V Berlíně probíhá konference vývojářů a uživatelů desktopového prostředí KDE Plasma Akademy 2025. Při té příležitosti byla oznámena alfa verze nové linuxové distribuce KDE Linux.
Byl vydán Debian 13.1, tj. první opravná verze Debianu 13 s kódovým názvem Trixie a Debian 12.12, tj. dvanáctá opravná verze Debianu 12 s kódovým názvem Bookworm. Řešeny jsou především bezpečnostní problémy, ale také několik vážných chyb. Instalační média Debianu 13 a Debianu 12 lze samozřejmě nadále k instalaci používat. Po instalaci stačí systém aktualizovat.
Evropská komise potrestala Google ze skupiny Alphabet pokutou 2,95 miliardy eur (71,9 miliardy Kč) za porušení antimonopolní legislativy. Podle EK, která mimo jiné plní funkci antimonopolního orgánu EU, se Google dopustil protisoutěžních praktik ve svém reklamním byznysu. Google v reakci uvedl, že rozhodnutí považuje za chybné a hodlá se proti němu odvolat. EK ve věci rozhodovala na základě stížnosti Evropské rady vydavatelů. Podle
… více »Podpora 32bitového Firefoxu pro Linux skončí v roce 2026. Poslední podporované 32bitové verze budou Firefox 144 a Firefox 140 s rozšířenou podporou, jehož podpora skončí v září 2026.
Společnost Raspberry Pi nově nabízí Raspberry Pi SSD s kapacitou 1 TB za 70 dolarů.
Microsoft BASIC pro mikroprocesor 6502 byl uvolněn jako open source. Zdrojový kód je k dispozici na GitHubu.
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) se připojil k dokumentu „A Shared Vision of Software Bill of Materials (SBOM) for Cybersecurity“, který vydala americká Agentura pro kybernetickou a infrastrukturní bezpečnost (CISA) s Národní bezpečnostní agenturou (NSA), spolu s dalšími mezinárodními partnery. Dokument vznikl v rámci globálního expertního fóra pro SBOM, které má za cíl motivovat k širšímu využívání … více »
Švýcarská AI centra EPFL, ETH Zurich a CSCS představila otevřený vícejazyčný velký jazykový model (LLM) s názvem Apertus. Vyzkoušet lze na stránce Public AI Inference Utility.
Byl vydán Linux Mint 22.2 s kódovým jménem Zara. Podrobnosti v přehledu novinek a poznámkách k vydání. Vypíchnout lze novou XApp aplikaci Fingwit pro autentizaci pomocí otisků prstů nebo vlastní fork knihovny libAdwaita s názvem libAdapta podporující grafická témata. Linux Mint 22.2 bude podporován do roku 2029.
Čínská společnost Tencent uvolnila svůj AI model HunyuanWorld-Voyager pro generování videí 3D světů z jednoho obrázku a určené trajektorie kamery. Licence ale nedovoluje jeho používání na území Evropské unie, Spojeného království a Jižní Koreje.
V minulém díle jsme si pověděli něco obecně o firewallech. Dnes se podrobněji zaměříme na zřejmě nejčastěji využívanou část a to na paketové filtry.
Paketový filtr je software, který zkoumá hlavičky paketů a podle nastavených pravidel rozhoduje, jestli je pustí dál nebo zahodí (nebo třeba rozhodne, zda bude paket routován, zda informace o něm bude zapsána do systémového logu, atd.). Filtrování probíhá na úrovni síťové vrstvy.
Firewall v Linuxu 2.4 se jmenuje NETFILTER (mimo jiné je to první "oficiální" stavový firewall v Linuxu). Je přímo součástí jádra (může být i jako modul). Pokud používáte originální jádro z vaší distribuce, tak zřejmě nebude třeba cokoliv měnit. V případě, že si jádro kompilujete sami, tak je potřeba zahrnout minimálně tohle:
Konfigurační utilita pro NETFILTER se jmenuje IPTABLES a měla by být součástí všech běžných distribucí, pokud ne tak si ji můžete stáhnout např. zde.
První generace paketového filtru se v Linuxu objevila v roce 1994, když Alan Cox portoval ipfw z BSD do jádra řady 1.1. Později se v řadě 2.0 objevil nástroj ipfwadmin. V polovině roku 1998 se v jádrech 2.2 po poměrně rozsáhlých změnách objevil program ipchains. No a nakonec se v nejnovějších jádrech řady 2.4 začal používat netfilter/iptables.
Nejdříve si řekněme podle čeho se mohou paketové filtry rozhodovat o tom, co vlastně filtrovat (netýká se jen iptables):
Obecný tvar příkazu iptables:
iptables příkaz specifikace_pravidel rozšíření
Základní pojmy:
Základní ("vestavěné") chainy jsou INPUT, OUTPUT a FORWARD. Můžeme si samozřejmě vytvářet a pojmenovávat vlastní. Vestavěné, narozdíl od těch vlastních, nemůžeme smazat (můžeme vymazat pouze jejich obsah).
Další "vestavěné", které se používají při routování s NAT jsou třeba PREROUTING a POSTROUTING.
Nyní si pojďme vysvětlit, jak vlastně filtrování paketů probíhá. Pro ilustraci použijeme obrázek:
Co se tedy děje?
Jako pozn. k bodu 3 a pro zopakování si připomeňme, že forward v kernelu "zapnete" pomocí příkazu:
# echo "1" > /proc/sys/net/ipv4/ip_forward
Zde bych zmínil jeden z největších rozdílů oproti ipchains. Každý paket je porovnáván (filtrován) jen s jedním chainem, takže pokud paket patří do chainu FORWARD, je porovnán pouze s jeho pravidly. V ipchains by v tomto případě paket putoval skrz všechny chainy, což by celý skript dělalo delším, složitějším a méně přehledným.
Základní operace, které můžeme provádět s chainy:
-A (--append)
přidá pravidlo na konec chainu.
# iptables -A INPUT ...
-D (--delete)
smaže pravidlo z chainu, buď můžete uvést
pravidlo, které chcete vymazat, nebo číslo pozice pravidla v chainu.
# iptables -D INPUT -dport 80 -j DROP
# iptables -D INPUT 3
-P (--policy)
tento příkaz nastavuje defaultní akci, která
se s paketem provede v případě, že nebude vyhovovat žádnému pravidlu.
# iptables -P INPUT DROP
-N (--new-chain)
vytvoří nový chain, který si nějak
pojmenujete.
# iptables -N novy_chain
-F (--flush)
pokud specifikujeme jméno chainu, pak vymaže
všechny pravidla, která jsou uvnitř, pokud ho neuvedeme, pak smaže všechny
pravidla ve všech chainech.
# iptables -F FORWARD # iptables -F
-L (--list)
vypíše všechna pravidla v daném chainu.
# iptables -L INPUT
Někdy je vhodné specifikovat opak pravidla, tedy popisovat paket, který pokud pravidlu nevyhoví, tak na něj bude pravidlo aplikováno. Proto některá pravidla podporují negaci svého argumentu pomocí znaku ! (vykřičník), příklady viz. dále.
-p (--protocol)
pomocí tohoto pravidla můžete specifikovat
protokol, např. TCP, UDP, ICMP nebo ALL (pro všechny protokoly), hodnota
ALL je defaultní.
# iptables -A INPUT -p TCP ...
# iptables -A INPUT -p ! ICMP ...
-s (--source)
definice zdrojové adresy - může být ve formátu
jmenném i číselném, můžeme použít negaci, za IP adresou můžeme specifikovat
masku podsítě.
# iptables -A INPUT -s 192.168.2.1 ...
(nebo ...
# iptables -A OUTPUT -s 192.168.1.1/24192.168.1.1/255.255.255.0
...)
-d (--destination)
opak parametru "-s
", zde
určujeme cílovou adresu paketu, opět můžeme použít negaci.
# iptables -A OUTPUT -d ! 192.168.1.22 ...
-j (jump target)
tento parametr slouží k nastavení "akce",
kterou s paketem chceme provést, máme následující možnosti:
Aby to nebylo pořád jen nudná teorie, můžeme si vyzkoušet jednoduchý příklad:
# iptables -A INPUT -s 127.0.0.1 -p ICMP -j DROP
Co jsme provedli? Do vstupního chainu jsme přidali pravidlo, které způsobí, že všechny pakety se zdrojovou adresou 127.0.0.1 využívající protokol ICMP, budou zahozeny. Takže pokud nyní zkusíte příkaz:
# ping 127.0.0.1
tak vám nebude fungovat (resp. on fungovat bude, ale žádného výsledku se
nedočkáte ), což se nám nelíbí, takže pravidlo zase, třeba takto,
smažeme:
# iptables -D INPUT 1
Pravidla můžete zapisovat přímo na příkazový řádek (a ona budou hned
fungovat), ale po restartu se všechno ztratí. Je proto vhodné vše zapisovat
do souboru, který pak nastavíte, aby byl spustitelný a necháte jej spouštět
např. ze souboru /etc/rc.local
.
V některých distribucích můžete narazit na příkazy
iptables-save
a iptables-restrore
, které vám
mohou pomoci s nastavováním pravidel, kdo chce nechť si přečte jejich
manuálové stránky. Mnohde jsou ještě zároveň nainstalovány starší ipchains,
které můžete klidně odinstalovat.
Firewall se většinou vytváří podle pravidla, že "co není výslovně dovoleno, je zakázáno". Lze jej samozřejmě vytvářet i opačně, tedy "co není zakázáno, je dovoleno", ale první varianta bývá většinou bezpečnější.
Pokud se budeme držet prvního pravidla, pak "firewallový skript" bychom měli začít takto:
iptables -P INPUT DROP
iptables -P FORWARD DROP
iptables -P OUTPUT DROP
Je to důležité uvést, protože defaultně jsou policy nastaveny na ACCEPT.
Tyto pakety jsou tak trošku zvláštní případ, nepřenáší data jako takové, ale používají se pro přenos diagnostických a chybových zpráv. V některých sítích jsou tyto pakety úplně blokovány (zahazovány), ale to myslím není úplně nejlepší nápad. Je dobré pouštět alespoň ty, které zajistí fungování utilit ping a traceroute, tzn.:
ICMP 3 "destination unreachable"
ICMP 0 "echo reply"
ICMP 8 "echo request"
ICMP 11 "time exceeded"
Tady se dá říci, že v běžném provozu může "méně být více". Logování všech zahozených paketů může způsobit znatelné zpomalení firewallu a docela rychle vám bude mizet místo na disku. Logování všeho je výhodné jen ze začátku než firewall odladíte, poté je můžete omezit např. takto:
# iptables -A INPUT -m limit -limit 15/h -j LOG
Ještě pro zpřehlednění (při procházení logu) můžeme přidat parametr
--log-prefix
s nějakým popiskem.
Podrobnosti o analyzování logů (včetně popisu několika užitečných programů) se dozvíte v příštím díle.
Tolik tedy z dnešního dílu. Vím, že na tak malé ploše není možno paketové filtry popsat do nějakých podrobností. Pokud vás ale zaujaly, můžete pokračovat ve studiu s pomocí odkazů pod článkem.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej: