Byla vydána verze 5.30 dnes již open source operačního systému RISC OS (Wikipedie).
V aktuálním příspěvku na blogu počítačové hry Factorio (Wikipedie) se vývojář s přezývkou raiguard rozepsal o podpoře Linuxu. Rozebírá problémy a výzvy jako přechod linuxových distribucí z X11 na Wayland, dekorace oken na straně klienta a GNOME, změna velikosti okna ve správci oken Sway, …
Rakudo (Wikipedie), tj. překladač programovacího jazyka Raku (Wikipedie), byl vydán ve verzi #171 (2024.04). Programovací jazyk Raku byl dříve znám pod názvem Perl 6.
Společnost Epic Games vydala verzi 5.4 svého proprietárního multiplatformního herního enginu Unreal Engine (Wikipedie). Podrobný přehled novinek v poznámkách k vydání.
Byl vydán Nextcloud Hub 8. Představení novinek tohoto open source cloudového řešení také na YouTube. Vypíchnout lze Nextcloud AI Assistant 2.0.
Vyšlo Pharo 12.0, programovací jazyk a vývojové prostředí s řadou pokročilých vlastností. Krom tradiční nadílky oprav přináší nový systém správy ladících bodů, nový způsob definice tříd, prostor pro objekty, které nemusí procházet GC a mnoho dalšího.
Microsoft zveřejnil na GitHubu zdrojové kódy MS-DOSu 4.0 pod licencí MIT. Ve stejném repozitáři se nacházejí i před lety zveřejněné zdrojové k kódy MS-DOSu 1.25 a 2.0.
Canonical vydal (email, blog, YouTube) Ubuntu 24.04 LTS Noble Numbat. Přehled novinek v poznámkách k vydání a také příspěvcích na blogu: novinky v desktopu a novinky v bezpečnosti. Vydány byly také oficiální deriváty Edubuntu, Kubuntu, Lubuntu, Ubuntu Budgie, Ubuntu Cinnamon, Ubuntu Kylin, Ubuntu MATE, Ubuntu Studio, Ubuntu Unity a Xubuntu. Jedná se o 10. LTS verzi.
Na YouTube je k dispozici videozáznam z včerejšího Czech Open Source Policy Forum 2024.
Fossil (Wikipedie) byl vydán ve verzi 2.24. Jedná se o distribuovaný systém správy verzí propojený se správou chyb, wiki stránek a blogů s integrovaným webovým rozhraním. Vše běží z jednoho jediného spustitelného souboru a uloženo je v SQLite databázi.
Občas není od věci vyslovit něco, za co se upaluje nebo ukamenovává. Nic není totiž tak jednoduché, aby byla pravda vždy jediná a na první pohled zřejmá.
Aféry se svérázným DRM softwarem od firmy Sony asi většina lidí chápe jako zlé konání této firmy. Ale lze se na to dívat i jinak. Že se při sebemenší příležitosti do počítače něco instaluje, leckdo bere jako zcela normální věc. Ale ono to normální není - asi jako kdybych si třeba koupil obraz, a s ním se mi do bytu "jaksi mimochodem" nainstalovala ještě nějaká speciální lampa.
V dnešním světě to chodí tak, že když si člověk zakoupí nějaký nový hardware, přinese si v krabici také jedno nebo více datových médií (CD, DVD, výjimečně i disketu) s "nezbytným" softwarem. V mnoha případech nejsou přiložené programy vůbec potřeba, někdy to ale bez nich nejde, a rozchození foťáku/tiskárny/scanneru apod. znamená instalaci až stovek MB dat. Abych upřesnil, řeč je stále o instalaci na OS Windows, o ostatní systémy se výrobci bohužel/bohudík tolik nestarají.
Ovšem ne dosti na tom. Lze pochopit, že i když je nejlepší, aby připojovaná zařízení používala otevřené a standardizované komunikační protokoly, někdy je prostě potřeba tam mít něco navíc. Ale mánie instalovat speciální programy přímo bují - a pronikla i do oblastí, kde nemá co pohledávat.
Jednou z takových oblastí jsou právě nosiče audiovizuálních dat. Že nepřekonatelná ochrana proti kopírování neexistuje, je známá věc. Že autoři hudby a filmů, a ti, kteří jejich práva vykonávají, mohou rozhodovat o tom, jak šířený obsah zabezpečí, je také jasné. Ale snažit se tento rozpor "řešit" tím, že se bez vědomí uživatele do počítače něco nainstaluje (navíc tak, že to poškodí operační systém a sníží úroveň bezpečnosti), je jak nelegální, tak především hrubě nemorální - minimálně stejně, jako šířit autorsky chráněný obsah.
Ale to není to, o čem jsem chtěl hovořit. Aby se něco mohlo do počítače nainstalovat, musí mít instalační program příslušná oprávnění. Bez nich by se mohl daný software spouštět jen s právy běžného uživatele, a v žádném případě by nemohl zasahovat do jádra OS. Problém je ale v tom, že ačkoliv všechny dnešní operační systémy (používané na PC) umožňují striktní oddělení běžného uživatele od správce systému, není toto oddělení důsledně využíváno.
Na systémech GNU/Linux (a také *BSD a dalších podobných systémech) naštěstí není mnoho lidí, kteří by dělali takovou "nerozvážnost", jakou práci s plnými administrátorskými právy bezpochyby je. Jednak se jedná o poměrně informované uživatele, a za druhé (a to je podstatné) instalátory distribucí přímo vytváří odděleně správce a běžného uživatele. I když to nikomu nebrání v nebezpečném stylu práce, aspoň jistou pomocí to je.
Na OS Windows ovšem bohužel panují jiné poměry. Vznikly ještě v dobách 95/98/Me, kdy byl v systému jeden uživatel s plnými právy. Tyto manýry přešly i do WinXP, a to přesto, že uživatelé WinNT/2000 (jejichž následníkem tato verze je) byli zvyklí na oddělení uživatelů. Takže situace vypadá tak, že cca 90 % uživatelů "jede" s maximálními právy, a tedy vydáno napospas záškodníkům všeho druhu (viry, červi, dialery apod.). Mezi tyto záškodníky patří i software na audiovizuálních nosičích. Po vložení média do mechaniky se spustí instalátor, který si hladce a nerušeně může dělat se systémem cokoliv.
Proto tedy, i když činy firmy Sony jsou silně zavrženíhodné, je nutno část viny přisoudit i uživatelům, kterým je prakticky jedno, co jim do počítače vleze. Máslo na hlavě má i Microsoft, protože instalátor Windows XP bez jakéhokoli varování nastaví systém do tohoto nebezpečného stavu. Prostě, jako je normální nekouřit, tak je také normální, že se programy instalují pouze v okamžiku, kdy se uživatel rozhodne: "teď chci nainstalovat tento program" - a nikdy jindy (automatické aktualizace nepočítám).
Tiskni Sdílej:
.tar.bz2
balíčky a bez před- a po- od/instalačních skriptů se obejdu docela dobře. LFS sice není běžná distribuce, nicméně stejně by se dalo nakládat s programy i v jiných distribucích, kdyby si to uživatel přál.
Pod Windows se mnoho instalátorů pěkně pošťárá v systému či aspoň v registrech. Vedlejším důsledkem může být nejen onen nepořádek, ale také nefunkčnost programů po nové instalaci Windows. Zcela obecně to neplatí, ale je to velmi časté.
A taky by mě zajímalo jestli typ souboru rozpoznává podle přípony(sic) nebo podle hlavičky, tak jak by to měl dělat každej slušnej OS.
man file