Tichý Don

4.2.2011 07:41 | Přečteno: 4430× | Různé | poslední úprava: 4.2.2011 07:41

Tento zápisek bude překvapivě o knize Tichý Don [1,2]. Proč zrovna tahle kniha? Prostě jsem ji začal číst a přišla mi hodně zajímavá. Podrobnosti prozradím v textu. Pokud jste knihu nečetli, nezkoušejte si narychlo doplnit vzdělání z nějakého čtenářského deníku někde na internetu. Cvičně jsem to zkusil a všude je to tak zmatené, že jsem pochyboval, zdali čtu tu stejnou knihu.

Pro začátek musím varovat, že kniha je tlustá. Pokud ji máte někde v knihovně, a přesto ji nevídáte, není to tím, že se ztrácí mezi knihami, ale je tak tlustá, že vás nenapadá zjišťovat, co to je za knihu. Knížka má čtyři díly, které se ještě dělí na části. Moje vydání má dva svazky po dvou dílech. První díl je vlastě výklad reálií a odehrává se před první světovou válkou. Druhý díl pokrývá první světovou válku a už se tam zabředne i do občanské války po bolševickém převratu. Třetí a čtvrtý díl je o občanské válce, ale to už moc předbíhám.

První díl je pro mě nejzajímavější. Právě tam se člověk dozvídá něco o Kozácích. Kozáci byli hrdý a bojovný národ. Díky těmto vlastnostem si na ruském carovi získali velká privilegia, která ovšem byla draze zaplacená. Kozáci dostali od Cara půdu právě v donské oblasti, ale výměnou za to měli za povinnost bránit hranice ruské říše. Část vybavení si pořizovali na své náklady, například koně musel mít každý svého.

Protože v té době nebyla o vojenské šarvátky nouze, byly kozácké vesnice plné vojenských veteránů, kteří se ovšem hned po návratu z válek věnovali svým hospodářstvím. Ovšem v případě války muži opuštěli vesnice i s koňmi, takže pokud se válka trochu natáhla, byl problém s tím, kdo obdělá půdu a jestli se vůbec podaří vypěstovat dost plodin pro přežití do dalšího roku.

Hlavním hrdinou je Grigorij (Griška, Гришка), o kterém se odzvídáme, že má Turecké předky (jeho děd si přivedl z turecké války ženu). Dozvídáme se o jeho, ehm, nemanželském vztahu se sousedovou ženou (Axiňja, Аксинья). Jinak docela rozumný Griška poněkud ztrácí hlavu, pokud jde o Axiňju. Tento vztah se proplétá celým románem, ale ve třetím a čtvrtém díle na něj už není moc místa, protože autor popisuje víc občanskou válku. Dále se dozvídáme o běžném životě Kozáků, nic překvapivého, což neubírá na zajímavosti.

Poněkud svérázný je vypravěčský styl románu. Šolochov (to je autor románu, pokud to někdo neví) docela věcně popisuje události, skoro jako kronikář, ale někdy se zasní a bez varování vpálí několik lyrických odstavců, kde se člověk dozví nejrůznější věci, jako třeba jak v zimě venku strašně mrzne, jak na jaře tají ledy, jak se ptáci vznáší na obloze, jak voní tráva a tak dále. Pokud to někoho nebaví, může lyrické odstavce vynechat.

Ve druhém díle se dostáváme do první světové války. Ruské jednotky tehdy bojovaly proti Rakousko-Uhersku, tedy i proti českým vojákům. Poprvé v románu se tu setkáváme s bolševickou agitací. Bolševici byli pohromou pro kozácké vojsko, demoralizovali mužstvo a často dezertovali, aby mohli agitovat a připravovat převrat v zázemí. Bolševici vůbec byli banda dezertérů, protože jen tak se jim podařilo dostat z fronty. Je to docele smutné čtení, když člověk ví, jak to dopadlo. Člověk se ale nedočte to, co se učil ve škole, třeba Aurora se v textu vůbec neobjevila a jméno Lenin možná padlo, ale nejsem si tím jistý. Ač autor je v popisu nestranný, o bolševicích se čtenář dozví hodně špatného, protože takoví prostě byli (a jsou, ale to sem napatří).

Ve třetím díle se nejvíc popisuje občanská válka. Člověk tam vidí bolševický přístup ke všemu, jejich neúctu ke všemu, co někdo dřív vybudoval a vůbec nečestnost (ovšem to vše bolševikům zůstalo). Autor zde odkrývá myšlení Kozáků. Byli zvyklí hospodařit si na své půdě, kterou tvrdě zaplatili, a najednou si na ni brousí zuby mužici, bezzemci, bolševici a jiní budižkničemové, kteří o hospodaření nic neví, ale o to víc toho napovídají. Na druhou stranu byli i chudí Kozáci, kteří si myslili, že si tak polepší. Tento díl už je vyloženě těžké čtení, jak jsou Kozáci unaveni z dlouhých bojů, tak je čtenář unavený z jejich líčení. Třetí díl jsem už nedočetl, ale je mi docela jasné, že nakonec vyhráli bolševici a spousta Kozáků byla popravena, jak je v Rusku zvykem.

Není mi jasné, jak kniha mohla vyjít v bolševickém Rusku. Autor popisuje děj věcně, nikomu nestraní, což v praxi znamená, že odkrývá něco, co by chtěla bolševická propaganda zamlčet. V knize nezazní žádná komunistická propaganda, přesto bylo dílo (v bolševicém Sovětském svazu) vřele přijato a Šolochov dokonce za ni obdržel nějakou cenu. Mám jen dvě hypotézy k vysvětlení, buď byly mozky lidí tak zpracované propagandou, že viděli oslavu komunismu i tam, kde nebyla, nebo to soudruzi prostě nepochopili. Je pravda, že v předmluvě a doslovu se soudruzi vyřádili. Ale opravdu jsem v knize nenašel to, co soudruzi.

Citace před závěrem

Teď se dostávám k tomu, proč jsem toto celé psal. Cituji z 19. kapitoly třetího dílu [2, strana 142] slova, která jsou platná vždy a všude.

A proč je celý život vzhůru nohama? Kdo je tím vinen? Ta sakramentská vláda! (sovětská vláda, pozn.) Ta to má, kmotře, všechno na svědomí. Copak je vůbec možné, aby si byli všichni rovni? Srdce mi vytrhni, a přece nesouhlasím! Celý život jsem pracoval, hřbet ohýbal, v potu se koupal, a abych byl na tom stejně jako ten, který prstem nehnul, aby se dostal z nouze? To zas ne, počkám si. Dobrému hospodáři tahle vláda pouští žilou. Proto také ruce jdou dozadu od práce: nač šetřit, na koho dělat? Dnes si našetříš a zítra přijdou a poslední zrnko ti seberou...

Pokud si z tohoto zápisku zapamatujete aspoň předchozí odstavec, budu rád.

Závěr

Tichý Don je zajímavé, i když dlouhé čtení. Pro člověka, který zažil komunismus, to bude asi bolestná vzpomínka. Mladší ročníky se asi budou muset zamyslet, aby pochopili, o čem se vlastně píše a jak to tehdy vypadalo. Rozhodně román doporučuji k přečtení, aspoň první dva díly, vždyť člověk nemusí pořád číst jenom manuálové stránky.

Odkazy

1. [1]: Šolochov, Michail Aleksandrovič, Tichý Don. 1.-2., Odeon, 13. vyd., (v Odeonu 3. vyd.), 1973, http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000155831
2. [2]: Šolochov, Michail Aleksandrovič, Tichý Don. 3.-4., Odeon, 13. vyd., (v Odeonu 3. vyd.), 1973, http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000527315&local_base=NKC

       

Komentáře

[Jan Jílek]

Tak Tichý Don, jsem četl poprvé před víc jak čtyřiceti lety. Pravý ruský realismus. Šolochovovi vytýkali, jak mohl hlavní hrdina skončit jako bandita. Když předtím měl bolševické sklony, dokonce bojoval i v Rudé armádě.. Jo jo, knížka je to vskutku zajímavá, ale pro dnešní generaci skutečně asi rozsáhlá, ale popisuje Rusko na přelomu mezi starým režimem a bolševickým terorem hodně věrohodně.

[Dalibor Smolík]

Šolochov (to je autor románu, pokud to někdo neví)
No, tohle tak úplně není jisté. Proslýchalo se, že romám psalo několik vězňů z Gulagu, Šolochov tomu dal jen jméno. Ale jsou to jen spekulace (nevím, zda se to dá dohledat). Jinak jsem četl kdysi také. Vůbec to není špatné dílo, trochu je spojené s bolševickou propagandou, ale ne tak úplně právem.

[whistleblower]

popisuje události, skoro jako kronikář, ale někdy se zasní a bez varování vpálí několik lyrických odstavců, kde se člověk dozví nejrůznější věci, jako třeba jak v zimě venku strašně mrzne, jak na jaře tají ledy, jak se ptáci vznáší na obloze, jak voní tráva a tak dále. Pokud to někoho nebaví, může lyrické odstavce vynechat.

Tak to by som nerobila )... tie lyrické odstavce sú náhodou veľmi dôležité, aby sa čitateľ dokázal naozaj dotknúť tej širokej ,,ruskej" duše) donských kozákov , stotožniť sa s tým dejom, akoby bol uprostred neho... je to dôležitá súčasť toho časostroja, ktorý človeka dopravuje do ľubovoľných prostredí a čias... asi mi to už porpti tom internete začína chýbať))

[435/2001]

Není mi jasné, jak kniha mohla vyjít v bolševickém Rusku.

ešte som zabudla dodať... boli roky - česky - ,,oblevy a tání", keď ruskí umelci mali relatívnu slobodu umeleckej tvroby, viď tiež u nich roky 60.e, keď vychádzalo množstvo vojnových románov, zobrazujúcich vojnu takú, aká bola,a nie takú, ako ju vykresľovala predošlá stalinská propaganda... v 80. rokoch to bola práve sovietska literatúra, ktorá najostrejšie kritizovala pomery a morálku v ZSSR... pripravila perestrojku a perestrojka priniesla aj ešte väčšiu slobodu tvorby. A pritom nešlo o prvoplánovú a programovú kritiku ležiacej mŕtvoly, o opačný extrém, než boli režimistické budovateľské socialistickorealistické ódy 50. rokov. Boli to nádherné čitateľksé zážitky v tých časoch, oslobodzujúce))

[drc]

Solženicyn se sporům o autorství věnuje ve svých pamětech. (Možná i více než je zdrávo, ale Šolochov mu zjevně dost ležel v žaludku -- tuším, že kromě toho, že dostal nějakou cenu, byl i hlásnou troubou strany a vlády mezi spisovatelskou obcí.) Jestli si dobře vzpomínám, tak píše, že autorem může být nějaký téměř neznámý spisovatel, který zmizel za občanské (?) války. Jak k té teorii přišel si už nevzpomínám -- četl jsem to tak před sedmi (?) lety.

[Jan Jílek]

Jo jo, něco takového tvrdil, dokonce myslím uváděl jméno "skutečného autora." Zřejmě mu nemohl odpustit, že Šolochov za Tichý Don dostal Nobelovu cenu za literaturu.

[drc]

Ještě lepší je to co píše o češích -- v podstatě říká, že všichni češi na které v emigraci narazil byli svině.

P.S. A Mitrochin to potvrzuje -- po svém vyemigrování byl podle jeho informací přátelsky obklopen pevným a širokým kordonem agentů StB.

P.P.S. Jo, jméno tam určitě bylo.

[vencour]

Klidně toho napiš víc, pěkných myšlenek. Sám si takhle vypisuju například perly ze Sinuheta ... ještě jsem tam všechny nestih dopsat ... tohle mi přišlo na mysli včera ... "Je nesprávné ptát se proč? otázal jsem se. Ach, Sinuhete, příteli můj, i já jsem se ptal proč. Příliš často jsem se ptával proč. A proto sedím zde, a s boulemi na hlavě."

[aurelius]

Je příjemné si tady na Ábíčku přečíst také něco jiného než jen zápisky o linuxu a počítačích. Díky

[w4rr10r]

Mně to přišlo jako dobová telenovela. Je to dlouhé a hlavní dějová linie se kdesi ztrácí. Ale proti gustu...

[gtz]

Na ZŠ někdy tak kolem roku 1975 apod. to byla povinná četba.

[vencour]

Mam dojem, že jsme ji dokonce měli i v ruštině někdy okolo 198x

[gtz]

Myslím, že byla, já jsem SŠ v 1982 končil a putoval jsem bránit vlast

[Dalibor Smolík]

Ne, nevzpomínám si, že by to byla povinná četba .. jako látka k maturitě určitě ano (stačilo vědět, o čem to je). Já jsem si to přečetl čistě ze svého zájmu.

[whistleblower]

Šolochov bolo určite tzv. povinné čítanie... ale to povinné čítanie sa nezaviedlo ani tak z ideologických dôvodov, aj keď sme v tom mali aj plno soc.real. veľdiel, a napr. ,,Mladú gardu")), ktorú som nikdy nebola schopná dočítať ani do polovice), alebo Annu Proletárku, kde ma zas zaujímal hlavne ten ľúbostný príbeh). Od povinného čítania sa upustilo, lebo je známe, že mládež robí všetko, len nie čo musí; zvíťazil názor, že tým sa k čítaniu nikto nedovedie, skôr od neho odradí. Takže teraz sa už čítanie len odporúča - a aj to bez účinku)). Podľa mňa je chyba v celkovej koncepcii vyučovania literatúry a ešte viac v prístupe jej učiteľov, zameranom na ,,výstupy"( o maturitnej skúške ani nehovorím, skúšať niekoho mechanicky naučené životopisy a autorov a obsahy neprečítaných kníh je blbosť na entú!)

[drc]

Tak to bych se trochu češtinářů zastal. Nemám pocit, že bychom na gymplu nečetli -- popravdě co jsem nestihl přečíst tehdy tak už asi nestihnu přečíst nikdy. Osobně vidím tyhle problémy:

a) literatury (kvalitní) existuje obrovské množství a vyžadování načtení určitého striktně daného seznamu hrozně omezuje personalizaci výběru, která je IMHO velmi žádoucí. (Když zrovna čtete Babičku tak nemůžete číst Dostojevského.) Ideálním stavem IMHO je když si člověk vybere knížku o které slyšel ve škole a která ho zaujala.

b) v různých seznamech literatury je IMHO neúměrně protěžována starší literatura a literatura čistě historického nebo regionálního významu -- opět se tu hodí příklad s Babičkou.

c) lidé co to učí na to nemají vzdělání -- troufám si říct, že to je většinový případ. Když mají vystudovanou bohemistiku tak ví všechno možné o české literatuře -- včetně toho kdy žil Václav Šmidla a čím obohatil literaturu severozápadu české části dolního slovácka. Naopak o světové literatuře jim vlastně nikdo nic moc neřekl. => když mají učit tak začnou mechanicky učit to co se učilo vždycky s tím, že budou pochopitelně akcentovat to co umějí nejlépe -- z toho plyne důraz na panoptikum v čele s Němcovou, Karolínou Světlou a Karlem Matějem Čapkem-Schodem.

d) souvisí s c) -- neučí se (skoro) moderní literatura a vůbec se neučí film (což je IMHO obrovská chyba). Je to něco podobného jako výuka historie, kde se půl roku řeší lid popelnicových polí a pak se s jazykem na vestě stihne nějak udělat WWI -- o dějinách za bolševika se potom radši nemluví vůbec. (Je to nové == není to historie... ...a navíc mi nikdo nebude nadávat.)

No a nalejme si čistého vína -- ono je to stejně skoro všem děckám fuk.

[whistleblower]

No a nalejme si čistého vína -- ono je to stejně skoro všem děckám fuk.

Je)).. to čo ste napísali, vlastne úplne súhlasí s mojím pohľadom na vec.Tiež som just nečítala to,čo bolo povinné,a hlavne nie štúrovcov)). Vtedy však čítanie bola dosť častá činnosť, neboli počítače a internet a v TV dávali plno dobrých filmov, nie len ten komerčný brak.( Teraz ak chcem vidieť v TV zaujímavý film, musím počkať do neskorej noci)). Ak sa dnes spýtate detí(aspoň u nás,v konkrétnom type soc. prostredia, ktoré je asi väčšinové),či majú doma knihy,mnohé ich nemajú vôbec a ak aj nejaké niektoré majú, nečítali ich. Otázka čo a či čítali, vyvolá pobavený smiech. Ak im niečo odporúčam(napr. na dejepise), zaujíma ich, ak vôbec niečo, hlavne počet strán. Vlastné dieťa som priviedla k Vonegutovi), keď ale predtým už čítal - okrem detských knižiek a encyklopédií Pána prsteňov, Harryho Pottera či Draculu. A prelomilo sa to.S tým vzdelaním na výuku liter.máte pravdu- asi by to bolo treba na VŠ inovovať.Ale som skeptik. Všetky pedagogické inovácie doteraz dopadli biedne )).

[Jan Jílek]

Já jsem to také přečetl jen tak ze zájmu, bylo kolem patnácti, velmi mě tam zajímaly erotické scény. Na sovětskou literaturu dsot podrobné vylíčení, ten milostný trojúhleník mi poskytl mnoho námětů k přemýšlení. Pak jsem to četl ještě asi dvakrát. Rozrušená země, to byl taky krásný příklad jak sovětská moc dokázala zničit fungující zemědělské hospodářství. Napřed jim dali půdu a potom jim ji vzali a ještě z nich udělali kulaky.

[Linuxák se vzděláním]

Na střední obchodní ekonomce to bylo povinné, bohužel mi to připomínalo styl psaní Jiráska - někdo k tomu řekl, že na prvních 50 stránkách autor popisoval krajinu, kterou šel hrdina, popsaný na dalších 40 sránkách. Chyběla mi údernost stylu Vonneguta.

[Tomáš]

na dalších 40 sránkách.

Kouzlo nechtěného.

[Linuxák se vzděláním]

!!

No vida, jak jsem nechtěně vypíchnul svůj vztah k povinné četbě.

[Wandys]

Je to počteníčko. Šolochov má smysl pro detail. Vidí do hlav nejrůznějších lidí a lidiček. Pokud chce někdo vědět, co znamená "občanská válka", zde se to dozví.Jeden z nejlepších historických románů, poutavý příběh z ruské "kozácké vesnice", popis vzniku a průběhu 1. světové války z druhé strany hranic. Jejího konce a přerodu v občanskou válku. Likvidace samoďeržavý, nástup prozatimní vlády , nástup bolševiků k moci. Jen poznamenávám, že zvěrstev se dopouštěli všechny strany konfliktu, jak už to bývá. Je pravda, že Šolochov na jedné stránce rozsáhlé trilogie účelně vychvaluje J.V.Stalina , jako geniálního stratéga.Autorovi však rozumím.Skvělé dílo, by jinak zkončilo v koši na odpadky a autor v některém ze sovětkých lágrů.

[Miro]

Má v tom väčšina z vás poriadny chaos a prekvapuje ma najviac chlad vašich sŕd a obrovské ego.