V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Společnost Amazon miliardáře Jeffa Bezose vypustila na oběžnou dráhu první várku družic svého projektu Kuiper, který má z vesmíru poskytovat vysokorychlostní internetové připojení po celém světě a snažit se konkurovat nyní dominantnímu Starlinku nejbohatšího muže planety Elona Muska.
Poslední aktualizací začal model GPT-4o uživatelům příliš podlézat. OpenAI jej tak vrátila k předchozí verzi.
Google Chrome 136 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 136.0.7103.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 8 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Aneb jak jsem během tří dnů skoncoval se zkouškovým a byl přijat na magisterský studium...
V úterý jsem psal test z ekonomiky podnikání, což je jediný předmět, který jsem za dobu svého bakalářského studia opakoval, a to ne z neznalosti, ale protože jsem se na něj v zimě z lenosti vykašlal, hlavně protože jsem věděl, že si ho můžu v létě zapsat v klidu zas. Jestli si právě říkáte, že to je extrémní blbost, tak vězte, že já taky. Kdybych to totiž podělal, tak bylo celý tříletý studium včetně psaní bakalářky k ničemu. Tedy na první pokus jsem z toho neměl moc dobrej pocit, ale výsledky jsme se dozvěděli až dnes.
Ve středu jsem dělal přijímačky na ČVUT FEL (opět) Otevřená informatika (obor Softwarové inženýrství). Machrovali, jak se výsledky dozvíme "za dvě hodiny", protože mají krutý přístroje, který to rychle vyhodnotěj. Krátce po přijímačkách se na webu místo výsledků objevila zpráva, že se jim to porouchalo a výsledky budou kdoví kdy.
Nevěděl jsem, zda se mám potom učit na ekonomiku (počítat s tím, že jsem ji nedal) anebo se už učit na státnice, tak jsem pro jistotu nedělal ani jedno. Proto jsem ve čtvrtek šel raději makat, abych byl alespoň k něčemu.
Potom odpoledne jsem jel domů, mrknul se, jestli už jsou výsledky z přijímaček a byly! Jsou zatím neoficiální, ale vzali mě podle nich Jel jsem pak na poslední cviko tohoto semestru, které bylo ze správy počítačových sítí. Přišel jsem tam s Mrkvou a učitel se divil proč jdeme tak pozdě, že přece na minulé přednášce říkal, že bude velký megacviko a bude to zároveň zkouška. Čuměli jsme s hubou dokořán a rychle si zapli počítače a začali to řešit. Po necelé hodině jsem odcházel se známkou C, protože holt nejsem až tak ctižádostivej a bylo mi tam vedro
Ale byla to nejhezčí zkouška, kterou jsem kdy absolvoval, protože hodně připomínala soutěž Po drátě. Ani k zadání jsme se nedostali úplně triviálně a pak jsme museli posílat mejl telnetem - tedy až poté, co jsme zjistili kam ho poslat, atd. Hezky vymyšlený.
Dnes, v pátek, jsem jel do Dejvic pro výsledky z ekonomiky a zjistil jsem, že jsem si ji taky povodil a mám ji ukončenou za D. Samozřejmě to až poté, co mi cvičící málem přivodil infarkt tím, když mi neseděl součet bodů, protože tam zapomněl něco přičíst. A dnes mi Zuzka odvezla svázat bakalářku, takže už se skutečně můžu starat už jen o státnice, což je obrovská úleva...
Tiskni
Sdílej:
Horší je to s ekonomikou, zápočťák jsem zaspal, takže to teď v úterý prostě musím dát. A do toho musím dodělat bakalářku, no super :)Jsi pako
Všechna čest, já šel na ČVUT FEL EEM a ještě před koncem prvního semestru to dobrovolně ukončil s nulou kreditů z většiny předmětů
Problém byl v počtech, mám už snad od třetí třídy ZŠ diagnostikovanou dyskalkulii (před nějakým rokem jsem byl v poradně a pořád to platí) a od 8. třídy i Aspergerův syndrom. Základku jsem jakžtakž prošel, i když pár předmětů mě tak málem zdrželo další rok (angličtina, ruština, dějepis, literatura - to co vyžaduje dobrou paměť).
Na základní škole jsme se u jednoho témata zasekli snad na rok a zbytek se potom honem rychle doháněl s tím, že nás to kdyžtak doučí na střední škole. Na střední škole nám bylo řečeno že máme všechno umět, ale učitel se nám snažil i tak vysvětlit co bylo potřeba. Byl moc fajn. Bohužel se ale i on zpožďoval a po dvou letech nám chyběl kousek druháku.
Ve třeťáku změna za učitelku, díky které po měsíci z 20 lidí procházeli jen dva. Že neumíte základy? Pche, tak se je doučte, máte na to dva dny a víkend. Režim se změnil takovým způsobem, že i ČVUT mi s odstupem času připadá klidnější jak ona. Už když jsem nastupoval tak mě soused varoval že jestli na ní narazím, tak automaticky končím. Měli jsme ji na počty i fyziku, takže z fyziky jsme probrali rychle pár témat a honem zase počítat to, co se nestihlo o počtech. Její hodnocení bylo procentuální a to ještě zvláštním způsobem - podle ní procházeli dva žáci, podle našich výpočtů asi pět.
Několik let na ní třídy psaly stížnosti, ale nikdy neuspěly. My jsme měli naštěstí ředitelnu hned ve vedlejší místnosti. Po podání stížnosti se u nás zastavil ředitel (sympaťák) a vysvětlil nám jak postupovat, protože prostá stížnost nestačí. A tak jsme začali hlásit její pozdní příchody. To stačilo a ke konci školního roku se všichni nejen radovali z jejího odchodu, ale i pilně učili na reparát, protože celoroční samostudium doma a zkoušení ve škole sedlo jen pár jedincům.
Ve čtvrťáku už jsme měli fajn matikáře a pokud nová látka nenavazovala na třeťák, tak jsem naprostou většinu věcí pochopil. Samozřejmě že jsem se snažil doučit to, s čím jsem měl problémy, ale nezvládal jsem se učit učivo (minimálně) dvou ročníků najednou
Potom státní maturita z jazyka abych měl vůbec šanci projít. Zadařilo se, velká spokojenost, ale schytal jsem 4 z češtiny, protože mi vůbec nesednul sloh a z literatury jsem si vytáhnul jedinou knihu kterou jsem já ani Google vůbec neznal. Co se dá dělat, mohlo to být horší.
Po maturitě jsem řešil co dál. Chtěl jsem zkusit vysokou školu zaměřenou na elektrotechniku a tak jsem si vybral ČVUT FEL s předmětem EEM. To byla jedna z největších chyb mého života Režim skoro jak ve třeťáku a stovky pojmů co jsem v životě neslyšel. Všechno jsem znal, ale oni tomu prostě říkali jinak. Konjunkci jsem znal z číslicové techniky, ale ty další pojmy mi vůbec nic neříkaly. Přítelkyně mě doučovala a snažila se mi všechno osvětlit, ale bohužel to nestačilo a většinu věcí jsem přes noc zapomínal. Princip derivací mi došel až když jsme dávno brali integrály a doteď jsem se nenaučil co se čím nahrazuje. Kdyby střední a vysoké školy používaly jeden jazyk, tak by to taky mohlo vypadat jinak...
A tak jsem všechno korektně ukončil (ne jako někteří spolužáci) a šel hledat práci, kde bych uplatnil svoje znalosti elektrotechniky. Po asi dvou měsících od odeslání životopisu se mi ozvala jedna firma z okolí, prošel jsem dvě kola pohovorů a už jsem na fotce
(dotatek)
Na školách jsem nejvíc nesnášel nutnost všechno si pamatovat a jejich tempo - všechno ideálně z hlavy, na čas a alespoň o 20% rychleji jak minule. A samozřejmě nutnost dodržovat předepsané postupy
Když jsem dělal druhý reparát, tak jsem běžně z hlavy udělal tři kroky a napsal jejich výsledek místo abych všechno postupně rozepisoval. Dělal jsem to tak vždycky, protože jinak jsem se k výsledku nedobral dostatečně rychle. Raději víc výsledků s ne úplně dokonalým postupem, než dokonalý postup a zlomek spočítaných příkladů. Jak jsem si za roky ověřil, tak za to byly lepší známky i když učitelé tvrdili opak.
Naštěstí reparát dopadl dobře, většina příkladů mi vyšla dobře a učitelé jen nechápali můj postup. Stačilo ukázat jak jsem k čemu dospel a pustili mě
Mimochodem ta dyskalkulie dokáže taky pořádně komplikovat život - z hlavy odečíst nebo sečíst dvě čísla je na několik vteřin, násobení jde sice podezřele rychle, ale dělení...tam už je kalkulačka většinou nutností. Často na ní odčítám a občas když nemám jistotu tak i sčítám..a divím se kolik dělám chyb. Nejčastější je, že se při odčítání netrefím o desítku, ale dělám i větší chyby. A že počítám plus, myslím na plus a napíšu mínus, to už je taková třešnička na dortu. Je hrůza počítat po sobě pětkrát příklad než mi dojde, že jsem odčítal místo sčítání Alespoň už vím jak se cítí Pentium
Ještě jsem zapomněl dodat proč považuji EEM za chybu - když jsem asi v půlce semestru čekal na přítelkyni na strojní fakultě, zmocnil se mě zvláštní pocit jako bych tu už někdy byl. Procházel jsem chodbu, prohlížel všechny výlohy a měl jsem jasno - já blbec si vybral špatnou fakultu. Snad všechnu techniku co jsem viděl jsem znal, chápal její principy, dokázal je popsat....a dokonce i počty jsou tam údajně jednodušší. Ale když jsem viděl jak mi to nešlo na FELu, tak jsem radši sáhnul po práci. Navíc mi pomalu vysychá razítko na vyhlášce č.50/78 a chtěl bych aby další razítko orazilo papír s vyšším paragrafem
Teda, tak mě třeba pružina nic neříká. Pro mě je to zatočený kus drátu s nějakým ohmickým odporem, indukčností a zanedbatelnou kapacitou
Několik let na ní třídy psaly stížnosti, ale nikdy neuspěly. My jsme měli naštěstí ředitelnu hned ve vedlejší místnosti. Po podání stížnosti se u nás zastavil ředitel (sympaťák) a vysvětlil nám jak postupovat, protože prostá stížnost nestačí. A tak jsme začali hlásit její pozdní příchody. To stačilo a ke konci školního roku se všichni nejen radovali z jejího odchodu, ale i pilně učili na reparát, protože celoroční samostudium doma a zkoušení ve škole sedlo jen pár jedincům.Aby si si to nevysvetlil zle. 1/ Podozrievam sa, že tiež mám nejaké poruchy učenia, možno bola aj dyskalkúlia, lebo napr. deliť (bez kalkulačky:) som sa učila ťažšie, ako napr. môj brat, ale v tom čase sa tým nikto nezaoberal, prekonala som asi aj motorickú nemotornosť (ktorá sa o.i. prejavovala strašným písmom a neporiadkom v zošitoch) tým, že som asi v štvrtej - piatej triede začala fanaticky kresliť a tú dyskalkúliu som nikdy celkom neodstránila:). Držím palce všetkým deckám, ktoré majú nejaký problém a snažia sa ho prekonať. Práve odchádza jeden maturant, ktorý ich mal viac - ale je v niektorých smeroch zase nadpriemerný, je ako človek skvelý, učila som jeho triedu len v prvých ročníkoch, ale aj tak mi už teraz chýba (a niektorí ďalší tiež). 2/ Netvrdím, že chyba nemôže byť v učiteľovi - napr. matikárku, ktorá bola síce prísna, ale bolo jasné, že nás chce a vie niečo naučiť, som mala len raz (okrem I. stupňa ZŠ) - a to v prvom ročníku na gympli (potom prišla mladá, čo chcela a ešte asi nevedela, bývala som s ňou na priváte a doma sme si potykali, skončila som tuším práve u nej s tou pamätnou štvorkou na vysvedčku, ktorú som mala vždy na tanieri od mojich detí:)). 3/ Vidí sa mi strašné, ako postupoval riaditeľ. To sa nerobí. Taký človek nemá čo robiť v školstve. Nechce sa mi domyslieť, čo z tých detí vychová. ( v nedeľu bol v TV film Musíme si pomáhať - zakaždým, keď ho vidím si uvedomím, aký je nadčasový).
