Byl představen nový Xserver Phoenix, kompletně od nuly vyvíjený v programovacím jazyce Zig. Projekt Phoenix si klade za cíl být moderní alternativou k X.Org serveru.
XLibre Xserver byl 21. prosince vydán ve verzi 25.1.0, 'winter solstice release'. Od založení tohoto forku X.Org serveru se jedná o vůbec první novou minor verzi (inkrementovalo se to druhé číslo v číselném kódu verze).
Wayback byl vydán ve verzi 0.3. Wayback je "tak akorát Waylandu, aby fungoval Xwayland". Jedná se o kompatibilní vrstvu umožňující běh plnohodnotných X11 desktopových prostředí s využitím komponent z Waylandu. Cílem je nakonec nahradit klasický server X.Org, a tím snížit zátěž údržby aplikací X11.
Byla vydána verze 4.0.0 programovacího jazyka Ruby (Wikipedie). S Ruby Box a ZJIT. Ruby lze vyzkoušet na webové stránce TryRuby. U příležitosti 30. narozenin, první veřejná verze Ruby 0.95 byla oznámena 21. prosince 1995, proběhl redesign webových stránek.
Všem čtenářkám a čtenářům AbcLinuxu krásné Vánoce.
Byla vydána nová verze 7.0 linuxové distribuce Parrot OS (Wikipedie). S kódovým názvem Echo. Jedná se o linuxovou distribuci založenou na Debianu a zaměřenou na penetrační testování, digitální forenzní analýzu, reverzní inženýrství, hacking, anonymitu nebo kryptografii. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Vývojáři postmarketOS vydali verzi 25.12 tohoto před osmi lety představeného operačního systému pro chytré telefony vycházejícího z optimalizovaného a nakonfigurovaného Alpine Linuxu s vlastními balíčky. Přehled novinek v příspěvku na blogu. Na výběr jsou 4 uživatelská rozhraní: GNOME Shell on Mobile, KDE Plasma Mobile, Phosh a Sxmo.
Byla vydána nová verze 0.41.0 multimediálního přehrávače mpv (Wikipedie) vycházejícího z přehrávačů MPlayer a mplayer2. Přehled novinek, změn a oprav na GitHubu. Požadován je FFmpeg 6.1 nebo novější a také libplacebo 6.338.2 nebo novější.
Byla vydána nová verze 5.5 (novinky) skriptovacího jazyka Lua (Wikipedie). Po pěti a půl letech od vydání verze 5.4.
Byla vydána nová verze 5.4.0 programu na úpravu digitálních fotografií darktable (Wikipedie). Z novinek lze vypíchnout vylepšenou podporu Waylandu. Nejnovější darktable by měl na Waylandu fungovat stejně dobře jako na X11.
Svého času byla značně mediálně populární, ale možná už všichni nevědí, že stále neochvějně pokračuje. Týden co týden, bezmála patnáct let. "Nekonečný" rozhlasový seriál, přímo sága, "Tlučhořovi aneb Byli jsme a budem" v podání Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse. Nedávno se objevilo na webových stránkách pořadu oznámení, že v Českém rozhlase seriál končí.
Naštěstí s optimistickým dodatkem, že slibované "nekonečný seriál" nejsou sliby plané, protože tvůrci hodlají na nějaké jiné platformě pokračovat. Naštěstí, protože bych si dovolil označit tento počin za druhý geniální pokus (po Švejkovi) zmapovat odvrácenou ale navýsost reálnou stranu češství.
Nevím, jak dalece je rodinka Tlučhořů u zdejšího publika oblíbená. Tipuji, že tento seriál ocení hlavně dospělí, protože nejde jen o typický situační humor - toho je tam vlastně pramálo. Kromě kameňáků se celý seriál skládá ze spousty narážek, citací a reakcí na politiku, dějiny, společnost, lidskou povahu, byznys... prostě skoro celou českou postkomunistickou realitu. A humor se skládá z velké části z toho, co výroky postav evokují v posluchačích. Kvůli tomu bych dokonce řekl, že rozlišovací schopnost posluchačů začíná dnes ve věku kolem 30 let - totiž u těch, kteří si ještě jakž takž pamatují předlistopadovou dobu.
