V Pekingu dnes proběhl 2. ročník půlmaratonu humanoidních robotů. První 3 místa obsadili roboti Honor Lightning v různých týmech. Nový rekord autonomního robota je 50 minut a 26 sekund. Operátorem řízený robot to zvládl i s pádem za 48 minut a 19 sekund. Řízení roboti měli časovou penalizaci 20 %. Před rokem nejrychlejší robot zvládl půlmaraton za 2 hodiny 40 minut a 42 sekund. Aktuální lidský rekord drží Jacob Kiplimo z Ugandy s časem 57 minut a 20 sekund [𝕏].
Stanislav Fort, vedoucí vědecký pracovník z Vlčkovy 'kyberbezpečnostní' firmy AISLE, zkoumal dopady Anthropic Mythos (nový AI model od Anthropicu zaměřený na hledání chyb, který před nedávnem vyplašil celý svět) a předvedl, že schopnosti umělé inteligence nejsou lineárně závislé na velikosti nebo ceně modelu a dokázal, že i některé otevřené modely zvládly v řadě testů odhalit ve zdrojových kódech stejné chyby jako Mythos (například FreeBSD CVE-2026-4747) a to s výrazně nižšími provozními náklady.
Federální návrh zákona H.R.8250 'Parents Decide Act', 13. dubna předložený demokratem Joshem Gottheimerem a podpořený republikánkou Elise Stefanik coby spolupředkladatelkou (cosponsor), by v případě svého schválení nařizoval všem výrobcům operačních systémů při nastavování zařízení ověřovat věk uživatelů a při používání poskytovat tento věkový údaj aplikacím třetích stran. Hlavní rozdíl oproti kalifornskému zákonu AB 1043 a kolorádskému SB26-051 je ten, že federální návrh by platil rovnou pro celé USA.
Qwen (čínská firma Alibaba Cloud) představila novou verzi svého modelu, Qwen3.6‑35B‑A3B. Jedná se o multimodální MoE model s 35 miliardami parametrů (3B aktivních), nativní kontextovou délkou až 262 144 tokenů, 'silným multimodálním vnímáním a schopností uvažování' a 'výjimečnou schopností agentického kódování, která se může měřit s mnohem rozsáhlejšími modely'. Model a dokumentace jsou volně dostupné na Hugging Face, případně na čínském Modelscope. Návod na spuštění je už i na Unsloth.
Sniffnet, tj. multiplatformní (Windows, macOS a Linux) open source grafická aplikace pro sledování internetového provozu, byl vydán ve verzi 1.5. V přehledu novinek je vypíchnuta identifikace aplikací komunikujících po síti.
V programovacím jazyce Go naprogramovaná webová aplikace pro spolupráci na zdrojových kódech pomocí gitu Forgejo byla vydána ve verzi 15.0 (Mastodon). Forgejo je fork Gitei.
Současně se SUSECON 2026 proběhne příští čtvrtek v Praze také komunitní Open Developer Summit (ODS) zaměřený na open source a openSUSE. Akce se koná ve čtvrtek 23. 4. (poslední den SUSECONu) v Hilton Prague (místnost Berlin 3) a je zcela zdarma, bez nutnosti registrace na SUSECON. Na programu jsou témata jako automatizace (AutoYaST), DevOps, AI v terminálu, bezpečnost, RISC-V nebo image-based systémy. Všichni jste srdečně zváni.
Český úřad zeměměřický a katastrální zavedl u anonymního nahlížení do katastru nemovitostí novou CAPTCHA ve formě mapové puzzle: nepřihlášení uživatelé musí nově správně otočit devět dlaždic v 3x3 poli tak, aby dohromady daly souvislý obrázek výseče reálné mapy, přičemž na to mají pouze jeden časově omezený pokus. Test je podle uživatelů i odborníků příliš obtížný a na sociálních sítích pochopitelně schytává zaslouženou kritiku a
… více »Byla vydána verze 1.95.0 programovacího jazyka Rust (Wikipedie). Podrobnosti v poznámkách k vydání. Vyzkoušet Rust lze například na stránce Rust by Example.
Mozilla prostřednictvím své dceřiné společnosti MZLA Technologies Corporation představila open-source AI klienta Thunderbolt. Primárně je určený pro firemní nasazení.
Úspěšným završením pouti zprávy poštovním přenosovým řetězcem je její doručení do schránky příjemce. V některých případech se může zpráva „vrátit“ (přesněji řečeno „je odeslána systémová zpráva“) do schránky odesílatele. Ať tak či tak, pokud není zpráva po cestě zahozena nebo se nějakou chybou neztratí, skončí v nějaké cílové schránce.
Zprávu lze do schránky buď jen „obyčejně doručit“, anebo s ní naložit nějakým složitějším způsobem. Co si lze představit pod tím složitějším způsobem? Například:
Podle toho, do jaké míry je třeba realizovat takové úkoly, se volí způsob doručování, resp. služba, která ho bude zajišťovat. Všechny předchozí díly tohoto seriálu doručování prakticky vůbec neřešily – probíhalo totiž tak, že server prostě zprávu vložil do schránky, a to bylo vše. Nic složitějšího zatím ani nebylo potřeba.
Ono zmíněné obyčejné doručení zajišťovaly v rámci programu Postfix služby local (pro schránky systémových uživatelů) a virtual (pro schránky virtuálních uživatelů). Postfix toho při vhodném nakonfigurování (a hlavně ve spolupráci s dalšími programy či skripty) dokáže více, nicméně proč ho „lámat přes koleno“, když je to zbytečné?
Ke složitějším úkolům při doručování se používají různé specializované programy. Dobře známý je například procmail, jiný podobným třeba maildrop. Ovšem program Dovecot – používaný pro přístup k poště pomocí protokolů IMAP a POP3 – také obsahuje jednu komponentu, která tyto úkoly plní. Je to tzv. Local Delivery Agent (LDA, místní doručovací agent), kam se zprávy předávají z doručovacích služeb poštovního serveru, tedy zde v případě Postfixu jsou to výše uvedené služby.
Použití Dovecot LDA má několik zásadních výhod. V první řadě tvoří celek se zbytkem programu Dovecot, čili se například bezproblémově stará o aktualizaci indexů (což by jinak prováděl Dovecot na základě zachycení události ze souborového systému, nicméně by to znamenalo, že by se zpráva musela znovu načíst, což zde odpadá). Další výhodou je modularita a možnost volit zásuvné moduly (pluginy), které se v dané konfiguraci použijí. V neposlední řadě je Dovecot LDA velmi snadno propojitelný s Postfixem, nevyžaduje žádnou složitou konfiguraci.
Dovecot LDA je součástí zdrojového balíčku, kompiluje se (v závislosti na kompilační konfiguraci) společně s ostatními součástmi programu. Na jednotlivých distribucích je pak situace různá, obecně však bývá v samostatném balíčku, který je třeba nainstalovat.
LDA neběží jako trvale spuštěná služba. Naopak se spouští vždy pro jednotlivé zprávy, což je na jednu stranu pomalejší, současně to ale zjednodušuje řešení spolupráce s jinými komponentami poštovního řetězce. Služba Postfixu (např. pipe) tak spustí instanci Dovecot LDA (v příkazové řádce jí předá důležité parametry) a pak do ní rourou přenese obsah zprávy. LDA odpoví návratovým kódem, kterým indikuje výsledek zpracování.
Zprovoznění LDA tak znamená dva kroky: Upravit konfiguraci Postfixu (tak, aby místo ukládání zpráv do schránky spouštěl LDA) a nakonfigurovat LDA včetně modulů. Postfix pak plně spoléhá (není-li speciálně nastaven – viz dále) na schopnost LDA doručovat zprávy, při problémech se zprávy nedoručují a po vypršení expirační lhůty ve frontě jsou vraceny zpět odesílatelům.
Aby Dovecot LDA převzal doručování pošty, je potřeba změnit konfiguraci programu Postfix. Zde se situace liší pro systémové a pro virtuální uživatele. Pro systémové stačí v souboru main.cf nastavit toto:
mailbox_command = /usr/libexec/dovecot/deliver
To platí samozřejmě jen za předpokladu uvedeného umístění programu deliver, jinak je nutno nastavit jinou cestu. Postfix tomu porozumí tak, že pro doručení do každé schránky spustí program deliver s implementací Dovecot LDA. Všimněte si, že se nepoužívají žádné parametry – to je proto, že Postfix nastavuje celou řadu proměnných prostředí a v nich LDA získá vše potřebné pro správnou funkci (parametry by šly také použít, ale je to zbytečné).
Variabilnější funkci lze nastavit pomocí konfiguračního parametru mailbox_command_maps, který umožňuje řízení způsobu doručování podle příjemce. Tak lze například některých příjemcům doručovat primitivně a jiným přes LDA, případně mít více LDA pro různé příjemce. Ještě více možností nabízejí parametry mailbox_transport a mailbox_transport_maps, kterými lze ovlivnit obecné možnosti přenosu zpráv při doručování.
U virtuálních uživatelů je to o něco málo složitější. Tam už to nejde řešit jen jednoduchým nastavením v main.cf, musí se sáhnout i do master.cf a přidat tam novou službu (založenou na pipe), která bude spouštět doručovací program deliver:
dovecot unix – n n – – pipe
flags=DRhu user=vmail:vmail argv=/usr/libexec/dovecot/deliver -f ${sender} -d ${recipient}
Tímto se vytvoří služba, která bude naslouchat na unixovém socketu a bude spouštět program deliver pod uživatelem vmail (určeným pro přístup do úložiště pošty – viz starší díly seriálu). Uvedené příznaky (flags) způsobují, že se do zprávy přidají hlavičky Delivered-To a Return-Path, a také že se znaky v obálkových adresách (předaných přes parametry příkazové řádky) převedou na malá písmena.
Dále je potřeba upravit konfigurační soubor main.cf – ani to ale není nic těžkého:
virtual_transport = dovecot dovecot_destination_recipient_limit = 1
První parametr říká, který transport (která služba) se použije pro doručování virtuálním uživatelům. Druhý parametr je ukázkou třídy parametrů, které se v použité podobě přímo nevyskytují v dokumentaci. Jedná se totiž o konkrétní reprezentaci parametru virtual_destination_recipient_limit, kde je slovo virtual nahrazeno konkrétním názvem služby, tedy v tomto případě dovecot. Hodnota 1 zde znamená, že se bude doručovat jen jedinému příjemci v rámci jedné instance (LDA takhle funguje).
Zbývá ještě nakonfigurovat samotného doručovacího agenta. Ten se - stejně jako zbývající součásti programu Dovecot – konfiguruje typicky v souboru /etc/dovecot/dovecot.conf. Takto by mohl vypadat fragment konfigurace:
mailbox_location = maildir:~/Maildir
mailbox_location = maildir:/var/mail/virtual/%d/%n/Maildir
protocol lda {
postmaster_address = postmaster@moje.domena
hostname = postak.moje.domena
mail_plugin_dir = /usr/lib/dovecot/lda
}
První parametr konfiguruje úložiště zpráv. To je samozřejmě definováno společně pro doručování i IMAP a POP3. V tomto případě se (z důvodů vysvětlených již v některém ze starších dílů) striktně odlišuje domovský adresář uživatele (a to i virtuálního) od vlastního úložiště pošty, aby v adresářích nevznikal zmatek při použití některých pluginů. První způsob zápisu je určen pro systémové uživatele, lze použít i u virtuálních – u těch je ale vhodnější zápis na druhém řádku, protože je z něj ihned zřejmé, jak úložiště vypadá.
Dále tu je sekce pro LDA a tam je určena adresa postmastera (pro účely posílání systémových zpráv o odmítnutých zprávách), název počítače (pro tvorbu hlaviček apod.) a úložiště pluginů (zatím se ještě žádné nevyužívají, ale je to pro ně připraveno). Název počítače lze často vynechat (nastaví se automaticky), je uveden jen pro jistotu, aby byl správný. V extrémním případě není potřeba nastavovat vůbec nic a lze se spolehnout na výchozí hodnoty (nicméně je dobré mít raději parametry pod kontrolou).
V tomto okamžiku je doručovací agent připraven plnit svůj úkol. Příchozí zprávy končí tam, kde mají, tedy ve schránce příjemce.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
chmod u+s deliver
dovecot unix - n n - - pipe
flags=DRhu user=vmail:vmail argv=/usr/lib/dovecot/deliver -f ${sender} -d ${recipient}
nastavení dovecot/dovecot.conf:
2. dovecot neví, co je mailbox_location, místo toho akceptuje
mail_location = maildir:/var/mail/virtual/%d/%n/Maildir
3. pluginy jsou jinde:
mail_plugin_dir = /usr/lib/dovecot/modules/lda
4. práva pro doručovacího agenta je třeba nastavit pořádně v sekci auth default { socket listen {:
master {
path = /var/run/dovecot/auth-master
mode = 0600
user = vmail
group = vmail
}
5. procesu dovecot/deliver je třeba zajistit práva k otevření konfiguračního souboru, jinak do logu dostanete chybu
...postfix/pipe ... Fatal: open(/etc/dovecot/dovecot.conf) failed: Permission denied
Takže: chown root:vmail /etc/dovecot/dovecot.conf
---
Ostatní v návodu platí.
Když se všechno podaří, měli by se vám v mail.log objevovat hlášky:
dovecot: deliver(...@....cz): msgid=<...>: saved mail to INBOX
postfix/pipe: ...: to=<...@....cz>, relay=dovecot, delay=0.27, delays=0.1/0/0/0.17, dsn=2.0.0, status=sent (delivered via dovecot service)