Byla vydána verze 4.0 multiplatformního integrovaného vývojového prostředí (IDE) pro rychlý vývoj aplikaci (RAD) ve Free Pascalu Lazarus (Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání. Využíván je Free Pascal Compiler (FPC) 3.2.2.
Podpora Windows 10 končí 14. října 2025. Připravovaná kampaň Konec desítek (End of 10) může uživatelům pomoci s přechodem na Linux.
Již tuto středu proběhne 50. Virtuální Bastlírna, tedy dle římského číslování L. Bude L značit velikost, tedy více diskutujících než obvykle, či délku, neboť díky svátku lze diskutovat dlouho do noci? Bude i příští Virtuální Bastlírna virtuální nebo reálná? Nejen to se dozvíte, když dorazíte na diskuzní večer o elektronice, softwaru, ale technice obecně, který si můžete představit jako virtuální posezení u piva spojené s učenou
… více »Český statistický úřad rozšiřuje Statistický geoportál o Datový portál GIS s otevřenými geografickými daty. Ten umožňuje stahování datových sad podle potřeb uživatelů i jejich prohlížení v mapě a přináší nové možnosti v oblasti analýzy a využití statistických dat.
Kevin Lin zkouší využívat chytré brýle Mentra při hraní na piano. Vytváří aplikaci AugmentedChords, pomocí které si do brýlí posílá notový zápis (YouTube). Uvnitř brýlí běží AugmentOS (GitHub), tj. open source operační systém pro chytré brýle.
Jarní konference EurOpen.cz 2025 proběhne 26. až 28. května v Brandýse nad Labem. Věnována je programovacím jazykům, vývoji softwaru a programovacím technikám.
Na čem aktuálně pracují vývojáři GNOME a KDE Plasma? Pravidelný přehled novinek v Týden v GNOME a Týden v KDE Plasma.
Před 25 lety zaplavil celý svět virus ILOVEYOU. Virus se šířil e-mailem, jenž nesl přílohu s názvem I Love You. Příjemci, zvědavému, kdo se do něj zamiloval, pak program spuštěný otevřením přílohy načetl z adresáře e-mailové adresy a na ně pak „milostný vzkaz“ poslal dál. Škody vznikaly jak zahlcením e-mailových serverů, tak i druhou činností viru, kterou bylo přemazání souborů uložených v napadeném počítači.
Byla vydána nová major verze 5.0.0 svobodného multiplatformního nástroje BleachBit (GitHub, Wikipedie) určeného především k efektivnímu čištění disku od nepotřebných souborů.
K nové lásce Emacsu, se přidala další láska, která se jmenuje, „ergometr.” Nesedí se na něm na rozdíl od rotopedu, ale stojí, takže se to víc podobá chůzi, má to mimo měření rychlosti, vzdálenosti, také ukazatel tepu. Tenhle zázrak si zakoupila Rita. Něco jsem na něj přidal a protože byl ve slevě, Rita z něj měla dvojnásobnou radost. Já jsem ho okamžitě po instalaci zabral, protože potřebuji léčit kolena a zjistil jsem, že mě na něm kolena nebolí, krásně se potím a mohu získat ztracenou kondici, díky zánětu kolena, který mě postihl loni v Anglii a ještě se to zcela nezlepšilo. Pár kilometrů ujdu, ale rozhodně to zatím není, co to bylo.
Jinak jsem ještě ten Gnus nenakonfiguroval, protože jsem měl dnes jiné starosti. Čenda doopravdy dorazil, změřil, domluvili jsme co a jak a v dohledné době zahájí práce na mém balkonu. Už je to třeba. Houpat se v hamace, číst si literaturu, přemýšlet o životě. také o tom, proč se tak lidé bojí dlouhých románů. Uvědomil jsem si, že například spousta klasiků v dobách, kdy ještě nebyli klasiky, vydávali svá díla mnozí v sešitovém vydání. Vyšel sešit s určitou částí, ta byla pro mnohé naprosto stravitelná, navíc nebyla televize, takže lidé nesledovali nekonečné seriály, ty místo toho četli.
Ještě jako kluk jsem mnohé knihy četl jako sešitové edice, které jsem si půjčoval od rodičů svých spolužáků. Tehdy je mnozí ještě měli. Nejen braková literatura, ale i poměrně dobrá literatura takhle vycházela v dobách první republiky. Navíc nikdy mi nevadila takzvaná povinná četba. Ono mi bylo celkem jedno co čtu, hlavně že jsem četl. Což vůbec není špatně, protože četba sama o sobě rozvíjí určité vlastnosti myšlení. Představivost, obrazotvornost. Vzpomínám, když jsem putoval přes Francii v roce 1993, jak se třeba popis francouzských městeček a vesnic od Roberta Sabatiera v knize „Tři mentolová lízátka,„ shodoval s realitou, kterou sem kráčel. Podobně jako román od Marcela Pagnola,.„ Jak voní tymián.” Popis francouzského venkova, barvitý, představivost vyvolávající, vůbec nebyl zbytečný. Vše mi připadalo hodně známé a blízké.
Stejně tak krásná kniha „Zvonokosy” od Gabriela Chevalliera, když jsem kráčel oblastí, kterou popisoval, byla naprosto přesně a věrohodně popsaná. Nijak jsem nebyl překvapený, že vidím fontány, veřejné prádelny, obecní napajedla pro dobytek. To samé jsem viděl v Portugalsku, kde v těch veřejných prádelnách ještě v roce 2007 ženy praly prádlo. Ručně. A já jsem se v nich cestou umyl. Bohužel neumím portugalsky, ony většinou mimo portugalštiny neovládaly žádný jiný jazyk, takže jsme se na sebe jen smáli.
Putovat pěšky, mimo turistické oblasti, znamená vidět tu zem jaká skutečně je. Jaká je třeba mimo velkoměsto, mimo obecně známá, navštěvovaná centra. Jako je třeba oblast Auvergne, která je nádherná a jestli se tam něco od třicátých let změnilo, tak snad jen to, kde byly prašné cesty, jsou dnes asfaltované silnice. Myslím na venkově. V devadesátých letech v mnohých vesnicích nebyl krám a zajížděla tam pojízdná prodejna, podobně jako u nás v dobách mého dětství a mládí. Jo jo, číst knihy a nedívat se třeba na obrázky v televizi dokáže mnohé s fantazií.
To je právě výhoda, těch dlouhých krásných klasických popisu, které třeba tak nádherně ovládá Tolkien v Silmarillionu, nebo v Nedokončených příbězích. Úplně jsem na Novém Zélandu na West Coast viděl Nevrast v oblasti Punakaiki. Přesně se mi vybavila povídka o Tuorovi synu Huora, který z Nevrastu putoval do Gondolinu na příkaz boha Ulma. Krásný příběh s ještě krásnějším popisem krajiny, co evokuje nádherné představy. Tohle umí jen literatura. Takže když slyším nářky na dlouhé popisy, málo akce, říkám si, že se lidé dnes ochuzují o jednu z nejdůležitějších vlastností, která se jmenuje: „Snění.”
Tiskni
Sdílej:
Pár kilometrů ujdu, ale rozhodně to zatím není, co to bylo.To uz asi ani nikdy nebude.
Ja osobne jsem teda Silmarillion nedal. Mraky jmen, takze jsem za chvili nevedel, kdo byl koho ceho ci co.On Silmarillion je v podstatě mytologie, takže se není čemu divit. Mně to třeba problémy nedělalo. Nedokončené příběhy byly horší, jak se tam do toho mixovaly editorské poznámky a různé varianty.
kreténe, šláp si do hovnaJa nevim proc me urazis Jane, prisla jsem te podporit, jsem ctihodna frau Königstiger. Me se libi tvoje vyjadrovaci schopnosti a slovni zasoba, zvlaste pak slova jako kreten, posrani a hovna. To jsou krasna slova skoro jako jaro. Az na tebe prijde jaro tak te zase zase rada privitam. Zatim si ale musis vystacit s vakuovou pumpickou. A hlavne se nerozciluj a nekrm ty troly, jak rikal pan Smolik.
povazuji susene hovezi lejno za nejcistsi palivoTo mate pravdu, pani kolegyne. A nejenom v Indii, ale i v mnoha poustnich oblastech a stepich slouzi lejno casto jako jediny zdroj. To mi prijde uzasne. Ten beduin nebo kublajchan ve stepi si z hovna uvari veceri a jeste se u toho ohreje. Takze to neni jen uzasne, ale i tuze ekonomicke. Tomu rikam ekonomie v praxi. Myslim ze by nebylo spatne se o tom rozepsat ve ctyriceti sesti dilech s titulem ekonomie v jedne lekci. Takze se tu zase na jare muzeme shledat u sedesateho ctvrteho dilu a popovidat si o hovne.
rybu na vysokem mori nechytiteTo jste patrne myslela sire more nebo volne more, pani kolegyne. Ja bych rekla ze more je vsude zhruba stejne vysoke, to bychom jinak meli v tech nadmorskych vyskach trochu neporadek, ale mohu se mylit.