Za patnáct let (zatím 761 týdnů a tedy stejně tolik dílů) má seriál samozřejmě své vrcholy i nížiny, jsou díly skvělé, díly se skvělými momenty, i díly spíše odpočinkové. Celek je ovšem geniální. Nejen díky celé plejádě a komplexitě postav předváděných pouze dvěma herci.
Kdo jsou Tlučhořovi? Pro ty, kdo je ještě neznají: Páťa, vždycky Páťa (O. Kaiser) - typicky český taťka, za totáče vyrábějící dělové hlavně, aktivní milicionář a donašeč, po převratu propuštěn a rozpuštěn, toho času bez stálé práce, ale zato s tajnou nadějí, že se vše zase zvrtne do spořádaných poměrů, kdy se nebude muset stydět za své tetování o podpoře Košického vládního programu...
Jeho žena, Božena (J. Lábus), typicky česká mamina, pracuje (a krade - líp než vaří, jak poznamenal Mirko Hýl, viz dále) ve školní jídelně jako kuchařka. Vůdčí postava rodiny, jak jinak. Také vzpomíná se slzou v oku na staré časy, ale na rozdíl od Páti idealisty a naivky je více pragmatička: hlavně, aby se dařilo dobře rodině, režim nerežim.
Jejich dětí, Patrik a Růžena (obě O. Kaiser) - kluk se jako introvertní puberťák se svědomím uchytí později jako policajt, ovšem na konci seriálu mu teď hrozí vyhazov, protože nechápe, jak prospěšná a nutná je korupce (kromě toho má žábry... to by bylo na dlouho). Děvče je prostitutka v režii nějaké rusko či ukrajinskojazyčné mafie... taková typicky česká rodinka zkrátka.
A last not least - duch a démon rodiny, poněkud ne už nejmladší intelektuál "básník" Mirko Hýl (Lábus). V prvním dílu zazvonil u údajných příbuzných, jen na skok, že mu za chvíli jede rychlík do Paříže, a už zůstal natrvalo. Jeho básně provázely rovněž všechny režimy, zato se vyjadřuje, jako by znal všechny básníky z první republiky osobně. Nejchytřejší a nejprohnanější postava.
Postav a postaviček je v tomhle nekonečném seriálu "o některých druhých z nás" samozřejmě spousta. Pokud ještě Rodinku neznáte anebo jste už pozapomněli, vřele doporučuji. Nejenom jako zábavu, ale jako sondu do (s)prosté české duše.
Dosud kompletních 761 dílů (cca 15 minut každý, tj. celkem přes 190 hodin) je v MP3 formátu k poslechu na výše zmíněných stránkách Českého rozhlasu 2 Praha.
Tiskni
Sdílej:
K patnáctýmu výročí...
Naopak myslím, že by byla výstřední v jakékoli zemi.
Rodinka je to určitě neobyčejně zajímavá, ale za typicky českou bych ji tedy neoznačilMožná není "typicky" to pravé slovo, že by byla typická ve smyslu "průměrná", to není. Spíš bych řekl, že je to taková quintessence českých člověků koncentrovaná do jedné rodiny. Najdete tam skoro všecko pohromadě to, čím se náš národ nemůže chlubit. A není to jen "obecně lidské", ale dovolím si tvrdit, že taky specificky české, přesněji, české v rytmu devadesátých let minulého století (zatím jsme ten postsocialistický syndrom nepřekonali, to až ta příští generace). A ehm, mně to teda moc výstřední nepřipadá. Když pominu extrémy, tak dílčí projevy kolem sebe pozoruji pořád (včetně sebe), v každém z nás je trochu "Tlučhořů" a nejsou to ty záviděníhodné kousky. Tak asi takhle
Ale návštěva samotného Kaisera v rodince ("Taťko! Máme tu, tuhle celebritu! A vy že prej pane Kaiser pěkně vyvádíteA co teprve když se Páťa začne vyptávat Mirka na čuňačinky u toho "Krajzlera"