Byl publikován přehled vývoje renderovacího jádra webového prohlížeče Servo (Wikipedie) za uplynulé dva měsíce. Servo zvládne už i Gmail. Zakázány jsou příspěvky generované pomocí AI.
Raspberry Pi Connect, tj. oficiální služba Raspberry Pi pro vzdálený přístup k jednodeskovým počítačům Raspberry Pi z webového prohlížeče, byla vydána v nové verzi 2.5. Nejedná se už o beta verzi.
Google zveřejnil seznam 1272 projektů (vývojářů) od 185 organizací přijatých do letošního, již jednadvacátého, Google Summer of Code. Plánovaným vylepšením v grafických a multimediálních aplikacích se věnuje článek na Libre Arts.
Byla vydána (𝕏) dubnová aktualizace aneb nová verze 1.100 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a videi v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.100 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Open source platforma Home Assistant (Demo, GitHub, Wikipedie) pro monitorování a řízení inteligentní domácnosti byla vydána v nové verzi 2025.5.
OpenSearch (Wikipedie) byl vydán ve verzi 3.0. Podrobnosti v poznámkách k vydání. Jedná se o fork projektů Elasticsearch a Kibana.
PyXL je koncept procesora, ktorý dokáže priamo spúštat Python kód bez nutnosti prekladu ci Micropythonu. Podľa testov autora je pri 100 MHz približne 30x rýchlejší pri riadeni GPIO nez Micropython na Pyboard taktovanej na 168 MHz.
Grafana (Wikipedie), tj. open source nástroj pro vizualizaci různých metrik a s ní související dotazování, upozorňování a lepší porozumění, byla vydána ve verzi 12.0. Přehled novinek v aktualizované dokumentaci.
Raspberry Pi OS, oficiální operační systém pro Raspberry Pi, byl vydán v nové verzi 2025-05-06. Přehled novinek v příspěvku na blogu Raspberry Pi a poznámkách k vydání. Pravděpodobně se jedná o poslední verzi postavenou na Debianu 12 Bookworm. Následující verze by již měla být postavena na Debianu 13 Trixie.
Richard Stallman dnes v Liberci přednáší o svobodném softwaru a svobodě v digitální společnosti. Od 16:30 v aule budovy G na Technické univerzitě v Liberci. V anglickém jazyce s automaticky generovanými českými titulky. Vstup je zdarma i pro širokou veřejnost.
Poledne, měl jsem toho od rána tak akorát. Tři individuální konzultace a z toho dva se ženami. Obě jsou si mnohém podobné. Obě jsou princezny. Nejsou královnami. Jednou popíšu rozdíl mezi královnou ženou a princeznou ženou. To jsem ostatně slíbil i klientce, která odešla jako poslední. Jenže momentálně nemám žádnou náladu se zabývat „duchaplnými rozbory” o odpovědnosti a hravosti žen. Vyrazil jsem k zubaři. Zubař je můj kamarád o zuby se mi stará dlouho a dobře. Domluvili jsem se co a jak, zjistil jsem co mě bude celá „legrace” stát. Daroval jsem mu knihu, kterou jsem napsal a Jiřina vydala, a vyrazil jsem do města.
Domu se mi nechtělo. Je sice na jaro nezvyklé teplo musím říci, že mám rád horko, ale zdá se mi, že to jednoduše k tomuhle času nepatří. No uvidíme jak to všechno bude pokračovat. Ale zase na druhou stranu. Pohled na krásné dívky, a pohled na houpající se dívčí prsa, tedy pokud se má co houpat mi není naprosto proti mysli. Takže všechno má svoje. A bylo na co se dívat. Dorazil jsem na Václavák do Luxoru a tam jsem začal s cestou po Praze a pražských knihkupectvích. Obrazil jsem jich dost. Vlastně jsem skončil na Poříčí vedle Bíle Labutě. Žádnou knížku jsem si sice nekoupil, ale objevil jsem moc bezvadné knihkupectví u Staroměstského náměstí, kde jsem z nějakého mě neznámého důvodu nikdy nebyl. Tak jsem v něm byl dnes. Občíhl jsem jaký sortiment mají a zapsal jsem si za uši, že sem musím chodit častěji. Údajně ho provozuje Karlova universita.
Cestou jsem přemýšlel o své troufalosti vydat knižně své blogy. Jenže, když si prolistuji určitý druh literatury, jež vychází, myslím, že se ta moje mezi nimi ztratí. Mám na mysli všechny ty taroty, astrologický kecy, věštění atd. Nepopírám, že občas se mi „magické myšlení,” také připlete na rozum. Provozuji amatersky věštbu za pomoci mincí. Většinou to nevychází, neberu to vážně. Pověrčivý jsem přiměřeně. Když to dobře padne, uklidňuje mě to. Jenže tenhle druh literatury by měli vydávat pod názvem. „ Co je moc to je moc.” Zase na druhou stranu, pokud si někdo tohle koupí a s tím si koupí i kousek naděje, proč ně? Si říkám.
Na Staromáku hrál prima šraml z Jihoafrické republiky. Doprovodná kytara, basová kytara, tahací harmonika, pak něco jako tahací harmonika, ale v miniaturní podobě a bicí. Čtyři bílí kluci a jeden černej jak uhel. Chvíli jsem poslouchal a dumal jestli je to něco jako jihoafrický folklor. Usoudil jsem že asi ne. To by tancovali nahatý a bubnovali by všichni. Takhle spořádaně hráli něco mezi tangem, valčíkem a bigbítem. Líbilo se mi to moc. Škoda, že neprodávali cd. Určitě bych je podpořil koupí cd. Mám rád exotickou muziku. Tahle mi přišla parádně exotická. Nehráli falešně a hráli s nadšením.
Odbočil jsem do Dlouhé a jako vždy mě překvapil ten poměrně prudký přechod od nabitého turistického centra do poměrně liduprázdných uliček Starého města.Trochu jsem se potoulal a přemýšlel si jen tak. Užíval jsem si klidu. Stavil jsem se v Kotvě, kde jsem se zamyslel nad lákavou možností si koupit klobouk. Takový fešácký, jak z amerického filmu vystřižený. Měli samá velká čísla. Mám poměrně malé uši, takže by lehce každý přešel. Ke své smůle jsem klobouk nezískal a k smůle toho oddělení jsem neutratil peníze. Při tom zkoušení jsem vzpomínal na včerejší debatu se dvěma princeznami z chatu. Obě se chovaly docela podobně.
Říkal jsem že ty princezny fakt mají zřejmě představu, že na světě jsou jen proto aby je muži obdivovali. Jsou krásné. Obě, každá trochu jinak, ale reagovaly na včerejší blog podobně. Téměř identicky. Vůbec si nevšimly, a to ani jedna, že to není útok na ženy, ale jen lehká charakteristika některých žen. A vlastně není ani útočná. Asi se v té kráse i tak necítí moc jisté. Konečně toho jsem si všiml u mnoha krásných žen. Nějak mají pocit, že té krásy není dost. Ne všechny samozřejmě. Jsou i takové, co s ní umějí náramně zacházet.
Kupodivu, ačkoliv o sobě nevěděly, neb jsem z oběma šeptal, ukončily debatu se mnou stejně. Bez rozloučení a varování zmlkly a na mé provokace dále nereagovaly. Asi měly pocit, že je neberu vážně. Mýlily se. Obě jsem bral zcela vážně. Jen jsem trochu s nimi nesouhlasil. To je holt můj problém. Nějak je mi jedno jak je dáma krásná, pokud mám na něco názor, nezměním ho ani pod pohrůžkou odejmutí její přízně. Zřejmě je to tím, že žiji ve velkoměstě, kde je krásných žen přehršel. Spoléhám na tuto skutečnost. Mám kliku, že ne každou se mi okamžitě povede namíchnout. Některé svedu i pobavit. Tohle je jedna z výhod velkoměsta. Je výběr.
Navíc v poslední době zjišťuji, že skutečně se nějak ta zábava na chatu rozdrobuje. Málokoho baví perlit na sklo, většina se omezuje na ono balení a špitání pod sklem a mě nějak přestává bavit plýtvat duchaplnostmi na dámu, jež je vdaná a třeba z Ostravy a ještě dává najevo, jak se bude zlobit a nebude mi nakloněna, pokud nesplňuji nějaké její představy. Nějak už v poslední době neváhám dát najevo, že je mi to celkem jedno. Netuší, že sebekrásnější, vdaná odněkud z Kotěhůlek není z mého hlediska: „Šance pro budoucnost.” Těch krásných dam v ulicích Prahy je skutečně mnoho.
Po velmi dlouhé době jsem na Poříčí zamířil do bufetu. Z toho toulání jsem dostal hlad a nechtělo se mi do žádné pizzerie případně nějaké jiné podobné provozovny. Rozhodl jsem seže využiji svých zkušeností a po dlouhé době se najím na stojáka. U Rozvařilů bylo skoro prázdno, ale výběr hotových jídel byl slušný. Vepřová plec, brambory a zelí mi připomněly Bohnickou závodní jídelnu. Rozdíl byl jen v ceně, nikoliv v kvalitě. Navrch ještě dva chlebíčky s debrecínkou a kolu. Dohromady to stálo stovku. Úžasné odpoledne pokračovalo.
Nic jsem si nekoupil, pouze jsem se prošel, občas prohodil slovo s tou či onou, prohlédl si ji a pokračoval v krasojízdě. Užil jsem si, sice pro mnohé to je chudá zábava, ale já jsem docela spokojený. Nemusím mít všechno. Stačí mi že jsem naživu, relativně zdravý a čeká mě víkend a volné úterý navíc. V pondělí si dovolenou nevezmu. V klidu půjdu do práce. Na Florenci jsem osedlal Metro, dojel na Palmovku, šel na skupinu a říkal si, že to vůbec, ale vůbec nebyl špatný den. Navíc jsem se rozhodl, že když už ty knížky vydávám, že tu populárně naučnou vydám letos taky. Jeden člověk mi slíbil pomoc a podporu, takže co já vím? Možná to vyjde. Uvidíme.
Tiskni
Sdílej:
... objevil jsem moc bezvadné knihkupectví u Staroměstského náměstí, kde jsem z nějakého mě neznámého důvodu nikdy nebyl. Tak jsem v něm byl dnes. Občíhl jsem jaký sortiment mají a zapsal jsem si za uši, že sem musím chodit častěji. Údajně ho provozuje Karlova universita.Ano, na Ovocném trhu knihkupectví UK je. Tuším, že v jedné části se prodávají učebnice a skripta a ve druhé "běžné" knihy. Aspoň myslím (do té druhé části jsem vlezl jenom jednou omylem, hledaje učebnice do matematiky
Tak to je dobre. Dúfam, že sa nikdy nedozvieme, čo si tou vetou nemyslelAsi bude opravdu nejlepší, když to zůstane navěky skryto
last but not leastv neposlední řadě
Možno si objednám tú vašu knihu.K tomu se připojuji. Ale ještě k Rozvařilům - to jsem rád, že tam ten bufík pořád je. Byl jsem v něm naposledy před více než deseti lety (ale zato mnohokrát) a od té doby si vždycky říkám (když mám ve městě hlad), jaká je škoda, že zrovna nejsem poblíž, abych se podíval, jestli ještě fungují.
Jeste stesti, ze se otec toho Klausova turbokapitalismu nedozil, dneska by si tu 12 taky nemohl dovolit a kvuli duchodu mozna ani tu desitku.Zdražil pivo, to je celej Klaus...