Bez dozoru rodičů, aneb to jsme si maminko hezky vyhráli

12.11.2006 23:46 | Přečteno: 1839×

Tak za mnou k počítači přišla Gabča, „Lukáši, musíš rychle k dětem do pokoje, tos ještě neviděl.“ Nerad se u počítače u rozdělané práce nechávám rušit, ale budiž, děti jsou děti a pokud jde o to, co jsem ještě neviděl, rád uvidím. Sundal jsem sluchátka, zvedl se ze židle a přesunul se k dětem do pokojíčku. Tedy pouze ke dveřím pokojíčku. Dál to nešlo. Co jsem spatřil, jsem po chvíli i vyfotil, takže se můžete sami podívat. http://picasaweb.google.com/Lukas.Faltynek/DetiPohroma (Foceno od dveří.)

Kousek od dveří, modrý box určený na hračky plný vody, toaletního papíru, nádobíčka a kdoví čeho dalšího. Kolem boxu voda. Hračky z boxu rozmetané po pokoji. A mnoho dalších hraček a věcí taktéž. Prostě spoušť, co se nevidí. Děti však šťastné. Velmi šťastné. Téměř celou hodinu o sobě nedali vědět. My s manželkou však taky ne. Děti byly rády, že si jich jako rodiče nevšímáme a my s ženou zase, že se děti neperou, nepošťuchují, nekřičí, ale že jsou hodné, tiché a že si hezky hrají.

Takže chvíli v pokoji stojíme, hodnotíme ten bordel a děti se zatím usmívají. Možná tuší, že jejich hra nebylo to nejlepší, co bez dozoru mohli dělat, ale tak nějak je to nechává v pohodě a po chvíli si zas začínají hrát. Lucinka bere toaletní papír, něco odmotá a namáčí do boxu s vodou. Davídek říká, „Ták Luci,“ dává ruce do vody a něco tam šteluje. No, co, stalo se. Je jasný, že voda do pokojíku k dětem nepatří a příště se tato situace nesmí opakovat, ale má cenu nějak dětem nadávat? Takže abych zjistil, co děti vůbec dělají, raději se jich ptám na co si hrají.

„Na ufony a dinosaury tatínku“, říká hned Davídek.

Luci, aby se neřeklo opakuje, „na ufony a dinosaury“.

„A jak se to hraje?“, zajímám se.

„Dinosauři jsou tatínku nemocní, tak je ufoni musej léčit. A dělaj jim kaši.“ Vysvětluje Davídek a rukama máchá v boxu plném toaletního papíru.

Lucinka jen divoce skáče po pokoji a asi je na Davídka pyšná, jak je chytrej a celý to tatínkovi uměl vysvětlit.

„A jak jste Davídku dostali do boxu tolik vody?“ vyzvídám dál.

„S Lucinkou jsme nanosily v hrníčkách,“ říká pyšně a Lucinka mu přikyvuje.

Výkon tedy s Gabčou oceňujeme a začínáme vysvětlovat, že příště už si takhle s vodou hrát nemohou. Ukazujeme jim, že všude je mokro a že to není dobré. Gabča děti převléká do suchého. Já se zatím snažím vybrat z boxu papír, hračky a vše uvést do původního stavu. Gabča mě samozřejmě po chvíli pomáhá. A jde ji to všechno rychleji než mě. Nakonec je hotovo a my začínáme děti pomalu chystat do postele. Jak se nadneseně říká, vyčistit zuby a spát. K tomu pohádka.

Na skoro potopu již nemyslíme. Vše je v pořádku, všichni spokojení.

Vracím se k počítači, dodělat rozdělanou práci a z pokoje slyším Davídka jak hrdě říká, „To jsme si teď maminko krásně pohráli.“ Usměju se, no řekněte, může se na ty děti člověk zlobit?

       

Komentáře

[manasekp]

IMHO by z te papirove kase sel vyrabet rucne delany recyklovany papir...

[Michal Kubeček]

Ještě že to tu nečtou ty děti… :-)

[LuFa]

No, on i v současnosti běžící seriál "Věda je zábava" dělá s dětmi své.

[Käyttäjä 11133]

Já dělal recyklovaný papír z novin v mixéru, když jsem byl mladší Maminka taky nebyla zrovna štěstím bez sebe, mixér měla týden nový

[LuFa]

Povedl se? Jaký byl reálný výsledek?

[Luk]

Na skoro potopu již nemyslíme. Vše je v pořádku, všichni spokojení.

Potopa je ještě v pohodě, jsou mnohem horší věci. Když si například vzpomenu na své dětství a svou tehdejší zálibu v ohni, hořlavinách, výbušninách atd., a na následky některých "pokusů"...

[Max]

U nás to bylo vždy trochu akčnější. Bráchové měli zálibu v lamání kostí (starší si zlomil klíční kost a za rok hned druhou, nejmladší si udělal zlomeninu těsně pod ramenním kloubem - pár milimetrů šel na operaci) a já byl věčně pořezanej s rozrařenou hlavou atd. (Jednou to bylo vo fous, když jsem držel dvěře a bratr na nich z druhé strany pěstí vyrazil okno, kus 50cm střepu se mi zabodl těsně vedle krku a ramena, stačilo se trochu pohnout a už bych to měl v krční tepně a asi bych to nerozchodil) :). Mno, a takových věcí bylo :), naštěstí máti vystudovala zdrávku, takže neplašila a vždy všechno v klidu pořešila :). Jo, to byly časy :)
Zdar Max

[trekker.dk]

naštěstí máti vystudovala zdrávku

To jako po vašich prvních zraněních nebo už předtím?

[Morion]

Neznáte základní pedagogickou poučku o tom, že když jsou děti dlouho zticha, tak škodí?

[Knedla]

Bordel v bytě, šťastné dítě?

[_radek]

Ta je moje oblíbená, ale máte tam navíc slovíčko "dlouho".

[Spike]

Když už jsme u toho, není tam navíc i to "zticha"? ;)

[xxxxxxxx]

[Dalibor Smolík]

To jsou ještě docela fajn děti ... vzpomínám, že naše dcera jednou v nestřežené chvíli pomalovala červenou rtěnkou stěny od dětského pokoje .. A nikoliv u nás, byli jsme na návštěvě

[LuděkS]

Také jsem zjistil, že když je v pokojíčku nějakou dobu příliš velké ticho je to krajně podezřelé a že jistá "standardní míra hluku" je (i pro rodiče) mnohem bezpečnější

[Dalibor Smolík]

To já jsem jednou přišel domů a v pokojíčku bylo velké ticho. Jenže problém byl v tom, že dceři bylo šestnáct pryč a nebyla v něm sama

[azurIt]

na ufonov a dinosaurov sa asi nehrala, ze ? ;)

[Max]

Tipoval bych něco s doktorama a sestřičkou/pacientem :D
Zdar Max

[Dalibor Smolík]

Spíš na maminku a na tatínka

[Martin Stiborský]

Tyhle situace nepřipomínat :)

[Petr]

Na táboře tomu říkáme na kosmonauty.

[Dalibor Smolík]

Naštěstí je to už skoro 10 let zpátky a vše dopadlo dobře
Rozešli se. Nebyla to dobrá partie

[Martin Stiborský]

Nebo byli rozejiti ?

[Dalibor Smolík]

Ne. Rozešli se sami. A my dospělí jsme si oddychli . Ten dnešní partner je bezva.

[blogsm]

Kdo si hraje nezlobí jo?

[repli]

Když jsem byl malý, vždy jsem miloval stavby kde operovala voda (většinou sice na pískovišti). Přehrady, řeky, zátopové systémy. Děda to neměl vůbec rád.

[klingger]

Bordel v bytě, šťastné dítě

[springer]

na zaklade fotografii musim opet konstatovat, ze dnes se nemohou deti v pokoji kvuli hrackam ani otocit.

[hank]

Já s bratranci vyráběl hasicí směs. Už jsme teda chodili na základku. Princip byl v tom, že jsme do flašky dali vše, o čem jsme si mysleli, že je nehořlavé (voda, prášek na praní, sůl, pěna po holení, mýdlo, šampon ...). Vše bylo ve flašce od aviváže.

Byl jsem u babičky a mama mně telefonovala, co jako bylo v té flašce od aviváže. Já, že hasicí směs. A mama mně sdělila, že to nalila na prádlo. Zděšeně jsem zaúpěl: "Ty jsi nám vylila hasicí směs?!" Problém byl, že jedna z ingrediencí byl motorový olej.

[blogsm]

LOL !!