Společnost Murena představila (YouTube) novou verzi 4.0 mobilního operačního systému /e/OS (Wikipedie) založeného na Androidu a LineageOS bez aplikací a služeb od Googlu.
V Arch User Repository (AUR) bylo kompromitováno přes 400 opomíjených balíčků (jejich seznam). Útočník do nich začlenil škodlivý npm balíček atomic-lockfile, který krade citlivá data uživatelů. Publikována byla předběžná analýza spouštěného malwaru deps.
Homebrew, správce balíčků nejen pro macOS, byl vydán ve verzi 6.0.0 (seznam změn). Hlavními novinkami jsou bezpečnostní mechanismus tap trust kvůli důvěryhodnosti závislostí, vylepšení sandboxingu na Linuxu, interní JSON API nebo zlepšení výkonu.
Byla nalezena a 9. června opravena kritická zranitelnost ve FreeBSD v Kernel TLS (KTLS). Pojmenována byla Bumsrakete (FreeBSD-SA-26:26.ktls, CVE-2026-45257). Lokální neprivilegovaný uživatel může přepisovat soubory, ke kterým má právo pouze pro čtení. Přepsáním setuid binárky a jejím spuštěním může získat roota. Na všech verzích od verze 13.0 vydané v dubnu 2021.
Vývojáři open source operačního systému ReactOS (Wikipedie), jehož cílem je kompletní binární kompatibilita s aplikacemi a ovladači pro Windows, se na síti 𝕏 pochlubili, že ReactOS zvládne počítačovou hru Half-Life.
Byla vydána nová verze 4.8 multiplatformního integrovaného vývojového prostředí (IDE) pro rychlý vývoj aplikaci (RAD) ve Free Pascalu Lazarus (Wikipedie). Využíván je Free Pascal Compiler (FPC) 3.2.2.
Apple container dospěl do verze 1.0.0. Jedná se o open source nástroj pro spouštění linuxových kontejnerů na macOS postavený nad containerization. Napsaný je v programovacím jazyce Swift a optimalizovaný pro Apple silicon.
Bylo vydáno Eclipse IDE 2026-06 aneb Eclipse 4.40. Představení novinek tohoto integrovaného vývojového prostředí také na YouTube.
Asterinas (GitHub) je v Rustu napsané jádro operačního systému poskytující s jádrem Linux kompatibilní ABI. Vydána byla verze 0.18.0. První distribucí postavenou nad jádrem Asterinas je Asterinas NixOS. Nejedná se o oficiální projekt NixOS a nemá nic společného s NixOS Foundation.
Podrobně byla rozebrána kritická zranitelnost v nf_tables (CVE-2026-23111). Další lokální eskalace práv na Linuxu. V upstreamu byla zranitelnost již v únoru opravena. Ve zdrojovém kódu stačilo odstranit 1 vykřičník.
Jestliže je databáze vytvořena a jsou v ní připravena nějaká data, lze přejít k propojení programů s databázovým serverem. Propojení spočívá v nakonfigurování programů a v definici dotazů, kterými se budou z databáze získávat data. První přijde na řadu program Postfix.
Úprava konfigurace oproti té minulé je velmi jednoduchá. Spočívá ve třech parametrech, z nichž každý nastaví datový zdroj (zde databázi) pro jednu konkrétní oblast:
virtual_mailbox_domains = mysql:/etc/postfix/mysql/vdomains.cf virtual_mailbox_maps = mysql:/etc/postfix/mysql/vmailbox.cf virtual_alias_maps = mysql:/etc/postfix/mysql/virtual.cf
Uvedení mysql: říká, že se jako zdroj použije databáze MySQL. Cesta, která za tím následuje, je k souboru se všemi údaji, které jsou potřebné pro provedení dotazu. Nyní je však potřeba vyřešit jeden problém – jak se k databázi připojovat. Většina služeb Postfixu totiž běží v prostředí chroot, což znamená, že nemají přístup k lokálnímu socketu MySQL serveru, přes který se komunikuje. Řešení je v zásadě čtvero:
rewrite) zrušit chrootproxymap, která má standardně přístup kamkoliv Každý ze způsobů má určité nevýhody. Internetový socket má o něco větší režii než unixový. Přesun socketu znamená přenastavit i všechny klienty, pro které má být k MySQL serveru povolen přístup tímto způsobem. Zrušení chroot o něco sníží bezpečnost. A konečně použití proxymap znamená opět režii navíc (ovšem někdy je tomu právě naopak, viz dále).
Pro který způsob se rozhodnout? Při malé zátěži lze bez problémů využívat internetový socket, u zatížených poštovních serverů je však mnohem výhodnější nasadit službu proxymap, protože nejen že vyřeší problém s přístupem, ale současně zredukuje počet souběžných připojení na databázový server, který by jinak zbytečně požíral systémové prostředky a případně i zabránil obsloužení některých klientů.
