Konflikt a spor

31.1.2006 12:47 | Přečteno: 1350× | poslední úprava: 31.1.2006 18:46

Motto:
Některá fakta tvoří pravdu.
Ne každá pravda nutně obsahuje fakta.
(Jan Jílek)

Probrali jsme emoce a půjdeme k tomu co emoce nejčastěji vyvolává. Ke sporu a konfliktu. Pro mnohé je to synonymum. Já jsem si udělal jakési rozdělení. Konflikt pro mne vždy je to, že se kříží moje a něčí zájmy, ale pro to ještě nemusím být z někým ve sporu. Konflikt je například to, že Justy chce jít do kina a já chci psát blog, nebo instalovat Debiana. Do té doby dokud se bavíme o tom, že ona by ráda do kina, protože chce vidět ten nový „láskyplný ” film, co mě naprosto, ale naprosto nezajímá. Je to stále jen relativně bezpečný konflikt.

Neboť jak je známo pro mne je Debian, nebo Arch Linux a o BSD nemluvě, to nejzajímavější na světě. Tedy hned po Justy. Justy to vidí zcela jinak protože se domnívá, že ona je v pořadí až někde v dáli za BSD. Skoro za horizontem.

Každý z nás dvou vidí důležitost jednotlivostí jinak. Proto jsme v konfliktu. Tvrdém, nekompromisním, emoce lítají vzduchem. Nikdo nehodlá slevit. Já přeci vím, že pro odpočinek a zábavu BSD je BSD a tomu se z mého hlediska naprosto nic nevyrovná. (Příležitost k pořádnému flamu.) Justy ví, že pro ni je nejlepší odpočinek v kině. S kolou a burákama. Oba víme co je pro jednoho znás to nejlepší a hájíme si to. Pořád je to dobré. Zatím se nebavíme o „pravdě ”. Zatím ještě neříkáme argumenty, co je správné a co nikoliv. Jsme-li v konfliktu můžeme se bavit o tom jak to prožíváme jak to vidíme. Vůbec to nemusí být urážlivé pro toho druhého. Pokud je můj pocit pro druhého urážka, pak to ale většinou není můj problém. Pocitům nelze zabránit.

Naše splněné nebo nesplněné požadavky vyvolávají emoce. Nesplněný požadavek nutně nemusí znamenat odmítnutí toho druhého. I když on to tak může vnímat. Vždy jde jen a jen o odmítnutý požadavek. Láska a přátelství nespočívají na splněných požadvcích. Ani svým dětem, které miluji nesplním všechno. Neznamená to ale, že je nemám rád. Jen jim vše nesplním. Zrovna tak druhým lidem. Má-li někdo jiný názor není nutně můj nepřítel.

Ale až začnou padat slova jako pravda, dobro, zlo, sobectví. Až se začne používat manipulace za pomoci hodnocení typu:„Kdybys nebyl sobec a měl jsi mě rád....” nebo „Normální člověk používá Linux a učí se a neztrácí čas blbostma...” V tu chvíli to začne být opravdu „zajímavé” To totiž začne spor. Začnou se shledávat argumenty, které mají dokázat, že tohle nikdy nemůže být dobré, tohle je naprostá blbost, ten film přeci je sladák. Argumenty se hromadí a kdo jich nahromadil víc, umí víc křičet, plakat vyhrává.

Vyhrává pro tu chvíli. Přesně do času než druhá strana sebere těžší zbraně a použije je. Někdy na bojišti zůstanou padlí. Pak spor končí totálním rozvratem. Spor má dvě základní vlastnosti. Minimální počet účastníku jsou dva, maximální je neomezený. Doba trvání je také libovolná. Konflikt většinou končí dohodou a kompromisem. Spor nekončí nikdy. Spor se totiž nedá vyhrát. Pouze zastavit. Tedy vyhrát se dá, ale vítěz obvykle zůstane sám. Což většinou není jeho cílem.

Vítězství ve vztahu založené na „pravdě ” mají smutné konce. Končí často ponížením toho druhého(druhých), někdy končí rozchodem. Často definitivním a někdy i smrtí někoho z účastníků ve sporu. Pro poražené zbydou pouze pocity hořkosti, zneuznání a smutku. případně dalších negativních pocitů. Vítěz takzvaně bere vše. Stojí na stupínku nejvyšším. A velmi brzo zjistí, že musí slézt zezhora a jít hledat ty druhé. A třeba přitom udělat ten kompromis, kterému se tak vehementně vyhýbal.

Pokud ale účastníci zůstanou v rovině konfliktu, mají šanci hned na několik možností. Konflikt totiž nabízí růst a změnu k lepšímu. Tedy zvládnutý konflikt. První možnost je naučit se sdělovat co chci a co nechci. Druhá možnost je nabídnout kompromis a dohodu. Třetí možnost je prosadit si to co opravdu potřebuji a přesvědčit o tom ty druhé. Což vůbec není manipulace a vydírání. Dokážu-li přesvědčit ty druhé o s svých potřebách většinou to v nich nezanechá pocit hořkosti a porážky. Ale budou právem očekávat reciprocitu. Na té je konečně založeno lidské společenství. A nejvíce prosperující společnosti jsou právě založené na spolupráci vyrostlé z konfliktů, snů, nápadů a řešení. Linuxová komunita je jedním z důkazů mého tvrzení.

Pokud z kopromisu netěží všechny zůčastněné strany, nelze mluvit o kompromisu.

       

Komentáře

[Jary]

• Máte tam typo: urážká.
• Díky za ty vaše zápisky. Pěkně se mi čtou a vypadá to, že by mi někdy mohly pomoct.

[kaaja]

Moc zajimave cteni. Chvili mi trvalo nez jsem ho stravil.

Jsem spise zvykli spise na spory ne o rozdilnych zajmech lidi, ale spise o pravdivosti nazoru (nelpepe o necem co je mozne exaktne zjistit), ktere se podle me dost od tech o zajmech lisi. Prece jenom zde je mozne hledat pravdu. A je moc dobre lidem, kteri se spise zabyvaji exaktnimi vecmi ukazat, ze existuje i jiny zajimavy svet.

Alespon castecne pochopit cloveka je podle me jedna z nejtezsich veci na svete.

[I love M$]

Vítězství ve vztahu založené na pravdě

Je až smutné, že se do této souvislosti slovo "vítězství" hodí opravdu nejvíce, že vztahy jsou o vítězstvích a o prohrách. Proč máme potřebu porážet naše "nejdražší", nejspíše nějaká forma pudu sebezáchovy z minulosti, kde prohrát znamenalo zemřít, řekl bych, že to ani jinak nejde. Vanitas vanitatum.

[xkesh]

Mam pocit (kdyz se tak subjektivne rozhlednu po historii lidstva z dostupnych dokumentu), ze se obecne priostruje "absolutizace" konfliktu, omezena puvodne jen na nabozensko-teoretickou (tj. ideologickou) oblast jednani.

Ten, s kterym se neshodnu, uz pro me neni jen protivnik "v nazoru", on uz je protivnik i v oblastech zivota, ktere se predmetu sporu vubec netykaji.

Dobre je to videt na promene valek ve 20. stoleti. Samozrejme, ze vzdycky civilni obyvatelstvo trpelo za nejake valky, ale co vim, tak valky byvaly de facto zalezitosti panovniku a jejich armad. Totalni valka, kdy "nepritel" neni jen nepratelsky vojak, ale jakykoliv prislusnik "nepritelskeho naroda" (rasy, nabozenskeho presvedceni), a proto se musi "vyhladit", je v globalnim meritku pomerne novy jev.

Totez se tyka politicke ideologie. A kdyz se zamyslim nad tim, cim tento trend muze byt zpusobeny, tak me napadaji dve veci, ktere souvisi i spolu:

1) prelidneni a tedy narust "konkurence" 2) moznosti komunikace a tedy sireni ideologii

Tj. uz neni tak zivotne nutne obyvatelstvo nepratelskeho statu "zachovat", ted ma prioritu "novy zivotni prostor" pro obyvatelstvo vlastni; analogicky co se tyce treba politickeho chovani, analogicky co se tyce konkurence "svetovych nazoru", analogicky co se tyce partnerskych ci kamaradskych sporu.

Lidi je dost... spise moc, takze jako by nabidka prevysovala poptavku a proto se jakoby vyplaci "vyhroceni" sporu ... az za hrob.

[Dag]

Bohužel, vyhlazovací války také byly. Spíš na to nepotřebovali morální ospravedlnění. Prostě je pomordovali.

[stativ]

Ehm...nechci vypadat jako blbec, ale reciprocita je vzajemnost? Alespon jestli jsem to dobre pochopil z wikipedie.

[buff]

dobre jsi to pochopil :) "Budou pravem ocekavat reciprocitu." by se v tomto pripade dalo nahradit (autor odpusti): "Budou pravem ocekavat totez od nas."

[stativ]

Diky

[krnoha]

Hezky to píšeš. V blízkosti konfliktů jsou ještě dvě pozoruhodné věcičky, o kterých jsi se přímo nezmínil. První z nich je lidská potřeba mít vrch, čili je jedno kam půjdeme, ale musí být po mém. Jedná se o vrozenou a tedy legitimní lidskou potřebu a díky ní jsou vztahy docela pestré a někdy i zajímavé. Tady se totiž s kompromisem moc neuplatníš.

Ta druhá věcička je spravedlnost. Horší než pravda, horší než atomová bomba. Kdo ji vynaleznul, ten už se smaží v pekle. Už pěkně dlouho se tam smaží.

[Bruna Bager]

...po mém

Mne sa vidí, že sebectvo autor spomenul.

[Peter Rychnavsky]

Pekný zápis. Čo dodať, snáď nech ich je viac.

[Jan Jílek]

Já se pokusím, ale trochu jsem to přepálil, celý den se tím živím a ještě o tom píšu. Dám trochu oraz, ale jinak díky za reakci. Zítra pozítři bych pokračoval

[justy]

zítra ne, zítra bude po mém recipročně...

[Jan Jílek]

Když na tom trváš