Unixové nástroje – 12 (at, sleep, wait)

11. 6. 2010 | David Watzke | Návody | 9330×

V tomto díle seriálu si představíme tři příkazy související s plánováním pozdějšího spouštění jiných příkazů (at, sleep, wait).

Obsah

• at
• sleep
• wait

at

Příkaz at slouží k naplánování pozdějšího spuštění příkazů. Anglický název příkazu v tomto kontextu překládáme jako předložku „v“ (ve významu v kolik hodin).

Implementace v Unix-like systémech obvykle sestává ze služby (démona) atd a uživatelského příkazu at. Služba běží neustále a spouští naplánované úlohy, když přijde čas. Tím se uživatel nemusí zabývat. Podstatné je pro nás, jak to naplánovat. Proto si popíšeme použití příkazu at.

Ve výchozím režimu čte at seznam příkazů, které má spustit, ze standardního vstupu (stdin) a jako argument očekává čas, kdy je má spustit. Chceme-li tedy spustit příkaz pokus přesně za hodinu, můžeme to naplánovat takto:

echo pokus | at now + 1 hour

Tím jsme si ukázali, že čas spuštění lze zadávat i relativně. Zadávání času spuštění je velice obecné a když si vymyslíte něco, co dává aspoň trochu smysl, at to pravděpodobně pochopí.

# spustí ,echo $USER >> /tmp/users‘ zítra v 18:00
echo 'echo $USER >> /tmp/users' | at 1800 tomorrow

# spustí ,paludis -s‘ v 17:00 (pokud tento čas ještě nenastal, tak dnes, jinak zítra)
echo 'paludis -s' | at 17:00

# spustí zadané příkazy 20. července v 17:00
at 5pm jul 20 <<!
updatedb
sync
!

Přepínač -f umožňuje zadat cestu k souboru obsahujícímu seznam příkazů, jejichž spuštění má at naplánovat. Místo standardního vstupu se tedy čte z daného souboru.

# spustí příkazy ze souboru za týden v tento čas
at -f soubor.at next week

Přepínač -m zajistí odeslání e-mailu danému uživateli po dokončení jeho příkazů. Pokud výstup příkazů nebyl přesměrován jinam, bude přiložen v e-mailu.

Nyní bych se měl zmínit o frontách a manipulaci s nimi. Všechna dosavadní ukázková volání příkazu at přidávají příkazy do výchozí fronty (zvané „a“). Chceme-li vypsat seznam položek ve frontě, použijeme přepínač -l (a chceme-li vypsat jinou frontu než výchozí, tak ještě -q).

# přidá daný příkaz do fronty „x“
echo lsmod | at -m -q x now + 1 minute

# vypíše položky všech front
at -l

# vypíše položky fronty zvané „x“
at -l -q x

Další věc je odebírání položek z fronty. Když se spleteme a naplánujeme nesmysl nebo si časem rozmyslíme spouštění dané věci, tak se bude hodit přepínač -r. Problém je, že verze at, která je obvykle k nalezení na linuxových systémech, se zde trochu rozchází se standardem Single UNIX Specification a žádný přepínač -r nemá. Používáme proto příkaz atrm, kterému zadáme ID položek, jež chceme z fronty smazat. ID položek zjistíme výše zmiňovaným příkazem at -l (příp. nestandardně pomocí atq).

# smaže z fronty položky s ID 10, 12 a 15
atrm 10 12 15

Mimochodem, Windows NT/2000/XP/7 mají také příkaz at (podobný cronu), ten je ovšem zastaralý – nahradil jej schtasks (resp. GUI nadstavba Task Scheduler).

sleep

Program sleep nedělá nic (čeká) po uživatelem danou dobu. Název vychází z anglického slova, které v překladu znamená „spát“.

Nezasvěcenému uživateli se takový popis může zdát zvláštní a řekne si: „K čemu je příkaz, který nic nedělá?“ Představte si kupříkladu situaci, kdy je třeba spouštět nějaký příkaz každých 10 minut. Vyřešit to lze takto:

while true; do
	příkaz
	sleep 600 # čas v sekundách
done

Chceme-li třeba za 15 sekund ukončit proces X serveru (to se někdy hodí při řešení problémů se vstupními zařízeními), můžeme také použít sleep:

# za 15 sekund pošle signál SIGKILL všem běžícím instancím X serveru
sleep 15 ; killall -9 X

Tolik k praktickému využití. Ještě by se slušelo zmínit, že verze programu sleep, se kterou se setkáte, se může (a pravděpodobně bude) lišit od té standardní (dle SUS). Standard totiž říká, že program by měl pracovat s jedním celočíselným nezáporným argumentem, který udává, kolik sekund se má čekat. Jenže třeba sleep z GNU coreutils podporuje i zadávání minut, hodin a dnů (připojením písmene „m“, „h“ nebo „d“ za číslo). Další odlišností této verze je možnost zadat desetinné číslo.

# spí 1 den, 5 hodin, 2 minuty, 10 sekund, 200 milisekund
sleep 1d 5h 2m 10.2s

# spí 6 sekund a 300 milisekund
sleep 0.1m 0.3s

wait

Příkaz wait čeká, dokud se neukončí proces s daným PID běžící na pozadí daného shellu a poté se sám ukončí. Název programu je opět anglické slovo, která znamená „čekat“.

Jak jsem naznačil, wait umí čekat pouze na procesy spuštěné na pozadí shellu, ze kterého wait spouštíme. Předvedeme si spuštění programu na pozadí:

sleep 100 &

Představte si, že jsme místo programu sleep spustili na pozadí něco smysluplného. Teď když spustíme wait bez argumentů, tak bude čekat na ukončení všech procesů běžících na pozadí shellu. Když jako argumenty zadáme jednotlivé PID, bude se čekat pouze na jim odpovídající procesy. Pokud proces s daným PID neexistuje, wait by se měl chovat jako kdyby proces existoval a okamžitě vracel návratovou hodnotu 127. Návratová hodnota programu je obecně ta, kterou vrátí proces, jehož PID je uvedeno jako poslední v seznamu argumentů. Je-li spuštěn bez argumentů, vrací 0.

V Bashi se PID posledního procesu spuštěného na pozadí shellu uchovává v proměnné $!, takže lze provést následující:

lame --decode nejaka.mp3 nejaky.wav &> /dev/null &
echo -n "Převádím MP3 na WAV… "
wait $! && echo "OK" || echo 'chyba!'

V praxi se tento příkaz používá převážně neinteraktivně, tedy ve skriptech.

       

Komentáře

[kkaarreell]

Nepodarilo se mi dohledat, jak si prohlednu prikazy ve fronte. "at -q" dava jen casy a id. Nevi nekdo?

[pepazdepa]

taky nevim, lezu do /var/spool/ (pak to zalezi na systemu) a najdu si slozku atjobs a v tom ten job, je to tam jako textak :)

[Vtipnéř]

at -c ID. Příkazy jsou až na konci výpisu, takže můžeme přidat ještě | tail.

Ještě bych doplnil na další možnost zadávání příkazů pro spuštění pomocí at: napíšeme jen at nějaký_čas, po odeslání Enterem se objeví prompt at>, kam zadáváme jednotlivé příkazy a zadávání ukončíme stiskem CTRL+D. Ale nevím, jestli je to odpovídá standardu.

Jirka

[Josef Kufner]

To je úplně totéž jako to popsané v článku.

[jose17]

rychlejsie je pisat while sleep x; do ...; done

[pepazdepa]

ty jsi ale chytrak. omg

[Josef Kufner]

Lépe se to chová při zabití toho sleep – skončí to. Příklad v článku okamžitě provede příkaz znovu a zas čeká, takže je trošku těžší to zabít.

[David Watzke]

Moje zkušenost je taková, že zabít je to stejně snadné, právě kvůli while true. Kdyby tam byl nekonečný for, tedy for((;;)), tak by to bylo o něčem jiném.

[Josef Kufner]

while true je méně nekonečné?

[David Watzke]

Ne, ale chová se to jinak, když to chceš ukončit. Ostatně si to můžeš přece zkusit.

[Josef Kufner]

Jinak? U mě obojí dělá úplně totéž. Včetně reakce na ctrl+c a killall sleep.

[David Watzke]

Máš pravdu, tak to sorry. Ale jsem si docela jistej, že někdy dřív se to jinak chovalo, protože ukončit cyklus for((;;)) občas nebyla sranda a musel jsem držet ctrl+c, zatímco u while true to stačilo jen zmáčknout.

Teď sem si i uvědomil že jsem reagoval docela zcestně na tvůj původní komentář, takže si mě radši nevšímej

[David Watzke]

To tvoje nejdřív spí a potom spustí příkaz, moje naopak.

[tonda]

lame --decode nejaka.mp3 nejaky.wav &> /dev/null &
echo -n "Převádím MP3 na WAV… "
wait $! && echo "OK" || echo 'chyba!'

tohle je blbost $! vrati pid prikazu echo ....

spravne melo byt

lame --decode nejaka.mp3 nejaky.wav &> /dev/null &
PID=$!
...
echo -n "Převádím MP3 na WAV… "
wait $PID && echo "OK" || echo 'chyba!'

[Keson]

No, zase až taková blbost to nebyla.

$! obsahuje ID procesu, který byl naposledy spuštěn na pozadí (tedy s &).

[psx]

Ale to se pletete. $! nevrati pid prikazu echo, ale pid posledniho prikazu spusteneho na pozadi a to echo na pozadi spusteno nebylo. Puvodni priklad je spravne.

[Josef Kufner]

No, stejnak v tomhle případě je lepší udělat:

echo -n Převádím...
lame ... >/dev/null && echo hotovo || echo chyba

Tedy alespoň pokud není třeba dělat mezitím něco dalšího.

[David Watzke]

To je pravda. Měl jsem tam naznačit provádění něčeho mezitím, protože tak to bylo míněno.

[D.A.Tiger]

Např. vypnutí systému.

V některých případech (většinou když se zpracovává velké množství dat) je lepší spustit skript v době kdy s komplem nic neděláte(třeba přes noc). Skript by po dokončení požadované operace (nebo nějaké závažné chybě) zapsal log a automaticky ukončil systém...

[Ash]

Nepsal bych

wait $! && echo "OK" || echo 'chyba!'
protože to je
wait $! && (echo "OK" || echo 'chyba!')
nikoliv "klasické" if then else
wait $! && (echo "OK") || (echo 'chyba!')

takže teoreticky pokud selže echo OK, objeví se "chyba!", ovšem nikoliv chyba v převodu mp3, ale chyba ve výpisu na obrazovku, což nemusí být to, co autor zamýšlel. V praxi echo OK většinou neselže, ale nepřipadá mi vhodné to takto psát...

[David Watzke]

O tomhle vím, ale jednoduše jsem to neřešil. Ale neuškodí to zmínit, tak dík.

[Michal Kubeček]

Problém je, že verze at, která je obvykle k nalezení na linuxových systémech, se zde trochu rozchází se standardem Single UNIX Specification a žádný přepínač -r nemá.

Až tak obvyklé to nebude - v SuSE ho podporuje, v Red Hatu ho podporuje, ve Slackware IIRC taky (nebo aspoň podporovala, když jsem ho používal). Vlastně si nevzpomínám na žádnou konkrétní distribuci, kde by defaultní implementace at přepínač -r nepodporovala.

[Ash]

Např. Gentoo, at v3.1.10.2 (aktuální stable verze v repo).

[David Watzke]

A Gentoo podle všeho používá verzi z Debianu, což mě vedlo k tomu napsat to, co jsem napsal.

[Václav HFechs Švirga]

v ubuntu ho též nemám.

[David Watzke]

To je velký překvapení