousta umělců dostává ještě méně než ty 4%. Z CD za 300,- to dělá méně než 12,-. Odstraňme těch 96% zkonzumovaných vydavateli z rovnice. Propagace od nich, za kterou si nechají tak velkou část platit, už nebude potřeba. Díla se budou propagovat sama tím, že se budou šířit mezi lidmi. A myslím, že doporučení a třeba i rovnou zkopírování něčí knihy od známého má daleko větší váhu než jakákoliv reklama.
Neviděl bych to až tak černě. Například celý GNU systém vznikl tímto způsobem a stejným způsobem se i dostal do podvědomí lidí a nyní je používán desítkami miliónů (samozřejmě naprostá většina z nich si myslí, že používá "Linux"). Dále se stačí podívat naříklad na sourceforge.net. Mezi projekty mimo software existuje například Nupedia (www.gnu.org/encyclopedia). Tyto příklady jasně dokazují, že minimálně u funkčních děl je tato idea realizovatelná.
Někteří umělci, jako např. Grateful Dead také dokázali profitovat, přestože nechávali veřejnost volně distribuovat nahrávky svých koncertů. Samozřejmě spousta vlivných subjektů má zájem, aby se takový systém nikdy neprosadil, protože by to znamenalo ztrátu jejich businessu. V tom vidím největší překážku. Další problém je, že si spousta autorů neuvědomuje, že zde existuje tato alternativa.
Zaprvé, "pirát" je propagandistický termín, který by se neměl používat pro označení člověka, který se snaží pomoci jinému člověku nekomerčním zkopírováním nějakého užitečného díla. Zadruhé, myslím, že stávající "piráti" si s copyrightem moc hlavu nedělají. Pokud je vynucován pouze právně, ignorují ho a pokud i technologicky, snaží se obranu prolomit a téměř vždy se najde někdo, kdo uspěje. Možná by paradoxně změkčení copyrightu pomohlo, "pirátství" by částečně ztratilo kouzlo, protože by každý "pirátil" legálně. V crackerské komunitě panuje postoj, že si prolomením ochrany produktu cracker "vysloužil" právo program používat. Myslím, že působení na svědomí lidí má daleko větší efekt, než tvrdé, legistativně zakotvené, techonologiemi podporované restrikce (opět DMCA).
To pravé - dnes existující - pirátství, tedy aktivita lidí, kteří vydělávají na parazitování jiných komerční redistribucí jejich děl, by samozřejmě mělo být nadále trestáno. Toto je jeden z mála důvodů proč nezrušit copyright kompletně.
Neříkám, že bychom měli kompletně zrušit copyright. Pojďme z něj opět udělat rozumnou průmyslovou regulaci respektující individuální svobody a podporující dobrou vůli a kooperaci v komunitě. Cílem tohoto článku bylo upozornit na nebezpečí, kterému musíme stále čelit: vzdávání se svobody výměnou za krátkodobé praktické "výhody", které nám jsou proprietárním světem vnucovány. Tuto svobodu nedostaneme jen tak zpět bez boje. Zamyslete se nad tím a až budete sami příště vydávat všeobecně užitečné informace, přibalte k nim co nejvíce svobody. Naše budoucnost závisí na našem žebříčku hodnot.
"For beings that can think and learn, sharing useful knowledge is a
fundamental act of friendship. Because you can give your knowledge to
somebody else without loosing it yourself. When these beings use computers,
this act of friendship takes the form of sharing software."
-- Richard Stallman
Poznámka redakce: Na návrh autora začleňuji diskuzi mezi autorem a Robertem Krátkým, která proběhla prostřednictvím emailů během přípravy článku k vydání. Možná v ní najdete rozebrané otázky nebo odpovědi, které vás po přečtení článku také pálí na jazyku. Najdete ji v druhé části článku.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
Je to tak trochu "hlava 22", protoze bez velkych restrikci by nebyly penize na vyvoj a bez vyvoje by nebyly dalsi leky - takze by v tom smeru nastala stagnace. Nerikam, ze takovy stav veci je idealni, ale nevyresi se uvolnenim, o kterem mluvis.
Jak jinak si vysvetlit, ze jsi schopen napsat: "sumy penez ... se vyhazuji do vzduchu, misto aby byly pouzity ucelneji"? Kdo konkretne by mel rozhodovat o tom ucelnem vyuziti? Rada starsich, centralni planovaci komise nebo ulicni vybor?
Tvuj nazor pripomina blouzneni nejakeho ultralevicoveho snilka, ktery nema poneti o socio-ekonomickych lety overenych faktech: totiz, ze hlavni hnaci silou vetsiny lidstva je touha po hromadeni majetku, ktery jim zajistuje jistou existenci. A protoze hromadit majetek na ukor jinych je snazsi nez pomoci vlastni prace, skonci jakekoliv umele nalinkovane 'spravedlive' prerozdelovani fiaskem (vetsinou nasilnym).
Ja nechapu, proc vsichni uvadi v souvislosti s autorskymi pravy priklady, typu "ukrast software" = "ukrast auto".
Copak nikdo nevidi ten zasadni rozdil?
Ukrast auto = ja jsem se obohatil, nekoho jineho jsem ochudil .
"Ukrast" software, hudbu, ... = ja jsem se obohatil, nikoho jsem neochudil.
Pokud nekdo hodla argumentovat oblibenym "Ukrast software=ochudit autora", pak ja odpovidam, ze je zasadni rozdil mezi tim neco nekomu nedat a neco nekomu vzit! Autor vubec nema poneti, zda nejaky Pepa z Kratky lhoty posloucha jeho CD, nebo ne. Pokud bych tim, ze ukradnu nekomu auto, si to auto jen "zkopiroval", aniz bych majitele auta jakkoliv pozkodil, pak bych se stal i ja zlodejem aut.
Vzdyt vsechno to, co se ocitne v public domain (pazourkem pocinaje) muze kazdy vyuzivat dle libosti. A to vcetne "vydelavani na bide a nemocech jinych". To, ze nekdo ten 'pazourek' (prenesene) umi/muze/ma moznost vyuzit/zneuzit, to neni chyba systemu.
Logicke by tudiz bylo, aby prokazal, ze zadnou znalost z public domain nepouzil a vyvoj sveho vynalezu zacal vlastnim vynalezem pazourku. Potom necht si se svym dilem dela co chce.Proc by se nesmely vyuzivat znalosti z PD? To, aby nekdo nemohl jen tak vzit informaci/produkt a nevratit nic nazpet ze ziskaneho 'ovoce', to osetruji licence typu GPL. Ale pokud takova (nebo jina) licence aplikovana neni, pak neni duvod omezovat vyuziti.
Soukrome vlastnictvi se nesmi stat dogmatem. To, co je me, je me jen do te doby, dokud to druha strana respektuje.To je sice pravda, ale vubec to neznamena, ze by se kvuli tomu melo na soukrome vlastnictvi nahlizet jakkoliv jinak. Kdyz pouziji extremni analogii, tak muj zivot je take muj pouze do te doby, dokud se nekdo druhy nerozhodne mi ho vzit. Presto je vsak myslim velmi dulezite zachovavat dogma o spatnosti zabijeni lidi.
Jiste, muze se vyskytnout situace, kdy je vhodne nebo i nutne (nebo neni jina moznost) obetovat majetek pro jakesi vyssi dobro. Da se to ostatne uplatnit i na ten zivot. To jsou vsak situace extremni, ktere nelze brat v potaz pri definovani obecne platnych pravidel.
Spolecensky neprospesne chovani lze resit, pripadne i postihovat. Od toho existuje (vice ci mene ucinny) pravni rad. Nicmene nemuzeme predchazet zneuzivani negativnich jevu intelektualniho vlastnictvi tim, ze jej postavime mimo zakon.
soukrome vlastnictvi je podminka svobody "uzivat sve zdroje a sve schopnosti pro sve vlastni ucely". kazdy ma soukrome vlastnictvi. at je to vas byt, klice, penezenka, zivot, svoboda rict co chci, svoboda se pohybovat, svoboda na soukromi atd. to vse muzete pouzit k tomu, aby jste si svuj zivot zaridil jak nejlepe to dovedete. nekomu to jde lepe, nekomu hure. vec je, ze mate na vyber a nemusite cekat, az vam urednik z centralniho depozita vsecho odsouhlasi, zda muzete nebo ne, na zaklade nejakeho jeho nazoru co je dobre a co ne.
ukazte mi tu vetsinu ktera NIC nema. to tu jako zije sest milionu lidi na ulici a ojida stromy? prominte, ale nevsim jsem si. mozna ziju na jine planete. problem je v tom, ze bez instituce soukromeho vlastnictvi a z neho vyplyvajici instituce smeny a tudiz toho co my(bohuzel nepresne) nazyvame trhem a takove drobnosti jako je cena, nejsme schopni koordinovat tak obrovsky a slozity system ktery sdruzuje lidi sledujici ruzne cile. proste to fyzicky nejde. a neni to otazka rychlosti pocitacu ci pameti, to je otazka prave neexistence priorit v cilech, neschopnost tyto cile definovat a nemoznost efektivne lidi prinutit nejakou hierarchii cilu povinne sledovat.to co byste jinak dostal je centralni planovani a to uz tu bylo. a kam to doslo. planovat totiz muzete jen na zaklade minulosti pri nemennych podminkach a znamych efektech, ale nemuzete planovat nejistotu. riziko ano, ale ne nejistotu.a to vubec nemluvim o lidskych chybach a jejich zamerech. tady vam zadna technika a zadne matematicke metody nepomuzou. a to je jadro pudla.a aby jste mohl centralne planovat, musite zajistit ze vsechny figurky ve vasem planu(ja, vy, ostatni tady) nebudou mit vlastni vuli delat neco jineho, jinak jdou vase plany opet do prcic.
vsichni na soukrome vlastnictvi nadavaji, ale ukazte mi jedinou lepsi vec, ktera by dlouhodobe byla sebereprodukovatelna. to si opravdu rad poslechnu. a co se tyce ochrany intelektualniho vlastnictvi.ja nad tim ted tak trochu premyslel(asi 4 hodiny) a je to fakt divnej problem. ale to je asi tak stejny problem jako je vlastnictvi pudy. ja vlastnim dum na pozemku. a co generace po me? kde ta prijde k pozemku, kdyz jsme si je uz rozdelili? budeme kazdy pul rok prerozdelovat pozemky? a jak? vsechny jsou uplne jiny? nebo budou statni? a kdo bude rozhodovat kde bude stat ci dum? a za jakou cenu? to je uplne stejny problem. nemuze mit kazdy vsechno. a majitele pudy zakon chrani.
navrhnete system, kdy to takhle nebude fungovat.to je same jako s tim ze napisu knihu. proste nikdo nema pravo tuto moji knihu vyuzivat pro sve ucely bez toho aby nesplnil me pozadavky.problem nastava kdyz existuji dve stejne knihy. ale jaka je sance ze budou tak desne podobne bez toho aby jeden neukradl druheho? a od toho tu jsou proste soudy aby resili takovehle pripady. ale je jich opravdu tolik? jak velka sance je, ze dva lide napisi tu samou knihu aby se navzajem neznali? je to problem, kterej se neda vyresit jednoznacne. jde ale o to, ze pokud nebudete garantovat napr. pravo nakladat se svym softwarem, jak potom muzete ocekavat, ze nekdo bude nejaky psat?a chci vas jen upozornit, ze informacni technologie se nerozsirili jako hobby, ale jako tvrdej byznys. takze nejake cekani, ze nekdo nekde ze srandy zacne neco delat a pretrhne se aby to bylo co nejjednodussi ci co jineho chteji zakaznici jen tak pro nic za nic je naivni a presne postavene na komunisticke "kazdy podle svych moznosti, kazdemu podle jeho potreb". vite kam nas to az dovedlo? a to jen za 40 let.
P.S. nebavime se o patentech. patentovat si myslenku bez konkretni hodnoty na neurcity pocet budoucich pouziti je podle me naprosta zhovadilost. nemluvim o omezeni konkurence. ale to ze zabranite aby nekdo mohl pouzivat svou kreativitu, znalosti a schopnosti pro svuj vlastni prospech povede akorat k tomu ze to lide nebudou delat. ne vse se da delat v odpovidajici kvalite jen tak po domacku.problem je, co je to majetek. dneska jsou to papirky s obrazkem lidi z nasi historie, drive zlato, pozemky, kus kuze, kost, pazourek atd. majetek je slovo urcujici prostredky naseho uspokojeni.co vam cislo na bankovnim ucte prinese? me nic. az teprve to co si za to poridim me pravdepodobne uspokoji. proto to delame.
ja mam a, nekdo b, a protoze ja chci b, a on a, pak smenime. nic nevyrobime, ale jsme na tom oba lip. pak lide objevili ze kdyz se specializuji a rozdeli praci, jeden vyrabi a, druhy b, a kdyz smeni, zjisti, ze oba maji vic nez kdyby kazdy vyrabel jak a tak b. nemusi byt na tom oba stejne lepe, ale budou na tom lepe. predpoklad je ale ze je jasne dano kdo co vlastni, tudiz ze ten prvni nepride, neprasti me klackem a nevezme mi co mam. potom asi nebudu mit moc naladu participovat na smenne, kdyz si nemuzu byt jist, ze s tim co vytvorim budu moct delat co chci.za druhe je to dobrovolnost smeny. kdyz nemuzete nikoho prinutit aby smenil, pak pristoupi na smenu jen pokud z toho ocekava uzitek vetsi nez kdyz nesmeni. a to je princip bohatstvi. proc jsme bohatsi nez ukrajinci? co je to to bohatstvi? papirove penize? ne, je to ta rozvinuta delba prace. ale tu nebudete mit bez soukromeho vlastnictvi.
kdyz mi nekdo bude mirit na hlavu pistoli tak to bude neprijemne, ale to se mi opravdu dene nedeje. zato ale v delbe prace participuji kazdou vterinu sveho zivota. jen si vemte tuzku a zkuste pro ni najit cely vyrobni postup, od te chvile co je jako strom v lese, postup vyroby pily co ten strom pokaci, rukavic ktere ma ten delnik, jidla co ma na svacinu. to je nekonecny retezec interakci, ktere nikdo nemuze na svete poznat, a presto funguji bez donucovani. protoze existuje souk. vlastnictvi, ktere motivuje lidi poskytovat tyto sluzby, protoze za ne budou moci poridit jine, pro sebe vhodnejisi sluzby.kdyz toto vlastnictvi nebude, bude muset existovat nekdo (napr. centralni planovaci komise), kdo bude vsechno toto urcovat, kolik ceho na co vyrobit. tech interakci jsou miliardy, biliony, triliony, quadriliony proste tak desne velky cislo, ze ani nevim jak se to rekne. jen si vemte jednu vec a najdete si cely vyrobni postup, abyste byl schopne reprodukovat ho v kazdem kroku. nemozne. a presto to funguje. kdyby tento system vymyslel clovek, byl by oznacen za nejvetsiho genia co kdy zil. ale proto ze se vyvinul prirozene anikdo ho nezkonstruoval, pak si to ani nikdo neuvedomi.
krasa je, ze podle neho muzeme zit aniz by jsme znali tato pravidla. ja je taky neznam, ale strasne me to fascinuje. je to neco genialniho. mozna to tak neumim podat, ale tenhle system je ve sve jednoduchosti naprosto genialni. prave proto se tezko stane, aby 1% vlastnilo 99% majetku, protoze majetek se neda definovat. mohlo by vlastnit 99% zeme, ale k cemu by jim to bylo? meli by se hur nez se maji pri plne delbe prace. a to vite ze by na to prisli. anglie taky byla otrokarskou velmoci, nez se rozhodla ze proste nebude. protoze prisli na to, ze delba prace a nasledna smena je hrou s nenulovym souctem.i kdyz se mozna divate na teorii skrz prsty a myslite si ze jsme jen budizknicemove, teorie vam da prohlednout na mista, kam se se zkusenosti nedostanete. oboje musi byt v rovnovaze.protoze svet je zahalen rouskou naseho vnimani reality, ktere nemusi a vesmes neni uplne spravne ci korektni. rozum je dobry nastroj. ne vsemocny, ale dobry. fakt, zkuste hayeka, neni to dlouhy a je to fakt dobry.
Cely argument p. Simy je zalozen na akceptovani tvrzeni, ze intelektualni vlastnictvi nelze srovnavat s beznym hmotnym vlastnictvim, protoze int. vlastnictvi nevytvari situaci nedostatku. Cele to pekne vystihuje veta vynata ze strany 4:
Jak jsme uvedli výše, základní důvod pro existenci vlastnických práv - vzácnost - v případě intelektuálního vlastnictví neexistuje.Hned na pocatku sveho textu tento rozdil p. Sima dokumentuje na prikladu Robinsona a Patka na opustenem ostrove:
Zaroven je tato situace stavena do primeho kontrastu s utopickou predstavou rajske zahrady, ve ktere ke konfliktu nedochazi, protoze kazdy ma vse, po cem zatouzi.
Duvodem neexistence konfliktu je v techto pripadech skutecnost, ze ackoliv Patek si podle Robinsonova napadu vyrobi hrabe, Robinson neni nijak omezen ve vyuzivani tech svych. Rovnez tak Patek ma moznost zpivat si svou pisen i nadale az do omrzeni i presto, ze Robinson si ji notuje take.
Z toho podle autora vyplyva, ze tam, kde nevznika 'vzacnost' ci nedostatek, tam neni vlastnictvi ve smyslu exkluzivniho prava na rozhodovani zapotrebi.Tato 'logika' ma vsak zasadni mezery, ktere ji v dusledku cini neplatnou.
Zakladni myslenka, ze intelektualni vlastnictvi nenavozuje situace identicke s vlastnictvim hmotnym je chybna. Predstavme si pokracovani pribehu Robinsona, Patka, jahod a hrabi:
Prvotni vyhoda hrabi - jak p. Sima zminuje - je moznost pohrabat si zahradku. Zjednodusme hrabani zahradky na "peci o zahradku". Dokonalejsi pece, kterou hrabe umoznuji, prinasi vysledky v podobe kvalitnejsich jahod. Patkovi by se mozna i bez hrabi podarilo vypestovat tak skvele jahody jako Robinsonovi, ale musel by vynalozit vetsi usili, stalo by jej to vice casu, apod.
Vynalez hrabi proto znamena vyraznou vyhodu pro Robinsona, protoze s jejich pomoci bude jeho prace efektivnejsi, snazsi a usili mensi. Bude se proto moci venovat krome pestovani jahod treba take chovu slepic a pred Patkem, ktery hrabe pouze rukama, bude mit nezanedbatelny naskok i v ostatnich vecech. Z takove nevyvazenosti hmotneho vlastnictvi budou vznikat dalsi konfliktni situace jako na pocatku s jahodami.
V teto konkretni modelove situaci muzeme predpokladat, ze Robinson svuj vynalez hrabi pred Patkem skutecne chranit nebude, protoze nema duvod sveho kamarada znevyhodnovat. V realnem svete vsak samozrejme podobna solidarita neplati -> hmotne vlastnictvi predstavuje moc a tu kazdy clovek rad rozsiruje na ukor ostatnich.
Z predesleho vyplyva: intelektualni vlastnictvi je do velke miry podobne hmotnemu a dusledky jeho nerespektovani vytvareji naprosto stejnou nestabilitu ve vlastnickych pomerech, jakou zpusobuje nerespektovani vlastnictvi hmotneho.
Coz je shrnutim meho argumentu. Postavy Patka a Robinsona jsem pouzil proto, ze figurovaly v eseji p. Simy.
Jenze je ochrana teto informace korektni v prostredi, kde je deset Patku na jednoho Robinsona?Mozna to neni takticky vyzrale, ale rozhodne je to korektni. Nicmene ty operujes s predpokladem, ze "chuda" vetsina se promeni na zlodeje. Ackoliv to nelze vyloucit, urcite to lze oznacit za nespravne. Melo by se pravidlo o nedotknutelnosti cizi veci zmenit kvuli nasilnemu natlaku?
Pokud bys chtel zakladat socialni teorii na tom, ze "kdyz on ma hodne, my nic, ale je nas vic, tak mu to vezmeme", tak by ses daleko nedostal. Takova spolecnost proste nikdy nemuze fungovat. A protoze si to lide uvedomuji, tak si pro sebe vymysleji zakony. Ty zakony jsou mozna ve chvilich nouze u vetsiny lidi nepopularni, ale je nutne prosazovat jejich dodrzovani, protoze jinak by se 'spolecnost' rozpadla.
To prave zalezi na tom, jakou licenci te informaci das. Pokud se rozhodnes ji sirit zcela volne (jako treba prispevek do teto diskuze), ztracis na ni vlastnicky narok. Uvalis-li na informaci nejakou omezujici licenci (vcetne GPL), zustava soukromym vlastnictvim. Zalezi pak samozrejme na ostatnich, budou-li zvolenou licenci respektovat.
Castym argumentem byva, ze clovek preci nemuze svemu mozku prikazat, aby se choval jakoby neco nevedel, i kdyz to vi. V tom vsak nespociva to respektovani vlastnictvi. Spociva v tom, ze danou informaci nevyuziji v konkurencnim boji. A ze to neni nesmysl muze dolozit napr. uznavane pravidlo, podle ktereho burzovni makleri nebo poradci nesmi jednat na zaklade tzv. "insider information".
Situaci kolem CD vs. stahovani z netu nelze prirovnavat k frontam v bance. Do banky se totiz nechodi pro poteseni - je to proste nutnost. Proto, mohu-li cestu do banky nahradit jednim telefonatem nebo pomoci par kliknuti mysi, udelam to. Ale kdyz jde o CD, jdu si ho koupit, protoze me tesi, ze je to original, protoze voni novotou, protoze ma profesionalne vyvedeny booklet, apod.
Tzn. neplati, ze CD jsou pouze prostrednikem pro prenos informaci.
Viz zajimavy esej od Humberto Eca (Vegetal and mineral memory: The future of books).
Co se vsak nezmeni, to je povaha samotnych informaci. Vzdy budou dulezitym a vlivnym statkem, ktery bude stejne mocnou pakou jako jsou v soucasne dobe statky hmotne. A proto je treba se nenechat zmast tvrzenim, ze neexistuje pojem intelektualni vlastnictvi.
To je naprosty nesmysl, protoze prave z onoho ekonomickeho hlediska jsou informace v naproste vetsine pripadu prostrednikem umoznujicim efektivni ziskavani nebo rozsirovani hmotnych statku. Takze cenu informace lze pomerne presne vyjadrit ve vztahu k hmotnym statkum, kterych se tyka.
Ma-li konkretni informaci k dispozici jeden clovek, muze ji vyuzit stejne ucinne jako jakoukoliv smennou jednotku. Pokud bychom vsak informaci degradovali na neco, co nelze vlastnit a znemoznili lidem rozhodovat o zpusobu, jakym s ni nalozi (automaticky by ji mohl mit kazdy), zlikvidovali bychom tak cely system vlastnictvi.
Chyba. Vezmeme treba ten dum. Kdybych byl architekt a vymyslel a nakreslil plany hezkeho domu, mohl bych si jej postavit a razem bych tak byl o mnoho bohatsi. Tzn. mel bych k dispozici hmotny majetek, ktery bych mohl vyuzit napriklad k tomu, abych ho vymenil za neco jineho. Hodnota meho domu je nyni slozena z ceny materialu, ceny prace zedniku a ceny moji prace, kdy jsem rysoval plany a vymyslel bezva barak.
Za predpokladu, ze bych nemel moznost tyto sve plany chranit pred neomezenym vyuzitim dalsimi lidmi, by cena meho domu klesla: prace, kterou jsem vynalozil na vymysleni a nakresleni planu by se stala bezcennou. Kdybych pak chtel ten dum prodat, rad bych na nej stanovil cenu, ktera by odpovidala vynalozenym prostredkum. Mohl bych vsak uspet maximalne s cenou, ktera by byla souctem ceny materialu a prace zedniku. Nikdo by nebyl ochoten platit i za cas a prostredky, ktere jsem vynalozil na vymysleni planu, protoze plany by mel kazdy zdarma k dispozici.
Takze intelektualni vlastnictvi a hmotne statky jsou navzajem uzce propojeny. Samozrejme, ze existuji situace, kdy muze byt vyhodne se prava na kontrolu tohoto int. vlastnictvi vzdat. Za urcitych okolnosti by napriklad bylo lepsi plany domu licencovat nejakou svobodnou licenci, ktera by zajistila volny pristup pro vsechny, ale zaroven by znemoznila, aby moji praci nekdo vyuzil ve smennem obchode proti mne. To vsak nelze aplikovat bez rozdilu a uz vubec z toho nelze delat zakon (neboli zrusit patenty).
Dekuji za upozorneni. Jak je videt, mel jsem byt pri cteni spatne prelozenych slov, o kterych mluvite, podezrivavejsi. Mozna by me pak napadlo letmo prohlednout alespon nazvy prednasek na gnu.org.
Je mi velmi lito, ze autor neuvedl zdroj. V nekterych pripadech jsou v clanku skutecne cele citovane vety z uvedene prednasky.
Doufam, ze me tu nikdo neobvini z nepochopeni myslenky svobodneho kopirovani informaci. Plagiatorstvi, tedy vydavani cizich myslenek za sve, je opovrzenihodne.