Byl představen nový Xserver Phoenix, kompletně od nuly vyvíjený v programovacím jazyce Zig. Projekt Phoenix si klade za cíl být moderní alternativou k X.Org serveru.
XLibre Xserver byl 21. prosince vydán ve verzi 25.1.0, 'winter solstice release'. Od založení tohoto forku X.Org serveru se jedná o vůbec první novou minor verzi (inkrementovalo se to druhé číslo v číselném kódu verze).
Wayback byl vydán ve verzi 0.3. Wayback je "tak akorát Waylandu, aby fungoval Xwayland". Jedná se o kompatibilní vrstvu umožňující běh plnohodnotných X11 desktopových prostředí s využitím komponent z Waylandu. Cílem je nakonec nahradit klasický server X.Org, a tím snížit zátěž údržby aplikací X11.
Byla vydána verze 4.0.0 programovacího jazyka Ruby (Wikipedie). S Ruby Box a ZJIT. Ruby lze vyzkoušet na webové stránce TryRuby. U příležitosti 30. narozenin, první veřejná verze Ruby 0.95 byla oznámena 21. prosince 1995, proběhl redesign webových stránek.
Všem čtenářkám a čtenářům AbcLinuxu krásné Vánoce.
Byla vydána nová verze 7.0 linuxové distribuce Parrot OS (Wikipedie). S kódovým názvem Echo. Jedná se o linuxovou distribuci založenou na Debianu a zaměřenou na penetrační testování, digitální forenzní analýzu, reverzní inženýrství, hacking, anonymitu nebo kryptografii. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Vývojáři postmarketOS vydali verzi 25.12 tohoto před osmi lety představeného operačního systému pro chytré telefony vycházejícího z optimalizovaného a nakonfigurovaného Alpine Linuxu s vlastními balíčky. Přehled novinek v příspěvku na blogu. Na výběr jsou 4 uživatelská rozhraní: GNOME Shell on Mobile, KDE Plasma Mobile, Phosh a Sxmo.
Byla vydána nová verze 0.41.0 multimediálního přehrávače mpv (Wikipedie) vycházejícího z přehrávačů MPlayer a mplayer2. Přehled novinek, změn a oprav na GitHubu. Požadován je FFmpeg 6.1 nebo novější a také libplacebo 6.338.2 nebo novější.
Byla vydána nová verze 5.5 (novinky) skriptovacího jazyka Lua (Wikipedie). Po pěti a půl letech od vydání verze 5.4.
Byla vydána nová verze 5.4.0 programu na úpravu digitálních fotografií darktable (Wikipedie). Z novinek lze vypíchnout vylepšenou podporu Waylandu. Nejnovější darktable by měl na Waylandu fungovat stejně dobře jako na X11.
Takze co se tyka ochrany uzivatele pred opustenim editoru si jak vicka tak emacsy muzou podat ruce
type :q<Enter> to exita když zapneš Emacs, tak je tam taky informace:
Exit Emacs C-x C-c... stačí číst.-)
Klavesove zkratky a prikazy jsou dostupne jen v internim helpu VIMu, v manualu mas jenom cmdline parametry kamo. Feel old now?
.zadejte :q<Enter> pro ukončení programu
o Evilmacsu ani nemluve, ten je nepouzitelnej jako IDE by design (singlthread lisp, to neches).
vi pro mne byla klíčová informace, že editace začne až poté co stisknu Insert a že ho ukončím, stejně jako less, přes dvojtečku. Ale co hlavně, v nejrůznějších podobách se vi vyskytuje prakticky na každém linuxovém stroji. Což neplatí pro nano, joe ani emacs.
Ale když tak nad tím přemýšlím, právě to, jak se který z těch editorů ukončuje je zřejmě rozhodující pro jejich preferenci.
Těm, co byli zvyklí ještě z dob DOS pracovat s editorem integrovaným v manažeru souborů Norton Commander, vyhovuje mcedit, který se také ukončuje přes klávesu F10. Problém dělá pouze terminál v okenní prostředí, u kterého je ve výchozím nastavení klávesa F10 přemapována. Tam si lze ovšem vypomoci klávesou F9, která aktivuje menu, a ukončit editaci skrz ně.
Také editor nano, který se ukončuje pouze stiskem kombinace ^x (Control + x) lze považovat do jisté míry za intuitivní, neboť i tato kombinace se v dobách DOSu používala poměrně běžně k ukončení aplikace. Nano ale nespoléhá na to, že uživatel tuhle klávesovou zkratku zná, proto dole zobrazuje pro jistotu menu, přes které se neznalý uživatel může dovtípit co má použít.
Ovšem emacs se ukončují kombinací ^x ^c, což pochopitelně přivádí k šílenství uživatele zvyklé na předchozí dvě aplikace. Navíc vůbec nepředpokládá, že by ho mohl použít někdo, kdo se s ním doposud nesetkal, takže se ani neobtěžuje s uvedením informace, jak lze aktuální sezení ukončit. Což pochopitelně nasere.
Editor joe, se ukončuje přes kombinaci ^k q, což tedy není zrovna moc intuitivní, obzvláště, když tohle info zmizí, jakmile se o něco pokusíte. Naštěstí ale u něj funguje také klávesová zkratka ^c, což je kombinace, která se rovněž používala v dobách DOSu pro ukončení některých aplikací. Problém je, že v okenním prostředí je tahle klávesová zkratka všeobecně používáná pro vložení kopírovaného řetězce do schránky.
Editor vi, se ukončuje (po vypnutí aditačního módu stiskem klávesy Esc přes kombinaci kláves :q, potvrzenou klávesou Enter. Není to bůhví co, ale obejdete se bez Fx kláves (které některé klávesnice nemají, nebo je mapují nějakým obskurním způsobem přes klávesu Fn. I bez klávesy Ctrl, v nápovědách popisované různě – Control, C nebo také ^
Jako kapitální zvěrstvo se mi jeví editor ne, u kterého jsem fakt nepřišel na to, jako ho vlastně ukončit. Šel jsem na to nakonec přes opakovaný stisk klávesy Esc Esc, kterým se aktivuje menu, přes které se to dá zabít.
Viz Star Wars.
mcedit, právě proto, že s ním mohu pracovat přes Fx klávesy. Nemůže se mi tím pádem stát, že bych se překlepnul. Jak už jsem napsal, nano není všude a v ramdisku se nejspíš setkám s nějakou variací na vi.
Ovšem emacs se ukončují kombinací ^x ^c, což pochopitelně přivádí k šílenství uživatele zvyklé na předchozí dvě aplikace. Navíc vůbec nepředpokládá, že by ho mohl použít někdo, kdo se s ním doposud nesetkal, takže se ani neobtěžuje s uvedením informace, jak lze aktuální sezení ukončit. Což pochopitelně nasere.
No v terminálu se samozřejmě ta informace zobrazuje a pokud je emacs spuštěný jako grafická aplikace, tak je informace klasicky zobrazena v menu File vedle položky Quit 
Tiskni
Sdílej: