Byla vydána nová verze 18 integrovaného vývojového prostředí (IDE) Qt Creator. S podporou Development Containers. Podrobný přehled novinek v changelogu.
Cursor (Wikipedie) od společnosti Anysphere byl vydán ve verzi 2.0. Jedná se o multiplatformní proprietární editor kódů s podporou AI (vibe coding).
Google Chrome 142 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 142.0.7444.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 20 bezpečnostních chyb. Za nejvážnější z nich bylo vyplaceno 50 000 dolarů. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Pro moddery Minecraftu: Java edice Minecraftu bude bez obfuskace.
Národní identitní autorita, tedy NIA ID, MeG a eOP jsou nedostupné. Na nápravě se pracuje [𝕏].
Americký výrobce čipů Nvidia se stal první firmou na světě, jejíž tržní hodnota dosáhla pěti bilionů USD (104,5 bilionu Kč). Nvidia stojí v čele světového trhu s čipy pro umělou inteligenci (AI) a výrazně těží z prudkého růstu zájmu o tuto technologii. Nvidia již byla první firmou, která překonala hranici čtyř bilionů USD, a to letos v červenci.
Po Canonicalu a SUSE oznámil také Red Hat, že bude podporovat a distribuovat toolkit NVIDIA CUDA (Wikipedie).
TrueNAS (Wikipedie), tj. open source storage platforma postavená na Linuxu, byl vydán ve verzi 25.10 Goldeye. Přináší NVMe over Fabric (NVMe-oF) nebo OpenZFS 2.3.4.
Byla vydána OpenIndiana 2025.10. Unixový operační systém OpenIndiana (Wikipedie) vychází z OpenSolarisu (Wikipedie).
České základní a střední školy čelí alarmujícímu stavu kybernetické bezpečnosti. Až 89 % identifikovaných zranitelností v IT infrastruktuře vzdělávacích institucí dosahuje kritické úrovně, což znamená, že útočníci mohou vzdáleně převzít kontrolu nad klíčovými systémy. Školy navíc často provozují zastaralé technologie, i roky nechávají zařízení bez potřebných aktualizací softwaru a používají k nim pouze výchozí, všeobecně známá
… více »Poledne, měl jsem toho od rána tak akorát. Tři individuální konzultace a z toho dva se ženami. Obě jsou si mnohém podobné. Obě jsou princezny. Nejsou královnami. Jednou popíšu rozdíl mezi královnou ženou a princeznou ženou. To jsem ostatně slíbil i klientce, která odešla jako poslední. Jenže momentálně nemám žádnou náladu se zabývat „duchaplnými rozbory” o odpovědnosti a hravosti žen. Vyrazil jsem k zubaři. Zubař je můj kamarád o zuby se mi stará dlouho a dobře. Domluvili jsem se co a jak, zjistil jsem co mě bude celá „legrace” stát. Daroval jsem mu knihu, kterou jsem napsal a Jiřina vydala, a vyrazil jsem do města.
Domu se mi nechtělo. Je sice na jaro nezvyklé teplo musím říci, že mám rád horko, ale zdá se mi, že to jednoduše k tomuhle času nepatří. No uvidíme jak to všechno bude pokračovat. Ale zase na druhou stranu. Pohled na krásné dívky, a pohled na houpající se dívčí prsa, tedy pokud se má co houpat mi není naprosto proti mysli. Takže všechno má svoje. A bylo na co se dívat. Dorazil jsem na Václavák do Luxoru a tam jsem začal s cestou po Praze a pražských knihkupectvích. Obrazil jsem jich dost. Vlastně jsem skončil na Poříčí vedle Bíle Labutě. Žádnou knížku jsem si sice nekoupil, ale objevil jsem moc bezvadné knihkupectví u Staroměstského náměstí, kde jsem z nějakého mě neznámého důvodu nikdy nebyl. Tak jsem v něm byl dnes. Občíhl jsem jaký sortiment mají a zapsal jsem si za uši, že sem musím chodit častěji. Údajně ho provozuje Karlova universita.
Cestou jsem přemýšlel o své troufalosti vydat knižně své blogy. Jenže, když si prolistuji určitý druh literatury, jež vychází, myslím, že se ta moje mezi nimi ztratí. Mám na mysli všechny ty taroty, astrologický kecy, věštění atd. Nepopírám, že občas se mi „magické myšlení,” také připlete na rozum. Provozuji amatersky věštbu za pomoci mincí. Většinou to nevychází, neberu to vážně. Pověrčivý jsem přiměřeně. Když to dobře padne, uklidňuje mě to. Jenže tenhle druh literatury by měli vydávat pod názvem. „ Co je moc to je moc.” Zase na druhou stranu, pokud si někdo tohle koupí a s tím si koupí i kousek naděje, proč ně? Si říkám.
Na Staromáku hrál prima šraml z Jihoafrické republiky. Doprovodná kytara, basová kytara, tahací harmonika, pak něco jako tahací harmonika, ale v miniaturní podobě a bicí. Čtyři bílí kluci a jeden černej jak uhel. Chvíli jsem poslouchal a dumal jestli je to něco jako jihoafrický folklor. Usoudil jsem že asi ne. To by tancovali nahatý a bubnovali by všichni. Takhle spořádaně hráli něco mezi tangem, valčíkem a bigbítem. Líbilo se mi to moc. Škoda, že neprodávali cd. Určitě bych je podpořil koupí cd. Mám rád exotickou muziku. Tahle mi přišla parádně exotická. Nehráli falešně a hráli s nadšením.
Odbočil jsem do Dlouhé a jako vždy mě překvapil ten poměrně prudký přechod od nabitého turistického centra do poměrně liduprázdných uliček Starého města.Trochu jsem se potoulal a přemýšlel si jen tak. Užíval jsem si klidu. Stavil jsem se v Kotvě, kde jsem se zamyslel nad lákavou možností si koupit klobouk. Takový fešácký, jak z amerického filmu vystřižený. Měli samá velká čísla. Mám poměrně malé uši, takže by lehce každý přešel. Ke své smůle jsem klobouk nezískal a k smůle toho oddělení jsem neutratil peníze. Při tom zkoušení jsem vzpomínal na včerejší debatu se dvěma princeznami z chatu. Obě se chovaly docela podobně.
Říkal jsem že ty princezny fakt mají zřejmě představu, že na světě jsou jen proto aby je muži obdivovali. Jsou krásné. Obě, každá trochu jinak, ale reagovaly na včerejší blog podobně. Téměř identicky. Vůbec si nevšimly, a to ani jedna, že to není útok na ženy, ale jen lehká charakteristika některých žen. A vlastně není ani útočná. Asi se v té kráse i tak necítí moc jisté. Konečně toho jsem si všiml u mnoha krásných žen. Nějak mají pocit, že té krásy není dost. Ne všechny samozřejmě. Jsou i takové, co s ní umějí náramně zacházet.
Kupodivu, ačkoliv o sobě nevěděly, neb jsem z oběma šeptal, ukončily debatu se mnou stejně. Bez rozloučení a varování zmlkly a na mé provokace dále nereagovaly. Asi měly pocit, že je neberu vážně. Mýlily se. Obě jsem bral zcela vážně. Jen jsem trochu s nimi nesouhlasil. To je holt můj problém. Nějak je mi jedno jak je dáma krásná, pokud mám na něco názor, nezměním ho ani pod pohrůžkou odejmutí její přízně. Zřejmě je to tím, že žiji ve velkoměstě, kde je krásných žen přehršel. Spoléhám na tuto skutečnost. Mám kliku, že ne každou se mi okamžitě povede namíchnout. Některé svedu i pobavit. Tohle je jedna z výhod velkoměsta. Je výběr.