Každý ze souborů má následující formát (toto je příklad souboru vdomains.cf, tedy pro zjišťování domén):
hosts = 127.0.0.1 user = postfix password = heslopropostfix dbname = mail query = SELECT 1 FROM Domains WHERE dom_name='%s' AND dom_enabled=1
To je celé. První čtyři řádky obsahují údaje pro připojení k databázi (zde je databáze nazvána mail) a budou se opakovat i pro všechny ostatní dotazy v rámci programu Postfix. Nejzajímavější je ale poslední řádek, tedy samotný dotaz. Vzhledem k tomu, že se zde zjišťuje pouze existence domény v tabulce, jde pouze o to, zda dotaz vrátí nějakou odpověď nebo prázdnou množinu.
Hodnota %s zde reprezentuje dotazovaný klíč, tedy konkrétně hledanou doménu. Je-li nalezena (a musí být i aktivní, zapnutá), dotaz vrátí zpět číslo 1. Není to kritické – je totiž prakticky jedno, co vrátí, může to být klidně třeba i původní řetězec apod. Pro soubor vmailbox.cf by dotaz vypadal takto (první tři řádky souboru jsou stejné jako u souboru vdomains.cf):
Pokud se neuvede umístění databáze (hosts), Postfix využije výchozí nastavení, což však obvykle nebude fungovat kvůli prostředí chroot. Pro vzdálenou databázi (nebo místní v explicitním nastavení), je potřeba uvést parametr hosts a nastavit mu jednu či více (budou zkoušeny v náhodném pořadí) adres. Lze uvádět i cesty k unixovým socketů (s prefixem unix:). Pozor – pokud uvedete localhost, Postfix se vždy připojí přes unixový socket! Pro místní připojení přes internetový socket se musí adresa uvést číselně (127.0.0.1).
query = SELECT CONCAT(dom_name, '/', mb_user, '/') FROM Mailboxes NATURAL JOIN Domains WHERE mb_enabled=1 AND dom_enabled=1 AND mb_user='%u' AND dom_name='%d'
Tady už to vypadá trochu složitěji. Jediné, co dotaz vrací, je cesta ke schránce typu Maildir, čili něco jako doména/uživatel/ (na názvu sloupce nezáleží). Cesta je získána spojením domény a uživatelského jména, a to jen v případě, že je jak doména, tak i schránka aktivní. Parametry %u a %d znamenají uživatelské jméno z adresy, resp. doménu (klíč jde jako celá adresa, tu lze získat pomocí %s; uvedené dva symboly tento klíč rozdělí na samostatné části). Velmi podobně vypadá i dotaz pro aliasy, tedy v souboru virtual.cf:
query = SELECT al_target FROM Aliases NATURAL JOIN Domains WHERE al_enabled=1 AND dom_enabled=1 AND al_user='%u' AND dom_name='%d'
Dotaz dělá skoro totéž jako ten předchozí, tedy zde vrací cílovou adresu aliasu, jsou-li alias i doména aktivní. Nic dalšího už není potřeba nastavovat, toto všechno plně postačuje k tomu, aby Postfix správně doručoval podle hodnot v databázi.
Pokud budete chtít pro komunikaci s databází využít zmíněné řešení s využitím služby proxymap, je potřeba pozměnit konfiguraci Postfixu takto (jde v podstatě jen o přidání proxy: před každou hodnotu):
virtual_mailbox_domains = proxy:mysql:/etc/postfix/mysql/vdomains.cf virtual_mailbox_maps = proxy:mysql:/etc/postfix/mysql/vmailbox.cf virtual_alias_maps = proxy:mysql:/etc/postfix/mysql/virtual.cf
Hodnota hosts v souborech se pak pro místní MySQL server nemusí vůbec definovat (nebo se nadefinuje jako localhost), služba proxymap se bude připojovat přes unixový socket. Pro základní funkčnost není třeba využívat toto řešení u služby local (tedy parametr virtual_mailbox_maps), ale protože proxymap řeší i problém s počtem souběžných připojení k databázi, je výhodnější stejným způsobem nastavit všechno.
Pozor na nastavení práv k uvedeným třem souborům. Přístup ke čtení smí mít jen uživatel postfix (přístup k zápisu nepotřebuje). Sice v tomto případě nelze přes přístup Postfixu získat příliš citlivé informace (není přístup k heslům uživatelů a hlavně nelze v databázi nic měnit), nicméně například u aliasy mají určitou citlivost a přístup k nim by neměl mít každý.
U programu Dovecot to bude velmi podobné, i když bude vše mít poněkud jinou syntaxi. Opět je potřeba upravit konfiguraci a vytvořit (v tomto případě jen dva) databázové dotazy. V konfiguračním souboru dovecot.conf se nastaví:
auth default {
mechanisms = plain login cram-md5 digest-md5 ntlm
passdb sql {
args = /etc/dovecot/mysql.conf
}
userdb sql {
args = /etc/dovecot/mysql.conf
}
user = dovecot-auth
socket listen {
client {
path = /var/spool/postfix/private/auth
mode = 0660
user = postfix
group = postfix
}
}
}
Mechanismy a SASL socket (pro účely autentizace v programu Postfix) zůstávají stejné jako minule, mění se však zdroj hesel i uživatelů. V obou případech se nastaví stejný konfigurační soubor mysql.conf pro práci s databází (šel by samozřejmě nastavit pokaždé jiný). V tomto souboru bude vše potřebné pro získávání údajů z databáze:
default_pass_scheme = PLAIN driver = mysql connect = host=/var/run/mysqld/mysqld.sock dbname=mail user=dovecot password=hesloprodovecot password_query = SELECT mb_password AS password, '%u' AS user \ FROM Mailboxes NATURAL JOIN Domains \ WHERE mb_enabled=1 AND dom_enabled=1 AND mb_user='%n' AND dom_name='%d' user_query = SELECT 100 AS uid, 100 AS gid, '/var/mail/virtual/%d/%n' AS home \ FROM Mailboxes NATURAL JOIN Domains \ WHERE mb_enabled=1 AND dom_enabled=1 AND mb_user='%n' AND dom_name='%d'
Parametr default_pass_scheme říká, jaké je výchozí schéma uložení hesel (viz minulý článek), zde PLAIN. driver je označení databázového ovladače (mysql). Parametr connect uvádí vše potřebné pro připojení k databázi, zde tedy cestu k unixovému socketu, název databáze, uživatelské jméno a heslo.
Dále už jsou tu vlastní dotazy. Zde je to trochu jiné než u Postfixu. Vracených hodnot je víc a záleží na jejich pojmenování, proto se provádí aliasing. %n zde má stejný význam jako %u u Postfixu, tedy jméno uživatele, zatímco zde %u znamená uživatele včetně domény. V dotazu na uživatele se UID a GID vrací jako pevné hodnoty, cesta ke schránce je také v podstatě pevná, protože je sestavena před odesláním dotazu do databáze. Dotaz jako takový tedy vlastně jen testuje existenci schránky a to, zda je schránka a doména aktivní.
Opět pozor na nastavení práv k souboru. Měl by ho mít oprávnění číst jen uživatel dovecot-auth. Dostanou-li se k obsahu souboru běžní uživatelé, mohou zjišťovat hesla k poštovním schánkám, tedy velmi citlivé informace.
Po provedení všech popsaných úkonů by měl server (samozřejmě po načtení nových konfigurací) kompletně fungovat s údaji z databáze. Jedná se skoro o minimum, co lze prostřednictvím databáze provozovat, možnosti jsou mnohem širší, záleží na konkrétních potřebách a cílech.
Nasazení databáze přináší mnoho výhod, ne vždy je to však to nejlepší řešení. Například ve firemním prostředí bývají uživatelé soustředěni v centrální databázi přístupné protokolem LDAP (konkrétních implementací je řada – například OpenLDAP, Apache Directory Server, Novell eDirectory, Lotus Domino, Active Directory a mnoho dalších). Pak je zbytečné mít ještě nějakou samostatnou databázi pro poštu, potřebné údaje lze získávat pomocí LDAP.
LDAP patří mezi technologie, které není až tak úplně jednoduché zkrotit (nebo se to nich alespoň říká), proto mohou existovat určité obavy ohledně správného nastavení poštovního serveru, aby LDAP využíval. Že to tak děsivé není, se ukáže v příštím dílu seriálu.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
hmm a jak vidim taky neresi, ze prednost ma alias pred mailboxem(kdy bude v tabulce aliasu stejne jmeno jako v mailboxech)To lze řešit buď na aplikační úrovni (aplikace pracující nad databází nedovolí, aby bylo jmeno v obou tabulkach), nebo rozštěpením DB relací s vytvořením další tabulky, čímž se to zajistí na databázové úrovni (to je čistší, ale sežere to víc výkonu).
co se tyce dovecotu neni lepsi pouzit prefetch a vratit vse v jednom dotazu nez delat 2 dotazyV tomto případě ano, protože se v dotazu na uživatele netahají žádné doplňkové informace. Mám v plánu uvést tyto optimalizace pohromadě později v samostatném článku.
Nějaké zmínky o AD tam samozřejmě jsou, nicméně již dopředu říkám, že praktické zkušenosti s využitím AD pro tyto účely nemám (pouze s OpenLDAP a s Apache Directory Serverem), takže v tomto bohužel nemohu sloužit.