V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Společnost Amazon miliardáře Jeffa Bezose vypustila na oběžnou dráhu první várku družic svého projektu Kuiper, který má z vesmíru poskytovat vysokorychlostní internetové připojení po celém světě a snažit se konkurovat nyní dominantnímu Starlinku nejbohatšího muže planety Elona Muska.
Poslední aktualizací začal model GPT-4o uživatelům příliš podlézat. OpenAI jej tak vrátila k předchozí verzi.
Google Chrome 136 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 136.0.7103.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 8 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
+1 , dalsi radoby nestrana ...
Pokud to s malýma pokrokovýma a snaživýma stranam myslej aspoň někteří vážně, tak budou reagovat na takovéto připomínky a budou za ně vděčni.
Mimochodem, co takhle vývoj linuxového kernelu, je to projev přímé demokracie nebo ne? Přispět mohou všichni, co mají co říci, poslanci jsou takoví ti správci jednotlivých subsystémů. A vývoj kernelu podle všeho maká. To je dost slušná inspirace, ne?
Kdybych shodou okolností neměl myšlenky na Jaderné noviny – 4. 8. 2011: Řešení poškození dat v kódu NFS a Linusovo komentáře, tak bych to možná tak jasně neviděl. U spousty věcí nejsem v obraze.
Mimochodem, co takhle vývoj linuxového kernelu, je to projev přímé demokracie nebo ne?Ne, to ne. Imho je to spíš něco jako monarchie s některými prvky absolutistickými a některými demokratickými
Přispět může každý. To jako že hlasovat mohou všichni. Zájem přispět do kernelu mají jen někteří. Jen někteří chodí k volbám. Správci jednotlivých částí stromu rozhodují (i) na základě došlých patchů, co za to stojí. Takhle by mohli správci jednotlivých záležitostí, oborů, taky rozhodovat, co se udělá ted a co po tom, co se ještě probere. Jelikož vlákno, mailová komunikace je veřejná, tak lze ověřit, co se děje. Linus je správce správců, kdyby byly proti němu námitky, vidělo by se, jestli je to monarcha nebo ne.
Pořád vám to přijde jako hodně vzdálená analogie, kernel a přímá demokracie? Někdo musí koordinovat, je to tak?
Víc napíšu večer.
Přispět může každý. To jako že hlasovat mohou všichni.No to právě není pravda. Hlasovat nemohou všichni, protože konečné slovo o přijetí nebo nepřijetí patchsetu má Linus a nedá se to ovlivnit žádným hlasováním.
Linus je správce správců, kdyby byly proti němu námitky, vidělo by se, jestli je to monarcha nebo ne.Námitky proti němu afaik jsou a že to je monarcha se ví
Je Linus osvícený? Asi. Může se každý pokusit něco napsat? Řek bych, že jo. Výsledek práce je hlasem, zda to patří do kernelu. Dobrá práce si cestu do kernelu najde? Tak je to to samé, jako když pro hlasovací právo jsou nějaké kvalifikační předpoklady.
Je tu řešení, které funguje. Pokud by nefungovalo, došlo by ke změně? Zase věřim, že jo, že by se za Linuse našla náhrada, ať už jednotlivec či skupina lidí. Zase jako v nějaké formě demokracie, kdy funkce musí být obsazená a fungovat.
Dobrá práce si cestu do kernelu najde?No to je otázka. Afaik to vůbec není zaručeno. Lidé, co jsou ve vedení vývoje (Linus a další), jsou totiž ti, kdo posoudí, jestli je právě dobrá, nebo ne, resp. jestli je vhodná pro začlenění.
Ok, tak můžu říct, že maj šanci. Co jsem si všim a pamatuju, tak snad jen reser4fs se do jádra nedostal.
Já osobně doufám, že se lidi budou více snažit, pokud se TO povede, dohlížet politiky, když uvidí nějaké výsledky, častěji než za 4 roky. Při nějaké té formě přímé demokracie očekávám větší fundovanost všech něbo aspoň velké části voličů.
"Reformace" by se mo líbilo víc, nutil jsem to už Pirátům.
Připouštím, že termín "Naše strana" zní chytlavě.
Považujete myšlenku Naší strany za pozitivní a přínosnou?Nevím, protože nevím, co je myšlenka Naší strany
Moje vysvětlení či chápaná idea jakožto sympatizanta je "nenechat upadnout dědictví našich předků" a "zkusit se do toho všeho zapojit osobně". Na všem dalším se ještě pracuje či se ještě uvidí, co z odkazů (nejen) naší pěkné minulosti lze použít.
Jj, ještě den před tim v Plzni ve Škodovce tvrdili, že reforma nebude.
Ahoj, Tomáši, děkuju, že ses ukázal.
Když to řeknu takhle "nic lepšího nás zatim nenapadlo, tak děláme, co děláme" ... bude to znít jasněji?
Aneb kdo má co k tématu, klidně se ozvěte. Když se pokusim o nějaký nadhled a nadsázku, tak bych nerad jednou řekl nebo napsal "poslední desítky let jsme se marně pokoušeli o změnu a vůbec nic nás nenapadlo, důvtip, myšlení a inteligence zůstaly mimo nás, nic jsme nedokázali, jen prach a popel zůstane po nás, to zdědí naši blízcí a potomci." Jsem sám, kdo si tenhle stav uvědomuje?
Jo, FaceBook, do něj jsem se taky trochu trefoval ... přijde mi to jako sbor komparsistů, sice tam jsou nějací příznivci, ale bez aktivity ... co to je?
Co bude ale ten zástupce - nový politik - dělat v případě, že anketa vyjde v rozporu s jeho vědomím a svědomím? Bude jen loutkou, slepě vykonávající příkazy ankety?Jinak receno, nevite, co chcete. Musite si vybrat - bud bude poslanec plnit vuli lidu, co ho zvolili, a pak ano - bude jen loutkou. Nebo bude mit vlastni "vedomi a svedomi", ale pak se nedivte, az nadradi svoje zajmy zajmum vasim. Existuje pak jeste zlata stredni cesta, a to je, ze bude hlasovat podle svych zajmu, ale zodpovednost za to, ze je neco spatne, pada na vas, protoze jste si to tak zvolila.
Chápu roli loutky při hlasování jako první krok, možná bude ji možné zrušit a mít nějaké referendum o všem. Nic není dogmatické a dopředu až tak zavřené a neprůchozí.
Role politika ... politik a řečník může vést lidi a nemusí přitom hlasovat, že se to nevylučuje, co říkáte?
To si možná myslíme my dva
Pak je volba a role beztvaré loutky zbytečná.Neni zbytecna. Kdyz si objednate architekta nebo instalatera nebo pravnika, take neni jeho role zbytecna. To ale neznamena, ze nema plnit vasi vuli. Politik ma byt proste expert - tedy ma delat to, co umi - psat zakony - podle vasich pozadavku. Nema byt zadnym manipulatorem - to je nepochopeni demokracie a pohadka o krasne zemi s moudrym kralem. Pokud ma ten expert pocit, ze vase pozadavky neni mozne splnit, ma jednoduse rezignovat, nikoli vas manipulovat do neceho, co vlastne nechcete. Proto jsou kecy o "populismu" jen kecy. Politici maji delat to, co lide chteji, nikoli prosazovat "nutna nepopularni opatreni". Lide maji byt ti, co jsou ultimatne zodpovedni za svuj osud. Pozadovat nejake "taticky" politiky, co se o nas staraji mi pripada nedospele.