Navíc v poslední době zjišťuji, že skutečně se nějak ta zábava na chatu rozdrobuje. Málokoho baví perlit na sklo, většina se omezuje na ono balení a špitání pod sklem a mě nějak přestává bavit plýtvat duchaplnostmi na dámu, jež je vdaná a třeba z Ostravy a ještě dává najevo, jak se bude zlobit a nebude mi nakloněna, pokud nesplňuji nějaké její představy. Nějak už v poslední době neváhám dát najevo, že je mi to celkem jedno. Netuší, že sebekrásnější, vdaná odněkud z Kotěhůlek není z mého hlediska: „Šance pro budoucnost.” Těch krásných dam v ulicích Prahy je skutečně mnoho.
Po velmi dlouhé době jsem na Poříčí zamířil do bufetu. Z toho toulání jsem dostal hlad a nechtělo se mi do žádné pizzerie případně nějaké jiné podobné provozovny. Rozhodl jsem seže využiji svých zkušeností a po dlouhé době se najím na stojáka. U Rozvařilů bylo skoro prázdno, ale výběr hotových jídel byl slušný. Vepřová plec, brambory a zelí mi připomněly Bohnickou závodní jídelnu. Rozdíl byl jen v ceně, nikoliv v kvalitě. Navrch ještě dva chlebíčky s debrecínkou a kolu. Dohromady to stálo stovku. Úžasné odpoledne pokračovalo.
Nic jsem si nekoupil, pouze jsem se prošel, občas prohodil slovo s tou či onou, prohlédl si ji a pokračoval v krasojízdě. Užil jsem si, sice pro mnohé to je chudá zábava, ale já jsem docela spokojený. Nemusím mít všechno. Stačí mi že jsem naživu, relativně zdravý a čeká mě víkend a volné úterý navíc. V pondělí si dovolenou nevezmu. V klidu půjdu do práce. Na Florenci jsem osedlal Metro, dojel na Palmovku, šel na skupinu a říkal si, že to vůbec, ale vůbec nebyl špatný den. Navíc jsem se rozhodl, že když už ty knížky vydávám, že tu populárně naučnou vydám letos taky. Jeden člověk mi slíbil pomoc a podporu, takže co já vím? Možná to vyjde. Uvidíme.
Tiskni
Sdílej:
(jsem bibliofil, kromě jiného
)
... objevil jsem moc bezvadné knihkupectví u Staroměstského náměstí, kde jsem z nějakého mě neznámého důvodu nikdy nebyl. Tak jsem v něm byl dnes. Občíhl jsem jaký sortiment mají a zapsal jsem si za uši, že sem musím chodit častěji. Údajně ho provozuje Karlova universita.Ano, na Ovocném trhu knihkupectví UK je. Tuším, že v jedné části se prodávají učebnice a skripta a ve druhé "běžné" knihy. Aspoň myslím (do té druhé části jsem vlezl jenom jednou omylem, hledaje učebnice do matematiky
).
Nechcem vedieť, ako si toto myslel
Zkrátka, mám tady dvě poličky se dvěma řadami knih - v té první je Vojta Jarníků spolu s Borisem Pavlovičem Děmidovičů (česky i rusky
), nějakej Pascal a Céčko, no a v té druhé řadě je Asimov, Žamboch, Sapkowski, Peake, MacLeod, Vandermeer a další
A v předchozím příspěvku jsem měl na mysli množinu knih podobných právě těm v druhé řadě
Hm, s knížkami som na tom podobne. Á kurňa, zasa som zabudol ísť do kolejní knižnice
Akurát dnes som si chcel požičať náhodne z týchto pánov: Sapkowskeho, Asimova a Herberta. Už som od nich dávno nič nečítal, tak by bolo na čase. Najhoršie na tom je, že neviem ktorým z nich začať, všetci sú tak skvelí :-/
Tak to je dobre. Dúfam, že sa nikdy nedozvieme, čo si tou vetou nemyslelAsi bude opravdu nejlepší, když to zůstane navěky skryto
Pár tipů bych měl, ale radši je nebudu pouštět do světa
To, že je tady nějaká kolejní knihovna, jsem se dozvěděl teprve minulý týden. Nechápu, jak je to možný, že ne dřív. Až dočtu to, co tu na mě ještě čeká, tak se tam zkusím podívat (nejdřív si ale musím zjistit, kde tady vůbec ta knihovna přesně je
).
