Před 25 lety, ve čtvrtek 29. dubna 1999, byla spuštěna služba "Úschovna".
Byla vydána nová verze 24.04.28 s kódovým názvem Time After Time svobodného multiplatformního video editoru Shotcut (Wikipedie) a nová verze 7.24.0 souvisejícího frameworku MLT Multimedia Framework. Nejnovější Shotcut je vedle zdrojových kódů k dispozici také ve formátech AppImage, Flatpak a Snap.
Byla vydána verze 5.30 dnes již open source operačního systému RISC OS (Wikipedie).
V aktuálním příspěvku na blogu počítačové hry Factorio (Wikipedie) se vývojář s přezývkou raiguard rozepsal o podpoře Linuxu. Rozebírá problémy a výzvy jako přechod linuxových distribucí z X11 na Wayland, dekorace oken na straně klienta a GNOME, změna velikosti okna ve správci oken Sway, …
Rakudo (Wikipedie), tj. překladač programovacího jazyka Raku (Wikipedie), byl vydán ve verzi #171 (2024.04). Programovací jazyk Raku byl dříve znám pod názvem Perl 6.
Společnost Epic Games vydala verzi 5.4 svého proprietárního multiplatformního herního enginu Unreal Engine (Wikipedie). Podrobný přehled novinek v poznámkách k vydání.
Byl vydán Nextcloud Hub 8. Představení novinek tohoto open source cloudového řešení také na YouTube. Vypíchnout lze Nextcloud AI Assistant 2.0.
Vyšlo Pharo 12.0, programovací jazyk a vývojové prostředí s řadou pokročilých vlastností. Krom tradiční nadílky oprav přináší nový systém správy ladících bodů, nový způsob definice tříd, prostor pro objekty, které nemusí procházet GC a mnoho dalšího.
Microsoft zveřejnil na GitHubu zdrojové kódy MS-DOSu 4.0 pod licencí MIT. Ve stejném repozitáři se nacházejí i před lety zveřejněné zdrojové k kódy MS-DOSu 1.25 a 2.0.
Canonical vydal (email, blog, YouTube) Ubuntu 24.04 LTS Noble Numbat. Přehled novinek v poznámkách k vydání a také příspěvcích na blogu: novinky v desktopu a novinky v bezpečnosti. Vydány byly také oficiální deriváty Edubuntu, Kubuntu, Lubuntu, Ubuntu Budgie, Ubuntu Cinnamon, Ubuntu Kylin, Ubuntu MATE, Ubuntu Studio, Ubuntu Unity a Xubuntu. Jedná se o 10. LTS verzi.
Octave ve snaze podobat se co nejvíce Matlabu obsahuje také podporu pro grafický výstup (ve smyslu kreslení matematických grafů). Samo o sobě však Octave grafy kreslit neumí - pro tento účel využívá program gnuplot (který je tudíž třeba mít v systému nainstalován). Z jistého úhlu pohledu by se dalo říci, že Octave funguje jako překladač kreslících funkcí z Matlabu do gnuplotu - jedním dechem je však nutno dodat, že se jedná o překladač velmi omezený, který zvládá jenom pár základních příkazů a nastavení. Pro plné využití všech možností gnuplotu máme v Octave k dispozici „nízkoúrovňové funkce“, díky kterým můžeme psát přímo příkazy gnuplotu nad daty z Octave. Následující texty se však budou zabývat především příkazy kompatibilními s Matlabem.
Základní princip kreslení dvourozměrných grafů spočívá v zadání souřadnic bodů v kartézské soustavě - Octave vždy dva sousední body spojí úsečkou. Souřadnice bodů se zadávají jako dva vektory, jeden pro x-ové souřadnice a druhý pro y-ové; tyto dva (oba řádkové nebo oba sloupcové, ale hlavně stejně dlouhé) vektory pak figurují jako parametry funkce plot, která zajistí již samotné vykreslení grafu.
Příklad - vytvořme ze čtyř bodů A[0,4]
,
B[5,-2]
, C[1,-3]
a D[3,8]
lomenou
čáru tak, že bod A
bude spojen s bodem B
, bod
B
spojen s bodem C
a konečně také bod
C
spojen s bodem D
:
>> x=[0 5 1 3]; y=[4 -2 -3 8]; >> plot(x,y)
Mělo by se nám otevřít grafické okno gnuplotu vypadající podobně jako na následujícím obrázku:
Vektor x postupně obsahuje x-ové souřadnice zadaných bodů, stejně tak vektor y obsahuje ve stejném pořadí y-ové souřadnice těch stejných bodů. Při vykreslování jsou pak sousední body spojeny úsečkou (tj. vykreslí se mezi nimi rovná čára). Pokud bychom chtěli zajistit, aby byl úsečkou spojen každý bod s každým, musíme to odpovídajícím způsobem zajistit v souřadnicových vektorech:
>> A=[0 4]; B=[5 -2]; C=[1 -3]; D=[3 8]; body=[A;B;C;D;A;C;B;D]; >> plot(body(:,1),body(:,2))
V grafu si také můžeme všimnout, že se automaticky nastaví měřítko grafu, vypíší hodnoty na osách a legenda grafu.
Hned na prvních příkladech tedy vidíme, že výsledné grafy nemusí být těmi správnými grafy z hlediska matematické analýzy, i když právě ty nejspíš budeme chtít ve výsledku vidět. Efektu hladké křivky dosáhneme prostě tím, že spočítáme dostatečný počet souřadnic vykreslovaných bodů. Porovnejte sinusoidu vykreslenou z 11 a 201 bodů:
>> x10=0:pi/5:2*pi; >> plot(x10,sin(x10)) >> % versus >> x200=0:pi/100:2*pi; >> plot(x200,sin(x200))
Uvědomme si u funkce sinus, že se počítá pro každý prvek vektoru x-ových souřadnic, čímž získáváme stejně dlouhý vektor y-ových souřadnic. Abychom si ušetřili čas s vymýšlením formule pro vektor lineárně rozložených x-ových souřadnic, můžeme používat funkci linspace, které zadáme dolní mez, horní mez a počet prvků výsledného vektoru:
>> linspace(0,10,4) ans = 0.00000 3.33333 6.66667 10.00000
Ve výchozím nastavení každé volání příkazu plot inicializuje
výstupní zařízení, tj. smaže případný obsah z předchozích kreslících
výstupů. Pokud chceme do grafu „přikreslovat“, nabízí se nám v
podstatě dvě možnosti, které můžeme libovolně kombinovat. V prvé řadě
můžeme podržet aktuální obsah výstupního zařízení s pomocí funkce
hold. Volána s parametrem on
tuto vlastnost zapíná,
off
značí výchozí stav mazání a konečně volání této funkce bez
parametru přepíná z jednoho stavu do druhého. V jakém stavu se teď
nacházíme, zjistíme funkcí ishold:
>> plot(x,sin(x)) >> ishold ans = 0 >> hold on >> plot(x,cos(x)) >> hold off
Druhou možností je zadání všech grafů do jediného příkazu plot, který může mít variabilní počet parametrů:
>> plot(x,sin(x),x,cos(x))
Přesněji řečeno, funkce plot může zpracovat libovolný počet dvojic x-ových a y-ových souřadnic. Navíc za každou touto dvojicí může následovat třetí volitelný řetězcový parametr, který upřesňuje barvu a styl čáry, respektive popisek k ní. Začněme ilustračním příkladem:
>>
plot(0:5,5:-1:0,'^',0:6,6:-1:0,'Lm
',0:8,8:-1:0,'g*;popisek;' , \
0:.1:9,9:-.1:0,'.3',1:10,9:-1:0,'-@78',2
:10,9:-1:1,'c;usecka;')
Za pomoci čísel, významových znaků a textů mezi středníky tak můžeme u každé vykreslované čáry určit:
-
, tečkovaný -
.
, schodovitý -
L
, nebo vynášecí -
^
r
, g
,
b
, m
,
c
nebo w
s
příslušnými čísly 1
-6
, tj. v
uvedeném pořadí červená, zelená, modrá, purpurová, azurová a bílá. Pokusy
nasvědčují tomu, že i číslům 7-9 nějaké barvy přísluší.*
, +
,
o
, x
, nebo číselně s tím, že v
takovém případě je nutno uvést dvojciferné číslo - první cifra určuje barvu
a druhá cifra symbol (opět lze experimentovat s čísly 1-9). V případě, že
chceme bodový graf, měli bychom uvést, zda body mají -
-@
nebo nemají - @
(výchozí
předpoklad) být spojeny čarou.;popisek;
, středník na konci popisku nesmí chybět.
Výchozí popisek zní „line“ plus pořadové číslo.Obecně nezáleží na pořadí, v jakém se znaky zapíší, přesto to chce trochu experimentovat a nebýt překvapen, že kupříkladu číselná reprezentace barev může na každém výstupním zařízení znamenat něco jiného.
Příští povídání o Octave bude s grafy pokračovat, konkrétně se zaměří na měřítko os, popisky ke grafům a speciální dvourozměrné grafy.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni Sdílej:
hold 'on'
.
gset mouse
před vyreslením grafu tuto nepříjemnost napraví.