Svobodný (GPLv3) šachový engine Stockfish (Wikipedie) byl vydán ve verzi 19 (𝕏). Přehled novinek v příspěvku na blogu. Stockfish 19 je o 44 Elo silnější než Stockfish 18.
Byla vydána nová verze 1.13.0 dynamického programovacího jazyka Julia (Wikipedie) určeného zejména pro vědecké výpočty. Přehled novinek v příspěvku na blogu a v poznámkách k vydání. Aktualizována byla také dokumentace.
Organizátoři konference LinuxDays zveřejnili program letošního ročníku a spustili registraci návštěvníků. LinuxDays 2026 se uskuteční 3. a 4. října v areálu ČVUT v pražských Dejvicích, na Fakultě informačních technologií. Těšit se můžete na 70 přednášek a workshopů od 66 přednášejících. Konference bude rozdělena do pěti sálů s různou kapacitou. Vstup na LinuxDays je jako obvykle zdarma, stačí včas vyplnit registrační formulář. Opět je možné si na akci zakoupit oběd, ale je třeba to udělat předem, na místě už to nebude možné.
Google Chrome 153 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 153.0.8010.36 přináší řadu novinek. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 230 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Open-source hra Shattered Pixel Dungeon (Wikipedie) byla vydána ve verzi 4.0.0. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Apple dnes představil (YouTube) iPhone Duo, iPhone 18 Pro, Watch Series 12, Watch Ultra 4 a AirPods 5.
Společnost System76 představila pracovní stanici Thelio Mira AI s předinstalovaným Pop!_OS s prostředím COSMIC nebo Ubuntu. Nakonfigurovat lze až s 16jádrovým CPU AMD Ryzen 9 9950X, 192 GB DDR5 RAM, dvěma GPU NVIDIA RTX Pro 6000 a 192 GB GPU pamětí.
DigitalOcean je sponzorem nadace Omacom Foundation stojící za linuxovou distribucí Omarchy. Přislíbená částka je 3 miliony dolarů, tj. 1 milion dolarů ročně po dobu tří let.
Na stránkách PostgreSQL bylo představeno LibreDB Studio. Jedná se o open-source self-hostované SQL IDE pro (nejenom) PostgreSQL v prohlížeči. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
Byla vydána nová verze 12.0 media serveru Jellyfin (Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání. Pro vyzkoušení je k dispozici Demo Server. Jellyfin je fork media serveru Emby, původně Media Browser.
Takze co se tyka ochrany uzivatele pred opustenim editoru si jak vicka tak emacsy muzou podat ruce
type :q<Enter> to exita když zapneš Emacs, tak je tam taky informace:
Exit Emacs C-x C-c... stačí číst.-)
Klavesove zkratky a prikazy jsou dostupne jen v internim helpu VIMu, v manualu mas jenom cmdline parametry kamo. Feel old now?
.zadejte :q<Enter> pro ukončení programu
o Evilmacsu ani nemluve, ten je nepouzitelnej jako IDE by design (singlthread lisp, to neches).
vi pro mne byla klíčová informace, že editace začne až poté co stisknu Insert a že ho ukončím, stejně jako less, přes dvojtečku. Ale co hlavně, v nejrůznějších podobách se vi vyskytuje prakticky na každém linuxovém stroji. Což neplatí pro nano, joe ani emacs.
Ale když tak nad tím přemýšlím, právě to, jak se který z těch editorů ukončuje je zřejmě rozhodující pro jejich preferenci.
Těm, co byli zvyklí ještě z dob DOS pracovat s editorem integrovaným v manažeru souborů Norton Commander, vyhovuje mcedit, který se také ukončuje přes klávesu F10. Problém dělá pouze terminál v okenní prostředí, u kterého je ve výchozím nastavení klávesa F10 přemapována. Tam si lze ovšem vypomoci klávesou F9, která aktivuje menu, a ukončit editaci skrz ně.
Také editor nano, který se ukončuje pouze stiskem kombinace ^x (Control + x) lze považovat do jisté míry za intuitivní, neboť i tato kombinace se v dobách DOSu používala poměrně běžně k ukončení aplikace. Nano ale nespoléhá na to, že uživatel tuhle klávesovou zkratku zná, proto dole zobrazuje pro jistotu menu, přes které se neznalý uživatel může dovtípit co má použít.
Ovšem emacs se ukončují kombinací ^x ^c, což pochopitelně přivádí k šílenství uživatele zvyklé na předchozí dvě aplikace. Navíc vůbec nepředpokládá, že by ho mohl použít někdo, kdo se s ním doposud nesetkal, takže se ani neobtěžuje s uvedením informace, jak lze aktuální sezení ukončit. Což pochopitelně nasere.
Editor joe, se ukončuje přes kombinaci ^k q, což tedy není zrovna moc intuitivní, obzvláště, když tohle info zmizí, jakmile se o něco pokusíte. Naštěstí ale u něj funguje také klávesová zkratka ^c, což je kombinace, která se rovněž používala v dobách DOSu pro ukončení některých aplikací. Problém je, že v okenním prostředí je tahle klávesová zkratka všeobecně používáná pro vložení kopírovaného řetězce do schránky.
Editor vi, se ukončuje (po vypnutí aditačního módu stiskem klávesy Esc přes kombinaci kláves :q, potvrzenou klávesou Enter. Není to bůhví co, ale obejdete se bez Fx kláves (které některé klávesnice nemají, nebo je mapují nějakým obskurním způsobem přes klávesu Fn. I bez klávesy Ctrl, v nápovědách popisované různě – Control, C nebo také ^
Jako kapitální zvěrstvo se mi jeví editor ne, u kterého jsem fakt nepřišel na to, jako ho vlastně ukončit. Šel jsem na to nakonec přes opakovaný stisk klávesy Esc Esc, kterým se aktivuje menu, přes které se to dá zabít.
Viz Star Wars.
mcedit, právě proto, že s ním mohu pracovat přes Fx klávesy. Nemůže se mi tím pádem stát, že bych se překlepnul. Jak už jsem napsal, nano není všude a v ramdisku se nejspíš setkám s nějakou variací na vi.
Ovšem emacs se ukončují kombinací ^x ^c, což pochopitelně přivádí k šílenství uživatele zvyklé na předchozí dvě aplikace. Navíc vůbec nepředpokládá, že by ho mohl použít někdo, kdo se s ním doposud nesetkal, takže se ani neobtěžuje s uvedením informace, jak lze aktuální sezení ukončit. Což pochopitelně nasere.
No v terminálu se samozřejmě ta informace zobrazuje a pokud je emacs spuštěný jako grafická aplikace, tak je informace klasicky zobrazena v menu File vedle položky Quit 
Tiskni
Sdílej: