Nikdy nebudu blogovat!

5.3.2007 23:39 | Přečteno: 1605× | Ze života | poslední úprava: 6.3.2007 12:05

Ano, právě tohle jsem nahlas říkal ještě před něco více než dvěma roky. Jenže, jak se říká: nedá se nic dělat, musíme tam všichni. Některé věci se prostě vyvinou jinak, než člověk plánuje.

Ještě začátkem roku 2005 jsem blogování považoval za něco nemístného, za zábavu znuděných puberťáků s komplexem méněcennosti, za únikovou činnost neuznávaných umělců a tak dále. Z hloubi duše jsem tím pohrdal a velice jednoznačně tvrdil ostatním i sobě, že to není nic pro mě. A to přesto, že jsem už několik let psal články pro různé odborné servery - prostě se to nedalo srovnávat.

Situace se ovšem změnila 8. února 2005, kdy jsem navštívil abíčko, abych si početl něco zajímavého ze světa Linuxu. A zjistil jsem, že byly k veřejnému použití zprovozněny čtenářské blogy. Protože mi tehdy zrovna ležely v žaludku militantní nálady proti Microsoftu, okamžitě jsem si založil blog a napsal jsem reakční zápis Tresty pro Microsoft škodí Linuxu.

Odezva byla sice relativně malá, nicméně mi dodala chuť k dalšímu psaní. Proto jsem se rozhodl přitvrdit a odkázat na patřičná místa editor, který mnozí uctívají jako božstvo, ale který já osobně bytostně nesnáším. Text Proč nemám rád VIM působil na příznivce zmíněného editoru jako červený hadr na býka, a ti "chytli na první našlápnutí".

Vzniklý flamewar (to když se do debaty zamíchali příznivci "OS" Emacs) na mě zapůsobil jako opium a chuť k dalšímu blogování nebylo třeba hledat. Už to jelo ráz na ráz, hlavně zpočátku platilo, že čím méně času jsem měl, tím více jsem blogoval.

Odbočka první - JXP

Jak si asi všichni pamatují, činným bloggerem i diskutérem byl (již zesnulý) "vymítač ďábla" Jindřich Plešinger. Mnozí ho neměli rádi, někteří se snižovali i k velice dětinským reakcím (i po jeho smrti), nebo dokonce ostentativně odešli.

Přitom jakkoli JXP používal nevhodné metody, a možná měl i nevhodné cíle, jeho působení na linuxovou komunitu bylo blahodárné. Právě proto, že fanatická zaslepenost ("tupohlavé modličovství") je tak zásadním problémem - nebudeme-li si ochotni připouštět problémy (a také řešit, ale to si je nejprve musíme připustit) GNU/Linuxu a dalších svobodných programů, budou se na nás nezaujatí lidé dívat skrz prsty. A co hůř - budeme se stále potýkat s problémy, které nejsme ochotni vnímat.

Bloguje se dál...

Za ty dva roky jsem psal o všem možném. Celkem to bylo 245 zápisů (rok 2005 - 118 zápisů, rok 2006 - 115 zápisů, rok 2007 - zatím 12 zápisů, kromě tohoto), což je naprosto děsivé číslo. Pokud bych počítal na 1 zápis průměrně 20 minut času (ono to možná bylo o něco více), dělalo by to 81,7 hodin, čili zhruba dva pracovní týdny. To sice už tak strašně nevypadá, ale na 2 roky je to pořád docela dost.

Obvykle je to tak, že buď se najednou nakupí hned několik zajímavých témat (ale přitom chybí chuť napsat víc než jeden zápis - o dostupném času nemluvě), anebo témata nejsou, ale blogovací chuť nechybí. V prvním případě to vede ke ztrátě nebo otupení tématu, v případě druhém ke zcela prázdným a samoúčelným textům (jako třeba Odpor k STL, Nepospíchej - uděláš to dříve (a lépe) nebo Kostlivec ve skříni vrací úder).

Ovšem blogování mělo i své pozitivní stránky. Například vznikl projekt incron, který byl odstartován v podstatě jedním zcela nenápadným diskusním příspěvkem. Dalším pozitivem bylo i to, že jsem na základě toho dostal možnost psát články na abíčko a do LinuxEXPRESu (na začátku roku 2005 veškerá moje "spisovatelská" činnost spočívala pouze v seriálu o Javě na Linuxsoftu, vzhledem k útlumu několika dalších serverů, pro které jsem dříve psal).

Odbočka druhá - politika

Nedílnou součástí blogů zde na abíčku se stala politika. Mnohými čtenáři oblíbená, mnohými nenáviděná - ale přece zcela logická. Některé věci v IT s politikou nedílně souvisejí, jiné jsou aspoň zajímavé. Proto jsem byl vždy toho názoru, že sem politika jednoduše patří a je tedy v pořádku psát takové blogové zápisy.

Mezníkem se však stal vznik blogů na serveru časopisu Respekt. Možnost blogovat tam byla velmi lákavá - jedná se o elitní blogy (na "členství v klubu" není nárok), čtenáři jsou vesměs vzdělaní a kultivovaní lidé (což ovšem z velké části platí i pro abíčko), a hlavně, je to místo pro politiku jako stvořené. Proto jsem se rozhodl zkusit štěstí tam - a protože mi bylo založení blogu schváleno, přesunul jsem své politické plky na svůj tamní blog.

O to více se nyní na abíčku věnuji problematice dopravy, především silniční. Někdo mě možnáá má za nekritického příznivce aut, ale je to trochu jinak. Ač se o auta velmi zajímám, za nějakého Boha je nepovažuji a stavím je na roveň jiných užitečných věcí, třeba židle nebo nože.

Jak dál?

Tohle zamyšlení nad dosavadní bloggerskou činností nemá žádný zvláštní význam. Neznamená ani konec "kariéry", ani nějaký jiný zlomový okamžik. Zatím nemám v plánu přestat blogovat, ale pokud by to přišlo, tak to prostě udělám. Na blogu nestojí svět.

       

Komentáře

[David Ježek]

abych citoval Roberta S. McNamaru: Never say never ... never, never, never ...

[klassik]

Presne toto se mi vzdy zobrazi kdyz vidim nebo slysim slovo nikdy Tak me napada, co znamena vlastne BLOG?

[Luk]

Blog je, pokud vím, zkrácenina z weblog, ve smyslu webový záznam, deník apod. Kdyžtak Wikipedie

[Filip Korbel]

je to spise never ever ever, tedy troufam si tvrdit po X letech pobytu za tou louzi

[thingie]

Tohle je skoro hloupější než všechny ty automobilové žvásty. Vlastně, asi určitě je, páč ty jsem ani nečetl.

[Martin Stiborský]

Tady čtu rád ... jen hezky piš dál .. šup šup :)

[Thaweg]

... Jak si asi všichni pamatují, činným bloggerem i diskutérem byl (již zesnulý) "vymýtač ďábla" ...

Nebudu polemizovat, než se souslovím "vymýtač ďábla". Ďábel se vymítá, ne sice metličkou, ale přece. Doufám, že se neurazíte za příspěvek mimo téma, ale nedalo mi to

[Luk]

Ďábel se vymítá

No samozřejmě, chybička se vloudí...

[Petr Zelenka]

Ad patička: Pánovi se zachtělo dobrých brambor, jo? Ne, teďka vážně. Brambory například v menze a ty, co máme doma ve sklepě, se vůbec nedají srovnávat. I v březnu jsou ty naše prostě vynikající. Bohužel nejsou na prodej. Lituju ty, co musí kupovat.

[Luk]

Opravdu dobré brambory jsem jedl naposledy před 10 lety. Pak to šlo zvolna dolů, a to, co se dnes prodává (prakticky všude, od stánků, přes zeleniny, až po hypermarkety), nejsou brambory, nýbrž hnůj. Hodí se tak maximálně na výrobu lihu (že by se už pěstitelé připravovali na výrobu biolihu do benzinu?), ale rozhodně ne k jídlu. Půlka brambor je nahnilých, ostatní už za dva dny začnou klíčit; nevoní, nýbrž podivně smrdí, chuť naprosto odporná. A týká se to i nových brambor, včetně importovaných.

[trekker.dk]

Nebudu polemizovat, než se souslovím "vymýtač ďábla".

Mám rád, když někdo opravuje pravopis a sám udělá hrubku.

[freshmouse]

Co?

[Thaweg]

Pokud tomu tak je, nebudu se zlobit, když mě opravíte

[Michal Vyskočil]

jeho působení na linuxovou komunitu bylo blahodárné

Velmi odvážné tvrzení, když vezměme v potaz počet lidí, které mohl ovlivnit . Navíc se v jeho případě imho jednalo o vedlejší a nechtěnný efekt. Jeho zdejší působení bych jako pozitivní neviděl.

BTW: ten tvůj post o vimu neplatí třeba pro gvim -y, takže nikdy nepodceňuj svého nepřítele, pokud ho skutečně neznáš Ostatně, jakkoli je vim nelogický, pravěký a šílený a já nevím jaký, tak pro mě má pouze jednu "nevýhodu" - je silně návykový, čím víc umím ve vimu, tím míň jsem ochoten psát v čemkoli jiném.

[Martin]

Mně se vim teda zdá logický celkem dost (i když to chtělo pár minut, než jsem na jeho logiku přistoupil), ale jinak souhlasím se vším, co jsi napsal

[masožravá palma]

Některé reakce na Plešingera byly a dodnes jsou dětinské (od neodůvoditelného odporu po až téměř nekritický obdiv), ale ta tebou odkazovaná IMHO dětinská není. Pouhý fakt, že někdo zemře, ho neudělá ani lepším ani horším.Dětinské je myslet si, že "o mrtvých jen dobře" znamená tvrdit, že to co bylo špatné je teď dobré.

Plešinger byl inteligetním člověkem, který se, z mě utajeného důvodu, rozhodl chovat jako pitomec a jako by byli ostatní kolem něj pitomci. Podobnou odpověď by Leoš mohl dát, kdyby nominovali mě. V roce 2006 rozhodně abclinuxu nepřispěl. A účel, přetože si mnozí očividně myslí opak, nesvětí prostředky. Hodnota cíle závisí na použiých metodách. Stejná věc může být obdivuhodná i zavrženíhodná, v závislosti na způsobu jakým jí bylo dosáhnuto.

Měla jsem ho ráda a občas mi tu některé Plešingerovy postřehy chybí, byla s ním legrace. Ale nikdy ho nebudu obdivovat. Někeré lidi přiměl k zamyšlení, ale to nebyla jeho "vina", neni to důvod abych ho chválila. Póza proroka a mučedníka. Myslím si, že většina nenávisti k němu brzy opadla a pak už jen bavil nebo nudil.

Dobře si pamatuji, jak se prohlašoval za ublíženého bojovníka pro pravdu, kterému nikdo nevěří, po té co mu deset lidí napsalo: "to už jsme slyšeli, jasné máš pravdu, ale nemusíš o nás tvrdit, že jsme pitomí, něco jiného by nebylo?". Pamatuji si, že mnohokrát sliboval, že nebude nadávat lidem okolo sebe a potom napsal zase něco urážlivého, jak něco napsal a když ostatní zareagovali, změnil to a původně naprosto adekvátní reakce vypadaly bezohledně a zle. To jsou fakta. A to že je dnes mrtvý znamená pro mě jen jistotu, že to co tu napsal tu zůstane, že nepostaví další hřiště a že nebudu mít už šanci se s ním setkat. Nebyl zlý, ani opovrženíhodný, ale nebyl ani obdivuhodný. Byl to člověk.

[Aleš Kapica]

Jo to sedí a nikdo to nenapsal líp.

[Shadow]

Naprostý souhlas, já bych to lépe nenapsal.

[kavol]

Některé reakce na Plešingera byly a dodnes jsou dětinské (od neodůvoditelného odporu po až téměř nekritický obdiv), ale ta tebou odkazovaná IMHO dětinská není. Pouhý fakt, že někdo zemře, ho neudělá ani lepším ani horším.Dětinské je myslet si, že "o mrtvých jen dobře" znamená tvrdit, že to co bylo špatné je teď dobré.

ovšem pointou odkazu imho není "o mrtvých jen dobře", nýbrž to, že Leoš říká, ať si zvolíme, ale zároveň koho si zvolit nesmíme ... to se jako bojí, že by Pléša opravdu mohl vyhrát? a kdyby se tak stalo, tak co, neunese, že by se názor jeho oveček neshodl s jeho osobními antipatiemi? - to je dětinské

[masožravá palma]

Jenže pointou nominace ano. I když třeba ne úmyslně, ale protože paměť si s námi trochu hraje. Stejnou nebo podobnou odpověď bych od Leoše (jak už jsem v předchozím příspěvku napsala) čekala, i kdyby někdo nominoval mě, třeba protože jsem začala "nejdelší diskuzi na ablinuxu" . A i kdyby to byla myšlena vážně, taková nominace by měla být vetována. Jednoduše protože to není objektivní přínos, a protože je…no…dětinská. Osobní sympatie a antipatie mohou hrát jistou roli, ale ta reakce byla spíš unavená a možná trochu znechucená nominací, tím, že to někoho vůbec napadlo a možná i zklamaná tím kdo to navrhl. Domnívám se, že Leoš od Luka čekal trochu víc paměti, já čekala.

[Luk]

Můj názor je ten, že u podobných anket by se žádné nominace vetovat neměly. A už vůbec ne kvůli osobnímu pohledu nebo kvůli nesplnění zcela subjektivních kritérií, jako tomu bylo zde. Kdo se za takové zásahy staví, ukazuje, že postrádá dostatek nadhledu a střízlivého vnímání věcí. Je mi líto

[kavol]

Jenže pointou nominace ano. I když třeba ne úmyslně, ale protože paměť si s námi trochu hraje.

nominoval jsem Pléšu nezávisle na Lukovi (nečetl jsem předtím zápisek v Leošově blogu); a jelikož paměť si s námi možná hraje, ale ábíčko doufám že ne, můžeš si najít, že jsem s řadou jeho názorů souhlasil ještě před srazem v Bousově ... nevidím tedy důvod a priori předpokládat, že Luk nemůže mít obdobné pohnutky a že jej nominoval jen proto, že je po smrti

Stejnou nebo podobnou odpověď bych od Leoše (jak už jsem v předchozím příspěvku napsala) čekala, i kdyby někdo nominoval mě, třeba protože jsem začala "nejdelší diskuzi na ablinuxu" . A i kdyby to byla myšlena vážně, taková nominace by měla být vetována. Jednoduše protože to není objektivní přínos, a protože je…no…dětinská.

naopak, dětinské je vetovat co se nám z nějakého subjektivního důvodu nelíbí

kdyby mělo jít o nějaké objektivní hodnocení, tak nepotřebujeme anketu, má-li být něco objektivní, pak stejná kriteria musí vést na stejný výsledek, a tudíž by stačil jeden člověk, protože všichni by museli hlasovat stejně

to, že ty osobně nemáš pocit, že jsi přínosem, přeci neznamená, že jím pro někoho nemůžeš být - prostě jen o tom člověku nemusíš vědět, nemusíš znát jeho důvody ... myslíš, že tě (v roli Leoše) to opravňuje vyloučit jeho volbu z hlasování, upřednostnit svůj názor nad jeho? proč si myslíš, že ten tvůj je lepší? ... nezáleží na tom, že tušíš nebo dokonce víš, že většina lidí tě volit nebude, takže předpokládáš, že nemá cenu, aby ses účastnila, podstatné je, že někomu upřeš volbu - a ještě jinak, někdo poslední být musí, a vyřadit se jen proto, že si myslím, že bych to byl já, je rovněž dětinské (ostatně pak bychom mohli zrušit téměř všechna klání, soupeři by se na začátku sešli, řekli by "hele já jsem se dneska blbě vyspal, nejsem ve formě, myslím že ostatní mají navrch, radši mě ze soutěže vyřaďte", a kdo by zbyl, dostal by cenu ...)

[freshmouse]

Ještě začátkem roku 2005 jsem blogování považoval za něco nemístného, za zábavu znuděných puberťáků s komplexem méněcennosti, za únikovou činnost neuznávaných umělců a tak dále.

To stále platí, a to říkám jako puberťák s komplexem i jako zhrzený umělec.