1) Taky jim držím palce, v lecčem jsou opravdu výjimeční. Když jsem byl na ZŠ, tak jsem měl z poradny papír aby se k mojí dyskalkulii přihlíželo. Samozřejmě že se do toho nikomu nechtělo a když pominu první ročníky ještě na prvním stupni, tak nikoho nezajímalo, že jsem pomalejší a že bych potřeboval individuální přístup. Nikoho nezajímalo že mám papír z poradny, výhradně známky 4-5 a že jsem měl snad i právo na vlastního asistenta. Po několika urgencích rodičů se věci změnily k lepšímu, asi na měsíc nebo dva se změnil přístup. Potom učitelé prohlásili, že na tom nejsem až tak špatně a že nemám problém zvládat i normální tempo. A tím se uzavřela záležitost dyskalkulie.
Na střední škole už to bylo lepší, protože učitel v prvních dvou ročnících dokázal všechno hezky vysvětlit. A protože většina studentů byli alkoholici, tak proměnná X bylo pivo a Y byla vodka Najednou dávaly příklady smysl (i mně jako abstinentovi) a už jsem alespoň tušil co počítám. Bohužel ten rok jsme měli ve vztahu s přítelkyní vážnou krizi a jako jednoho z těch procítěnějších mě to na víc jak rok úplně vykolejilo. Ale v druhym ročníku jsem si udělal radost a prošel s nadějí, že jsem všechno dohnal. Po reparátu ani památky, ve známkách dokonce i rezervy. Byl znát pokrok. A potom třetí ročník...
(nechci se vychloubat, ale v technických předmětech co byly mým koníčkem jsem exceloval Nejvíc jsem zbožňoval číslicovou techniku - stačilo kreslit Karnaughovy mapy, zamyslet se, uvažovat logicky...vzpomínám jak jsem během 20 minut testu udělal svoji část za 5 minut a potom radil všem spolužákům kolem
Hlavně se tam nemuselo počítat, stačilo jen logicky uvažovat...a v tom jsem kupodivu vynikal.
Zastávám názor co u nás razil jeden učitel - "nemusíte si nic pamatovat, ale musíte to umět najít a použít". Testy u něj se skládaly z asi 15 minut běžného testu a poté měl každý 5 minut na to, aby si prolistoval vlastní sešit a dopsal podle něj zbytek. Byla to úžasná motivace k založení si sešitu, psaní poznámek a udržování si pořádku v poznámkách. Jeden spolužák si dokonce i očísloval stránky a udělal rejstřík. Byla to spása pro ty, kteří věděli co přesně hledají a jen si nemohli vzpomenout...jako jsem býval často i já. Myslím že tak by měly školy fungovat, nazpaměť se učit jen to nejdůležitější a principy, zbytek mít možnost si dohledat.
Což mi připomíná spolužáka co si dokázal všechno nazpaměť zapamatovat, ale netušil o čem mluví. Kdykoli byl u tabule, tak jsem si otevřel sešit a pozoroval jak slovo po slově přeříkává to, co si dříve napsal. Procházel, měl perfektní známky, ale nerozuměl tomu. Učitel si toho naštěstí všiml a po jednom ze spolužákových výlevů dodal "a teď vlastními slovy" Nastala chvíle mlčení, náhodné odříkávání nesouvisejících frází opět na slovo přesně...a tak dostal čtyřku a nakonec propadnul
Naopak ti co věděli o čem mluví a mívali jen výpadky dostávali pomoc - například dostali tři varianty. Když žák věděl o čem mluví, tak se okamžitě chytil, vysvětlil proč zbývající varianty nedávají smysl,...Po střední škole se mi stýská čím dál víc, ten přístup mi moc vyhovoval.)
2) Nechci svalovat vinu na učitele, ale když si několik let stěžuje celá škola od nejnižších po nejvyšší ročníky, tak asi bude něco špatně. Pokud byl první ročník filtr, tak ona byla jako kombajn - kdo projde celým složitým soukolím bez škrábance, má šanci na postup, ostatní jsou balíci a budou vyhozeni.
3) Ředitel byl jeden z nejlepších lidí na škole - měl přehled, věděl o čem mluví a dalo se s ním mluvit. Měli jsme tam učitele, kteří nesplňovali ani jedno. Jestli se nepletu, tak učitelka dokonce odešla sama. Asi se jí nezdálo, že se někomu nelíbí její postupy. Osobně si myslím, že téměř zrušit jeden předmět a nahradit ho jiným není zrovna nejlepší přístup...a to nejen protože nám v dalším ročníku leccos z toho předmětu chybělo. Navíc většina studentů šla na běžnou střední školu aby se právě vyhnula režimu, který panuje na gymnáziích.....a najednou se objeví učitel co se vychloubá tím, že všichni jeho žáci se bez problémů dostali na vysokou školu a excelovali tam. Bohužel nikdo nedodal, že všichni ostatní buď opustili školu, nebo přešli na obor bez maturity. Ne protože by neměli na maturitu, ale protože se nedokázali dostatečně rychle adaptovat na její režim.
"nemusíte si nic pamatovat, ale musíte to umět najít a použít".... Myslím že tak by měly školy fungovat, nazpaměť se učit jen to nejdůležitější a principy, zbytek mít možnost si dohledat.My máme práve opačnú skúsenosť, žiaci sa nanajvýš snažia mechanicky si zapamätať a najlepšie ak im človek nadiktuje nejaké nezmyselné predžuté heslovité poznámky(nie je to gymnázium, no ani tam to už nie je lepšie). Sťažujú sa na zaťažovanie práve ak by si mali sami niečo vyhľadať a samostatne sformulovať - to býva neprekonateľný problém. Naučiť ich to je po ZŠ už takmer nemožné... K individuálnemu prístupi a ind. plánom pri rôznych dys- Musia sa rešpektovať, podmienkou je mať podloženú poruchu učenia. Skúsenosť: skutoční dyslektici, dysgrafi, dysortografi ... väčšinou majú lepšie výsledky ako zanedbaní bez diagnostikovanej poruchy.
Ředitel byl jeden z nejlepších lidí na škole - měl přehled, věděl o čem mluví a dalo se s ním mluvit.riaditeľ mal riešiť problém mimo žiakov
Zajímavé. Já osobně považuji za ideální stav kdyz "jsem v obraze" a chápu základní principy, ale pokud budu chtít vědět víc, mohu si všechno dohledat. Příjde mi to lepší, než když se někteří učí věci nazpaměť a v reálu netuší jak je použít a nebo dokonce ani neví čeho se týkají.
Přiznávám se, že to se mnou učitelé neměli nejjednodušší. Jakmile něco zaujme moji pozornost, jde vše ostatní pryč. Hodně jsem se lišil a doteď jsem v lecčem pomalejší. Když na mě někdo vychrlí informace moc rychle, mám tendenci se na pár vteřin zaseknout a zpracovávat. A když nemám v něčem jistotu, tak se vyptávám dokud nedostanu odpověď.
Ředitel samozřejmě řeší problémy týkající se celé školy, ale když žáci měli problémy s učitelem a ten neměl sebemenší shahu cokoli měnit a ani o tom diskutovat, tak neviděli jinou možnost.
Já osobně považuji za ideální stav kdyz "jsem v obraze" a chápu základní principy, ale pokud budu chtít vědět víc, mohu si všechno dohledat. Příjde mi to lepší, než když se někteří učí věci nazpaměť a v reálu netuší jak je použít a nebo dokonce ani neví čeho se týkají.Nemyslím si, že väčšina učiteľov aspoň na stredných školách je takých... nedávno som chodila na také dlhodobé školenie s partiou učiteľov väčšinou z gymnázií a môžem povedať, že by si bol ako žiak ich len veľmi zriedka splnený sen. Nemohli prekonať práve tú bariéru neochoty k samostatnosti - možno zlozvyky zo ZŠ, neviem.
že by si bol ako žiak ich len veľmi zriedka splnený sen.Jedna věc je o tom snít, druhá věc je mít z takového žáka skutečně radost.
Beru to čistě jako svůj názor, každému vyhovuje něco jiného Možná je to ten "individuální přístup" co jsem potřeboval a učitel mi ho nevědomě poskytoval.
učitel mi ho nevědomě poskytoval.Ako vieš, že nevedome? Individuálny prístup je pri hromadnom a klasicky organizovanom vyučovaní (45 minútové hodiny v triedach nedelených na skupiny, niektoré s malou časou dotáciou, takže máš za školský rok v triede napr. len 66 hodín alebo v horšom prípade 33, pričom ten učiteľ učí dajme tomu v 6 - 7 triedach x počet žiakov) je vždy nemalý problém. Ten prístup si totiť vyžaduje najprv toho jednotlivého žiaka spoznať (dá sa to trochu dohnať cez prestávky alebo pri iných neformálnych príležitostiach:)). Žiaci sú rôzni, niektorí utiahnutejší, radšej v úzadí, introvertnejší...iní sú radi stredobodom pozornosti. Prídu tiež s rôznymi skúsenosťami a majú rôznu tendenciu k menšiemu alebo väčšiemu dištancu voči učiteľovi. Ja už to dlho robiť nebudem, ale zaujímalo by ma, ak tu sú takí, čo učia, aké majú oni skúsneosti "z druhej strany" ... lebo zatiaľ to tu bolo prevažne subjektívne s tej "prvej".:)
Choval se takhle ke všem, celá třída si mohla otevřít na pět minut sešity a dopsat podle nich test...samozřejmě pod podmínkou, že si nebudou navzájem radit
Nějak netuším jak odpovědět, ale se vším souhlasím.
To zní moc hezky, takhle si myslím, že by to mělo být. Najít si informace, pochopit zákonitosti a něco vlastní silou vytvořit. Ale ne všichni jsou dobří na vše, někdo má dobrou paměť a špatně hledá informace, jiní to mají naopak.
Já jsem třeba osobně hltal všechno z předmětu "Elektronika", učitel dokázal zaujmout, věděl o čem mluví a látku vždy okořenil hezkou historkou (řekněme názorným příkladem), která mi pomohla si celou věc zapamatovat. Nebyl den, kdy by mě nějaká z jeho historek nedonutila zamyslet se. Dost drobností co popisoval mělo zásadní vliv na moje uvažování - zatímco spolužáci při výpočtech a při zkoušení pracovali s ideální součástkou, já dokázal pracovat s reálnou včetně všech jejich nevýhod a špatných vlastností. Paradoxně jsem potom nedokázal počítat obvod s ideální součástkou, protože jsem věděl, že taková neexistuje
Na druhou stranu byly předměty, kde učitel možná i věděl o čem mluví, ale povídal si jen pro sebe. Když měl někdo otázku, začal se opakovat a nedařilo se mu výklad zjednodušit tak, aby ho ostatní pochopili. Naštěstí takových bylo minimum. Většina učitelů se dělila o svoje zážitky z minulosti týkající se tématu a takoví byli podle mého názoru nejlepší - dokázali si získat pozornost žáků a prakticky jim ukázat, k čemu jde naučená látka využít. A s motivací to má hned větší smysl
Plně s vámi soucítím, není to jednoduché. Když zavzpomínám na svoje spolužáky, tak jen nevěřícně kývu hlavou.
Denní. Přiznávám že škole jsem se v minulosti moc nevěnoval, ale na ČVUT jsem se opravdu snažil, chodil na všechny přednášky, dva mat. kurzy co běžely během semestru a do toho mě doučovala přítelkyně všechno co jsem nechápal (včetně učiva SŠ). Nikdy to nevzdala, obětovala pro mě všechen svůj volný čas, ale i tak jsem podstatu derivací pochopil až když se měsíc braly integrály a v testech je pořád počítal špatně
Nejsi sám
echo 10 > /sys/devices/system/cpu/cpufreq/ondemand/sampling_down_factor
...mohlo by se hodit (podtaktuje až po 10s místo po 1s)
Pokud práce baví, tak je nejhorší jen vstávání a případně šéf, co "má vždycky pravdu" Alespoň tak to vidím teď, po necelých dvou měsících v práci.
Popsal bych to stejně, v práci jsem vypozoroval snad všechno, co zde bylo zmíněno.
Osamostatnit se možná až budu mít o pár čísel vyšší paragraf, co bez praxe nemám šanci získat
link:
, aby se to nedalo zkopírovat jednoduše trojklikem do příspěvku.
Za promyšlenou záškodnickou činnost vyhráváš ascii bonbón: >o<
A dnes mi Zuzka odvezla svázat bakalářkuZní tohle jako zpětně?