Shodou náhod jsi jmenoval možná tři mé úplně nejoblibenější autory
Nebo alespoň do top 5 by se vešli
A kdybych měl pomoct s výběrem, tak každopádně Sapkowského. Toho člověka prostě žeru jak pro to, jak geniálně píše, tak i pro jeho názory na spoustu věcí. Byl bych ho schopný číst furt dokola
Tak teda Sapkowski. Som rád, že si vybral za mňa. Ja by som v tej knižnici asi len chodil od jedného k druhému a nevybral nič
A last but not least by tam měl svoje místo i China Miéville. Jeho i jím "vytvořený" žánr-nežánr New Weird znám sice teprve rok, ale za tu dobu už jsem se do něj stihnul naprosto zabouchnout (a stal jsem se sběratelem těchto knih, zatím jich mám šest a plánuju postupem času další
).
Tak přeju hodně zábavy u Sapka, zrovna tady dočítám jeho Boží bojovníky
last but not leastv neposlední řadě
U mě to móda zcela určitě není, miluju český jazyk a jsem proti jakémukoli jeho prznění
Žel, někdy v euforii (jako když třeba mluvím o své lásce ke knihám) mi to zkrátka ujede. Taky jsem trochu ovlivněn svou učitelkou angličtiny, která tohle úsloví občas žertem používala, i když mluvila česky.
Už se budu krotit
Díky, už sa na Andrzeja teším ako malý
, meteomanceři ovládající počasí, vyvolávání golemů ze všeho možného, zajímavé a *logické* provázání magie a vědy) je to sedmé nebe a dávno známá věc.
Kdybys měl zájem, tak se ozvi, z "Béčka" to nemáš tak daleko a já mám shodou náhod nějakýho Miévilla a spol. tady v Praze (už jsem na New Weird překonvertoval i svou milou
)
Je to velký nezvyk a spousta lidí si nad tím už znechuceně odfrkla, ale za zkoušku člověk nic nedá.
Když už o tom mluvím, tak pár linků - recenze na Miévillovo Nádraží Perdido, na druhý díl jménem Jizva (mimochodem asi jediná kniha, která u mě přímo konkuruje Sapkovi
) a něco málo o samotném Chinovi.
Eh, už radši končím
Sakra, pokaždý, když mluvím o knížkách, tak bych potřeboval někoho poblíž, kdo by mě pořádně nakopnul pokaždé, když začnu moc kecat
(jsem bibliofil, kromě jiného
)
So mnou je to presne tak isto. Teraz neviem, či je to náhoda, alebo osud
Každopádně je to hezké. Nebude na světě mnoho lidí, kteří by měli jako svého největšího koníčka kochání se ženskými půvaby, občas proložené návštěvami knihkupectví
, dokonce několik chyb je tam navíc. (Autor to přežil
)
Možno si objednám tú vašu knihu.K tomu se připojuji. Ale ještě k Rozvařilům - to jsem rád, že tam ten bufík pořád je. Byl jsem v něm naposledy před více než deseti lety (ale zato mnohokrát) a od té doby si vždycky říkám (když mám ve městě hlad), jaká je škoda, že zrovna nejsem poblíž, abych se podíval, jestli ještě fungují.
?
Jeste stesti, ze se otec toho Klausova turbokapitalismu nedozil, dneska by si tu 12 taky nemohl dovolit a kvuli duchodu mozna ani tu desitku.Zdražil pivo, to je celej Klaus...