Jsou profese, kde je kreativita nezbytná. Loutka sama o sobě je kus dřeva. Pokud chcete loutky, můžete do parlamentu posadit sbor Mickey-mousů na dálkové ovládáníPak je volba a role beztvaré loutky zbytečná.Neni zbytecna. Kdyz si objednate architekta nebo instalatera nebo pravnika, take neni jeho role zbytecna. To ale neznamena, ze nema plnit vasi vuli.
Politik ma byt proste expert - tedy ma delat to, co umi - psat zakony - podle vasich pozadavku.To nestačí. U politika je potřebná všestrannost a schopnost vlastního úsudku. Vize a sliby jsou shrnuty v programech politických stran. Jinak musí mít politk volné ruce. Občan by měl mít však možnost politika, který pokud se neosvědčí, vyšachovat ho ze hry. Což se kvůli danému volebnímu systému neděje. Zůstávají zde gauneři, přesto, že je lidi nechtějí. Strany si je pěstují dál, ho uklidí na pěkné místečko, kde opět může rozhodovat o důležitých věcech. Což je chyba.
Pokud ma ten expert pocit, ze vase pozadavky neni mozne splnit, ma jednoduse rezignovat, nikoli vas manipulovat do neceho, co vlastne nechcete.On je rozdíl mezi negativní manipulací a schopností vysvětlit a následně prosadit nezbytná opatření. Jedna věc je odborný pohled "zevnitř", vnímat všechny návaznosti a druhá věc je zprostředkovaný pohled /mnohdy útržkovitý/ "zvenku", poskytnutý médii. Ono, bezhlavě plnit přání vyvozené z anket, může být i zcela rozporuplné. Např. v jedné anktetě mohou lidé zvolit zvýšení důchodů, v jiné zase snížení státního dluhu. Což je jako hasit elektřinu vodou. Politik - člověk - ne loutka, by měl právě umět rozhodovat komplexně a měl by mít na to dostatečný čas a svobodu. Mnohé věci ten čas potřebují k dozrání. Kromě toho, politika je týmová práce. Proto i schopnost vybrat správné lidi to týmu, je nutná. A když už jste u těch tatíků politiků, pokud jste měl na mysli TMG, zrovna Masaryk byl ukázkově správný politik. V tom nejlepším slova smyslu. Nechápu proto náznak té hnusné pejorativnosti. Na něm se právě ukázalo, že schopnost uhájit svůj názor, ctít pravdu a statečnost i proti vůli veřejného mínění, je správná. /viz tzv. hilsneriáda/. A pochopitelně je zde vidět i ošidost toho "momentálního veřejného mínění".
Ano, politik ma hajit svuj nazor atd., ale pokud ho prosazuje silou proti vuli lidi, mel by rezignovat.Tak to je pochopitelné.
(hilsneriada je trochu jiny pripad - tehdy byl jen obycejny obcan jako kazdy jiny).To není pravda. Byl tehdy profesorem na univerzitě. Vydával časopis Čas, byl známou osobností. Cituji úryvky z médií, zabývající se hilsneriádou:
Na Hilsnerovu obranu se jako jeden z mála postavil profesor Tomáš G. Masaryk, který označil rituální vraždu za pověru a pozadí procesu označil za antisemitské, za což si vysloužil nenávist veřejnosti. Za tuto projevenou statečnost se mu dostalo básničky „Zasloužil bys, Masaryčku, jít s Hilsnerem na houpačku!“
Za svou obhajobu si Masaryk vysloužil posměch a odsudky od společnosti i velké části svých studentů.Konaly se taky demonstrace před jeho bytem a protestní akce na univerzitě, se kterými se Masaryk hrdě a statečně vypořádal.
Problem spis vidim v tech lidech, kteri v nem, podobne jako vy, videli dalsi reinkarnaci cisarpana. Demokracie proste nema stat na "osvicenych vladcich".Problém asi máte spíš vy. Nevidím důvod, proč by politici nemohli být osvícení, když jsou demokraticky zvoleni.
Nevidím důvod, proč by politici nemohli být osvícení, když jsou demokraticky zvoleni.Mám pocit, že v případě začátků první republiky nabírá spojení slov „demokraticky zvoleni“ úplně nové obrátky.
Co jsem to pochopil, tak onen zástupce je pouze "nájemní síla", měl by respektovat vůli hlasování.
Ad fotografie a vůbec prezentace Naší strany ... co byste si radši představila? Co by Vám bylo bližší? Dělník z fabriky a úředník z kanclu mají možná jiné ponětí o tom, co je "normální (rozzlobený) člověk".
Co jsem to pochopil, tak onen zástupce je pouze "nájemní síla", měl by respektovat vůli hlasování.To se mi právě nelíbí. Bez prověření schopnosti správně rozhodovat vlastní hlavou a srdcem, politik není politikem. Těžko odhadnout, jak by "nájemní síla" byla schopna rozhodovat např. v katastrofické situaci, kdy by nefungovala elektřina...
Ad fotografie a vůbec prezentace Naší strany ... co byste si radši představila? Co by Vám bylo bližší? Dělník z fabriky a úředník z kanclu mají možná jiné ponětí o tom, co je "normální (rozzlobený) člověk".Na rozzlobeném člověku ani ničem jiném negativním bych prezentaci určitě nestavěla. Mít program, založený na tom být proti něčemu, nikam nevede. Jedině návrh na konstruktivní řešení a být pro toto řešení, může mít úspěch.
Zatím se bavíme o stavu, kdy chce(me) změnit fungování společnosti, parlamentu apod. Bylo by fajn mít většinu zákonodárců v Parlamentu, nejdřív musí přijít oněch 1000 hlasů pro získání statutu politické strany.
Rozzlobený člověk byl motivem změny. Sám bych tam dal radši někoho moudrého, morální autoritu. Během posledního roku mi jeden kandidát odpověděl, že se na to necítí.
Program musí mít vlastní motiv, souhlasím.
Ať bude nebo nebude mít uvažovaná strana většinu v Parlamentu, o to podle mého nejde. Pokud bude viditelná, tak samotná její existence přinutí ostatní subjekty změnit své chování. Přikládám totiž váhu tomu, že se občan a volič dovolá něčeho, že ho vůbec někdo uslyší. Pak bude možná nejdůležitější, aby se protiklady názorových/hlasujících proudů nestřetly a neanulovaly, tedy aby se nějak vhodně dělilo téma na jednoznačné probírané věci. Aby lidi měli pocit, že má smysl se projevovat.
A jestli bychom měli většinu, pořád ještě ji musíme udržet, nejen získat. I mít nějaké výsledky, kterými se dá argumentovat, že to byla změna k lepšímu.
Sám osobně byl bych pro všeobecné rozhodování o všeobecných otázkách a o přenechání jednotlivých záležitostí odborníkům.
Takže nějaké hlasování by nemělo být všelék na vše.
No fajn, výběr oborů a technologie pomohly Švýcarsku? Tak bychom mohli jít tou cestou taky, cestou spolehlivosti a kvality?
Realita asi naučí dělat kompromisy, přesto by měly být vymezeny hranice, odkud pokud se dá a lze jednat.
Každopádně dík za komentář.
Půjčím si obilí od souseda, který již pšenici má. Při první úrodě mu část té pšenice vrátím, při druhé další část. Až potud je to v pořádku. Jenže mi pšenice nevyroste, příjde krupobití a zůstane mi dluh.
Virtuální dluh zůstane, fyzický ne. Snědlo se to, co vyrostlo.
Problém nastává akorát ve chvíli, kdy soused po vás chce zpět více pšenice, než sám půjčil. Nebo dokonce více pšenice, než jste schopen vypěstovat.
Nebo dokonce více pšenice, než jste schopen vypěstovat.Což se právě děje – státy nejsou schopny splácet svoje dluhy. A dokonce v tom není žádný podraz – podmínky (úroky, splatnosti…) jsou známé od začátku, nemění se, situace je předvídatelná – akorát hodně lidí/politiků ty problémy nechtělo vidět, strkali hlavu do písku a půjčovali bez jakékoli soudnosti.
Nebo dokonce více pšenice, než jste schopen vypěstovat.Ale vzdyt pan Smolik jasne rika, ze ti kroupy vymlati psenici, takze nejsi schopen vratit svou pujcku.
Virtuální dluh zůstane, fyzický ne. Snědlo se to, co vyrostlo.Akorat se zapominas zamyslet nad tim, komu vyrostlo a kdo snedl.
Akorat se zapominas zamyslet nad tim, komu vyrostlo a kdo snedl.Ale problém je virtuální (psychický), nikoliv fyzický. Že někomu patří něco, co ve skutečnosti nemá, to není fyzikálně dané, to je druh halucinace. Krásně je to vidět na půjčování a úroku (dodnes se ostatně ekonomové přou, co to ten úrok vlastně je, ale čistě mezilidsky je to emocionální vydírání dlužníka). V jakési pohádce to bylo tak: Půjčíte si jedno vajíčko. Když přijde řeč na vracení, tak vám věřitel nenapočítá jedno vajíčko, ale i slepici, která se z toho vajíčka mohla vylíhnout a všechny vajíčka, která mohla za tu dobu snést a slepice, které se mohly vylíhnout z těch vajíček a tak dále a tak dále. Půjčíte si vajíčko a vracíte drůbežárnu. A teď to nejlepší: váš věřitel nikdy žádný záměr vypěstovat si z vajíčka drůbežárnu neměl a mít nebude. On jen půjčuje vajíčka a inkasuje od dlužníků hejna drůbeže. V pohádce to tuším vyřešili tím, že vajíčko bylo vařené (a proto skutečně jen jedno vajíčko) a tak se lakotovi vysmáli. V naší realitě banka vyžaduje úroky, jako kdyby v případě, že peníze nepůjčí, tak tyto peníze mohla zhodnotit nejméně tolikrát. Jenomže ona má peníze jen na to půjčování a vůbec nijak je zhodnocovat nebude (pomiňme, že půjčuje víc než skutečně má). Jediná ztráta, kterou banka má, je tak ztráta budoucího výdělku, nikoliv toho, co má. Naopak dlužník musí tyto půjčené peníze maximálně zhodnotit, aby zaplatil i úroky (musí z vajíčka vypěstovat drůbežárnu). Takto se plody práce stěhují k tomu, kdo vůbec nepracuje a nejen to, vůbec v úmyslu pracovat nemá. Proto musely peníze vzniknout.
Jeden z nejzákladnějších principů práva a morálkyNevím, jestli jste zahájil boj za to, že princip práva a morálky je nějaká fyzicky (přírodním zákonem?) daná realita... jinak je to nějak mimo mísu.
Jestliže s někým uzavřu dohodu, že mi půjčí vajíčko a já mu ho za rok vrátím i s určitými úroky, tak mu ho pak s těmi úroky skutečně mám vrátit.Znáte tu šikanózní hru: Proč se mlátíš? Nebo dohodu na výpalné: vy s námi uzavřete dobrovolně dohodu, že nám budete platit, a my vás za to nevypálíme... Ona se ta "pacta" uzavírají za různých podmínek, a ty podmínky jsou dané společenskou dohodou, nikoliv přírodní realitou.
Nevím, jestli jste zahájil boj za to, že princip práva a morálky je nějaká fyzicky (přírodním zákonem?) daná realitaJestliže se bavíme o lidské společnosti, tak je potřeba právo a morálku brát v úvahu. Pokud ne a budeš brát v úvahu jen tu „fyzicky danou realitu“, tak jsme u anarchie a jediné, co platí, je právo silnějšího. V takové společnosti chceš žít?
vy s námi uzavřete dobrovolně dohodu, že nám budete platit, a my vás za to nevypálímeTo není dobrovolně uzavřená dohoda/obchod.
No, predpokladam, ze v ramci boje s halucinacemi a virtualnim dluhem nebudes protestovat, kdyz ti zamestnavatel prestane vyplacet mzdu.A je snad nějaký důvod protestovat? Vždyť stačí vyměnit zaměstnavatele :).
Ale problém je virtuální (psychický), nikoliv fyzický. Že někomu patří něco, co ve skutečnosti nemá, to není fyzikálně dané, to je druh halucinace.A pointa? (Na definici pojmu "skutečně něco mít" se radši ptát ani nebudu...)
Proto musely peníze vzniknout.S existencí peněz to nemá nic společnýho - sám jsi to ukázal tím příkladem s vajíčkem/slepicí. Je to prostě spekulace s majetkem - ať už je reprezentován penězi vejci nebo jánevímčím...
čistě mezilidsky je to emocionální vydírání dlužníkaTo rikate vy. Muj nazor i nazor spousty jinych je jiny.
Jenomže ona má peníze jen na to půjčování a vůbec nijak je zhodnocovat nebudeJa urok beru jako poplatek za pujceni penez. "Ja ti ted pujcim tolik a tolik penez a ty mi je pak vratis a za pujcku jako kteroukoliv jinou sluzbu mi zaplatis tolik a tolik." Ostatne, mzda je taky jenom neco jako prodej imaginarniho volneho casu zamestnavateli. Taky mu ho pujcujete jako byste za tu dobu mohl udelat spoustu prace treba na svem pozemku (a co kdyz chcete jenom relaxovat? cili svuj cas nikterak nevyuzijete ale proste jenom stravite nicnedelanim), a pocitate s tim, ze zamestnavatel vam za vasi pujcku zaplati odmenu. Penize vznikly pro zjednoduseni obchodu aby clovek, co proda kravu za ni nevyfasoval 50 paru strevicu, kdyz mu staci jedny a nemusel v hospode jedny z nich menit za 20 jidel, kdyz mu staci jedno.
Otázkou je i jak moc má být jednotlivec či organizace v ideálním státě zaměřen na vlastní profit a jak na celkový výsledek celého společenství? Pak by produkce peněz pro ně samotné ztratila smysl?
I toto rozvíjet by bylo jednou z cest, jak odstranit jednu svízel, krizi a možná přivést jinou.
Herone, ja uz jsem se panu Smolikovi snazil vysvetlit rozdil mezi fyzickym a peneznim dluhem asi 3x a ani jednou to nepobral. On proste neni fyzik jako ty a nejspis to nedovede pochopit.A to je co ten "fyzický dluh"? Mi nepřijde, že by něco takovýho existovalo...
Takže vám vysvětlení bohužel podat neumím, pokud nemám v tomto smyslu mluvit o penězích.
To je právě to. K opravě silnice nejsou žádné peníze potřeba. Jsou dělníci, je materiál, je silnice. Nebo louka, na které má stát silnice. To je vše, co fakticky a fyzicky stačí ke stavbě silnice. Může se začít stavět.
Člověk si vymyslel koncept peněz, které nemají nic společného s fyzickým světem. Tedy je materiál, jsou dělníci a je louka. Jenže nejsou peníze, takže nejde stavět. Hmm. Zvláštní.
Tedy je materiál, jsou dělníci a je louka.Záleží, co je to „jsou“ – oni sice jsou, ale pracovat budou až když jim zaplatíš*, totéž s tím štěrkem, asfaltem a dalším materiálem – on tu sice „je“, ale někomu patří a ten někdo ti ho na stavbu nedá sám od sebe, taky za něj bude chtít peníze (případně něco jiného). *) a ty peníze nechtějí proto, aby je měli, ale proto, aby si za ně něco koupili – takže musí existovat nejen ten dělník, ale i něco, co si chce koupit – jinak pracovat nebude.
Tvuj napad muze fungovat v Kibucech (a to jeste nevim, nakolik uspesne jim to funguje)Funguje jim to velice úspěšně, ale není to omezeno jen místem, ale i generací. Nová generace si zpravidla hledá nějaký ten „nový život“ a maximálně pár lidí vůbec uvažuje o možnosti šlapat ve stopách svých rodičů. Asi jako všude.
Jj, každý hledá své uplatnění, realizaci, potěšení.
Jestli to je utopie, že by si lidi navzájem pomohli a něco dokázali? Neni to poměrem velikosti motivu a vložené nutné námahy. času a zdrojů?
Vidim to, že je to o tom lidi zblbnout a přesvědčit, nadchnout.
Lidi dělají na svém i proto, aby měli něco lepšího, než co se dá koupit. Aby měli něco, o čem budou vědět, jaké to je.
Navíc zřejmě každý člověk se potřebuje s něčím ztotožnit, někam patřit a i tohle, nějaké práce doma jim to umožní.
Přesnější možná bude říci, že lidé dělají to, co má podle nich smysl. Manuálně i duševně.
Pokud už zdroje jsou, tj. je obilí na poli, stojí mlýn a pekárna, dá se lidem rozdávat chleba a zároveň dbát na jeho přiměřené rozdělení mezi všemi.
Když to řeknu ještě jinak: pokud by každý dostal dávku energie do replikátoru ze Star Treku, bylo by na něm, co s tim udělá a jak si poradí. Byla by tím vyřešena obtížná dostupnost zdrojů pro různé lidi dle jejich vůle/chuti.
Protože jsou lidé různí, mají různé potřeby a zdroje jsou různé, tak je i různě obtížné uspokojit každého.
on tu sice „je“, ale někomu patří a ten někdo ti ho na stavbu nedá sám od sebeNo prave, to je to, co rikam ja (a nejspis i Heron). Ze problem neni fyzicky nedostatek veci, ale jejich vlastnicka struktura. Proto stoji ekonomika. Kdyz tu vlastnickou strukturu veci zmenime, muzeme ji znovu rozjet. Je to zkratka jen socialni problem. Zalezi co chcete. Muzete tvrdit, ze soukrome vlastnictvi je posvatne, i za cenu nefunkcni ekonomiky. Nebo naopak, ze obcas je nejaka zmena nutna, aby ekonomika fungovala. Jsou to vase preference. Ale pointa je, ze to zmenit jde a to je objektivni fakt (stejne jako je fakt, ze tato krize je problem vlastnicke struktury, nikoli fyzickeho nedostatku). A proto byste nemeli rikat, ze jsme si "zili nad pomery". To je jen vase preference; objektivne vzato to neni pravda, protoze fyzicky nedostatek neni.
Kdyz tu vlastnickou strukturu veci zmenime, muzeme ji znovu rozjet.Takže vlastně voláš po znárodňování a následně po řízeném hospodářství, je to tak? Znárodňování znamená ztrátu motivace. Aneb proč bych měl podnikat a dělat pro ostatní nějaké užitečné služby a výrobky, když stejně za pár let přijde znárodnění a o všechno přijdu? A řízené hospodářství jsme tu už měli – ukázalo se, že administrativně nelze efektivně alokovat zdroje, rozhodovat, co se má vyrábět, jak a pro koho a že takový systém nefunguje.
i za cenu nefunkcni ekonomiky.Co je to „nefunkční ekonomika“? Ekonomika/trh funguje pořád stejně dobře (tedy pokud do toho někdo nešťourá a nedeformuje to). Jestli myslíš stav, kdy má někdo pocit, že by se měl mít lépe, než se má, a že je to nespravedlnost – tak tento stav je permanentního rázu – takové pocity budou mít někteří lidé pořád. Z tohoto pohledu je ekonomika vždy nefunkční.
A proto byste nemeli rikat, ze jsme si "zili nad pomery".V průměru jsme nad poměry nežili, to ani nejde. Ale trvám na tom, že někteří lidé žili nad poměry – spotřebovávali (brali od společnosti) více než sami vytvářeli (přispívali společnosti svojí prací) s tím, že jednou budou spotřebovávat méně (nebo vytvářet více) a tím svůj dluh splatí. Jenže když dojde na to splácení dluhů, u některých se ukazuje, že svoji spotřebu nechtějí nebo nemohou omezit a svůj příspěvek společnosti nejsou schopní zvýšit (jejich práce/služby nejsou pro ostatní tak užitečné, aby vyrovnaly tu jejich dřívější vyšší spotřebu).
eventualnim zruseni dluhuTakže je správné něco slíbit a pak nedodržet? S tím nesouhlasím. Podle mého by to mělo fatální důsledky na mezilidské vztahy.
jelikoz si uctuji za to rizikoTo není přesný, oni si účtují prostě za to půjčování - ta půjčka není zadarmo.
Za prve banky si uctuji uroky, tzn. maji pocitat s tim, ze dluh nebude splacen (jelikoz si uctuji za to riziko).Za tím je statistika a hodně modelování – počítá se s tím, že některé úvěry nebudou (zcela) splaceny. Ale pokud to nastane, neznamená to, že by se dluh jednoduše smazal – v takovou chvíli dochází k bankrotu, dlužník prodává svůj majetek a z něj splácí co největší část dluhu. Banka (obecně věřitel) tedy nepočítá s tím, že každá půjčka jsou peníze vyhozené do kanálu – naopak počítá s tím, že většina půjček se vrátí a i ty problémové se vrátí alespoň částečně.
2. Dluh nebude splacen a ekonomika pojede dal.Ekonomika pojede dál? A uvědomuješ si, že stále roste podíl rozpočtu, který padne jen na splátky úroků? Stát vybírá od lidí a firem daně, ale oni za ně nic nedostanou zpět, protože tyto peníze putují rovnou k věřitelům. Díky státnímu dluhu tady existuje spolehlivý penězovod, který odsává peníze z ekonomiky a posílá je k těm „nenáviděným velkokapitalistům“. Dluh prostě není jen nějaké virtuální číslo, nad kterým lze mávnout rukou – dopady dluhové služby na stát i obyvatele jsou velmi reálné.
Ja nevim jak vy, ale ja si vyberu to druhe. Ale klidne s tim nesouhlas. Uvidis sam, ze ten dluh nikdy splacen nebude.
proste uzname jako nesplatitelny rovnouTo je docela vtipné, protože my je v tomto případě stát, tedy dlužník. Jak by se ti líbilo, kdybys někomu půjčil** peníze a on pak řekl: „já ten dluh uznávám jako nesplatitelný“? *) ovšem v ne-banánových republikách se peníze tisknou až po tom, co jsou kryté dluhopisy – takže by dluh neubyl – bylo by potřeba je natisknout „jen tak“. **) a nemusí to být klasická půjčka, může to být třeba dluh vyplývající z obchodu – dodal jsi zboží nebo službu, nebo jsi někde pracoval a oni ti dluží výplatu.
Bod 2 jsem samozrejme myslel tak, ze dluh nebude splacen proto, ze se odepise. Diky tomu se nastartuje (nebo spis zrestartuje) ekonomika.Jenze prave takove odepsani (celeho verejneho) dluhu by zpusobilo pad bank a ekonomicky kolaps (spojeny s poklesem fyzicke produkce) a z velke casti by pripravil lidi o uspory a v mnoha pripadech o duchod (duchodove fondy). Koneckoncu recese 2008 byla nastartovana obavami z odepsani (a naslednem odepsani) hypotecnich dluhopisu. Je dost mozne, ze nejaka forma castecneho odepsani ci restrukturalizace nekterych forem privatnich dluhu by ekonomice pomohla (a v soucasne dobe ji takovy dluh omezuje), ale nemyslim, ze to same plati pro verejny dluh - staci se podivat na USA nebo Japonsko. Pokud zemim nehrozi odliv kapitalu (napr. proto, ze je vlastnen lokalne a pri investicich do zahranici hrozi kurzove riziko), odepsani verejnych dluhu je nepredstavitelne a jejich realna ekonomika na tom neni uplne spatne, tak staty ty dluhopisy bez potizi udaji. On ten statni dluh je mnohem vetsi politicky nez ekonomicky problem - politicka debata o statnim dluhu ovladla jak USA (ktere se malem dostali do platebni neschopnosti kvuli vnitrnim politickym rozporum o navyseni dluhu, prestoze nemaji problem si pujcovat pomalu se zapornym realnym urokem), tak Evropu (kde zastinila mnohem zavaznejsi strukturalni problemy realne ekonomiky jiznich zemi a ukazala neschopnost predstavitelu EU se shodnout na jasnem spolecnem postupu a reseni).
Na půjčování jsou potřeba vždycky dva, pokud nese riziko jen jeden z nich, vede to k morálnímu hazardu.eventualnim zruseni dluhuTakže je správné něco slíbit a pak nedodržet?
*) a politik tu není v roli např. šlechty, které by ten majetek patřil, ale pouze v roli dočasného správce, který se stará o společný majetek občanů.
Znárodňování znamená ztrátu motivace. Aneb proč bych měl podnikat a dělat pro ostatní nějaké užitečné služby a výrobky, když stejně za pár let přijde znárodnění a o všechno přijdu?To není tak docela pravda. Jednak je v pozadí idea, že každý by měl vlastnit plody své práce, takže znárodnění není sebrání všeho všem, ale mělo by to být "navrácení" plodů práce jejich původcům, taková v pravém slova smyslu restituce. Druhá idea je, že přírodní zdroje nemůžou už z podstaty (nejsou to plody ničí práce) prostě být soukromým vlastnictvím (takže ani půda, voda). Čert jako vždy vězí v praktické realizaci téhle ideje, protože výše uvedené se dá v jakémkoliv jiném než zlodějském myšlenkovém systému velmi těžko popřít. Jenomže když se dají do realizace jakékoliv ideje zloději, tak z toho nic jiného než zlodějna nevyleze (ať to platí o znárodňování nebo o privatizaci).
A řízené hospodářství jsme tu už měli – ukázalo se, že administrativně nelze efektivně alokovat zdroje, rozhodovat, co se má vyrábět, jak a pro koho a že takový systém nefunguje.Otázka je, co znamená "nefunguje". Jako že třeba lidi hladoví? Umírají na podvýživu a nemoce? Nebo si nemůžou stále dokola kupovat čím dál víc a víc něčeho jako náhražky pro uspokojení svých psychických problémů, zkrátka se nemůžou cítit jako malý dětičky v obrovském hračkářství, což je převážná většina produkovaného spotřebního zboží v systému, který byste patrně vy nazval fungující (volno-tržní) ekonomikou? Nebylo tohle ta pravá touha po "volnotržním kapitalismu"? Připadá mi paradoxní, že se tak snadno smíříme s tím, že efektivně pracující firma potřebuje efektivní management (neboli řízení), zatímco údajně efektivně pracující hospodářství právě žádné řízní mít nemá. Na jednu stranu má stát pracovat efektivně jako firma, na stranu druhou se má zbavit veškerých nástrojů toho, jak tuto efektivitu ovlivňovat... Zvláštní myšlenkový svět. Nemůžu se zbavit dojmu, že "neřízené hospodářství" je návrat do nikoliv do dospělosti, ale do předškolního věku, kdy se všechno jen chce a nic nemusí, když dítě řve v hračkářství, že chce támhleto a támhleto a taky si to vyřve a dostane (neboť zákazník musí být uspokojen, toť mantra volnotržní ekonomiky), a vlastně svět za nic jiného než jen takové obrovské hračkářství na uspokojování vlastních mánií nepovažuje a považovat nehodlá. Na tomhle se dá samozřejmě dobře vydělávat, a ti, kdo na tom vydělávají, samozřejmě na myšlenku, že by fungovali nějak "neřízeně" vůbec nepřijdou.
Ale trvám na tom, že někteří lidé žili nad poměry – spotřebovávali (brali od společnosti) více než sami vytvářeli (přispívali společnosti svojí prací) s tím, že jednou budou spotřebovávat méně (nebo vytvářet více) a tím svůj dluh splatí.A měříte to samozřejmě podle toho, kolik kdo vydělal peněz. Takže taková zdravotní sestra starající se o umírající nevytvořila nic (ten člověk nakonec umřel, jako nakonec každý člověk) a žila si nad poměry, protože jen spotřebovávala. Naproti tomu támhle MBA na druhou a na třetí, který nakoupil támhle směnky a támhle je prodal přispěl společnosti svojí prací nadmíru. Mně připadá, že míra přispívání lidské společnosti v poměru k tomu, kolik kdo od společnosti bere, je tak nějak výdělku spíše nepřímo úměrná. Takže nad poměry si v první řadě žijou ti, kteří získají tím více čím méně pracujou. Schody je třeba holt zametat shora dolů a ne naopak. Neboli Kalousek měl složenky za státní dluh rozesílat ne důchodcům a matkám samoživitelkám, ale v první řadě politikům a horním 10 tisíc (zvlášť těm, jejichž majetek se živil ze státních zakázek).
To není tak docela pravda. Jednak je v pozadí idea, že každý by měl vlastnit plody své práce, takže znárodnění není sebrání všeho všem, ale mělo by to být "navrácení" plodů práce jejich původcům, taková v pravém slova smyslu restituce.Tohle nedává moc smysl. Resp. dá se vyložit víceméně jakkoli.
Druhá idea je, že přírodní zdroje nemůžou už z podstaty (nejsou to plody ničí práce) prostě být soukromým vlastnictvím (takže ani půda, voda).Co v konečném důsledku nejsou "přírodní zdroje"? Jak definuješ, co je přírodní zdroj, a co není? Všimni si, že např. získávání pitné vody a získávání obilí se v principu liší jen velmi málo. A přitom bys jedno označil za "přírodní zdroj" a druhý za "plody něčí práce". Prostě kravina.
neboť zákazník musí být uspokojen, toť mantra volnotržní ekonomiky...říkal včera Pepa v hospodě, takže určitě bude pravda...
