Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »Richard Stallman přednáší ve středu 7. května od 16:30 na Technické univerzitě v Liberci o vlivu technologií na svobodu. Přednáška je určená jak odborné tak laické veřejnosti.
Jean-Baptiste Mardelle se v příspěvku na blogu rozepsal o novinkám v nejnovější verzi 25.04.0 editoru videa Kdenlive (Wikipedie). Ke stažení také na Flathubu.
TmuxAI (GitHub) je AI asistent pro práci v terminálu. Vyžaduje účet na OpenRouter.
Byla vydána nová verze R14.1.4 desktopového prostředí Trinity Desktop Environment (TDE, fork KDE 3.5, Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání. Podrobný přehled v Changelogu.
Bylo vydáno OpenBSD 7.7. Opět bez písničky.
V Tiraně proběhl letošní Linux App Summit (LAS) (Mastodon). Zatím nesestříhané videozáznamy přednášek jsou k dispozici na YouTube.
getopts
, dále jak zjistit, kolik procesorového času spotřebovává daný program pomocí time
, a také jak spustit program tak, aby jej nepřerušilo ukončení řídícího terminálu pomocí nohup
.Nástroj getopts
slouží ke zpracování přepínačů a jejich argumentů, které jsou předány shellovému skriptu. Název je zkratkou get options, česky „získej přepínače/nastavení“.
Obvykle se volá v cyklu while
, dokud vrací návratovou hodnotu 0 (tzn. dokud neprojde všechny zadané přepínače). Použití vypadá takto:
aopt=false bopt=false barg="" while getopts 'ab:' opt; do case "$opt" in a) aopt=true ;; b) bopt=true barg=$OPTARG ;; esac done if $aopt; then echo "Zadali jste přepínač -a" fi if $bopt; then echo "Zadali jste přepínač -b s argumentem $barg" fi
Funguje to potom takto:
$ ./skript -a Zadali jste přepínač -a $ ./skript -b ./skript: přepínač vyžaduje argument – b $ ./skript -b xy Zadali jste přepínač -b s argumentem xy $ ./skript -c ./skript: chybný přepínač – c
Jako argument se předává nejdříve řetězec s přepínači, přičemž má-li určitý přepínač vyžadovat argument, přidá se za něj dvojtečka. Takže pokud chcete, aby váš program podporoval přepínače -a s argumentem -h a -v, řetězec bude vypadat takto: ,a:hv‘. Další argument je proměnná, kam se ukládá právě zpracovávaný přepínač anebo ,?‘, pokud jde o přepínač neznámý (tj. neuvedený v prvním argumentu getopts
).
getopts
automaticky vypisuje chybové hlášení, pokud přepínač vyžaduje argument a vy jej nezadáte nebo pokud zadáte neznámý přepínač. V případě, že si chcete chybějící argument ošetřit sami, můžete do řetězce s argumenty přidat na začátek (před všechny přepínače) dvojtečku, což změní chování programu. Pokud nyní vynecháte argument, tak se do zadané proměnné (v ukázce výše je to $opt) uloží dvojtečka a znak přepínače vyvolávající tuto chybu se uloží do proměnné OPTARG. Je to možná trochu matoucí, proto přikládám jednoduchou ukázku:
while getopts ':a:b:' opt; do case "$opt" in 'a') aopt=true; aarg=$OPTARG ;; ':') echo "Přepínač -$OPTARG vyžaduje argument." exit 1 ;; esac done
time
je nástroj sloužící ke zjištění skutečné doby běhu daného příkazu a spotřebovaného procesorového času v uživatelském a jaderném prostoru. Název vychází z anglického slova, které v tomto kontextu znamená odměřit (čas).
Použití je velmi jednoduché, zkrátka před samotný příkaz přidáte time
, takže například příkaz
time tar -jcf etc.tar.bz2 /etc
zabalí a zkomprimuje adresář /etc do souboru etc.tar.bz2 a nakonec vypíše tři zmiňované časy:
real 0m1.900s user 0m0.560s sys 0m0.067s
Z tohoto vyplývá, že příkaz běžel 1,9 sekund (real) a využil 0.627 sekund procesorového času (user+sys), z čehož 0.560 sekund bylo v uživatelském prostoru (user) a zbylých 0.067 sekund v jaderném (sys).
Chcete-li spustit time
na složitý příkaz obsahující např. roury, máte několik možností. Pokud na to půjdete stejně jako u jednoduchého příkazu, tak je na implementaci, který čas se bude měřit (pouze jeden program, nebo i ty ostatní za rourami). Chcete-li mít jistotu, tak si buď příkaz uložte do skriptu a volejte time
na skript, anebo použijte následující způsob:
time sh -c "find ~ -iname thumbs.db -type f -print0 | xargs -0 rm"
Výstup příkazu time
bez argumentů se v různých implementacích může lišit (a skutečně liší). Chcete-li jednotný formát, který by měl být ve všech standardních implementacích stejný, použijte přepínač -p. Výstup bude vypadat takto:
# time -p ls -R / > /dev/null real 1.85 user 0.53 sys 1.30
Počet desetinných míst se může lišit dle potřeby (až šest), ovšem vždy musí být vypsáno alespoň jedno.
Příkaz nohup
slouží ke spuštění daného programu tak, aby ignoroval signál SIGHUP, který systém posílá, když je ukončen řídící terminál daného procesu.
Například následující příkaz spustí fatrat
tak, aby běžel i po uzavření konzole:
nohup fatrat
Výstup programu je ukládán do souboru nohup.out
v aktuálním pracovním adresáři a pokud tento soubor nelze otevřít pro zápis, tak se použije soubor ~/nohup.out
, přičemž pokud ani do něj nelze zapisovat, nohup
skončí s chybou a daný program nespustí.
Často je žádoucí spustit program rovnou na pozadí a ignorovat jeho výpisy, čehož lze dosáhnout takto:
# std. výstup a std. chybový výstup je přesměrován do /dev/null nohup fatrat &> /dev/null &
Pokud takto spouštíte něco na vzdáleném počítači přes SSH, tak se vám může stát, že se nebudete moci odpojit. To řešíme tak, že přesměrujeme i standardní vstup. Nakonec by tedy příkaz vypadal takto:
nohup fatrat &> /dev/null < /dev/null &
Ještě dodám jeden malý související tip, který patrně není unixový (a přenositelný), nicméně na GNU/Linuxu funguje. Spustíte-li z konzole příkaz, který běží dlouho, a vy se rozhodnete v polovině jeho průběhu, že jste ho vlastně chtěli spustit přes nohup
, lze to vyřešit. Když zmáčknete Ctrl+Z, proces se zastaví (dostane signál SIGSTOP). Když poté spustíte bg
, proces pokračuje v běhu na pozadí. Nakonec když spustíte disown
, tak docílíte podobného efektu, jako kdybyste program spustili přes nohup
. Nyní můžete klidně daný shell ukončit a příkaz poběží dál.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
Neodpovidajici SSH session (prave treba kvuli background procesu) je take mozne ukoncit pomoci nasledujiciho navodu:
http://www.onlinehowto.net/Tutorials/SSH/SSH-tips-and-tricks-Dead-or-unresponsive-ssh-session/1271
Klicova je posledni veta:
"So to kill the dead ssh session you do Enter then Shift + ` and then . (dot)."
disown [ options ] [job ...]
If job is omitted, the most recently started or stopped background job is used. Takze proces nemusite stopovat, ale staci dodat hodnotu job daneho procesu.