Životní film

27.5.2007 22:07 | Přečteno: 1670× | poslední úprava: 27.5.2007 22:11

Tak jsem zjistil, že vypalovat DVD v Linuxu za pomoci K3b je v podstatě záležitost pro mentálně retardované. Pouze jsem si musel koupit jiná media, vzhledem tomu, že film má délku 140 minut a velikost 7.2 G. Ale vážně, už nevím co ti lidé, uživatelé takzvaně běžní, používající wokna na nich vidí. Než to nainstalují, viry, věčné restarty a pády. Jo jo, komu není rady tomu není pomoci. I když napadá mě, že touží po dobrodružství u PC. Nikdy nevědí jak to dopadne. Zkusil jsem první kopii ve Slackwaru, druhou v Debianu a poslední jsem vypálil ve FreeBSD. Všude K3b udělal tradá vypsal „successfully.” Což je vlastně samozřejmost. Inu pokud člověk používá osvědčené značky, pak jej úspěch nemůže minout.Vypadá , že Linux i Unixy neskutečně zjednodušily. Což je dobře.

Prošel jsem se do města. Bylo pod mrakem a tak jsem kvačil co to šlo. Docela to šlo. Když mě nebolí kolena, což jak stárnu je záležitost řidší a řidší, pak mi to ještě vykračuje. Al fakt je, jak říká jeden můj známy doktor. Nesmí se přestat. Stále udržovat kolena pohyblivé. V Portugalsku je rozhýbu. Dostal jsem několik tipů kam se podívat. Takže namažu u vozejku kolečka, namažu i kolena a vyrazím. Koupím si jako obvykle průvodce a konverzační příručku abych uměl pozdravit a říci o vodu. V těch vedrech tam umět říct si o vodu bude životní nutnost. Kupovat ji, tak se nedoplatím. Ráno vyrazím na úřad dát si udělat pas. Jsme sice v Evropské unii, tedy by měla stačit občanka, ale kdo ví?

Volala mi před chvíli Markéta, přemlouval jsem ji aby nezůstávala sama doma a přijela ke mě. Má dnes moc smutný den a to není dobře být sám. Jak jsem předpokládal, odmítla, ale hlavně že zavolala jak slíbila. Ani jsem se ji nesnažil rozveselit. Chtít rozveselit někoho komu zemřel matka v den pohřbu mi přijde zcela nesmyslné. Lidé si potřebují svoje odtruchlit oplakat. Je přirozené a je zcela normální, že jsou smutní, Myslí na svého blízkého, hovoří o něm, vzpomínají. Před skoro třiceti lety, když mi zemřela matka, byl jsem jakoby ve snách. Ani jsem moc neplakal,ale pořád jsem měl na duši stín. Vlastně ten stín zmizel v okamžiku, kdy jsem ji položil po dvou měsících na hrob kytku. Rozplakal jsem se, odešel jsem ze hřbitova. Tehdy jsem šel ze Škrabek, kde jsou oba rodiče v Děčíně pochováni až na Kamenickou pěšky. Tekly mi slzy a cítil jsem jak ze slzami odplývá i to napětí a stín jež mi ležel po dobu víc jak dvou měsíců na duši. Takže tak.

Pak za tři roky umřel otec a bylo to podobné. Najednou jsem byl sirotek. Z ničeho nic. Musel jsem tím projít a musel jsem vše nechat odplynout. Dnes už na rodiče a všechny ty příbuzné vzpomínám, bez nějaké bolesti. Vzpomínám na jejich slova, vybavují se mi jejich osudy historie, a připadá mi vše jako film, který byl kdysi natočen a už leží jen v archívu a nikdo jej nikdy nepustí.

Vzpomínám a vůbec si neumím dnes srovnat, že moji rodiče měl třeba odvahu mě posadit do vlaku v Děčíně a spolehnout se na moji schopnost se domluvit a postarat se o sebe a nechat mě jet do Stakčina, kde tehdy končily koleje. Stakčín je velká ves za Sninou, na východním Slovensku odkud pocházela matčina rodina. Bylo mi čtrnáct let. A dojel jsem tam. Cestou se o mě starala jedna rodina. Tu starost vzali jako samozřejmost. Kluk jel k babičce měl nějaké jídlo, trochu peněz. Pro ně to bylo bezproblémové. Nic jsem nepotřeboval. Jen aby mě pomohli přesednout z Masarykova nádraží na Hlavní v Praze a v Košicích na vlak na Humenné. V Humenném jsem už lokálku do Stakčína našel.

Moji rodiče měli za to, že čtrnáctiletý kluk se prostě o sebe musí postarat. Tak jsem se postaral. Dodnes si vzpomínám na jejich sedmnáctiletou dceru, která cestovala s nimi. Seděl jsem vedle ní a hrozně jsem se styděl se jí dotknout. Pak jsem usnul a probudil jsem se, ona mne držela v náručí a hlavu jsem měl na jejích prsou. Smáli se mi že jsem na starší a jak si to umím zařídit. A já se červenal až na zádech. Tohle když vypráví někdy rodičům dnešních dětí, kteří ani vlastně do školy nejdou samy natož aby je nechali ti rodiče někam samotné jet. Tak ti dnešní rodiče, mají mé rodiče za blázny.

Jenže moji rodiče oba byli z početných rodin, kde děti se jednoduše starali jeden o druhého a pěstovala se tam díky tomu neuvěřitelná samostatnost. Můj táta ve čtrnácti přišel o otce, doma bylo ještě několik mladších sourozenců. Tak starší bratr, který byl nasazený na práci v Německu jednoduše ho udělal na úřadě starším a vzal jej sebou. Bratr se po dvou letech vrátil,můj táta tam zůstal celou válku. Protože když chtěl odejít už ho zpátky pustit nechtěli. A vyprávějte chlapovi,který vám říká jak ve čtrnácti patnácti letech dělal ve fabrice, potom tahal nevybuchlé bomby po bombardování, několikrát z Německa utekl pěšky, nuceně kopal zákopy proti Spojencům na francouzských hranicích, že se bojíte sami vlakem k babičce. To jednoduše nešlo.

To jsem musel být chlap, i když jsem měl trochu v trenkách. S tímhle se docela blbě polemizovalo. Sice můj tát od té doby nic pořádného mimo chlastu neudělal, ale tohle mu vystačilo na zbytek života. Je fakt, že dost jsem toho po něm zdědil takovou tu lehkomyslnost a víru, že tam přece musím dojít, dojet a že to zvládnu. To mi zůstalo celý život. A je také pravda, že i moje dcery tohle dost zdědily, tu odvahu se vydat do neznáma. Ale neumím si představit, že bych dnes čtrnáctiletému dítěti, řekl. „Pojedeš k babičce a jak máš přestoupit se zeptáš. Máš hubu, tak se uč. Jestli seš blbej, tak tě přivezou esenbáci.” A já ze strachu aby mě nepřivezli policajti, sem tam dojel. I k té rodině o níž jsem mluvil jsem se přidal jen tak mimochodem. A klaplo to.

Takových podobných příběhu jsem zažil docela dost. Dorazil jsem do Stakčína a zjistil jsem, že se babička přestěhovala. Tedy jsem ji musel najít. Našel jsem ji. Samozřejmě všichni se znali a když pochopili, že jsem vnuk Mandzáka přezdívkou „Taška,” už bylo po problémech. Kluci mě dovedli k domku babičky, ta sice nebyla doma, ale protože zprávy se šíří na vsi rychle dlouho jsem nečekal. Nikdo se nedivil, že jsem přijel sám, protože to se i v tomhle kraji považovalo v polovině šedesátých let za samozřejmost.

Tak jsem se zase od K3b dostal ke vzpomínání. Ale stejně by to byl zvláštní film. Lidský život se svými proměnami. Změnilo se mnohé, ale nepochybuji, že i dnes se najdou děti, které by to zvládly, spíš se nenajdou rodiče, jež by tomu věřili. Jakoby s tím blahobytem odcházela víra ve schopnosti dětí. Možná že jsem byl nějak výjimečný, jak psala včera Jana ve svém komentáři na seznamu. Jenže já jsem těch sobě podobných potkal v životě mnoho a mám pořád představu a zkušenosti mě to ukazují, že lidé vydrží mnohem více útrap, námahy a zkoušek, než jsou si ochotni z lenosti připustit.

Myslím, že v tomhle se nemýlím. Pořád jsem spíš pro ty životní zkušenosti, jako školu života. Školy a vzdělání jsou dobré, ale musejí být podloženy zkušenostmi. Pak dojde i na tu moudrost.

       

Komentáře

[D-Evil]

To rejpání do Windows je ještě pořád v módě? Já neviděl BSOD na svym stroji snad dva roky, vir dobrejch osm let a s těma restartama to taky tak žhavý neni, když nemá člověk potřebu se v tom vrtat (a světe div se, normálně pracující člověk jí opravdu nemá).

[Jan Jílek]

No chodím na chat, kde uživatelé stále pláčí, stale mají viry a stále jim to padá a restartují. tak nevím, nic o linuxu nevědí a stěžují si jen na wokna.

[D-Evil]

Moje zkušenost je taková, že si za to můžou předevšim sami. Neschopnej člověk s administrátorskym účtem dokáže stejně dobře rozvrtat i Linux a pokud se mu nedostane trpělivý, ochotný a vyčerpávající podpory někoho zkušenějšího, skončej jeho hrátky reinstalací i v Linuxu. Ten systém samozřejmě dokonalej neni, ale od něčeho, co se snaží bejt plně kompatibilní s osm let starym předchůdcem a aspoň částečně i s ještě staršíma verzema, se podle mě prostě zázraky čekat nedaj. A nemůžeme zapomínat na to, že Microsoft se prostě snažil, snaží a bude snažit přiblížit výpočetní techniku lidem, který o ní neměli, nemaj a nebudou mít žádný kvalitní znalosti. Když se i to připočítá k tomu, že Microsoft bezpečnost a stabilitu až do Windows 2000 naprosto flákal, někde se to prostě projevit musí.

[Marek Bernát]

A nebude problém práve v tom, že o ňom nevedia? To sa nám to mudruje, keď už sme dávno na linuxe. Bol by som rád, aby si niektorí nadržaní linuxáci uvedomili, že tiež väčšinou začínali na windows (hlavne tí mladší, ale nie len oni) a ničím sa nelíšili od tých dnešných používateľov windows. Informovanosť holt robí poriadny rozdiel. Niekedy je to jediný rozdiel. Aj oni sú len ľudia.

[pol128]

To mas pravdu. A vies preco ti uzivatelia, ktori tu zacinali na windows a teraz maju linux (vela krat iba linux) ho maju? Lebo neboli lempli a ucili sa a snazili.

[Marek Bernát]

To je samozrejme časť pravdy. Ale tá dôležitejšia časť je, že sa o tom linuxe najprv museli odniekiaľ dozvedieť. Myslím, že keby sa zvýšilo povedomie o linuxe, tak by prešlo viac ľudí. Prečo všetci stále používajú QWERTY, keď už sto rokov existuje lepší layout klávesníc (a písacích strojov) dvorak? Je to tým, že sa nikomu nechce učiť? Nemajú ho ani linuxáci, ktorí sú na učenie zvyknutí, takže v tom asi problém nebude. Zrejme skutočne ide o tú informovanosť. Až potom ide o strach z neznámeho, prípadne nezáujem o neznáme a nechuť učiť sa. Ale tie sú len druhotné.

[manasekp]

taky jsem si myslel ze windows uz se trosku zlepsily. z tohoto omylu me vyvedly win na druhem pc kdyz se jednoho dne (14 dni zpatky) odmitly zapnout. proste v urcitem momente bootu se pc restartoval a tak furt dokola. sranda no. ale jinak je to dobry system

[D-Evil]

No jestli máte zapnutej okamžitej restart po BSOD (a jestli jde o BSOD), tak zbejvá jedině zkusit Stav nouze a podobný věci z tý nabídky, jestli by se nedalo dostat do funkčního systému a vypnout to, aby se pak člověk podival, na čem to padá. Jinak samozřejmě otestovat paměť, zkusit vyházet a vypnout nepotřebnej hardware, případně zkusit nastartovat s jinou grafickou kartou. Většinu problémů při bootu způsobujou blbý ovladače, vadná paměť nebo poškozený soubory na disku.

[Rezza]

Spolubydla ted nemohl do win, pokud nemel v notasu zastrceny zdroj, na baterku ani hovinko :)

[bazil]

joo tak to se máš, špatně napsanejch ovladačů je na win spousta, blbě napsanejch programů taky ... a holt i ten vir se někdy najde, člověk si holt musí dávat pozor, ale to si dávaj lidi z IT, co ví, o co de, a né normální človíček, co klikne na každej "zajímavej" odkaz v mailu a prohlíží si web jen v IE (počkat sakra, tohle dělá i jeden "informatik" z ekonomky, co tu dneska u mě byl ... mno nic no)

[abr]

"informatik" z ekonomky

pokus o flame?

[bazil]

ne, ukázka toho, že takový informatik taky existuje ... neříkám, že je to pravidlo, ale i takovýhle vychovává vysoká škola ...

[abr]

Nejde o to co pouzivam, ale kdy to pouzivam. Pokud serfuju na abclinuxu, tak klidne i pres ie.

[bazil]

jo jasně to chápu, dal sem to do spojení z klikáním na ty odkazy někam ... a ty nějaké stránky pravděpodobně nechcou bejt hodné ono kdyby bylo win trochu jinak bezpečnostně navrženo, tak by to bylo taky fpohodě a popravdě MS se o to čím dál víc snaží, ale zase dělá win náročnejsí ze spoustou blbůstek

[D-Evil]

Samozřejmě, že špatnejch ovladačů je dost a blbě napsanejch programů taky, ale nikdo mě nenutí je používat (a kupovat si takovej hardware). No a co se týká otevírání zajímavejch e-mailů, odkazů, surfování po porno stránkách v IE a podobnejch adrenalinovejch sportů, osobně si myslim, že se pro osvětu dělá docela dost na to, aby to ani laik nedělal.

Jinak špatně napsanejch ovladačů je dost i v Linuxu. Zvlášť majitelé některejch novějších wi-fi karet a multimediálních zařízení si zřejmě užili i ty "neexistující" restarty po tvrdejch zásecích, o binárních grafickejch ovladačích nemluvě - ty jsou schopný stroj sestřelit kompletně samy, ani reset neni potřeba. A co se týká programů, tak tam už vůbec neni o čem diskutovat, prasata píšou pro všechny platformy a stejně tak ostatní druhy programátorů. A poměrně slušnej bordel se najde i v docela známejch projektech. Když mi VLC při streamování DVB-T (v původní kvalitě, bez filtrů, přes HTTP) sežralo za 12 hodin 256 MB RAM a load stroje se vyšplhal do trojcifernejch čísel, byl jsem stejně bezmocnej, bez ohledu na platformu.

[bazil]

to všechno je sice pravda, ale na linuxu se s takovejma "špatnejma" programama potkávám o hodně míň a to nejsem zrovna člověk, kterej by to nainstaloval a nechal až do konce života napokoji

[D-Evil]

Běžný distribuce bejvaj výběrem toho nejlepšího a s tim nefunkčním se člověk potká až když sahne mimo repozitáře. Ale woknař vleze někam na slunečnici nebo download.com, zadá klíčový slova, vyskočí mu v lepším případě 200 výsledků, z toho třeba 50 freeware a "hledej šmudlo". Najít v tomhle guláši kvalitní a stabilní software pro všechny obory, ve kterejch potřebuju pracovat, to je běh na dlouhou trať, kterou si musí každej proběhnout sám. Ať vleze člověk kamkoliv, najde všude totéž, všechno s výbornym hodnocením a ve výsledku je použitelná tak sotva desetina. Já svoje sklady takovýho výběrovýho softwaru pro nejběžnější potřeby tvořil možná i deset let a i s ovladačema, patchema a updatama pro nejrůznější software maj několik gigabytů. Linuxáci to v tomhle maj o dost jednodušší, tohle všechno někdo dělá za ně, na nich je jen výber toho, kdo vybírá

[bazil]

mno a přesně proto je linux tak hezkej jo a btw archlinux mi dává dost možností sahat jednoduše mimo repo a i to dělám a pořád nic

[D-Evil]

Tak to já si užil docela dost, třeba když mi taglib sestřeloval Amaroka při čtení invalidních ID3 tagů, se kterejma žádnej program ve Windows nikdy problémy neměl. S tim jsem se jako téměř neprogramátor trápil asi tejden. Amarok byl tehdy poměrně novej program, ale je docela smutný, když do nás na všech školách vždycky cpali, abysme předevšim psali ochrany proti špatnejm vstupům, a ono to v reálu nikoho netrápí. Člověk ztratí tejden času a všechny iluze kvůli takový kravině.

P.S.: Ty špatný tagy dělala kdysi dávno nějaká verze MediaMonkey, což byl (a snad ještě i je) jinak poměrně hodně povedenej program.

[bazil]

co na to říct ... mouchy sou všude ... já jen prohlašuju, že na win se s nima setkávám častěji

[Luk]

Já na Windows (XP) příliš nenadávám, ale výhrady mám - a to i k základní funkčnosti. O vyvolání BSOD nastolením situace, kdy se jádro Windows pokusí odswapovat zamčené stránky, jsem už hovořil. Nyní je tu nový "hit" - Windows se nechtějí ukončovat. Ukončí se až na druhý pokus, při prvním jen pobijí aplikace, ale systém běží dál. Dělá mi to celkem na 3 počítačích (naprosto odlišných, s různými aplikacemi atd.), proto to nemůže být náhoda.

[D-Evil]

Se swapovaním jsem tušim problémy nikdy neměl, ale to asi pramení z toho, že swap skoro nepotřebuju, takže s tim nepomůžu. Co se týká ukončování, stalo se mi to na některejch mašinách taky, ale nebyly to moje stroje, tak jsem po tom nepátral. Nicméně moje podezření je takový, že přes různej software tam nějakej společnej jmenovatel bude (antivir, firewall nebo nějaká podobná věc zahrabaná poměrně hluboko do systému), asi bych zkusil pátrat tim směrem. Doma tenhle problém nemám, takže konkrétně asi neposloužim.

[Luk]

Se swapovaním jsem tušim problémy nikdy neměl, ale to asi pramení z toho, že swap skoro nepotřebuju, takže s tim nepomůžu.

Dělala to jen jedna aplikace v určité verzi, už ani nevím konkrétně která. Zřejmě šlo o tento problém. Prostě byl ukončen proces, jenže tam zůstaly viset nějaké zamčené stránky, proto nebyl uklizen. Systém ale stránky považoval za neaktivní, takže se je pokusil odložit, což vedlo k BSOD.

přes různej software tam nějakej společnej jmenovatel bude

To těžko. Jediným společným jmenovatelem je, že to dělá od jisté doby (cca 2 měsíce zpátky), ohraničené instalací nějakého patche z Windows Update. Dále mi od jisté doby (vzdálenější, ale také po instalaci patche) jeden počítač nabíhá šíleně dlouho. A konečně dotřetice, od ještě vzdálenější doby (opět patch) mi Outlook XP dělá to, že když ho před ukončením Windows explicitně neukončím, poškodí se datový soubor. Nicméně vzhledem k tomu, co jsem už s microsoftími záplatami zažil, se nedivím vůbec ničemu.

[abr]

to me neco pripomina

[bazil]

ono když se člověk nehrabe někde hluboko v nastavení kdoví čeho a používá osvědčené programy, tak je to docela pohodovej systém

[pools]

včera sem se (zatím nezdárně) pokoušel rozběhat (alespoň do trochu použitelného stavu) windows co "administruje" třináctiletá holka, které tatíček pořídil internet a tak nějak pozapomněl na antivirový program, takže ano, "to rejpání do windows" je pořád v módě a dá se říct i zasloužené. (Až vám někdo řekne - "No mi přišla od někoho zpráva tak sem to otevřela a on to byl vir...", tak rychle utečte!)

[Jan Jílek]

A já jsem snad ani na ty wokna nadávat nechtěl. mě je vážně divné, že lidé co mě znají si nedají říct, protže jim říkám. "Mě nic nepadá, já nerestartuji, viry nemám, a když to naistaluji a nebudu si s tím nějak hrát, tak to nespadne ani za rok či dva." A oni si pořád jedou podle svého a nadávají.

[abr]

jde o hry, cady, atd...

[bazil]

joo třeba takovej připravovanej starcraft 2 ... hmmmm

[D-Evil]

Ono je někdy jednodušší jenom nadávat, než měnit zažitý stereotypy. Jak jinak si vysvětlit, že někomu může vadit ikonka na jinym místě takovym způsobem, že neni schopnej s počítačem pracovat? Houby vadí, to je jen tvrdohlavost, trvání na zažitejch principech, stereotypech, hodnotách, nebo jak to nazvat. Ten člověk bude úplně stejně nadávat, když mu doma přestěhujete nábytek, i kdyby tim získal trojnásobek místa, který měl do teď.

[CyberDragon]

>Jakoby s tím blahobytem odcházela víra ve schopnosti dětí. To ne, ale zhroutil se zebricek zivotnich hodnot: Nasi (pra)dedove a (pra)babicky prosli peklem druhe svetove a chteli pro sve deti lepsi svet. Jenze nedokazali potomkum predat svou zivotni zkusenost. Potomci tak nevidi a nechapou (krvavou) cenu pro ne tak prirozenych veci jako je napriklad svoboda vyznani. Takhle to retezove postupuje az po nasi dobu, otazka kriticke hranice je nasnade... Navic je to cyklicka zalezitost, tedy se v prubehu nekolila generaci opakuje - skvela ukazka, ze generacni zkusenost je neprenositelna, anebo jen minimalne (bude dalsim stupnem evoluce tato prenositelnost?).

Pro spolecnost je vyhodne byt stabilni pouze na urcitou miru, pak prichazi nevyhodna stagnace. Z toho duvodu mame genetickou potrebu trenovat podvedome na potencialni nebezpeci a vytvaret si problemy - napr. adrenalinove sporty, sledovani horroru, atd, atd. Trenujeme konflikty. Objevovani se psychopatu ve spolecnosti take neni mimoucelne - maji funkci stiky v rybniku a jisteho detektoru stupne vnitrni obranychopnosti.

Jenze hrouceni hodnot ted probiha prilis rychle. Kdo dnes vi jak vypada umirani cloveka? Jeho narozeni? Kdo dnes umi zachranit cloveka umelym dychanim? Institualizace fundamentalnich projevu zivota a jejich vytesneni, spolu s levicove socialnim inzenyrstvim/experimentovanim, davaji ve vysledku komunitu i jedince odmitajici svou volbu i zopovednost. Stabilitu spolecnosti na sebe prebira technika a technologie - tim se spolecnost vice centralizuje a tedy stava zranitelnejsi - co udelate, kdyz tyden nepotece z vodovodu voda a prodej a nahradni doprava vody bude (zkolabovanou technikou) prerusena?

Spolecnost ma na toto velmi ucinny a jednoduchy lek - valku. A tak se nase dejiny odvijeji jako nepretrzita zmena valek a priprav na valku. Clovek a valka patri neoddelitelne k sobe. Pouze poslednich par desitek let si nase "zapadni" civilizace hraje na "vice" civilizovanou. Odmita nasili, ale nevi co s nasilim jiz propuknuvsim - pak zbabele mlci.

Opakuje se nam doba zhrouceni Rima, jenze my jsme preci tak hrozne moderni, vzdelani a civilizovani, ze?

Pro toho kdo mel trpelivost a docetl az sem, mam obdiv a radu: neberte zivot prilis vazne, stejne z neho nevyvaznete zivy! :)

[masožravá palma]

Pro toho kdo mel trpelivost a docetl az sem, mam obdiv a radu: neberte zivot prilis vazne, stejne z neho nevyvaznete zivy! :)

Život je smrtelná choroba šířená pohlavním stykem.

[Marek Bernát]

Je to vtipné, ale ak by som sa v tom mal rýpať, tak ako zadefinuješ smrť bez života? :-P

[masožravá palma]

Je to vtipné především, protože smrt je definovaná životem.

[Marek Bernát]

Mne to prišlo vtipné aj bez toho. Vtipné, čo?

[Chulda]

Hehe, vzhledem k popularizaci otce u poradu dneska skoro kazdej oproti drivejsku, kdy skoro nikdo nemel sanci (pokud se da verit filmum

K te smrti - jako malej sem nebyl na zadnem pohrbu (byl jsem vzdy pryc), nemel sem domaci zvire, nikdo nemel hospodarstvi a paxem byl osobne u smrti meho otce. Ac sem s tim pocital, tak jsem stejne na to nebyl pripravenej - obrovskej sok.

Co se tyka deti - kdyz ma dnes vetsina jen jedno dite a take o dost vice casu na nej, taxe k nemu rodice chovaj jinak nez kdyz jich maj 4 a vice a umrtnost deti byla velka. Mozna to zni cynicky, ale podle me je to tak - videl jsem to u sve sestry, kdy s prvnim ditetem pri prvnim zakaslani jela pomalu na pohotovost, u 3. uz si toho nevsima.

[Rezza]

Ad. pas - uz jen kvuli dalsimu dokladu je to dobre a kdyz jsem letel do Madridu, tak me tady mistni cetnici vyhnali od okenka EU k Otro Paises a tam checkovali... Proste terorista z nejake Cecny... Ani v Pradu mi nedali slevu pro studenta z EU :( Ale tak jak je tu 80% taxiku Oktavky, tak jsem zazil dalsi sok - dnes byly volby a tak v jednu ulici snad tricet policejnich motorek, samy polda a do toho oficialove v kvadrech a muzete hadat v jakych autech vsichni prijeli. V Superbech... Tolik pohromade jich snad ani ve Skodovce nikdy nevideli::D