Připadá mi paradoxní, že se tak snadno smíříme s tím, že efektivně pracující firma potřebuje efektivní management (neboli řízení), zatímco údajně efektivně pracující hospodářství právě žádné řízní mít nemá.Co ti na tom přijde paradoxního? Máš pocit, že v rámci (běžné) firmy funguje volný trh? Jinými slovy že stát je stejný druh subjektu na stejné úrovni jako firma? Já teda ne
A měříte to samozřejmě podle toho, kolik kdo vydělal peněz.Nechci mluvit za Frantu, ale imho ne... Což bude taky důvod, proč je následující sarkastický odstavec mimo mísu diskuse...
Tim vznika fyzicky dluh, za predpokladu, ze chces ryby v tom rybnice udrzet do budoucna.Zaprvé na tom není nic fyzického... resp. není to o nic fyzičtější než dluhy, kterým říkáš "virtuální". Zadruhé to ani není dluh
Mám pole s pšenicí, která ještě nevyrostla, ale jíst musím. Půjčím si obilí od souseda, který již pšenici má. Při první úrodě mu část té pšenice vrátím, při druhé další část. Až potud je to v pořádku. Jenže mi pšenice nevyroste, příjde krupobití a zůstane mi dluh.Nemusí vůbec přijít krupobití. Dluh máte i když vrátíte všechno to, co jste si vypůjčil, protože existují úroky. Někde musí existovat další vstup, který vydělá víc, než jste si půjčil a než potřebujete k obživě. Jakmile si vyděláte jen stejně, tak zůstanete zadlužený. (S obilím to máte jednoduché, tak zadarmo pracuje příroda, s uměle vyráběnými statky už to tak jednoduché není, tam vám musí část své práce odevzdat ten, kdo je vyrábí).
Je naprosto irelevantní, zda fyzický dluh existuje či nikoliv.To právě není. Úroky totiž fyzický dluh nejsou. Úroky jsou dluh virtuální, něco, co věřitel nikdy neměl a zpravidla by ani neměl, kdyby vám tu pšenici nepůjčil, takže nemůže postrádat; a růst můžou dokonce tak, že můžete postupně dlužit i víc pšenice, než můžete kdy vypěstovat.
Hru na letadlo asi znáte. Funguje do té doby, než dojde na všechny. Pak se hra zhroutí.Jistě. Ale letadlo hrají především ti, co půjčují. Doufají, že ještě zachytí tu fázi, kdy bude z čeho vracet. Jakmile ale půjčí někomu, kdo nemá vlastnictví nebo jeho ekvivalent ve výši dluhu, tak jim musí být jasné, že vracet není z čeho. Tím se stává rádoby čistě ekonomický nástroj nástrojem mocenským, vlastně si takovou půjčkou kupujete budoucí práci (a život) dlužníka. Až už si koupíte celou jeho budoucí práci a celý jeho život, tak se letadlo zhroutí. Řešením ale není nepůjčovat, protože co jiného byste s těmi nahromaděnými prostředky dělal. Řešením je (bohužel pro skalní ideogicky zaslepené kapitalisty) nahromaděné vlastnictví zase rozdávat, aby bylo zase na základě něčeho půjčovat.
tam vám musí část své práce odevzdat ten, kdo je vyrábíTo je naprosté nepochopení toho, jak hospodářství a obchod funguje. Vtip je v tom, že hodnota (zboží, služeb, práce atd.) je subjektivní – pro různé lidi je různá. Příklad: mám starý mobil, leží mi v šuplíku a nic mi nepřináší, používám jiný novější. Pro mě má ten starý minimální hodnotu. Ale člověk, který nemá žádný, si ho ode mě koupí za tři stovky. Já mám tři stovky (akorát jsem se zbavil věci, kterou nepotřebuji) a ten druhý ušetřil (protože si nemusel kupovat nový mobil za tisícovku). A vydělali jsme na tom oba.
To je naprosté nepochopení toho, jak hospodářství a obchod funguje. Vtip je v tom, že hodnota (zboží, služeb, práce atd.) je subjektivní – pro různé lidi je různá.Kde vas ucili teto logice? Na VSE? Subjektivni to je a neni. Lide maji ruzne preference, takze ano, hodnota veci je subjektivni. Na druhou stranu ovsem, jelikoz mate trh, snazite se ziskat nejlepsi moznou cenu, a ta, pokud existuje, je objektivni. Nemuzete soucasne tvrdit, ze ta cena odpovida preferenci lidi (a tedy je pro kazdeho jina) a zaroven ze se lide snazi maximalizovat zisk (a tedy se pokouseji priradit nejakou maximalni cenu). To je stejne spatna logika, ktera ve finale vede k chybnym uvaham typu "secti mnoho nul a dostanes nenulove cislo", popsanych v blogpostu, na ktery odkazuji nize.
Vtip je v tom, že hodnota (zboží, služeb, práce atd.) je subjektivní – pro různé lidi je různá.Představa hodnoty subjektivní je, ale reálná hodnota vložené práce (výrobních nákladů) je objektivní, protože skutečný svět se neodvozuje od subjektivních představ. Nemůžete měsíc vyrábět a pak prodat výsledek svojí práce za 100 Kč, protože taková je momentální cena na trhu, protože pak umřete hlady.
Příklad: mám starý mobil, leží mi v šuplíku a nic mi nepřináší, používám jiný novější. Pro mě má ten starý minimální hodnotu. Ale člověk, který nemá žádný, si ho ode mě koupí za tři stovky. Já mám tři stovky (akorát jsem se zbavil věci, kterou nepotřebuji) a ten druhý ušetřil (protože si nemusel kupovat nový mobil za tisícovku). A vydělali jsme na tom oba.Jenomže v tomto příkladu vy můžete za 300 prodat jen díky tomu, že nepotřebujete těch 1000, že tedy prodáváte pouze svoje přebytky a ještě k tomu náhodné. To zrovna není příklad skutečné ekonomiky. Tam byste musel ty mobily na prodej buď nakupovat anebo vyrábět. To už by pro vás ale miniální hodnotu neměly a musel byste je prodávat aspoň za tolik, abyste mohl splatit jejich nákup nebo výrobu. A tam narazíte na realitu, na to, že hodnota není subjektivní.
Jen pro doplnění: v právu šária úroky neexistují, jsou nemorální - ale banky se stávají spolumajiteli příslušného projektu a mají podíl na zisku.A my tady máme takovou vymoženost – dokonce dvě možnosti místo jedné: investor se může stát spolumajitelem (nevybírat úroky, ale mít podíl na zisku i případné ztrátě) nebo jen půjčit peníze (s menším rizikem ale i menším ziskem). Co si každý vybere (ať jako věřitel nebo dlužník) je jeho věc.
Úrok je odměna za práci toho, kdo prostředky půjčuje. Má s tím výlohy, námahu, určitý stupeň rizika atd.- je to práce jako každá jiná.Ehm, to co popisujete, je přece platba za službu. Když mám s něčím práci, tak za to dostanu zaplaceno a to tolik, kolik ta práce stojí. Ale ne, že jednou práci udělám, a pak už po daný čas inkasuji úrok, jaksi jen v důsledku plynutí času. Myslím, že všeobecně příjímaná definice úroku mezi ekonomy asi neexistuje, ale když už, tak jde asi spíš o prémii za to, že jste se vzdal svého potenciálu s půjčenými prostředky volně nakládat (což nabírá zvláštní pikantnost v případě, že půjčujete sliby, jako banky, a že pro to, co půjčujete, nemáte prakticky žádné jiné využití než je půjčování). Důležité ale je, že teprve úrok je to, co dělá z půjčky skutečný dluh, protože jste nucen vracet víc, než jste si půjčil, a tedy musíte půjčku zhodnotit. Kdyby neexistoval úrok, tak byste si mohl půjčit, nechat peníze ležet ladem a pak prostě vrátit, anebo je jen měnit za stejnou hodnotu, tu pak prodat a vrátit. Vtip je v tom "malém navíc", které se zdá být skutečným motorem ekonomiky, protože nutí vydělávat víc než náklady.
V tom svatom boji proti urokuBoj vidíte kde? Jestliže se ve vašem mozku při čtení popisu toho, jak věci fungují, zvedají nějaké bojové nálady a dokonce s nádechem religiozity, tak se víc pohrabte ve svých vlastních duševních pochodech a nepodsouvejte to cizím.
ze banka si musi zarobit na nesplatene uvery.To je nesmysl dobrý akorát tak na krmení naivních davů. Když půjčujete něco, co ve skutečnosti nemáte, tak nemusíte ztrátu pokrývat žádným jiným produktem. Banka prostě vydělává co to jde a nikdy nebude snižovat úroky jen proto, že by jí klienti splatili poctivě všechny půjčky (to je spíš pro banky noční můra, protože jednak neví, co s penězi, a pak není co odepsat jako ztrátu).
A to este stale nic neplatis za namahu s poskytnutim.Hm, když si půjčíte milión na rok nebo na deset let, tak ta námaha je tak nějak stejná. Přesto zaplatíte za deset let daleko víc na úrocích... Ta vaše představa nějak nefunguje, zkuste to znova.
Když půjčujete něco, co ve skutečnosti nemáteA to může banka udělat jak?
Soukromá firma má zájem na vlastním zisku a funguje tak, že získá důvěru lidí a vybírá peníze od restaurací za provedené kontroly. Když důvěru lidí ztratí, restaurace přestanou platit za kontroly, protože ty budou bezcenné, a firma přijde o zisk.A proto musí investovat obrovské prostředky právě do získání té důvěry (a to je jak známo, třeba reklamní marketingová propaganda bez ohledu na skutečnou kvalitu prováděných kontrol). A když už je ta důvěra získána, tak proč se ještě namáhat investovat do té kvality kontrol... Takže restaurace budou dál platit za kontroly, i když jsou bezcenné, protože lidi budou buď důvěřovat nebo si aspoň hrát na to, že certifikátu důvěřují (viz dnešní komedie s certifikacemi, známkami kvality, ISO 9001 apod.). Právě protože je tam zájem na vlastním zisku, tak prvotním zájmem nejsou kvalitní restaurace, ale právě ten vlastní zisk kontrolora. Totéž je v privátním školství a privátním zdravotnictví: účelem není vzdělání nebo uzdravení, účelem je zisk, vzhledem k němuž jsou vzdělávání a uzdravování jen sekundární vedlejší efekty, které mohou ale nemusejí nastat.
(což nabírá zvláštní pikantnost v případě, že půjčujete sliby, jako banky, a že pro to, co půjčujete, nemáte prakticky žádné jiné využití než je půjčování)To je dáno prostě tím, že o půjčování je zájem. Kdyby o půjčování zájem nebyl, majitel peněz by pro ně využití zcela jistě našel. Není v tom žádná "pikantnost" nebo "konspirace", jak naznačuješ.
To neni vubec tak jasne. Mnoho pujcek (napriklad lichvarskych ve slumech) se dela za ucelem ovladani nekoho.Jakože někoho přinutíš, aby si půjčil?
To je dáno prostě tím, že o půjčování je zájem. Kdyby o půjčování zájem nebyl, majitel peněz by pro ně využití zcela jistě našel.Jenze on o pujcovani prave zajem moc neni, naopak je zajem o to 'prenest' sve naroky (penize) do budoucnosti. Proto taky jsou sazby centralnich bank na historickych minimech, uroky hypotek na 3 % a uroky americkych desetiletych inflacne osetrenych dluhopisu negativni: viz.
Až už si koupíte celou jeho budoucí práci a celý jeho život, tak se letadlo zhroutí.:-O
Což je stále totéž. To, co se vyrobilo / vypěstovalo / vytěžilo, to se spotřebuje.Nicmene, pokud se neco nekde vytvori a jinde spotrebuje a nezaplati, tak vznikne dluh.
Problém je v rozmístění zdrojů. Někdo spotřebovává a nemá na to, druhý na to má. Pokud ten, co na to nemá dlouhodobě a dluh nesplácí, je porušena rovnováha.Rovnováha je porušena už v případě, kdy jeden vlastní víc zdrojů než může spotřebovat. Když je půjčí (a stále doufá v navrácení dokonce s úrokem), tak zůstává porušena. Opět je nastolena v okamžiku kdy se tyto dluhy smažou
Nicmene, pokud se neco nekde vytvori a jinde spotrebuje a nezaplati, tak vznikne dluh.Jediný fyzický dluh vznikne v případě, že věřitel umře hlady, protože nedostal zpátky jídlo, které půjčil (a přitom potřeboval, takže si ho odepřel). Co když ale půjčuje jen z přebytků, pro které nemá jiné užití než je rozpůjčovat? Co když nevrácením dluhů vznikne jen škoda z ušlého výdělku, tedy škoda virtuální?
Můžu se zeptat, co to znamená žít na vysoké noze?Pepa vyprodukuje 3 tuny obilí, Hozna jenom 1 tunu. Pepa půjčí Honzovi tunu obilí. Honza žije na vysoké noze.
O tom Řecku nevim, ale to si všichni ti experti, co za značný peníz (který zvyšuje státní dluh) sedi tu i one ničeho nevšimli?Ano. Pokud vím, je to tak.
jako jsou platy ve státní sféřePlaty ve státní sféře jsou většinou sprostá almužna. Ty vysoké platy, o kterých asi mluvíš, má jen pár „vyvolených“ (resp. spíš dosazených).
To vidim v blízkém okolí, plat ve státní nemocnici a soukromé. Ve státní plat vyšší, pomůcky jsou, v soukromé nemocnici nižší plat, víc hodin a pracovní pomůcky od firmy nejsou.
Ja bych rad jeste jednou pozadal Vas, pana Smolika a ostatni zastance vysokych noh, aby nam uz sem konecne tu definici prskli."Vysoká noha" je obrazný termín, dadíku. Něco jako rčení "Sklízí, co zasel" (To už je tedy hodně rámcové a souvisí i s tím Pánembohem) Ještě mě napadla parafráze rčení "Žil z ruky do úst" - na "Žil z cizí ruky do úst na své vysoké noze"
Malá PR rada: oslovení "Zdravím Vás" v internetové diskuzi je zbytečně formální.Ale není, takřka vždy se objevuje tehdy, když se do diskuse zapojí někdo z PR. Je to takové poznávací znamení, pozor, nastupuje pověřenec pro styk s veřejností. Asi to mají z nějaké příručky nebo školení či co, že to navozuje pozitivní nálady... jak pro koho, mě to akorát nasere
Ale není, takřka vždy se objevuje tehdy, když se do diskuse zapojí někdo z PR. Je to takové poznávací znamení, pozor, nastupuje pověřenec pro styk s veřejností.Což je dobře. Aspoň se člověk může hned psychicky připravit, že ten člověk bude mlít s****y a dokonce má možnost zbytek textu přeskočit.
pokud by doslo k omezeni volebniho pravaPak už by se tomu ale nedalo říkat demokracie.
změníme takzvanou demokracii na něco jako je řízení zástupců strany rozhodnutím a výsledky hlasování všech členů strany?Jakmile o něco začne jít, tak se tento způsob svou neefektivitou sám zlikviduje. Těžko můžete řídit hlasováním. Co můžete ale hlasováním dělat, je rozhodovat o tom, jestli je nějaký způsob řízení přijatelný či ne. Problém nynějších etablovaných politických stran není ani tak v systému řízení jako v tom, co všechno hlavounům v členské základně (obecně ve společnosti) projde jako eticky přijatelné. A to nezměníte žádným organizačním opatřením. Bohužel.
Já vidím to, že nějaká zákulisní jednání bude či nebude možné dělat. Tj. pokud bude nějaký spíše rovnostářský přístup, založený na hlasování, kdo vlastně bude rozhodovat?
Zdravím Vás. Rád bych se zeptal, čím se systém sám zlikviduje? Pracuji na tom už nějakou dobu a rád bych viděl věci, které možná přehlížím. Děkuji.Zlikviduje se pomalostí, nepružností a tím, že takový "řízený politik" bude nutně slabá osobnost, kterou jeho partneři nebudou brát vážně. Anebo bude osobnost silná a pak začne podvádět, aby se takovému hlasování co nejvíce vyhnul. Politika je hra o moc a úspěšnými politiky se stávají nikoliv ti, kteří "plní vůli" členské základny, jak ta hlasuje, ale ti, kteří jsou ve straně schopni získat nějakou moc a víceméně si podporu hlasováním pro svoje činy (a ideje) zajistit. Člověk, který bude v pozici: dělám jen to, co jste si odhlasovali, brzo skončí jako velmi neoblíbený, protože nemůže fungovat ani jako dobrý vůdce pro případ, že se daří, ani jako obětní beránek pro případ, že se nedaří. A ať chceme nebo ne, tak tyhle psychologické funkce politici (vůdci skupin) mají. A fakt si dobře zanalyzujete nynější vládní pidistranu VV. Včetně jejich předvolební kampaně.
Ve skutecnosti nejaka objektivni realita existuje a proti ni muzeme modely testovat.V ekonomii těžko, to není exaktní věda.
vysvetlit exaktne, jako fyzikalni procesy.A na fyzice je něco exaktního? Já myslel, že fyzika se zabývá právě tvorbou zjednodušených modelů, které se postupně doplňují, aby se zvyšovala pravděpodobnost úspěšných experimentů.
Říkal jsem si jestli ten můj komentář doplnit o 2 další věty, aby někdo neměl tuhle námitku :) Máte samozřejmě pravdu, ale naprosto drtivá většina toho co pozorujeme přesně odpovídá fyzikálním modelům. Což je diametrální rozdíl od ekonomie.Prosím nevykat :), alespoň ne v diskuzích na Abclinuxu. A jinak nic nenamítám, až na to, že třeba běžně kolem sebe nepozoruju odchylky od Newtonovy fyziky, apod.
Tam je drobný problém. Fyzikové, kteří operují na stejné rozlišovací úrovni jako ekonomové, se ve skutečnosti jmenují astrologové.Což se dá jistě říct o mnoha lidech na světě, co sami sebe považují za fyziky.
Cestou by byla třeba industrializace Afriky, využívání Antarktidy apod., což je v podstatě zatím utopie.Což o to, že je to utopie, hlavně by to bylo pouze oddálení problému.
není komu prodávat nové produkty.Ale je. Ale nemají si to za co koupit, protože právo na spotřebu (peníze) se hromadí u těch, co už všechno mají, i přesto, že už ho k ničemu nepotřebují. A platí to nejen o zbytečnostech, které uvádíte vy, ale i o základních životních potřebách jako je voda a potraviny.
U stávajících stran mám aspoň jisté, že jejich koryfejové se nažrali a teď už jen tak pomlaskávají. Navíc zhruba vím, co od které strany čekat - od ODS svobodu a demokracii, ....A z které části vesmíru jste právě dorazil?
Omyl, kdo si sám řekne "dost" ze stávajících stran? Z jisté strany má víra v malé strany do sebe to, že velké strany by měly převzít charakteristické prvky programu či projevu malých začínajících stran, když nic jiného.
Prostě tak jako tak by měla podpora malých stran přinést nějakou pozitivní změnu.
Ptáte se na důchody, životní minimum, výši daní, odpočitatelné položky, čitelnost účetnictví? Za cíl považuji motivaci k práci a tvůrčímu přístupu k životu. Jak se "to" poskládá, co vlastně je lepší, to se nechám přesvědčit.
Nemam teď ani přehled, jak moc jsou jednotlivé země EU soběstačné a autonomní v takových otázkách.
Moje zkušenost je taková, že Autor původní myšlenky rád chodí na pivo a tam to rád probírá. Já nevim. Pokoušim se ho dokopat k něčemu, toho, kdo příšel s myšlenkou ČNO2, jsem tam jedinej, na facebooku, kdo provokuje a něco píše. Ok, chce mít čas na vše, dělat to po jeho. Mně přijde zajímavější podchytit "tep doby" a zapojit lidi, ať to žije.
Když jsem se s ním bavil o ČNO, uvědomil jsem si, že takových buditelů bylo více. A že i dnes bude takových lidí, co se nebudou bát něco podnikat taky víc. Dřív nevadilo, že každý má nějakou myšlenku vlastní a ovlivňuje ostatní buditele, dnes by zase nemuselo vadit, že se shodneme na nějakém základu a na detailech pracuje každý sám, zkoumá, co je průchozí a přínosné.
Na základě diskuse jsem doplnil další anketu. Tak, aby bylo možno zjistit/zobrazit, kdo se cítí nedotčený stavem společnosti a nezávislý na jejím stavu na následující generace.
Za jak dlouho budeš Ty důchodce? Kolik takových lidí je ve Tvém okolí?
Jak dlouho bude trvat, než k nějaké změně dojde?
Já tam vidim spíš padesátníky, lidi, kterým pořád někdo něco slibuje a výsledek pořád nikde, pořád se na něco čeká, na zázraky a lepší časy.
Proto mi přijde lepší provokovat osobně a snažit se zapojit ostatní.
I tohle by mohlo být inspirací ... Rok 1938: Neporažená armáda ... ve smyslu "Neporažený nýrod", nevzdává se a něco dělá
Uz je to ode me asi ohrane, ale ja jsem toho nazoru, ze ti uplne nejstarsi jsou i nejslusnejsi.Jenže ta slušná generace, o které píšeš, je už z velké části vymřelá. Ty, co žijí, moc často nepotkáš, protože už toho taky třeba tolik nenachodí, neúčastní se společenského života a spíše odpočívají.
Drobnost pro srovnání ... filtr na vodu a podle všeho celkem lacino. Mohlo by to usnadnit život všem, co k čisté vodě nemaj přístup. Nevšim jsem si, že by se něco oslavovalo.
Stejně tak je lepší "pořád se o něco snažit" nebo dočkat se nějakého pěkného stavu fungování společnosti? Co je vlastně žádoucí, něco pořád řešit nebo vyřešit a dělat něco jiného?
Tiskni
Sdílej: